Svět není černobílý. Svět je barevný! Proto je důležité, aby Váš potomek znal barvičky. Již malé děti, cca kolem 2 let, umí základní barvy a potom svoji znalost barev nadále rozšiřují. Samozřejmě záleží na každém jedinci, někteří jsou v poznávání barev rychlejší, některým to trvá déle.

    Jak začít – nejlépe tzv. porovnáváním. Co to znamená? Například:
    a)    ŽLUTÁ? Co je žluté? Sluníčko. Žlutá jako sluníčko.
    b)    ČERVENÁ? Co je červené? Jahůdka. Červené jako jahůdka.
    c)     ZELENÁ? Co je zelené? Tráva. Zelené jako tráva.
    d)    MODRÁ? Co je modré? Nebe. Modré jako nebe atd. atd.

Důležité je v případě přirovnávání uvádět věci typické nebo co nejtypičtější pro danou barvu, aby nedošlo k tomu, že řekneme: „koukni, to je žluté jako tvé auto“ a následně dítě vidí auto, které má barvu jinou.

A samozřejmě platí staré dobré pořekadlo – „Opakování matka moudrosti“. Čím více budete barvy probírat, tím dříve a snáze si je dítě zapamatuje a naučí, začne barvy používat. A platí i „Škola hrou“. V případě, že budete dítě učit barvy v rámci hry, tak se bude učit radši, v podstatě si bude hrát a nebude mít pocit, že se něco učí a učení bude vedlejší příjemný efekt.

Je totiž neuvěřitelné, jak mají děti věci spojené, aniž by o tom rodiče věděli. Pro příklad uvedu – po narození syna se dcera (2,5 roku) ohromně zajímala o kojení, v té době jsme i dost probírali barvy a následně všem říkala, ve chvíli, kdy jsem začala kojit, že maminka má pro brášku mlíčko, že mlíčko je bílé, bílé jako sníh a že sníh padá jenom, když je zima.

Nejdříve dítě barvy jenom rozeznává a až později se je naučí pojmenovat, takže mějte trpělivost, ze začátku dcera třeba řekla „to je jako jahůdka“. Já se tedy zeptala „a jakou to tedy má barvu“ a dostalo se mi odpovědi, že modrou... Tak jsem dceru opravila, že jahůdky jsou červené a že daná věc je tedy červená a jestli by byla tak šikovná a našla ještě něco, co je červené. Prostě všechno chce čas, každopádně věřte, že dítko se barvy postupně naučí!


Je možnost učit děti rozpoznávat barvy i ukazováním v případě, že dítě již nějakou povědomost o barvách má. Takže když jdete kupříkladu po parkovišti, tak si u každého auta říci, jakou má barvu.


A co bych doporučila? Pokud budete kupovat pastelky, tak nejenom, že je dobré koupit nelámavé, čímž jistě ve výsledku ušetříte. Je dobré koupit pastelky i nějaké větší, aby se dítku především zpočátku dobře držely. Ale základem je koupit takové, aby když si dítě vezme červenou pastelku, tak aby bylo vidět, že je červená, aby její „obal“ byl červený, nikoliv s nějakým motivem, nikoliv dřevěný. Zkrátka jenom barevná tuha v nic neříkajícím obale dítěti moc v učení barev nepomůže. Zároveň je dobré kupovat hračky v různých barvách, ale nezapomeňte, že všeho moc škodí. No, a dobrým pomocníkem při učení barev je hra „Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku...“.


V rámci učení barev lze hrát spousty dalších her. Záleží na Vaší fantazii, na možnostech, na prostředí, v němž se aktuálně nacházíte. Nicméně můžete koupit třeba plastové barevné míčky, dát je do nějaké nádoby a vytáhnout třeba zelený a chtít po dítěti, aby našel další, které jsou rovněž zelené. Pokud se to dítěti povede je velmi vhodné jej pochválit a motivovat k další činnosti, k hledání míčků barvy třeba červené.


A možná Vás ve výsledku nejvíce překvapí fakt, že dítě bude znát nějakou barvu, aniž by jste tuto barvu záměrně dítě učili. Ovšem musíte s dítětem komunikovat, a když už si s ním povídáte, tak při oblékání mu říci, dnes si vezmeš růžové tričko a budeš k němu mít i růžové tepláčky. A šup – dcera uměla růžovou 🙂


Nu, hodně zdaru při učení barev a poslední doporučení, učte dítě barvy postupně, po jednom.

Zdroj: slune-cz.cz

Slavíte MDŽ? Nebo tento svátek pokládáte za komunistický? Bohužel si jej soudruzi přivlastnili a z oslavy boje žen za volební právo udělali den karafiátů a chlebíčků. Přesto si v Mamaja group myslíme, že stojí za to ho slavit.

„Jsme firma, kde donedávna pracovaly samé ženy. Až před několika týdny k nám přibyl jeden muž. Zabýváme se potřebami pro děti, hlavně látkovými plenami a šátky nebo ergonomickými nosítky. Ale to není všechno, najdou se u nás i čistě ženské věci. Letos jsme se rozhodli nabídnout ženám k MDŽ drobnosti z našeho sortimentu, které jinde neseženou, které jsou praktické a něčím výjimečné,“ popisuje Kateřina Borunská, majitelka a jednatelka společnosti.

Tip č. 1: Elegantní pouzdro na dámské hygienické potřeby

Nezáleží na tom, čemu dávají ženy přednost při menstruaci. Tampóny, vložky i kalíšek se snadno vejdou do našeho pouzdra. Šijeme ho v několika designech z biobavlny, uvnitř je nepropustná PUL vrstva. Má dva barevnými poutky odlišené oddíly.

Tip č. 2: Deky s nepropustnou vrstvou

Pop-in deky, které využijete nejen pro vašeho drobečka, ale také například na pláž, jsou dost velké, takže se na ně vejde celá rodina. Jedna strana je nepromokavá, deku lze snadno srolovat a má také držadlo. Jednoduše je praktická i krásná.

Odmala jsem slýchala, jak se mi máma věnovala a naučila mě do dvou let věku spousty říkadel a písniček. Posluchači mělo být zřejmé, že právě ona je obětavou mámou, která učí, co jí síly stačí,  trpělivě opakuje donekonečna básničky a že moje znalosti říkadel byly její zásluha. Vlastní rodičovství mě pak přesvědčilo o tom, že vše bylo nejspíš trochu jinak.Děti se učí rádyPředevším jsem zjistila, že děti se učí říkadla a písničky rády. Naše děti coby batolata milovaly chvíle, kdy jsem si s nimi sedla, vzala si je na klín a spolu jsme si ukazovali obrázky v knihách říkadel, povídali si o tom, co vidíme, k tomu si párkrát řekli samotné říkadlo a třeba se u toho pohupovali do rytmu nebo tleskali.  Nebylo žádné cílené učení, byla jen hra. Tulení u mámy na klíně, barevné obrázky, rytmická mluva – to vše bodovalo.  Dceru v jedné knize říkadel dokonce zaujala velká barevná písmenka v názvu knihy natolik, že se v necelých dvou letech naučila abecedu a okolí pak šokovala, když na ulici nebo v čekárně u lékaře písmenko po písmenku „četla“, co viděla okolo sebe.  Syn se zase soustředil více na obrázky než na říkadla samotná. Chtěl příběh, žádal detaily a v necelých třech letech i vysvětlení: „A proč, mami?“Nejoblíbenějšími knihami říkadel se stala leporela s říkadly Josefa Lady.  Obě děti se nejdříve naučily doplňovat poslední slova veršů, později jsme se po jednotlivých verších střídali.  Měly očividnou radost ze spolupráce. Stavěli jsme z leporel různé ohrádky, lezli okolo nich, vždy jeden píchl prstem do určitého obrázku a druhý měl dané říkadlo říci. Schválně jsem občas řekla k obrázku říkadlo, které k němu nepatřilo, což na druhé straně vyvolalo obvykle salvu smíchu a pištění: „Né, mami, to tam nepatří!“ Rytmus říkadel jsme uplatňovali často i na hřišti. Krátila jsem si dlouhé chvíle u houpaček přeříkáváním říkadel a došla k překvapivému číslu 54, a to jen u říkadel Josefa Lady. Děti přeříkávaly říkadla se mnou do rytmu houpání  a měli jsme tak na dlouhé minuty o zábavu postaráno. 

 Zdroj: slune-cz.cz