Tento týden je naladěn Mikulášsky. Dvě Mikulášské už máme za sebou a třetí nás dnes čeká. A tam ti čerti budou. FUJ. Loni jsem se jich bála i já.

Začalo to už v neděli. Jeli jsme na Mikulášskou do Turnova - celá rodinka 🙂 Tuto akci každý rok pořádá naše plavací studio Mišutka. Byli jsme už podruhé, takže jsme věděli, co máme očekávat a opět nezklamali a bylo to moc hezké. 

                                     Vzpomínka na loňský rok

Nejprve děti přivítal lední medvěd - maskot Mišutky a společně si zaplavali. Teda, on jim ukazoval ze břehu a děti plavali ve vodě. Po rozplavbě následovala volná zábava, kdy na vodu vypustili nafukovačky a malý čertík děti ze břehu kropil konvičkou a ty se před ním schovávaly pod vodu. Většina se však chtěla sklouznout ze skluzavky do vody. 

                      Letos - Nikča je ráda, že se vidí s Ondrou

A pak to přišlo. Zazvonil zvoneček a do bazénu vešel Mikuláš, Anděl a Čert s Čerticí. Děti byly trochu zaražené, ale moc breku slyšet nebylo. Vojtík od Milči se trochu bál (a to ho doma čerty vůbec nestraší), tak s ním poodešla dál od těch čertisek. Niki si šla  (nechtěně - táta tam s ní doplaval) s jedním popovídat. Tak měla pořád ruce v puse a kuňkala, že ji sotva bylo rozumět. Ale řekla mu, že je hodná a doma nezlobí. 
Pak se M.A.Č.Č. rozloučili, že se jdou podívat nahoru, kde za chvíli bude pohádka. A do bazénu vlítl Čert - ošklivý Čert v neoprenu. Skočil za dětma do vody. To už ta naše hrdinka, tak hrdinská nebyla a držela se táty jako klíště. I jemu nakonec zamávala (to loni si s ním šla i plácnout - letos vůbec). On odešel a Niki: "To jsem se vůbec nebála🙂". 

              Svačinka a čekání na pohádky - Vojtík, Niki, Ondra

Pokud nevychováváme děti ve víře v Boha, ale Vánoce slavíme, je potřeba dětem vysvětlit Vánoce jiným způsobem než skrze víru. Každá rodina má svůj vlastní pohled na Vánoce. Zde je ten náš v podobě, jakou předkládáme našim malým dětem.

   Vánoce jsou doba, kdy slavíme narození Ježíše, který se narodil kdysi dávno a byl hodným a spravedlivým člověkem, jehož lidé milovali. Každý rok si ve stejný den připomínáme jeho narození. Když se narodil, přicházeli k němu lidé s dary. A my se dnes při oslavě jeho narozenin obdarováváme vzájemně. Vánoce mají svá tajemství a kouzla. Mezi ně patří, že hodným dětem některé dárky, jež si přejí, přináší sám Ježíšek v takové podobě, jakou měl, když se narodil. Jak to dělá, nikdo neví. Má jednoduše tu kouzelnou moc. Můžeme jej při tom spatřit? Ne, nemůžeme. Kouzlo Vánoc by zmizelo. Přináší Ježíšek dárky všem dětem? Ne, jen těm, které na něj věří. A všechny dárky, co se objeví pod stromečkem, přináší Ježíšek? Ne, všechny ne. Dospělí si mezi sebou dávají dárky sami. Dávají je i dětem. A zrovna tak děti mohou překvapit svými dárky i ostatní. A co ti, kdož na kouzlo Vánoc a na Ježíška nevěří? Ti pak slaví Vánoce jinak, nebo je neslaví vůbec. V jiných zemích nepřináší dárky Ježíšek, ale Santa Claus. A v dalších zemích zase Otec Vánoc, Vánoční Dědeček nebo Děda Mráz. Různé země po celém světě mají své vlastní vánoční příběhy. Společné mívají přání, aby se sešla u stolu celá rodina a mohla si užít společně sváteční chvíle.

  O Vánocích se scházíme s rodinou, připravujeme pokrmy, které obvykle jindy nejíme (rybí polévku, bramborový salát, cukroví, vánočky), zpíváme koledy, zdobíme stromeček. Pod talíře schováme šupiny z kapra a přejeme si, aby se nás po celý další rok drželo štěstí a penízky se od nás moc nekutálely. Krájíme jablko na poloviny a věříme, že v něm najdeme hvězdičku na znamení, že budeme v nadcházejícím roce zdraví a šťastní. Pouštíme v umyvadle lodičky z ořechových skořápek a přejeme si, aby se žádná z nich nepotopila a aby všechny zůstaly pohromadě stejně jako my. Vzpomínáme na ty, kdož už náš svět opustili. Snažíme se zpomalit, zastavit, popřemýšlet. Nejvíce o tom, jak báječné je mít rodinu, mít jeden druhého a všichni sebe navzájem.
   O tom jsou naše Vánoce. A přeji si, aby takové byly i tehdy, až naše děti vyrostou.

Zdroj: Slune-cz.cz

Deformace nohy. Závažná diagnóza a noční můra dětských ortopedů. Problém, na který svému dítěti můžeme nevědomky "zadělat" i my sami. Třeba jen nákupem nevhodné obuvi. Je proto dobré znát zásady zdravého obouvání.

1) Péče odborníků

Při každém nákupu obuvi žádejte kvalifikované přeměření velikosti nohou dítěte. Odborný personál vám poradí, pro jakou šířku a délku je nabízený vzor vhodný. Obuv musí dobře padnout jak do délky, tak do šířky

2) Správná délka

Vždy zkontrolujte vzdálenost mezi nejzazším bodem oblouku paty a koncem nejdelšího prstu. Obuv musí být vpředu před prsty o 10 až 15 mm delší než noha. Polovina tohoto prostoru slouží jako rezerva pro pohyb prstů při chůzi, polovina pro růst.

3) Správná šířka