Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Dobré popoledne vám všem, doufám, že jste si pochutnali (předpokládám, že nás nesleduje jen ženské pohlaví) na dobrém obedě a teď si třeba dáváte kávičku, zatímco děti spí 🙂 U nás to tak je, takže chvíle času vám odtajnit, kde se tento týden budeme pohybovat..
A hned je tu lehounká otázka za srdíčko pro první tři správné odpovědi 🙂
O kterém městě zpíval Ivan Mládek, že je zlatá loď?
Jak se úspěšně sbalit do porodnice?
Co s sebou sbalit do porodnice?
Aby Vám skutečně nic nechybělo:
- lehká svačinka včetně dostatečného množství tekutin (bez bublin). Vezměte si s sebou i pečivo na další den, čerstvé pečivo podávané k snídani v porodnicích neprospívá kojeným novorozenečkům.
- přezůvky 2x (jedeny do sprchy)
- teplé ponožky
- župan pokud nebudete chtít erár
- noční košile nebo pyžamo s propínáním – záleží na Vás, ale pokud skousnete erár je to lepší, jelikož je téměř nadlidský výkon při neustálém nočním i denním vstávání docílit neposkvrněnosti oděvu. Takhle vždy, vyfasujete čisté pyžamo a nemusíte se doma prát s haldou prádla. Pokud ale trváte na vlastním prádle, je nutné mít s sebou alespoň 2-3 kusy, takže máte po příchodu z porodnice hned o práci postaráno.
- něco pro zábavu – knihu, časopis a jiné
- telefon nebo i foťák
Pozor na správné hygienické pomůcky!
- pomáda na rty
- ručník 2x – tmavé ručníky, u kterých nebude vadit jejich případné zničení
- toaletní papír – ten nejjemnější, jaký znáte a jistě tušíte proč
- porodnické vložky – alespoň 40 kusů porodnických vložek. Pozor, použití klasických menstruačních vložek (s lepítky a neprodyšnou vrstvou) v poporodním období může být zdraví nebezpečné! Ani vložky v síťce nejsou na poraněná místa moc příjemné. Velmi oblíbenými jsou porodnické vložky SAMU MINI od firmy Hartmann, jejich levnější a stejně kvalitní varianta jsou vložky Sentina FIX. Ihned po porodu však doporučuji SAMU MIDI jsou dvojnásobně dlouhé a nebudete si tak muset dávat dvě vložky přes sebe :o)
- jednorázové kalhotky – zvažte, zda si do porodnice brát své pěkné prádlo, bylo by už jen na vyhození, také zvažte, zda budete jednorázové kalhotky skutečně prát, jedná se o vysoce infekční materiál, a jak to pak vypadá, na pokojích při jejich sušení. Zvolit proto můžete i levnější nesíťované kalhotky v počtu 5-10 kusů.
- intimní hygiena hned po porodu – k rychlému hojení přispějete oplachováním v roztoku Rosalgin. Zakoupíte jej v každé lékárně.
- mýdlo – je tajemství úspěšně kojící matky :o) Je lépe se vyhnout parfemovaným přípravkům (voňavky či deodoranty). Kojenci mají několikanásobně citlivější čich než Vy, aby Vás snáze identifikovali a co nejrychleji se dostali k Vašemu mléku. Pokud vůněmi dítě matete, nemůže Vás najít a vůbec se přisát, čímž komplikujete počátky kojení sobě i svému miminku. Strčte si nos na 5 minut do sprchového gelu nebo k voňavce. Je to jen 5 minut, ale Váš mrňousek tuto "vůni"zpočátku čichá i 40 minut, než se vůbec nají. Kupujte tedy mycí gely nejlépe na citlivou až atopickou pokožku, které jsou bez parfemace, mýdla a konzervantů. Vyzkoušený máme Atoderm moussant. Gel je vhodný na celkovou hygienu Vás i Vašeho miminka tzn. zastupuje mýdlo, šampón i pěnu do koupele, což znamená, že šetříte nejen pokožku vašeho miminka, ale i své peníze. Umývejte si v něm z počátku i ruce, nebudou tak parfemované, když budete rukou miminku pomáhat se přisát.
- šampón
Dokumenty, které vzít s sebou
#vileda Protože nastal vhodný čas na mytí oken, podělte se s ostatními se svou zkušeností s hadříkem na okna a s vysavačem windomatic od Viledy. Já používám oboje. Hadřík je pro mě absolutní 1 a nesmí mi doma chybět. Stačí hadřík namočit a vyždímat, bez přípravku, a mam raz dva čistá okna. Windomatic je taky super věc, určitě ocení všichni, kdo mají doma hodně oken, nebo velká okna, nebo spousty prosklených skříní, dveří a samá zrcadla. Stačí vše postupně namydlit, a pak už jen každý vymydlený kus vysát jedním tahem. Každou vaší odpověď na téma ocením srdíčkem 🙂
#windomatic #hadrik-na-okna
Vzdor
6.článek ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK
Představte si, že jste v časovém presu. Nadřízený v práci na Vás vyvíjí tlak. Chce po Vás něco udělat teď hned, ale Vy potřebujete dodělat rozdělanou práci. Nemáte možnost se samostatně rozhodnout, jakým způsobem budete věci dělat, ani kdy je budete dělat. Nikdo Vás neposlouchá a nerespektuje Váš názor.
JAK SE CÍTÍTE? Jste naštvaní? Křičíte? Hádáte se? Brečíte? Nebo snad děláte, že neslyšíte?
A teď si představte, že jste v klidu a pohodě. Na vše máte dostatek času, přesně tolik, kolik potřebujete. Vše můžete udělat tak, jak Vám to vyhovuje, podle svého. Sami se můžete rozhodnout, kdy, co a jakým způsobem budete dělat. Druzí Vám naslouchají a respektují Váš názor.
Už je to lepší? Cítíte se lépe?
Pokud dětem vytvoříte pohodu, dáte jim dostatek času, dovolíte jim věci dělat vlastním způsobem, umožníte jim spolurozhodovat o věcech, které se jich týkají, budete jim naslouchat a respektovat jejich názor, budou se také cítit dobře a nebudou mít potřebu se s Vámi hádat, vztekat se nebo dělat, že neslyší.
Na cestě
Dítko spo-kojeně spí a máma se dojímá aneb stačí jeden klik a je vymalováno 🙂
Následující nádherná slova převzata z http://rodicemprirozene.cz/?p=544
Abychom žili naplněný rodičovský život, je třeba ztratit obavy z vlastního selhání a chybování. Chybovat budeme denně a postačí k tomu jedna probdělá noc nebo hádka s partnerem. Jako den střídá noc i my plujeme v proudu mihotajících se nálad a netřeba si to vyčítat. Je třeba ŽÍT.
A k životu patří světlo i stín. A ani jedno není důležitější než druhé, protože jen dohromady tvoří ucelený obraz našeho života. A stejně jako naše děti potřebují vidět, že se umíme radovat, tak o nic méně potřebují poznat náš smutek nebo rozhořčení. Život malujeme celou paletou emocí. Možná se v dnešní době dobře prodává iluze o tom, že život má být jen „růžový“, ale dokážeme si vůbec představit, jak by vypadal obraz krajiny namalovaný jen jedinou barvou? Plytký až k uzoufání! O kolik chudší by byl kdyby v něm chyběly ostatní barvy? Jak kýčovitě by působil strnulý vynucený úsměv i v situacích, kdy se nám chce plakat nebo křičet?
Najít svou ladičku na rozladěné nálady může trvat roky a mezitím to vypadá, že jsme vršili jen chybu za chybou. Děti bývají velkorysé v odpouštění, protože ještě tolik nelpí na křivdách, které křiví jejich pohled na sebe samé. Jen v případě, že se neumíme omluvit a mluvit o svých skutečných pohnutkách, křivdy se na nich časem podepíší a ohnou je k nepoznání. Zbytní a budu určovat jejich náhled nejen na sebe, ale i na svět kolem nich.
Když jdeme po své rodičovské cestě, míváme pocit, že je třeba se s někým porovnávat. Hodnotíme se očima druhých, které nikdy nemohou vidět do hlubin našeho nitra. S iluzorním rodičem z časopisu, který je poskládaný jen ze samých ctností, nemůžeme soupeřit. Nikdy nebudeme mít tak bíle zuby a zářivý úsměv, peníze na všechny báječné produkty slibující osvícení a hodné děti k tomu, nebudeme umět vařit z pytlíku tříchodovou večeři a pravděpodobně budeme pořád mít mastné fleky na sepraném tričku. Ale budeme to MY. S vráskami únavy kolem očí, nesplněnými sny a bláhovou nadějí, že zítra bude lepší než dnes. Někdy budeme křičet a jindy se budeme smát. Budeme nadávat a říkat věci, kterých budeme litovat. Budeme podráždění jako kobra v košíku a budeme se ptát jaký to všechno dává smysl. Občas budeme dokonce vzpomínat na doby, kdy jsme proflámovaly noc a nemusely jsme hodinu, co hodinu kojit. A není důvod se toho bát…je důležité to všechno cítit, protože cítit znamená žít. A to přeci chceme ze všeho nejvíc!
Dovolme si být začátečníky na cestě rodiče, i když máme už pět dětí, protože žádný učený z nebe nespadl.
Chceme být skvělí rodiče – okamžitě skvělí. Ale rodičovství je zdlouhavý, neohrabaný a občas dokonce i trapný proces, který nás trápí od rána do večera. Stejnou měrou nám ale dává zakusit i radost. Mnohokrát nebudeme vypadat jako dobří rodiče – ve svých očích i v očích druhých a je to v pořádku. Znamená to jen jediné, že právě děláme svoje po-kroky, kráčíme stále dopředu ačkoliv se nám to tak nemusí jevit.
Před úsvitem bývá tma největší. Dovolme si být tmou, aby skrz nás mohl zazářit paprsek čirého vědomí, který prozáří temnotu v nás a daruje nám pochopení, že být člověkem a rodičem je cesta, která nemá žádný určitý cíl. Tím cílem je totiž jen a jen ŽIVOT SÁM.
Jsem těhotná! 🙂
Je 1.4.2016 večer. Jsem sama doma a nudím se. Vlastně se koukám na netu na Ulici nebo na nějakej jinej seriál. Dneska mě v práci bolela strašně hlava. Na tyhle bolesti já netrpím..vlastně vůbec nemívám bolení hlavy. Kolegyně z práce mi jasně vysvětlily, že už jsem V TOM! Smála jsem se, že to asi těžko :D že to přijde za dlouho. Vrtalo mi to hlavou celý den. Večer o tom přemýšlím. Doma mám jeden test. Dneska měla přijít menstruace a nic. Co kdyby? Co kdyby to vyšlo? Snažíme se teprve 2 měsíce od vysazení antikoncepce. Ale co kdyby? Jdu do koupelny s hrníčkem. Rozdělám test a udělám ten známý postup. Odejdu z koupelny. Vracím se za 5 minut. Je 22:45. Ten čas se mi vryje do paměti. Jsou tam 2 čárky! 2 jasné čárky. Dálnice. Moje tělo zaplavila vlna hormonu štěstí. Začaly se mě třepat ruce, nohy...lítala sem po bytě, jako blázen. Přítel nebyl doma, takže sem mu hned volala. Byl na zápase, takže nic. Volala sem kamarádce. Ta si samozřejmě myslela, že je to apríl, ale hned, jak uslyšela moji hysterii, tak to přehodnotila. 2 hodiny telefonátu, abych se uklidnila. Byla sem šťastná..zároveň se ve mě začaly projevovat obavy..jestli bude mimi v pořádku atd. Když přišel přítel domů, ukázala jsem mu test. Byl nadšený 🙂..druhý den ráno jsem si udělala další test. Jasně pozitivní. Bylo to prostě jasný. V pondělí jsem zašla za Dr. Výsledek? 1,5 mm tečka a děloha krásně vysoká a prokrvená. Další kontrola za 14 dní (18.4.16) a mělo by být srdíčko 🙂 aktuálně jsem 5tt+1..strašně se těším 🙂
Město Hodonín se pyšní neobvyklou zpívající fontánou před místní radnicí. Celá fontána je řízena počítačem, což umožňuje vytvářet zajímavé střikové a vířivé kombinace včetně barevných, světelných efektů a synchronizace s reprodukovanou hudbou. V pátek 1. 4. zahájila fontána na Masarykově náměstí novou sezónu. hudební produkci tvoří 13 skladeb hrající dle rozvrhu.
Jako správné moravské město má Hodonín hody. Svatovavřinecké slavnosti se konají vždy několik dnů v srpnu a vínko a pivo tečou proudem. Slavnosti mají rok co rok více a více návštěvníků. Pátek patří historickému ležení s doprovodným programem, sobota je v duchu historického jarmarku s udílením jarmarečního práva, doprovodným dětským i hudebním programem, většinou zakončeným ohňostrojem nebo ohňovou show a neděle a pondělí jsou hodové. Hodová mše, hodová veselice do brzkých ranních hodin. Přijeďte se v srpnu podívat 🙂
Řekla bych, že dneska všude prší, tak se podíváme do Muzea naftového dobývání a geologie sídlícího hned naproti vlakového nádraží v Hodoníně. Nafta je pro Hodonínsko typickým jmenovatelem, tudíž se město Hodonín spolu s EU rozhodlo zde vybudovat muzeum s vnitřními i venkovními exponáty, solnou jeskyní, bufetem a pro děti velmi pěkným hřištěm. Muzeum je otevřeno od dubna do října 🙂
Více info naleznete zde: http://mng.webz.cz/prohlidka.php
KUP MU POŘÁDNÝ BOTY aneb jak (můžu) argumentovat odpůrcům bf (ČÁST 2.)
http://lightfootguide.com/wp-content/uploads/2014/04/photo-contact-2.jpg
UPOZORNĚNÍ: Všechny mnou publikované články jsou laické. Opakuji, že nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani podiatr, ani podolog. Všechno, co zde píšu, prosím berte jen jako inspiraci a pomoc při hledání vaší vlastní cesty. Není mým zájmem se s kýmkoli přít o (ne)vhodnosti chůze naboso. Každý ať dělá, co považuje za nejlepší.🙂
V této sérii článku bych se ráda věnovala nejčastějším argumentům, kterým musíme my, příznivci bosé chůze, čelit. Já i můj muž už jsme proti nechápavým reakcím okolí víceméně imunní. Já většinou nereaguju, chápavě se usmívám a nechám ostatní, aby mi očumovali boty z dílny Leváka Boba. Můj muž to se svým „No kdybys potřeboval boty, tak se s nima už narodíš, ne?!“ dotáhl už na trochu vyšší level.
Každopádně se vám pokusím nabídnout vysvětlení, kterým můžete před škodnou v revíru argumentovat. Nebo se o to aspoň pokusit.
Moje rada vztahující se ke všem negativním postojům zní: Buďte přesvědčeni o tom, co děláte. Pak vás totiž nezviklá ani sebepromyšlenější útok.🙂
Ty nejdůležitější otázky, narážky, posměšné poznámky a rádoby podložené argumenty jsem představila v prvním článku. V tomto článku už se přesunu do sféry kritky založené na více či méně subjektivním hodnocení chůze naboso/v bf obuvi. Jde se na věc!
Ajaj, sluníčko zalezlo a koníkem vládne zase nějaká pošmourná atmosféra ☹
Aneb ani já si neodpustím výkřik do tmy a napíšu názor uživatelky, která je tu už téměř 5 let. Rušení soukromých diskuzí mě mrzí, protože do jedné velmi ráda chodím a mám tam kamarádky. A ne, nejsem žádný sociální vyvrhel, který si neumí najít přátele ve svém okolí, prostě tady to bylo o něčem jiném. Nejdříve nás spojoval pouze stejný termín porodu a teď už nás toho spojuje mnohem víc. Umíme si poradit, podpořit se, napsat svůj názor, ač je třeba úplně opačný, vyplakat se na virtuálním rameni nebo rozesmát.
Ano, rušením soukromých diskuzí se svět nezboří, ale končí tím jedno pěkné období a hlavní důvod, proč chodím na MK.
A na závěr bych poprosila všechny, kterým můj názor přijde směšný a trapný, aby si ušetřily práci a neshazovaly ho svými komentáři. Dík. (já na oplátku i nadále nebudu komentovat tisíce jiných příspěvků, které přijdou jako kravina mně 😀 )
4 fáze manželských konfliktů a jak z toho ven
Co si budeme povídat - občas není jednoduché ani vyjít sám se sebou, natož s partnerem. Každodenní rutina a nesprávné nastavení priorit dokáže zamávat i s hezkým vztahem.
V manželských konfliktech se opakují 4 hlavní fáze:
1. Vznik konfliktu
Původním zdrojem je vlastně pocit určité nespokojenosti, který pramení z našich „programů“:
- Představy o tom jaký je svět
Je svět bezpečné místo a já v něm cítím svoje místo nebo je život boj a narážím na samé překážky? To jak přemýšlíme skutečně ovlivňuje náš reálný život: můžeme být pak např. více uzavření, méně motivovaní, více vztahovační.
Vážené ženy i muži,
dnes jsem zažila něco, z čeho se musim vypsat!!! Prosím přečtěte to až do konce! Může to pomocí Vám nebo někomu ve vašem okolí! I vy můžete někomu pomocí, pokud to tak bude cítit...
Byla v nové budove Úřadu prace na Krenove ulici v Brně. Zde se vyřizují dávky hmotné nouze, příspěvky na péči (pro pečující o lidí hendikepem) a mobilitu(dopravu lidí s hendikepem). Příjem a výdej průkazu osob se zdravotním postižením (ZTP, ZTP/P). Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala verejnou spravu, tak jsem veskere vyřizování zvladala technicky z pozice úředníka, ale už ne z pozice občana, který potřebuje pomocí přežít! Vše bylo pro mne stresem. Tím, že už v tom žiju 5 let, tak už to mam zazite a mam určitý nadhled.
Dnes jsem dokazala najit správně patro pro dolozeni čtvrtletních prijmu k navýšení příspěvků na péči. Ohledně obrazovky vyvolavaciho systému jsem byla zmatená. Kazdopadne dveřmi kanceláře jsem si byla jistá,tak jsem se v jejich blízkosti posadila a měla dohled nad vyvolávající obrazovkou. Vzhledem k tomu, že tam nikdo nebyl a pár minut se nic nedělo, tak jsem znervoznela. Prosla jsem si celou chodbu,abych poznala kde co je a zorientovsla jsem se. Což mě uklidnilo. Vrátila jsem se zpět k oněm dveřích kde vycnivala upozorňující informace, která mne uklidnovala a potvrzovala to, že je to správně místo. Na vedlejsich dveřích jsem si všimla papíru s textem "Zavirejte dvere! Kdo neumí číst, tak nemusi!" Pousmala jsem se a napadlo mne,že by bylo nejlepší, kdyby tam byl obrázek té činnosti. Tyto dveře se otevřely a pan šel na zachod. Rozhodla jsem se mu můj poznatek sdělit. Potom co vyšel,jsem se ho zeptala zda bych neměla na "své" dveře zaklepat,když se již dlouho nic neděje. Poradil mi,že mam raději pockat na své číslo. Sdělila jsem mu, ze to chapu,jenže jsem nervózní protože mam dítě s autismem,které je doma s jeho babičkou. A že ten papir na dveřích je fajn, jen by byl lepší,kdyby tam byl ještě ten obrázek, protože na něj třeba autiste dokáží reagovat. Řekl,že se to děti netýká. Do toho činilo moje číslo a šla jsem vyrizovat svoji věc. Vše probíhalo standartne. Vše potřebné jsem vyřídila a diky poznámkami na papíru konečně na nic nezapomněla. Byla jsem spokojena a pochválila jim kancelář a stěžovala si na vyvolávací system. Tento znam již z Úřadu práce na Polní, kde se vyřizuje nezamnestnanost a dávky státní socialni podpory jaké je porodne, rodičovský příspěvek, přídavek na dítě a příspěvek na bydleni. Od tam už to znam,jen označení dveří a přepážek jejine, potřebovala bych tam obrazek uspořádání,abych nebyla zmatená a ve stresů, co mě ceka za tému dveřmi. Je to velka změna oproti starým prostorum na Mojmirove namesti, kde byl lidsky čekací system, kdo kdy přišel. Vždy jsem tam prisla a zeptala se zda jde někdo taky k "mě"paní u které vyřizují dávky hmotné nouze. Pokud ano, tak jsem si tu paní hlídala,abych šla hned po ní. Pokud tam nikdo k ní nešel,tak jsem otevřela dveře a podívala se na její stůl a pokud tam někdo byl,tak jsem si hlídala kdy odejde,abych mohla jít ja. Nejlepší situace byla když židle u jejího stolu byla prázdná a maminka rovnou jít na věc. Protože jsem solo rodič, samozivitelka, tak jsem tam vždy chodila i se synem, jehož 18 kg váhy vozim v kočárku. Umí být dost hlasitý a tak se vždy a všude snažím být maximálně efektivní, abych se za něj nemusela omlouvat a sdělovat,že je postiženy. Dnes už to delam preventivně, protože lidí pak třeba v tramvaji přestanou blbě cucet a stará paní nse epřihlásí s komentarem: " Jezismarja, takovej velkej kluk a vozí se v kočárku. Chudák mamka!".
Zpatky k nové budove úřadu prace. Potom co jsem vyřídila jednu věc jsem sebehla do přízemí kvuli vyzvednutí synova průkazu ZTP. Když jsem procházela kolem vyvolavaciho zařízení, tak jsem zaslechla dotaz paní, kam má jit pro příspěvek pro dietu dcery. Ohledla jsem se,abych zjistila zda je tam nějaký pracovník. Byl tam pan z podatelny a nevěděl. Vrátila jsem se a zeptala jsem se paní, co přesně potřebuje. Řekla,že má dcera cukrovku a musí mít dietu a pichat injekce a prý je na to nejaky příspěvek. Tak jsem ji řekla, že je něco v rámci hmotné nouze,zda ty dávky pobírají. Samozřejmě,že ne. Tak jsem ji zmackla papírek pro novou žádost příspěvků na péči,ať se zeptá tam, že tam mozna také něco bude. Byla moc řada a s úlevou se s 2 dětmi posadila na židli u dveří kam jsem ji přivedla. Ja konečně uviděla své číslo a šla pro synuv průkaz. Vše v pohode, zaplatila jsem 30 kc a při uklízení průkazu prohlásila, že to doma zase obrecim. Ještě jsem dostala informace k vyřízení parkovaciho průkazu, což je výhoda pro hendikrpovane,který mají zmíněný průkaz priznany. Memu synovi přiznali průkaz ZTP, odvolavala jsem se pro vyšší průkaz ZTP/P. Z řízení vyšlo, že mu průkaz ZTP zrkratili že 3 let platnosti na platnost do konce tohoto roku. Takže jsem to prvně vnímala negativně, naštěstí jsem to dokazala otočit v pozitivní, že mam šanci do srpna tohoto roku než si budeme muset zadat o průkaz znovu,zajistit kvalitní lékařská vysetreni, který nam průkaz ZTP/P opet vyvrati nebo potvrdí. Pak byl průkaz na 3 roky.
Jakmile jsem vyšla že dveří, tak jsem zahlédla mnou usazenou paní smutnou a zmstenou že vzniklé situace. Zeptala jsem se na podrobnosti k dceři a řekla ji základní posuzovaci faktory na příspěvek na péči. Vyhodnotila jsem to jako druhořadé a zeptala se na ekonomickou situaci rodiny. Z ní jsem vyhodnotila, že bude lepší jit na dávky hmotné nouze, kam jsem měla také namířeno. Po ceste do třetího patra jsme se seznámily a společně se snažily pochopit novy vyvolávací system. Všichni okolo byli zmatení. Již před tím jsem potkala vystresovanou paní hledající číslo přepážky,kam si jeji číslo vyvolávací system volal. Totální chaos pro sociálně slabé lidí. Ruku v ruce se socialni úrovni jde i mentální úroveň, kterou ti to lidé maji jednoznacneniz než třeba ředitel obrovské firmy tisice 100 lidi!!! Ténto obcan umí řídit sebe i druhé, ale ti kdo si chodí pro státní dávky sebe řídit moc neumí. Tady vidím potenciál pro šíření projektu Cesta ke štěstí. Krásná videa jsou na youtube.com!!! Určitě se na ne podívejte!!!
U vyvolavaciho systému jsem poznala holku se kterou jsem byla v azylovem domě, kdyz jsem byla těhotná! Také si nevěděla rady a byla vysresovana a zmatená. Její 5-ti léta dcera pobihala kolem. Ještě že paní L, se kterou jsem tam přišla měla děti hodné a spíše vystrasene. Vzhledem k tomu,že se blížil konec otevírací doby, tak jsme nějaké číslo vyvolaly a čekaly. Nakonec paní L musela do jiného patra a domluvila se, že se pak potkáme před úřadem. Věnovala jsem se holce V a také jsme nějaké číslo vyvolaly. Potom jsem si vzala své číslo ke své paní ja. Zjistila jsem,že také musim do jiného patra. Do toho přišel pan s pracovníkem úřadu který mu šel vydat číslo že systému. Sledovala jsem to a ptala se co znamená ten seznam pracovníků na zdi a že ty lidé nejsou v tom vyvolavacim systému! Že jsme zmatené!!! On je frajwrsky profil: "Vždyť je to jednoduché!!!". No, to nám pomohlo!!! Holku jsem odvedla ke dveřím té její paní ktera ve vyvolavacim systému nebyla a řekla ji,že až někdo vyleze,tak ať tam vleze a rekne, že hledá paní š!!! A ať na mě pak počká před úřadem. Letěla jsem za svoji paní, která mne uvítala ve dveřích větou : "Kde jste!Ja vas vyvolávam uz po třetí!" Nezlobila se, byla jencitit obává a strach,že neví jestli to má dál ještě zkoušet a vzít někoho dalšího!!! Tak jsem se omluvila s tím že jsem zabloudila. S paní mam nadstandartni vztah. Bere ohledy na to že jsem sama s hendikepovanym synem. V čem to jde, tak mi vychází vstric maximalne, jak může. Jsem po dnešku rozhodnuta ji napsat poděkování a napsat dopis i její vedoucí, aby byla podle toho i ohodnocena. Protože jsem měla možnost vidět paní která s romy mluvila velmi urážlivé!!! Což je naprosto extrémní chování.
Potom co jsem vše vyřídila,tak jsem mířila k vychodu za zenami, kterým jsem chtěla svými zkušenostmi pomocí. Obě cekaly poslušně venku, tak jsem je seznámila. Paní L brecela. Nebylo ji pomozeno, jak potřebovala. Řekla jsem ji, že ji pošlu zprávu o tom o jakou dávku si může jit zitra zadat a ukázala ji, kde jsou informace a že tam ji určitě zitra pomuzou. Uklidnila se a s úsměvem na rtech jsme se rozloucily. Holka V také nevyridila, co potřebovala a byla rozzlobena, že bude bez peněz z hmotné nouze a že zase bude muset dojet vlakem i s 5letou dcerou, která je opožděna a hyperaktivni. Kruta dnešní spolecnost!!!
Nicméně mě tento zazitek motivoval k tomu, že vytvorim projekt, který změní tyto zazitky v pozitivní. Sama ux mam dobrou zkušenost s tím, že mne sociální pracovnice z některých našich sociálních služeb na úřad doprovazely. Je potřeba, aby jich bylo víc, takže pokud jsou mezuvami ochotně dobtovolnice z celé republiky, tak se mi prosím ozvěte sem do komentáře.
Dekuji, že jste ro dočetli až sem a tesim se na všechny vaše komentáře s vašimi zkušenostmi a zazitky.
S láskou. :-*<3 😀
Lea
Modrý koník se neustále mění. Chceme jej dál vyvíjet, aby by pro uživatelsky příjemný, jednoduchý, přehledný. Máme však omezené kapacity týmu, proto musíme zvažovat, co chceme na stránce trvale udržovat a co ne. Dosud jsme funkce jen přidávali a příliš nesledovali, jak jsou používané. Proto aktuálně děláme důkladný průzkum stránky a funkce, které používá jen málo uživatelů, rušíme.
Jednou z nich jsou i soukromé diskuze. Aktuálně je používá necelých 2% uživatelů a rozhodli jsme se je douhodobě na koníku nepodporovat. Jaký bude postup?
- Do 1.6. budou soukromé diskuze plně fungovat jako dosud.
- Po tomto datu budou soukromé diskuze nadále přístupné, ale nebude možné přidávat nové příspěvky.
Po několika měsících bude obsah diskuze dostupný už jen ve speciálně vytvořeném archívu.
Pro pokračování diskuze můžete využít soukromé skupiny, které už delší dobu velmi dobře fungují.
Podobných změn bude v blízké budoucnosti více. Místo méně používaných funkcí chceme tvořit nové, které koníka posunou zase o kousek kupředu.
Vlaďka
Modrý koník tým
Za zmínku stojí vinařská obec nacházející se nedaleko Výklopníku. Starobylá zemědělská a vinařská obec Petrov leží v jednom z nejmalebnějších koutů Jižní Moravy, na Slovácku. Najdete ji asi 4 km jihovýchodně od Strážnice a 14 km od Hodonína. Obcí prochází silnice 1.třídy I/55 spojující Hodonín a Strážnici, železniční trať Hodonín-Veselí nad Moravou a do blízké slovenské Skalice je to 5 km. Obec leží v nadmořské výšce 180 m na štěrkové terase údolní nivy řeky Moravy, do jihovýchodní části katastru zasahuje úpatí masívu Bílých Karpat.
Do Petrova lze přijet i po vodě, protože obcí prochází Baťův kanál. Snahou obecního úřadu je znovu rozvinout tradici lázeňství, která využíváním sirnatých vod sahá až k roku 1580. Petrov je znám především ojedinělým souborem původních vinných sklepů - Plže, který byl vyhlášen v roce 1983 památkovou rezervací lidové architektury. Plže můžete navštívit kvůli skvělému vínu, nebo si jen připomenout malebné sklípky známé z mnoha filmů. Zkusíte mi napsat někdo název jaký film se zde natáčel?
Možná se vám nadpis článku bude zdát přehnaný, ale ve své praxi se setkávám čím dál častěji s dětmi, které mají poruchu soustředění ADHD, hyperaktivitu, depresivní sklony, sníženou motivaci a potíže v sociální komunikaci s vrstevníky (od uzavřenosti po agresivitu). Některé děti mají "jen" nedostatek kontaktu se svými rodiči, sourozenci, kamarády - nebo se svými vlastními pocity. Kam to asi povede?
Nové a nové modely elektroniky neprospívají dětem, ale firmám, které je vyrábí. Nenechávejme elektroniku zasahovat nepřiměřeně do rodinného života, partnerského vztahu a do vztahu s dětmi. Elektronika by měla být pouze sluha, ne pán!
Dobré ráno, zkusím Vás nalákat na hodonínskou ZOO. Přiznejte se do odpovědí, kdo už jste ji navštívili a které zvíře se Vám tam líbilo? My milujeme hady, bílé tygry, plameňáky, tamarínky pinčí a surikatky🙂 Zoo v Hodoníne vznikla v roce 1977 jako místní Zookoutek. Patří mezi nejmenší a nejmladší v ČR. Dnešní zoo, která postupnou rekonstrukcí původních staveb či výstavbou nových pavilonů dospěla k žádoucí modernizaci, se rozkládá na sedmi a půl hektaru parkové plochy s uměle vytvořenými vodními nádržemi. Dosavadním vrcholem modernizačního procesu je vzdělávací centrum s ubikacemi a výběhy velkých kočkovitých šelem (otevřeno 19. září 2007). Tato investice se uskutečnila díky téměř dvaadvacetimilionové dotaci Státního fondu životního prostředí ČR za přispění Města Hodonína. Dosud poslední stavbou je půvabný pavilonek pro plameňáky. Zoo Hodonín v současnosti chová 730 kusů našich i exotických zvířat ve 170 druzích. Ochraňuje přitom na sedmdesát ohrožených druhů světové fauny, čímž přispívá k naplňování základního poslání zoologických zahrad. Ze vzácných zvířecích druhů mohou návštěvníci obdivovat šimpanze, v zahradách málo vídané kočkodany zelené, tři druhy drápkatých opiček, dva druhy lemurů, skupinku surikat. K vidění jsou ale i zebry, velbloudi, pět druhů afrických antilop, ale také jaguáři, pár tygra ussurijského a lva jihoafrického vzácné smetanově bílé barvy. Zoo chová i dvanáct druhů sov a v kolekci exotických ptáků je k vidění i tukan obrovský. Pochlubit se zahrada může i akváriemi s mořským světem, v němž lze kromě korálového útesu spatřit i pár žraloka černoploutvého. Každý den se podle určené osy můžete zúčastnit krmení zvířat (úžasná podívaná je krmení žraloků, opic, lvů a tygrů.) Jediné mínus je, že si s sebou kvůli nedobře zabezpečeným výběhům nemůžete s sebou vzít pejska. Více informací najdete zde: http://www.zoo-hodonin.cz/
Ahoj holky, doporucite mi nektere stahovaci pradlo ci pas, ktery jste pouzivala po porodu?Nebo je blbost si jej kupovat?Dekuji.
Pepek námořník věděl, proč jíst špenát! Proč se tedy naučit jíst špenát? Váš zažívací trakt to ocení! Špenát obsahuje velké množství draslíku Vaše srdce miluje špenát! Špenát obsahuje vápník a udržuje zdravé kosi Špenát je výborný antioxidant! Díky špenátu posílíte imunitu! Špenát podporuje hubnutí! Tak proč si ho nedat třeba ve Smoothie? Máte někdo dobré recepty? nebo potřebujete recept? Kdo má chuť ... přidejte se .Čím více nás bude tím více se dozvíme ... https://www.modrykonik.cz/group/7337/detail/?new=1
Lázně Hodonín DNES
Lázně Hodonín patří k nejmladším lázeňským zařízením v České republice.
V neposlední řadě jsou vyhledávanou a oblíbenou destinací nejenom k léčbě, ale i relaxaci a poznávání krás místního regionu.
V letech 2002 až 2003 dochází postupně k rekonstrukci a zmodernizování lázeňského domu Vladimír i lázeňského parku. Díky rostoucímu zájmu o „lázeňské zařízení v srdci jihomoravského kraje“ a kvalitní péči se v roce 2005 započalo s novou přístavbou, která byla v říjnu 2006 dokončena. Nový lázeňský dům Eva s kapacitou 104 lůžek se samostatným balneoprovozem, recepcí, ubytovací a stravovací částí, kongresovým sálem, doprovodnými službami (kadeřnickým a kosmetickým salonem a kavárnou) slouží pro samopláteckou klientelu Lázní Hodonín. Kongresový sál je často využíván pro účely kongresové turistiky a pořádní kulturních a společenských akcí lázní.
V současné době léčebný komplex Lázní Hodonín s dvěmi lázeňskými domy Vladimír a Eva, léčebným pavilonem Jindřich společně s parkem tvoří zajímavý moderní architektonický prvek města Hodonína. V roce 2015 byl slavnostně otevřen nový honosný pavilon Bliss Day Spa navržen architektkou města Hodonína.
Více info o lázních najdete zde: http://www.laznehodonin.cz/cs/stranka/informace...
Cyklus bílého a rudého měsíce
Když jsem před pár měsíci psala o sladění svého menstruačního cyklu s úplňkem, byla jsem nadšená, že můžu něco takového na základě vlastní zkušenosti sdílet. Přišlo mi ze srdce úchvatné, že můžu menstruovat v době, kdy měsíc září jako obrovská rudá koule na nočním nebi. Stačila mi jen symbolika sama o sobě, díky ní jsem věděla, že jsem součástí něčeho většího!
Jenže to jsem ještě nevěděla, že to větší je ještě větší, než se zdá a že to má zároveň i větší logiku! Mé tělo se nejenže sladilo s úplňkem, ale naladilo se na cyklus rudého měsíce. Což jsem v době psaní svého článku nevěděla, ale později si přečetla v knize Rudý měsíc.
Stálo tam také to, že ženina tvůrčí energie se pohybuje kolem období ovulace. K ovulaci, pokud se žena sladí s měsícem, dochází z pravidla v období novu (cyklus rudého měsíce), což se stalo mě, nebo kolem úplňku (cyklus bílého měsíce). Má tvůrčí energie tedy nebyla sladěna s tvořivou silou úplňku, ale s novem. Což znamená, že mé tělo se po mém posledním porodu nenaladilo na to, abych znovu počala další život v podobě fyzického dítěte, ale naopak, abych mohla využít svou energii ke svému vnitřnímu vývoji, tedy např. k tvorbě nových projektů coby mých duševních dětí. Má to svoji logiku, že?
Pro ty, kterým jsem zamotala předchozím odstavcem hlavu, cituji nedoslovně níže Mirandu Grey.
Cyklus bílého měsíce neboli cyklus „dobré matky“ – Menstruace přichází okolo novu a ovulace kolem úplňku. Tento systém je oslavován ve většině náboženstvích a obřadech plodnosti. Setkává se při něm tvořivá síla měsíce a ženy, takže tvůrčí energie směřuje k početí dítěte nebo založení rodiny.
Cyklus rudého měsíce neboli cyklus „zlé ženy“ – Menstruace přichází v období úplňku a ovulace kolem novu. Tvůrčí energie nesměřuje k plození dětí (realizaci ve hmotě), protože k ovulaci dochází v období „temnoty“ novu. Tvůrčí energie je zcela zaměřena na vnitřní vývoj. V knize se můžete dočíst, že muži tento cyklus vnímají jako silnější a nekontrolovatelnější, proto bývá označován jako cyklus, zlé ženy, moudré ženy, svůdkyně nebo šeredné čarodějnice, jež uplatňuje svou sexualitu na něco jiného než rození další generace.
Jak to chodí v CAR...část druhá
VÝSLEDKY SPERMIO
Volám do Motola, jestli by mi po telefonu někdo neřekl jak dopadl spermiogram… hádáte správně, neřekl, vše jen osobně. Hned druhý den ráno jedeme tedy pro verdikt, chytrá mašinka s pořadovými čísly nám vyplivne papírek. Jsme si jisti špatným výsledkem a jdeme si spíš jen pro termín reparátu. Na tabuli cinkne naše číslo a manžel mizí ve dveřích. Pět minut se nic neděje, dveře se rozrážejí a v nich někdo, kdo vzdáleně připomíná muže, kterého jsem si před rokem a půl vzala. Ale něco je jinak…samolibý výraz nadutého páva, vzedmutý hrudník kohouta přehlížející svůj dvorek a sebejistá chůze lvího krále mě nenechává dlouho na pochybách, mám doma nadsamce! Všechny hodnoty až na vitalitu, která byla lehce pod normou, ale způsobená delší pauzou, byly v nějakých těžko měřitelných výšinách...stejně jako manželovo ego, které se v tu chvíli vznášelo někde u stropu. Poplácala jsem svého pána tvorstva po rameni se slovy "no jo, jsi kanec!" a zamířili jsme k východu.
GENETICKÉ VYŠETŘENÍ
Na toto vyšetření musí oba partneři předem vyplnit tzv. „rodokmenový dotazník“, který jsme dostali hned na vstupním pohovoru. Jde o zdravotní stav, počet dětí a příčiny smrti v rodině asi 3 generace zpátky. Byla jsem zvědavá, tyhle vyplňovačky mám ráda, takže ještě v práci jsem zvědavě nakoukla a jala se využít svojí prokrastinační chvilku. Úsměv a nadšení mi ale dlouho nevydržely…prarodiče matky dítěte z otcovy strany – otec otce… co? Zkouším si to nakreslit…můj mozek se vaří, vybavuje se mi asociace sálového počítače a děrované štítky…po několika minutách cítím, že je to tu…je to můj děda Jaroslav! O dva dny a několik rodinných konzultací později ukládám ve Wordu hodnotou nevyčíslitelný výplod mé snahy. Je mi jasný, že manžel a jeho mlhavá vzpomínka na rýmičku před měsícem, nezaručuje zrovna uspokojivý výsledek, ale nehodlám se vzdát tak brzy…“Kdy se narodila mamka?“ „5.12. devatenáctset…nevim“ “kdy se narodila babička?“ „nevim“ „Na co zemřela?“ „nevim“. O dvě minuty a 20 dalších „nevim“ později je náš dotazník hotov. Tak to bychom měli.
V den konzultace opět vstupujeme do naší staré známé čekárny ve 3. patře a bereme si číslo, skoro hned jsme na řadě. Přistupujeme k okénku „Jé, ale to nejdete ke mně, musíte si zmáčknout to druhý tlačítko – reprodukční genetiku, já jsem klasická genetika.“ Myslím, že tím jsme pravděpodobně vyčerpali všechny možnosti omylu na tomto oddělení, protože víc tlačítek ani dveří, ve kterých jsme ještě nebyli, už nezbývalo, takže pravděpodobnost a statistika byla už v tuto chvíli na naší straně. Sedíme se správným papírkem u správných dveří a já si krátím čekání pročítáním co že to to genetické vyšetření vlastně je. „Genetik si při konzultaci pár nenápadně prohlíží a hledá tzv. degenerativní stigmata, jako třeba oči moc daleko od sebe, nízká vlasová hranice…“ rozpačitě si hladím svoje zarostlý čelo a prohlížím si manžela. Ordinace se konečně otevírá a vítá nás sympatická, upovídaná doktorka ve středních letech. Vysvětluje nám proč jsme tu, co se bude dělat za testy a co bude výsledek. Po předešlých zážitcích s duchem nepřítomnými doktory je to moc příjemná změna a atmosféra v místnosti je hezky uvolněná. Doktorka okomentuje můj věk, že to ještě není taková katastrofa, což úplně nevím, jak si mám vyložit, ale držím se hesla „mysli pozitivně“. Při dotazu na výšku a váhu je manžel konfrontován s upřímností paní doktorky, která mu vysvětluje, že mít dítě a do toho nadváhu, nejde k sobě. Manžel se rdí a mumlá, že ví. Zabíháme trochu do jejího soukromí a dozvídáme se, že sama má dvě děti…při pohledu na její zarostlé čelo si oddechnu. S anamnézou jsem první na řadě a lovím z paměti datum prvních „měsíčků“, dál už je to klasika, kterou znám…operace, léky, vážná onemocnění. Pozornost se stáčí na manžela „kdy jste si poprvé všiml, že jste pohlavně aktivní, kdy vám např. začalo růst pubické ochlupení?“…chvilka trapného ticha, které přerušilo moje ještě trapnější uchichtnutí…manžel rudej, ale na rozdíl ode mě nemá zastydlou pubertu, takže bez větších průtahů odpovídá a snaží se si zachovat důstojný výraz. Doktorka neztrácí čas a smečuje “máte dítě s jinou ženou?“…manžel vypadá, že by velmi rád splynul se svojí židlí a já, ač na to nejsem hrdá, se královsky bavim. Na řadu přichází rodokmenový dotazník. Doktorka se odevzdaně zasměje u manželovy části, ale kupodivu žádné další upřesnění nevyžaduje, že z dnešního pohovoru má vše potřebné. Vždycky když něco zapíše do počítače, hned nám vysvětlí, co tam napsala a proč…úžasný. Demonstrativně odklikává nějaké políčko v tabulce, že tento test není dle výsledku spermio potřeba dělat „těch vašich 230 milionů určitě nenaznačuje poruchu tvorby spermií“. Manžel nasazuje už známý výraz páva a čekám, kdy se mu ze zadku rozvine barevný vějíř per. Vezmou nám každému dvě ampule krve. Jedna bude na vyšetření hromozomů – karyotyp a druhá k analýze DNA. Ještě podepisujeme souhlasy k uchování a využití genetického materiálu k dalším vědeckým účelům a odcházíme k sestřičce na odběr. Výsledky za 2 měsíce a teprve poté na závěrečnou konzultaci. Loučíme se s paní doktorkou z genetiky a dostáváme radu na rozloučenou „Jeden nikdy neví, takže nezapomeňte - sex alespoň obden, jako když jste se seznámili!“…ještě že neřekla „…jako za mlada“.
A tak trpělivě čekáme na výsledky imunologie, které by nám měly přijít každým dnem, užíváme jara a upínáme se na polovinu května, až se celý kruh uzavře a my budeme moudřejší... 🙂
Biobavlněné nebělené pleny pro děti s citlivou pokožkou skladem! Kde? http://www.naturbabyshop.cz/kategorie/bio-pleny... Universální biobavlněné mulové pleny rozměru 80 cm x 80 cm. Zboží z biobavlny je doporučováno i pro děti s citlivou pokožkou. Pro děti s atopickým ekzémem je biobalvna nesoucí certifikát GOTS zárukou kvalitního materiálu, při jehož výrobě nebyly použity geneticky modifikované rostliny, jedovaté či zdraví nebezpečné látky jsou např. formaldehydy, rozpouštědla, karcinogenní barviva atd.
Dobré ráno, opět Vám dneska poodhalím nějaké informace z HOdonína a po ránu začneme sportem 🙂 Jen tak okrajově, Hodonín vyniká fotbalem, máme zde tři obrovské fotbalové hřiště, hokejbalem od nižší ligy až po tu celorepublikovou, florbalem na stejné, možná ještě vyšší úrovni a v neposlední řadě HOKEJEM 🙂 pocházím z hokejové rodiny, kdy můj táta i oba dědečci za Hodonín hrávali, takže jsem na zimáku byla jako doma. Nejslavnější éra hodonínského hokeje byla v roce 1989, kdy Baník v čele s Romanem Čechmánek porazil co mohl a užíval si druhou nejvyšší soutěž s bouřlivou atmosférou, bohužel přišel úpadek a roku 1994/1995 byl zimní stadion v havarijním stavu uzavřen a pronajat jako vietnamské tržiště. V roce 2001 byl založen nový tým, stadion opraven a pod týmem Drtičů opět zažívá třas tribun a velké ovace. Nedávno byl zimní stadion přejmenován na Zimní stadion Václava Nedomanského, jež zde v šedesátých letech hrával.
