Chtěla bych vám tu napsat krátký výtah z knížečky Přirozená léčba nemocí - Domácí lékarnička. Napsala ji naše jihlavská homeopatka a je to můj nejcennější a nejčastěji používaný manuál při běžných nemocech a úrazech.

Pár poznámek pro začátek:

- na homeopatika nesaháme, používáme plastovou lžičku a vkládáme rovnou do úst nebo rozpustíme v převařené vychladlé vodě

- podle této homeopatky je docela jedno, kolik kuliček užíváte, efekt je stejný při třech kuličkách jako při deseti

- je dobré alespoň 10 minut před užitím homeopatik nic nejíst, aby sliznice úst byla čistá

- efekt homeopatik naprosto vyruší jakékoliv užívání eukalyptu, tea tree oleje či kafru (v aroma lampě, v masti aj.)

Neházej mimčo do žita

Jak se vzpamatovat, když si to miminko rozmyslí a nenarodí se

Na modrého koníka jsem přišla před rokem a půl. Zmatená a zraněná, se zpřelámaným srdcem po ztrátě nenarozeného miminka. Chtěla jsem tenkrát mluvit s někým, kdo by chápal a rozuměl, kdo zažil to samé co já. Manžel se neorientoval v mojí citové propasti, lidi v okolí mě „utěšovali“, že je to furt lepší, než kdybych si zlomila nohu a já si připadala se svými pocity jako minozemšťan. Rozhlížela jsem se po internetu a hledala útěchu a pomoc.
Pátrala jsem po specializovaném psychologovi. Nenašla jsem. Hledala jsem nějakou knihu, ve které bych se dočetla, co mám dělat. Potřebovala jsem slyšet příběh jiné ženy, kterou potkala ta samá rána a ona jí prožila, překonala a dokázala se vrátit zpět do plnohodnotného života. Jenže žádná taková kniha neexistovala. Nakonec jsem zadávala do vyhledávače nazdařbůh slova „ztráta miminka, potrat, pomoc“. A našla jsem diskuzi „Potrat. Jak nastartovat a začít znovu“.
Příběhy žen, které řešily stejné drama jako já a dokázaly se znovu vzchopit, mne doslova stavěly na nohy. Tak jsem se i já stala na rok a půl součástí tohoto fóra.
Konečně existovalo místo, kde bylo možné vyjevit naplno, co jsem cítila a nebylo to odmítnuto nebo zlehčováno. Našla jsem ženy, které mi pomohly podívat se do otevřené rány, vybrečet se a vyčistit vše, co bylo v té ráně nashromážděné, aby se mohla znovu zacelit. Během mého „pobytu“ v tomto tématu, přibývaly do diskuze další a další čerstvě netěhotné ženy. A vždycky to začínalo stejně.

„Ahoj holky. Nevím, jak začít. Chtěla bych se k vám přidat. Před týdnem mi doktor řekl, že našemu miminku přestalo bít srdíčko a poslal mě na revizi. Teď jsem doma, koukám do stěn a vůbec si nedovedu představit, že vyjdu ven mezi lidi. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Manžel nechápe, proč pořád brečím. Vůbec nevím, co mám dělat. Poraďte.“

Holky v diskuzi vždy okamžitě zareagovaly. Pochopením, radou, objetím na dálku, přijetím. A po pár týdnech už se povzbuzovalo do nového snažení , po čase oslavovaly dvě čárky na těhotenském testu a podporovalo se v průběhu celého těhotenství vždy, když se dotyčné podlamovaly nohy hrůzou, že to zase nedopadne. Když se pak narodilo toužebně očekávané miminko, propukalo se v bouřlivou radost a tekly slzy dojetí. A když do diskuze přibyla další zlomená duše, byla to právě tahle uzdravená maminka, která mohla té nové říct: „Já vím, jaké to je. Zažila jsem to taky“.

Fórum funguje bezvadně a já jsem moc vděčná za to, že existuje. Díky němu jsem se i já dokázala vzchopit a po mohutném a dlouhodobém povzbuzování dojít do chvíle, kdy jsem si přivinula na prsa krásně oslizlého a teplého, čerstvě narozeného syna. Na pomoc od všech těch holek, které jsem neměla možnost potkat na živo, nikdy nezapomenu.