Ani nevím, kde s tou slohovkou začít... asi tady:

úterý 26.3. - přenášela jsem už 5 dní a byla z toho dost nešťastná. Přece jenom jsem si představovala porod dva týdny před termínem, abych se moc nenatrápila. To nekonečné čekání bylo děsné. V ten den mi navrhli v nemocnici vyvolávaný porod (dokonce jsem si mohla vybrat den 😀) Dohodnuto to bylo na 28.3.2013...

Rozhodli jsme se udělat si ještě jeden pěkný večer. Zajedeme na steak do restaurace a večer se naposledy pomazlíme (třeba to naštve prcka a dorovolně vyleze). Doma jsem se pěkně vyoblíkala, namalovala, vyvoněla a mohli jsme vyrazit. Asi půlhoďku před odjezdem jsem začala trochu víc štinit. Nu co, říkala jsem si, buď je to víc těhu výtoku a nebo mi pomalu odchází hlenová zátka… Udělala jsem test s lakmusovými papírky a podle nich to plodovka nebyla, takže vložka a dál jsem to neřešila. Vyjeli jsme… cesta do zarezervované restaurace trvala 45 minut, a jelikož jsem neřídila, užívala jsem si to a kochala se pohledem do krajiny (přece jen jsem se už poslední týdny nikde dál od domu nepodívala).

18:00 - Konečně jsme dojeli. Natěšeně vystupujem z auta před restauraci a gichchchch… Do pár vteřin mám mokré džíny až pod kolena. Jirkova si ještě chviličku dělá srandu ale pak mu zamrzá úsměv na rtech. Najednou vážní, hledá v autě hadry pode mě a hlásí odjezd… Celých těch 45 minut se klepu v autě zimou i když topíme co to jde… džíny děsně studí a venku je pod nulou… Aby toho nebylo málo, jedeme podle GPS-ky a vůbec si nejsme jistí kudy nás to vede. Cestou mě rozbolí břicho a hádají se mi v hlavě různé myšlenky – stihnem to? dojedem? bude to v pořádku?

18:45 - Dostali jsme se domů. Chudák pes nachápe co se děje a zmateně běhá okolo. Pořád musím myslet na to, co nám říkali na předporodním kurzu: „Holky, když vám praskne voda, přijeďte do hodiny!“ Sprchuji se, oblékám a berem kufry a už je ta hodina fuč. A to ani nemluvím o tom, že převlíkat se bylo zbytečné, protože za chvíli sedím v autě zase v mokru…

19:15 – Přijíždíme do nemocnice, kde je samozřejmě už zamčeno, tak zvoním. Na dotaz sestřičky v mluvítku zvonku ze mě jenom vypadne: „Dobrý den, asi mi praskla voda,“ což mi v zápětí připadá strašně směšné tak si setřička z mojeho tónu hlasu musela snad myslet že si dělám srandu 😀

Dnes se společně podíváme do naší „kuchyně“, kde se zpracovává celulóza, sběrový papír a kde se vyrábějí naše výrobky značky Tento.

Návštěvu začneme ve skladu sběrového papíru, projdeme kolem velké sběrové linky, která vyrábí recyklovaný papír. Náš průvodce nám říká, že jeho odpad se využívá například ve stavebnictví. „Papír lze recyklovat až sedmkrát, potom už ztrácí potřebné vlastnosti,“ dodává.

Sběrová linka

Jak vycházíme z haly, vidíme, jak bagr nakládá popisovaný odpad (přírodě neškodný a nezávadný kal) na náklaďák a ten ho každou chvíli odveze na další zpracování v průmyslu

Odpadový kal

Potom vcházíme do skladu celulózy, kde nám náš průvodce popisuje rozdíl mezi dlouhými a krátkými vlákny celulózy. „Delší vlákna zvyšují hlavně pevnost papíru“, vysvětluje. Vybere kousek bílé hmoty a nechá nás ji prozkoumat. Později nám prozradí, že vlákno, které jsme drželi v ruce pochází z Portugalska z eukalyptusu. „Tato celulóza se používá například pro výrobu kapesníčků, protože je výjimečně jemná,“ dodává.