Byl podzim 1999, nastoupila jsem do druhého třetáku, a ani ve snu by mě nenapadlo, že se mi začnou plnit přání jak po másle. S nynějším manželem jsme už bydleli spolu, měli jsme nějaké ty starosti, a učili se spolu žít, ale ty dvě čárky na testu byli jako znamení... "to zvládnete, bude dobře!"

Když mi doktor v 6tt podával obrázek z ultrazvuku, domu jsem jela s pusou v křeči tím štastným úsměvem, který nešel sundat.

Hned jsem věděla, že to bude kluk, taky jsem si to už jako malá holka přála. Mít první dítě v 18ti , chlapečka a pak holčičku. Na UTZ nevím proč, až do porodu mi říkali, že je to 100% holka. Tak jsem jim věřila, nakoupila hafo letních parádních šatiček, růžových overálků, bodýček a babi napletla holčičí krásné svetříky. 

2.7.2000 mi v noci ve 23h rupla voda, do termínu bylo ještě pár týdnů, tak jsme byli oba vyplašený, a hned jsme jeli do porodnice. Skoro mě poslali domu, že jsem zavřená a nic se neděje, a že mám plodovky dost. Jen co jsem se zvedala ze židle, že teda asi pujdeme ještě domu, přišla moje úpolně první porodní kontrakce v životě. "Fuj! Ty kráso! Co to je? Já se snad otrávila jídlem nebo co?! " Za pár vteřin to přešlo, a dr. na mě koukal jak na zjevení 😀 "Jo, to nebude jídlem, začínáte rodit, tak si zase sedněte." 

Já byla vykulená, že co to jako má být.. porod jako bolí? Proč by to mělo sakra bolet? Přivést na svět dítě, by nemělo bolet ne? I máma mi říkala, že to nebolí, a že v televizi jsou to prostě herečky! Já se přesně do půlnoci 3.7.2000 nebála porodu! ...a ted se bojim! Bojim se bolesti, špatně bolest zvládám. Ty kontrakce do břicha byly celkem ok... ale ty křížový! Proč mě musí bolet i v kříži? To nedam! "Jak dlouho prosím vás trvá porod?" ...nechápavý pohled PA .." u prvorodičky 8h nebo taky 3 dny." ...Cože? Nene... to nemůže myslet vážně..tu ženskou už ted nemam rádá! At ke mě ani nechodí! 

Do 8h rána jsme byla v kontrakcích, byly i po 1minutě a 1 dlouhé, silné fakt dost. Prohlédl mě doktor, a řekl mi, že jsem histerka, že jsem otevřená na 2 prsty, a vyvádím jak o život. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, být otevřená na dva prsty, ale svitla mi naděje, že se asi pomalu něco děje. Za chvilku se ten samý doktor podíval do mé zprávy, na monitor a znovu na mě. "To jste opravdu celou noc v takových kontrakcích? " ... ":-/  jo, jsem, a už by to mohlo skončit." Následoval UTZ , kontrola moči, napíchli mi kanilu, monitor, a pustili do mě oxytocin, a vložili i tabletku. V 9h nález stejný, tak oxytocin přidali na rychlosti kapání. Přísahám, že jsem těmi bolestmi, hlavně v kříži a unavená, nevyspalá, hladová a žíznivá, viděla všechny svatý. Nadávala jsem, nemohla jsem stát, sedět natož ležet s těmi pásy přes břicho. V 10h hurá! otevřená na 4 prsty, prý už se to rozjíždí, no konečně! Hlavně at už je ta malá venku! At se na ní můžu podívat, pohladit, pochovat. Hrozně jsem se na ní těšila, ikdyž jsem pro ní prostě neměla jméno, protože jsem počítala intuitivně s klukem, ale věřila UTZ. Možná to bude Růženka, doma má vše růžové 😀 

Ahojte,

dnes bych vám chtěl představit naši novou Ambasadorku, Petru. Bude zastupovat na Koníku firmu HiPP.

Jsem velmi spokojený, že mohu dnes přivítat firmu, jako je HiPP. Málo firem dbá na kvalitu a původ svých výrobků, tak jako HiPP. Nejde jim jen o to, mít pečeť BIO na svých sklenicích a baleních. HiPP BIO pečeť jde totiž ještě dál než všeobecné požadavky zákonných nařízení na BIO produkty. A proto za svoje produkty ručí sám pán Claus Hipp. Tuto filozofii jsem našel i u zaměstnanců HiPPu, se kterými jsem se na školení setkal. HiPP je firma, které na zákaznících velmi záleží.

Ambasadorkou HiPPu je Petra

Petra je energická a velmi zajímavá maminka! Setkal jsem se s ní v Praze v sídle HiPPu a bylo to velmi příjemné setkání. Vyzařuje z ní motivace a vím, že budu sledovat všechny její příspěvky.

Můžete se hned přidat do oficiální skupiny HiPP, HiPP, HurÁÁ... a začít sledovat její blog! Těšte sa.

Zavádění příkrmů

Kdy začít?

• Pokud kojené i nekojené dítě dobře prospívá, začněte v ukončených šesti měsících. Když dítě projevuje velkou touhu po jídle (natahuje se po něm, dává hlasitě najevo, že chce také ochutnat) je možné začít o pár dní dříve, nejvíce však o týden či dva.
• Pokud kojené dítě prospívá pomaleji, poraďte se nejdříve s dětským lékařem nebo laktačním poradcem. Předčasné zavedení příkrmů či podání dokrmu UM by nemělo být první volbou.
• Pokud přes všechny rady kojené dítě prospívá pomaleji či je částečně na dokrmu umělým mlékem, je možné začít s příkrmy okolo ukončeného 5. měsíce.
• Pokud nekojíte a uměle živené dítě má hlad i když denně vypije 900-1000 ml mléčné výživy, je možné začít s příkrmy od ukončeného 4. měsíce.
• Dítěti mladšímu 4 měsíců nepodávejte žádné příkrmy, čaje ani šťávy.

Kojení

• V kojení nadále pokračujte i při zavádění příkrmů, potřeba kojení (četnost i délka kojení) bude ze začátku stejná jako v období výlučného kojení. Dítě se bude teprve pomalu seznamovat s novou stravou a způsobem jejího podávání. Kojení bude stále hlavním zdrojem tekutin, živin a energie.

Jaké potraviny?

Skočili sme u žádanky do CAR...

Tak začalo se mi plnit přání, teda síš představa, že rozšíříme naši smečku...objednaní sme byli na 21.9...snažila sem se to nějak vymyslet, aby mohl manžel se mnou, přece jenom by to bylo lepší...

18.9 měl Lukášek narozeniny...ten den bylo všechno špatně...byla sem na ráno, hrozně unavená, nic se mi nedařilo...po cestě mi málem vběhl chlapeček pod auto, měla dojet kamarádka a vůbec sem nestíhala...přisuzovala sem to tomu, že mám dostat měsíčky...tak sem si řekla, že je to vhodný den na testování, ikdyž nebyl sebemenší důvod, ale už tak ze zvyku....

....a byly tam....nevěděla sem co dělat (paradoxně)...ne, že by mě to nepotěšilo, ale!!!! Tak jsem zavolala do CAR, nastínila situaci, že se případně přeobjednáme...stihla sem zavolat i mému dr, který byl pro mě neskutečnou podporou...objednal mě (už přesně nevím na kdy, ale celkem brzy, prtože mě chtěl mít pod kontrolou.

První kontrola byla nic moc, taková 50/50...vzal mi krev, Hcg ukázkové, každopádně, to u nás nebyl nikdy ukazatel....další kontrola na srdíčko: Maminko...sou tam dvě!!! Jedno už se srdíčkem, druhé trošku menší....díkybohu, alespoň za jedno!!!! Další kontrola obě v pořádku!!!!! Ač to znělo nelogicky (maminky většinou u dvojčátek přemýšlí, co bude) - my měli jasno, šťastní až na půdu 😀

Miminka krásně rostla, dokonce prý na 70% dvě holky...víc štěstí se nám ani nemohlo dostat....jen mě trošku zradil můj pan doktor, který zrovna odjel na tříměsíční stáž do Prahy, ale ujistil mě, že musím vydržet, že chce být u porodu.

Co s sebou sbalit do porodnice?

Aby Vám skutečně nic nechybělo:

• lehká svačinka včetně dostatečného množství tekutin (bez bublin). Vezměte si s sebou i pečivo na další den, čerstvé pečivo podávané k snídani v porodnicích neprospívá kojeným novorozenečkům.
• přezůvky 2x (jedeny do sprchy)
• teplé ponožky
• župan pokud nebudete chtít erár
• noční košile nebo pyžamo s propínáním – záleží na Vás, ale pokud skousnete erár je to lepší, jelikož je téměř nadlidský výkon při neustálém nočním i denním vstávání docílit neposkvrněnosti oděvu. Takhle vždy, vyfasujete čisté pyžamo a nemusíte se doma prát s haldou prádla. Pokud ale trváte na vlastním prádle, je nutné mít s sebou alespoň 2-3 kusy, takže máte po příchodu z porodnice hned o práci postaráno.
• něco pro zábavu – knihu, časopis a jiné
• telefon nebo i foťák

Pozor na správné hygienické pomůcky!

• pomáda na rty
• ručník 2x – tmavé ručníky, u kterých nebude vadit jejich případné zničení
• toaletní papír – ten nejjemnější, jaký znáte a jistě tušíte proč
• porodnické vložky – alespoň 40 kusů porodnických vložek. Pozor, použití klasických menstruačních vložek (s lepítky a neprodyšnou vrstvou) v poporodním období může být zdraví nebezpečné! Ani vložky v síťce nejsou na poraněná místa moc příjemné. Velmi oblíbenými jsou porodnické vložky SAMU MINI od firmy Hartmann, jejich levnější a stejně kvalitní varianta jsou vložky Sentina FIX. Ihned po porodu však doporučuji SAMU MIDI jsou dvojnásobně dlouhé a nebudete si tak muset dávat dvě vložky přes sebe :o)
• jednorázové kalhotky – zvažte, zda si do porodnice brát své pěkné prádlo, bylo by už jen na vyhození, také zvažte, zda budete jednorázové kalhotky skutečně prát, jedná se o vysoce infekční materiál, a jak to pak vypadá, na pokojích při jejich sušení. Zvolit proto můžete i levnější nesíťované kalhotky v počtu 5-10 kusů.
• intimní hygiena hned po porodu – k rychlému hojení přispějete oplachováním v roztoku Rosalgin. Zakoupíte jej v každé lékárně.
• mýdlo – je tajemství úspěšně kojící matky :o) Je lépe se vyhnout parfemovaným přípravkům (voňavky či deodoranty). Kojenci mají několikanásobně citlivější čich než Vy, aby Vás snáze identifikovali a co nejrychleji se dostali k Vašemu mléku. Pokud vůněmi dítě matete, nemůže Vás najít a vůbec se přisát, čímž komplikujete počátky kojení sobě i svému miminku. Strčte si nos na 5 minut do sprchového gelu nebo k voňavce. Je to jen 5 minut, ale Váš mrňousek tuto "vůni"zpočátku čichá i 40 minut, než se vůbec nají. Kupujte tedy mycí gely nejlépe na citlivou až atopickou pokožku, které jsou bez parfemace, mýdla a konzervantů. Vyzkoušený máme Atoderm moussant. Gel je vhodný na celkovou hygienu Vás i Vašeho miminka tzn. zastupuje mýdlo, šampón i pěnu do koupele, což znamená, že šetříte nejen pokožku vašeho miminka, ale i své peníze. Umývejte si v něm z počátku i ruce, nebudou tak parfemované, když budete rukou miminku pomáhat se přisát.
• šampón

Dokumenty, které vzít s sebou

6.článek ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK

Představte si, že jste v časovém presu. Nadřízený v práci na Vás vyvíjí tlak. Chce po Vás něco udělat teď hned, ale Vy potřebujete dodělat rozdělanou práci. Nemáte možnost se samostatně rozhodnout, jakým způsobem budete věci dělat, ani kdy je budete dělat. Nikdo Vás neposlouchá a nerespektuje Váš názor.

JAK SE CÍTÍTE? Jste naštvaní? Křičíte? Hádáte se? Brečíte? Nebo snad děláte, že neslyšíte?

A teď si představte, že jste v klidu a pohodě. Na vše máte dostatek času, přesně tolik, kolik potřebujete. Vše můžete udělat tak, jak Vám to vyhovuje, podle svého. Sami se můžete rozhodnout, kdy, co a jakým způsobem budete dělat. Druzí Vám naslouchají a respektují Váš názor.

Už je to lepší? Cítíte se lépe?

Pokud dětem vytvoříte pohodu, dáte jim dostatek času, dovolíte jim věci dělat vlastním způsobem, umožníte jim spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají, budete jim naslouchat a respektovat jejich názor, budou se také cítit dobře a nebudou mít potřebu se s Vámi hádat, vztekat se nebo dělat, že neslyší.

Dítko spo-kojeně spí a máma se dojímá aneb stačí jeden klik a je vymalováno 🙂

Následující nádherná slova převzata z http://rodicemprirozene.cz/?p=544

Abychom žili naplněný rodičovský život, je třeba ztratit obavy z vlastního selhání a chybování. Chybovat budeme denně a postačí k tomu jedna probdělá noc nebo hádka s partnerem. Jako den střídá noc i my plujeme v proudu mihotajících se nálad a netřeba si to vyčítat. Je třeba ŽÍT.

A k životu patří světlo i stín. A ani jedno není důležitější než druhé, protože jen dohromady tvoří ucelený obraz našeho života. A stejně jako naše děti potřebují vidět, že se umíme radovat, tak o nic méně potřebují poznat náš smutek nebo rozhořčení. Život malujeme celou paletou emocí. Možná se v dnešní době dobře prodává iluze o tom, že život má být jen „růžový“, ale dokážeme si vůbec představit, jak by vypadal obraz krajiny namalovaný jen jedinou barvou? Plytký až k uzoufání! O kolik chudší by byl kdyby v něm chyběly ostatní barvy? Jak kýčovitě by působil strnulý vynucený úsměv i v situacích, kdy se nám chce plakat nebo křičet?

Najít svou ladičku na rozladěné nálady může trvat roky a mezitím to vypadá, že jsme vršili jen chybu za chybou. Děti bývají velkorysé v odpouštění, protože ještě tolik nelpí na křivdách, které křiví jejich pohled na sebe samé. Jen v případě, že se neumíme omluvit a mluvit o svých skutečných pohnutkách, křivdy se na nich časem podepíší a ohnou je k nepoznání. Zbytní a budu určovat jejich náhled nejen na sebe, ale i na svět kolem nich.

Když jdeme po své rodičovské cestě, míváme pocit, že je třeba se s někým porovnávat. Hodnotíme se očima druhých, které nikdy nemohou vidět do hlubin našeho nitra. S iluzorním rodičem z časopisu, který je poskládaný jen ze samých ctností, nemůžeme soupeřit. Nikdy nebudeme mít tak bíle zuby a zářivý úsměv, peníze na všechny báječné produkty slibující osvícení a hodné děti k tomu, nebudeme umět vařit z pytlíku tříchodovou večeři a pravděpodobně budeme pořád mít mastné fleky na sepraném tričku. Ale budeme to MY. S vráskami únavy kolem očí, nesplněnými sny a bláhovou nadějí, že zítra bude lepší než dnes. Někdy budeme křičet a jindy se budeme smát. Budeme nadávat a říkat věci, kterých budeme litovat. Budeme podráždění jako kobra v košíku a budeme se ptát jaký to všechno dává smysl. Občas budeme dokonce vzpomínat na doby, kdy jsme proflámovaly noc a nemusely jsme hodinu, co hodinu kojit. A není důvod se toho bát…je důležité to všechno cítit, protože cítit znamená žít. A to přeci chceme ze všeho nejvíc!

Dovolme si být začátečníky na cestě rodiče, i když máme už pět dětí, protože žádný učený z nebe nespadl.

Chceme být skvělí rodiče – okamžitě skvělí. Ale rodičovství je zdlouhavý, neohrabaný a občas dokonce i trapný proces, který nás trápí od rána do večera. Stejnou měrou nám ale dává zakusit i radost. Mnohokrát nebudeme vypadat jako dobří rodiče – ve svých očích i v očích druhých a je to v pořádku. Znamená to jen jediné, že právě děláme svoje po-kroky, kráčíme stále dopředu ačkoliv se nám to tak nemusí jevit.

Před úsvitem bývá tma největší. Dovolme si být tmou, aby skrz nás mohl zazářit paprsek čirého vědomí, který prozáří temnotu v nás a daruje nám pochopení, že být člověkem a rodičem je cesta, která nemá žádný určitý cíl. Tím cílem je totiž jen a jen ŽIVOT SÁM.

Je 1.4.2016 večer. Jsem sama doma a nudím se. Vlastně se koukám na netu na Ulici nebo na nějakej jinej seriál. Dneska mě v práci bolela strašně hlava. Na tyhle bolesti já netrpím..vlastně vůbec nemívám bolení hlavy. Kolegyně z práce mi jasně vysvětlily, že už jsem V TOM! Smála jsem se, že to asi těžko :D že to přijde za dlouho. Vrtalo mi to hlavou celý den. Večer o tom přemýšlím. Doma mám jeden test. Dneska měla přijít menstruace a nic. Co kdyby? Co kdyby to vyšlo? Snažíme se teprve 2 měsíce od vysazení antikoncepce. Ale co kdyby? Jdu do koupelny s hrníčkem. Rozdělám test a udělám ten známý postup. Odejdu z koupelny. Vracím se za 5 minut. Je 22:45. Ten čas se mi vryje do paměti. Jsou tam 2 čárky! 2 jasné čárky. Dálnice. Moje tělo zaplavila vlna hormonu štěstí. Začaly se mě třepat ruce, nohy...lítala sem po bytě, jako blázen. Přítel nebyl doma, takže sem mu hned volala. Byl na zápase, takže nic. Volala sem kamarádce. Ta si samozřejmě myslela, že je to apríl, ale hned, jak uslyšela moji hysterii, tak to přehodnotila. 2 hodiny telefonátu, abych se uklidnila. Byla sem šťastná..zároveň se ve mě začaly projevovat obavy..jestli bude mimi v pořádku atd. Když přišel přítel domů, ukázala jsem mu test. Byl nadšený 🙂..druhý den ráno jsem si udělala další test. Jasně pozitivní. Bylo to prostě jasný. V pondělí jsem zašla za Dr. Výsledek? 1,5 mm tečka a děloha krásně vysoká a prokrvená. Další kontrola za 14 dní (18.4.16) a mělo by být srdíčko 🙂 aktuálně jsem 5tt+1..strašně se těším 🙂

Tak kde začít...  Byla jsem podruhé těhotná. Těhotenství bylo lehce problémové, ale o nic zásadně špatného se nejednalo. Jen hypoglykemie, špinění, krvácení, vcestná placenta (nakonec se vytáhla), otevírání čípku a celou dobu velké tvrdnutí břicha. Jelikož první dítě jsem porodila předčasně ve 34tt tak jsem se snažila maximálně šetřit abych druhé dítko donosila co njedéle. Pomáhala mi rodina se starší dcerou abych měla trochu klid. A světe div se, porodila jsem v 38+5tt zdravého, krásného chlapečka. První porod byl rychlý, ale to jsem netušila jak rychlý bude i ten druhý.

Takže, bylo úterý 15.3. Vzbudila jsem se okolo půl 7 ráno a cítila jsem, že mi "ušlo" trochu plodové vody. Ještě jsem si lehla a čekala až se vzbudí dcera. Trochu mě bolelo břicho (možná poslíčci?). Po 7hod se objevila první kontrakce. Byly v první době porodní asi 4 po 9ti minutách. Snažila jsem se zabalit dceru. Zavolala jsem bráchovy, aby odvezl dceru k mojí mámě. Ještě jsem bráchovy říkala at nepospíchá, že to může trvat ještě dlouho... Začalo se mi chtít na velkou. Byla jsem na WC a najednou obrovská kontrakce. Jelikož jsem už jednou rodila tak jsem poznala, že už je to tady...

Řikala jsem si, ale jak je to možné takhle rychle. Jen jsem ze záchodu na manžela zařvala ať volá sanitku. Bylo 7:45.  Obrovské štěstí bylo, že byl manžel doma, protože měl každou chvíli odcházet do práce. Kontrakce byly strašně silné, oproti prvnímu porodu. Bolest byla neustálá, jen v době kontrakce zesílila ještě víc. Byla jsem bolestí uplně paralyzovaná, ani jsem se nemohla z WC zvednout.

Manžel měl na telefonu celou dobu zdravotníky ze záchranné služby, kteří mu radili co má dělat. Do toho poletovala po bytě vyplašená 3,5 letá dcera, která chudinka nevěděla co se děje, proč mama na záchodě tak nelidsky řve. U prvního porodu jsem ani nepípla a byla jsem schopná už v druhé době porodní přeběhnout z hekárny na sál. Teď jsem se zmohla jen na to, křečovitě se držet záchodové mísy a vydávat zvuky jako když vraždí hrocha. Byla jsem sama překvapená jaké zvuky vydávam.

Manžel dostal instrukce, že musim ze záchodu. Což byl těžký úkol. Lezla jsem nahatá po čtyřech do ložnice asi 5min. Do toho za mnou pořád chodila dcerka na kterou jsem jen řvala ať jde pryč. Mrzí mě, že u toho byla a viděla co viděla a slyšela jak šíleně řvu. Myslím, že to, že rodim věděl celý panelák. Stupačkama je slyšet uplně vše.

Po čtvrthodině přijela sanitka a já jsem potupně klečela nahatá v ložnici u postele. Nebyla jsem ani schopná sednout na vozík sama. Hodili přes mě jen župan, peřinu a jelo se. Venku jsem zahlídla bráchu jak přijel. Viděla jsem jak vykuleně stojí vedle sanitky a čeká ani nevim na co. Měl jít nahoru pro dceru. Naštěstí máme porodnici hodně blízko a saniták jel dost rychle. 

http://lightfootguide.com/wp-content/uploads/2014/04/photo-contact-2.jpg

UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂

V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.

Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.

Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂

Ty nejdůležitější otázky, narážky, posměšné poznámky a rádoby podložené argumenty jsem představila v prvním článku. V tomto článku už se přesunu do sféry kritky založené na více či méně subjektivním hodnocení chůze naboso/v bf obuvi. Jde se na věc!