Terys design aneb jak to všechno začalo:....

….“Stojíte před zrcadlem ve vybraném outfitu a přemýšlíte, čím jej oživit a jak mu dodat patřičný šmrnc? V tu chvíli Vás téměř pokaždé zachrání zajímavé doplňky. Zamilujte se stejně jako my a ozdobte sebe a Vaši ratolest zajímavým doplňkem vyrobeným mýma rukama ♥.
Naše módní doplňky jsou vhodné na běžné každodenní nošení. Tak proč nevypadat každý den super a stylově?“.-)….

Své dceři Elišce jsem chtěla vyrobit nějakou pěknou parádu, co by té malé slečně slušelo! A jak to tak bývá, nezůstalo jen u jednoho. Tvoření doplňků mě úplně pohltilo a sbírku jsem postupem času rozšířila o doplňky pro velké parádnice, které je možné báječně sladit s doplňky pro Vaše dítko. Proto jsem se rozhodla nenechávat si své výtvory jen pro nás, ale ukázat je i vám ostatním. Nejsem profík, ale amatér, který se neustále inspiruje, zkouší, vymýšlí a hledá nové a nové věci. Neuvěřitelně mě to baví a doufám, že se Vám moje dopňky zalíbí a díky nim nasadíte třešničku na dort svému stylingu, popřípadě stylingu Vašich malých parádnic! ♥ Pozor! Máme něco málo pro klučíky. .-)    

Specializuji se především na módní doplňky do vlasů jako jsou, čelenky, mašle, sponky, gumičky do vlasů, dále brože na oděv, naušnice, náramky, sady pro miminka, maminku nebo sourozence, šátky, šálky, slintáčky, aplikace na trička…..pro klučíky mohu nabídnout šátečky, slintáčky, motýlka, kravatku, kšiltík, opasek – to vše na Vaše přání .-). Sady se snažím propracovat do maximálního detailu a barevně sladit.

Vyrobím Vám doplňky buď zde vystavené nebo dle Vašeho přání a požadavků .-) Neváhejte mě proto prosím kontaktovat, přijímám OBJEDNÁVKY.

Odkazy:

Zelenina upravená způsobem, který uchovává velké množství vitamínů a obsahuje řadu enzymů podporující trávení.

A NAVÍC JE MOC DOBRÁ.

Soutěžíme teprve týden a už se nám sešlo 17 receptů. Myslím, že brzo vyzkouším tento: 

Jarní zeleninka: 3 kedlubny, 15 - 20 velkých pálivých ředkviček, 4 - 6 mrkví, 5 jarních cibulek, lžičku sekané rozmarýny, 5 - 7 koriandrových semínek, 1 - 2 lžičky soli.

Kedlubny, ředkvičky a mrkev nastrouháme na hrubém struhadle. Cibulky nakrájíme na jemné kroužky. V míse vše, nejlépe rukama, dobře promícháme s bylinkami a solí. Napěchujeme do kvašáku a přelijeme vodou, která zůstala na dně mísy. zatížíme Uzavřeme a necháme kvasit 4 - 7 dní při stálé teplotě kolem 20°C.

Výborná je smíchaná s bulgurem a zakápnutá olejem z vlašských ořechů.

Všechny najdete tady: http://www.simira.cz/s-revue/mazer/203-kujme-pikle-ale-ne-pripravme-si-pickles

 Říká se, že všechny děti rády malují. Pokud by toto tvrzení mělo platit, pak můj tříletý syn není dítě. Pastelky a papír mu nic neříkají, nezkouší kreslit. Párkrát čmárne a hotovo – jde dělat něco jiného. Přemýšlela jsem, jak jej k výtvarnému vyjádření motivovat, jak jej pro malování nadchnout. Hledala jsem, pátrala a… našla. Dvě různé pomůcky, které obě ve výsledku zafungovaly tím správným způsobem.
Tou první jsou prstové barvy. Dítě nepotřebuje ani tužku, ani pastelky, fixy nebo štětec, jen vlastní ruce. Syna barvy nadchly. Možnost patlat se v barvách, zanechávat otisky, stopy, kombinovat, míchat, zkoumat, co vše se dá prsty vytvořit… Ačkoli za normálních okolností nesnáší cokoli ulpívajícího na rukách a ruce si sám myje velmi ochotně, barvy mu na rukách kupodivu nevadí. Pro mě je synovo hraní s barvami náročnější než jiné aktivity – musím nejen zabezpečit stůl a okolí, ale i bedlivě hlídat, aby syn od „rozdělané práce“ neutekl a neotlapkal rukama od barvy cokoli v dosahu. Když ale vidím, jak září spokojeností, ráda mu tento způsob hraní dopřeji.
   Druhou trefou do černého se staly mýdlové pastelky do vany. Naše děti vodu milují a dokáží se rochnit ve vaně velmi dlouho. Jakmile mají k dispozici barvičky do vody, nelze je pomalu z vany dostat. Vesele si čmárají (tříletý syn) i vytvářejí krásné barevné obrázky (šestiletá dcera). Trénují tak nejen jemnou motoriku, ale následně i úklid. Když přijde čas na finální osprchování, dám dětem do rukou houby, aby mohly své výtvory z obkladaček zase smýt. Užívají si pak nejen malování, ale i proces ničení a následné očisty.
   Než se děti naučil s pastelkami zacházet tak, aby je nerozmáčely, nelámaly nebo aby vybraly pouze takové povrchy, ze kterých jdou pastelky bezezbytku smýt, chvilku to trvalo. Občas jsem musela zasáhnout a po malířském dýchánku dočistit spáry mezi obkladačkami, ale za pohled na syna, který si se zaujetím maluje, to rozhodně stojí.

Zdroj. Slune-cz.cz

Mateřská dovolená skončila. Já nastoupila do práce, Nikolka do školky a tak teď žijeme trochu ve spěchu. Nyní hlavně kvůli mé práci, která je moc fajn (ale o té až v jiném příběhu).

A tak jsem se až teď dostala k tomu, abych si sepsala, jaké byly naše tři roky na "dovolené".

Když píšu tenhle článek, tak mi k tomu zpívá Tomáš Klus a jeho slova se sem přímo hodí.  Tak si ho také pustťe. Ta písnička je krásná, i když já to pochopila až na druhý poslech 🙂 http://www.youtube.com/watch?v=KQtzVOAQobc

Vzpomeň, jaks očima dítěte,
hleděl na letící ptáky.
Jak krásné bylo být na světě,
s vědomím, že umíš to taky.
Dnes už nelétáš, neboť okolí
zmátlo tě strachem, že pády bolí.

Ty tři roky na mateřské byly nezapomenutelné. A i když si z tohoto ranného dětství nikdo nic moc nepamatuje, dává snad nějaký základní pilíř, na kterém se staví dál. A já doufám, že jsme ty základy s Nikčou společně vybudovaly stabilní🙂 

První dny - porodnice a doma

 
Taky bych byla moc ráda, kdyby si ten dětský  pohled uchovala ještě dlouho, i když jí ho mamka s tátou občas zakryjí. Třeba dnes... Potřebovala jsem ještě něco pracovně zařídit v jednom obchodním domě, tak za mnou Niki s taťkou přijela. Byla plná elánu a chtěla se po obchoďáku honit. Lidí už tam moc navečer nebylo, tak jsem si řekla proč ne a docela jsme se u toho nasmály, ale tatínek byl nervózní, že rušíme okolní zákazníky. Nakonec jsem to utnula i já, unavená z celého dne... Nikču to zklamalo a mě to pak mrzelo. Proč ji tu chuť do života upírat?

První rok

Plánovala jsem to do detailů. Věděla jsem, kdy chci otěhotnět, během kterých měsíců chci být těhotná a kdy chci asi tak porodit. Obešla jsem si doktory, abych věděla, že mám všechno v pořádku, začala si čistit tělo, přešla hlavně na práci z domova. A měla obrovské štěstí, protože to vyšlo.

„Budeme dělat rentgeny teď, nebo až příště?“ ptala se mě zubařka. „Dneska. Příště budu těhotná,“ oznámila jsem jí s naprostou jistotou. Pousmála se, brala to jako žert a já se musím přiznat, že když jsem jí volala a objednávala se na další prohlídku, s gustem jsem jí sdělila, že těhotná jsem a potřebuju razítko do průkazky.

Vím, že jsem měla štěstí a že se všechno (těhotenství nevyjímaje) naplánovat nedá, ale když se jde štěstí naproti… Přesto musím přiznat, že mě hodně věcí překvapilo.

Věstonická venuše, nebo anglická královna?

Věděla jsem, že přiberu, ale doufala jsem, že to nebude nijak dramatické. Když jsem se v osmém měsíci dívala do zrcadla, čím dál tím víc jsem si připomínala Věstonickou venuši. Přibrala jsem 20 kg. Při mých necelých 160 cm to bylo docela dost. Musela jsem si nechat dorůst vlasy, abych alespoň trochu zamaskovala kulatící se tváře a dvojitou bradu. Do těhotenského oblečení, které jsem si nakoupila v prvních měsících, jsem se ke konci už nevešla. Nezbývalo než se těšit na porod, doufat, že co nejvíce kil zůstane v porodnici a že ta, která mi zůstanou, jsou jen zásobou pro kojení a zmizí spolu s ním.

Pozorovala jsem své opuchlé kotníky, nateklé prsty a zápěstí a nemohla si nevybavit Annu z Kleve a Jindřicha VIII. Tudora, který proslul velkou spotřebou manželek. Tihle dva se vzali čistě z politických důvodů, před svatbou se v podstatě ani neviděli, a o tom, zda si užili alespoň svatební noc, se dodnes spekuluje. Kromě jiného Jindřich kritizoval Anniny kotníky. Tenkrát si vznešené dámy nemohly dovolit ukázat nic víc než ty kotníky. Měla je prý tlusté. Po několika měsících se rozvedli (samozřejmě nejen kvůli kotníkům), ale když jsem pozorovala ty svoje nafouklé, tak jsem jen doufala, že můj manžel si pamatuje, že jsem mívala krásné kotníky. A nejen kotníky, což? Že jsem vždycky nebyla podobná ideálu pravěké matky kmene.