Nechtěla bych, aby byla Nikolka jedináček. Ale zatím si toto období pořádně užívám. Nikča už je větší a samostatná. Tuhle jsme byly s ostatníma blogujícíma maminama (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) na kafíčku a o dětech jsme skoro ani nevěděly. Hrály si samy na hřišti u kavárny a my si poklidně líčily plány na prázdniny. Paráda.

A ještě větší paráda je to doma. Luky jel o víkendu na rozlučku se svobodou našeho kamaráda Ondry a my jsme si s Nikolkou udělaly dámskou jízdu. V pátek u nás spal Nikolky kamarád Ondrášek (uvidím, do kdy budu klučičí přespávací návštěvy tolerovat a od kdy je zase tolerovat začnu 🙂. Naštěstí nad tím zatím moc přemýšlet nemusím. Ale když si tak hezky hráli a já měla čas na spoustu dalších věcí a Nikča nevyžadovala moji pozornost, tak jsem si říkala, že to brzy zase zopakujem 🙂

                                                                                Ondrášek 

V sobotu jsem s oběma vyrazila na trh pro bylinky (dárek pro mého brášku k narozeninám), ale s dětma po nákupech to je očistec. Trhovci mě litovali a říkali, že lepší už to nebude 🙂 Mysleli si, že mám dvojčata. Obdivuju maminy, které to nakupování s více dětma zvládají. Když jdeme samy dvě s Nikolkou, tak mi se vším pomáhá do košíku atd., to je fajn, ale ti dva dohromady byli jako smršť. Oddychla jsem si, když jsme byly z města zpátky 🙂. Po obědě jel Ondrášek domů a já s Nikčou zaplula do postele. Myslím, že jsem i usnula dřív (nic neobvyklého). 

No a konečně se dostávám k tomu, že jsme spolu - spolupracovaly 🙂  Takže s čím vším vám již tříleté dítě pomůže? 

- nakupování potravin (v obchodech s oblečením to je stále spíš hrůza než potěšení)
- zametání (už zvládá i namést smetí na lopátku)
- úklid chodby včetně stírání (to má Nikolka moc ráda, takže většinou neděláme jen naše patro, ale jedeme až dolů k sousedům)
- vaření a hlavně pečení
Já vařila oběd a Niki zatím připravila všechny ingredience na pečení, pak už jsem ji jen pomohla s odměřením a bylo hotovo. Jsem na ni moc pyšná. Vlevo úplně nahoře samozřejmě ochutnává skořicovou drobenku - ach jo.
- zalévání kytek
- třídění ponožek
Sice u toho občas koukne na pohádku v televizi, ale páry ponožek najde i tak.
- věšení a sbírání prádla
- jakékoliv tvořivé práce (nyní pomáhala s popisky na bylinky)
Naše společné dílo se mi nakonec moc líbí, tak nevím, jestli bráška k narozeninám nedostane něco jiného...
- vykládání nákupu do lednice
- úklid umyté myčky
Nejvíc ji baví roztřídit příbory do šuplíku.
- a další a další.

Když si ten výčet čtu, tak si říkám, jaké mám štěstí, že tohle všechno Nikču baví 🙂

A jak jste na tom vy? Pomáhají vám děti? Co nejraději dělají?

Další díl o možnostech, jak správně používat bazar na Modrém koníku, se věnuje činnostem, právu a výhodám prodávajících. Prosím, pročti si článek a uvidíš, že je nápomocný a sděluje základní informace, které bychom měli znát. 

1. Než vložíme inzerát, pročteme si základní pravidla bazaru, abychom věděli, co můžeme v bazaru očekávat a jak se v něm chovat. Sice nám to nějakou tu chvilku zabere, ale je to i tak trochu investice do budoucna, abychom se nedostali do nesnadných nebo nepříjemných situací. A když si pravidla přečteme dodatečně, což je pro nás dost praktické, tak zjistíme, že je tam spousta zajímavých věcí, které jsme vůbec netušili a které nám usnadní práci. 🙂

2. Prodávající má možnost sepsat vlastní podmínky prodeje. Je to opravdu velká výhoda a usnadnění prodeje v našem bazaru. Do podmínek můžeš napsat např. jakým způsobem předáváš balíčky zboží - pouze doporučeně, ne na dobírku apod. Nebo, že jsi na stránkách občas, nikoliv stále a tak prosíš o trpělivost ve vyjednávání nebo že se dokážeš na čemkoliv domluvit a rád(a) vyhovíš přání kupujícího. Podmínky vlastního prodeje si můžeš stále doplňovat a upravovat na základě svých zkušeností a co ti vyhovuje. 

3. Jak vytvořit inzerát?

a. Ulož inzerát do správné kategorie a přidej všechny jeho vlastnosti. Označ odpovídající velikost, typ, styl, barvu nebo značku zboží atd. Označíme-li více těchto podrobnějších bodů, tak umožníme rychlejší vyhledávání inzerátu v bazaru. Věř, že bazar už je dost obsáhlý a chytré maminky si vyhledávají zboží jednoduchou a krátkou cestou pravě skrze klíčové definice. Je to jedna velká výhoda i pro nás prodávající.

b. Vytvoř jasný a detailní popis inzerovaného předmětu. Nezapoměň uvést správné míry a stav zboží (např. je možné, že rozměry nátělníku, pokud je dost používaný, se liší od původních při nákupu z první ruky). Z toho vyplývá, že uvedený stav zboží je směrodatnější a důležitější nežli zařazení do správné kategorie. Buďme moudří a napišme i závady zboží, tak se vyhneme možným následným reklamacím a zároveň komunikace u inzerátu nebude příliš zdlouhavá, kdy se kupující často ujišťují o stavu a zboží prodáme rychleji. Uvedeme-li upřímně a jasně informace o nabízeném předmětu, budeme působit věryhodně a důvěrně. Je to základ naši pověsti a vytvoříme si tak "jméno". 

Začnu trochu s oklikou, ale doufám, že se dostanu k té správně popsané situaci a následně pointě, proč tento článek píši 🙂 .

     Nikdy jsem nebyla velký specialista na vymoženosti dnešní doby - zejména co se týče smartphonů a veškerých ultranotesů a nevím co ještě. Svůj první mobil jsem si pořídila ve svých 21 letech a notes před pár lety. Do té doby jsem si jako typycký ,,technický neandrtálec,, při slově notes - představovala, že dotyčná osoba mluví o bločku, do kterého si zapisuje své poznámky 🙂. Postupně jsem byla zasvěcena do tajů IT i z důvodu zaměstnání, kde se člověk setkává s počítačem den co den (záleží však také na druhu zaměstnání. Notes - noťas - notebook - laptop, jsem si nakonec pořídila z několika důvodů - přístup k emailu, nezbytnost v dnešní době, přístup k sociálním sítím a sdílet  radosti a starosti svých přátel. 

Čas plyne a já jsem během doby, co vlastním notes, prolezla něpočítaně xxxx stránek o tom nebo onom. Zapojovala jsem se do her a různých akcí a soutěží. Vždy, když jsem přišla z práce, tak jedna z prvních věcí bylo - stisknutí tlačítka ,,on,, na klávesnici od notesu. Stal se ze mne závislák. Přesto jsem se dovedla bavit i mimo virtuální svět a stále jsem na tom byla tak dobře, že jsem dokázala se odpojit od rozjeté hry, ukončila chat s kamarádkou na druhé straně internetových vln 🙂 . Absťáky jsem netrpěla. 

Netrvalo tak dlouho jak jsem se obávala a otěhotněla jsem. V té době jsem se, ale zařekla, že žádný FB ani žádné jiné sociální sítě mne nezajímají. Postupně jsem vše deaktivovala a radovala se, že si budu užívat těhotenství. Celkem se i dařilo. Bohužel net byl stále můj ,,přítel,, . Vyhledávala jsem si informace jak a co se v těhotenství děje a jak se vyvíjí ta malá fazolka co časem bude plod, podobný člověku. Mezitím mi můj čas zpříjemňovaly kamarádky návštěvami a těšily se se mnou. Těhotenství tak nakonec uteklo hodně rychle. 

Došlo k období porodu a šestinedělí a byla jsem z té situace nesvá - zda vše zvládnu, jak to všechno bude. Kamarádky se radovaly z narození naší M., ale přeci jen, ony ještě děti neměly a nebo ještě nemají a naše pouta se na nějaký čas uvolnila. Najednou jsem zjsitila, že potřebuji být nejen matkou, ale potřebuji i někoho s kým si můžu popovídat o stejných věcech nebo o problémech a občas si zanaříkat, jak ten svět je šedivý a chmurný a nic se neděje, tak jak jsem si představovala. Kde však v době, kdy jste 24 hodiny denně u dítěte a každé 2 hodiny máte dítě u prsu a skoro se nenajíte a další již ani nemusím vypisovat - každá toto období máme jinak, mnohdy, ale hodně podobné, takové lidičky najít a vyměnit si s nimi své názory, nápady a vše co kolem dětí souvisí i třeba něco navíc kolem? 

Opět jsem si aktivovala FB profil a opět žádala přátele o přijetí. Dny utíkaly a já jsem dost často narážela na příspěvky Modrého koníka a slovo - přidej se k nám. To spojení - přidej se k nám. Už to ve mne vyvolalo pocit zvědavosti a chtěla jsem jen původně nakouknout a za čas prostě si řeknu, tohle není moje kafe, tohle mi nic neříká a tradá a sbohem a šáteček. Doposud se tak nestalo.

Celé těhotenství jsem si představovala jaký to asi bude, četla si porody jiných, a zjištovala, jak to je opravdu u každé ženy jiné a jedinečné, o to víc jsem byla zvědavá, jaké to bude u mně, a zvědavost mi pomáhala (kromě výsledku - miminka) se na porod těšit. Celý poslední měsíc jsem se prolévala maliníkem, jedla arnicu homeopatika, byla jsem aktivní až do poslední chvíle, a doufala v to, že můj porod bude prostě rychlý, ačkoliv první - A POVEDLO SE. Rychlý opravdu byl, ale ta bolest, to bylo PEKLO. A já můžu jenom děkovat Bohu, že pouze 4  -hodinové 🙂

Takže můj porod začal v neděli 15.6. - 3 dny po TP. Byla slunná neděle, a já ještě sekala zahradu, plela rybízy a užívala si hezké odpoledne s přítelem.

13hod - chystám nedělní oběd a začínám cítit menstruační bolesti, nic u čeho by nešlo dovařit

14hod - zkouším si zapisovat intervaly, ale nebaví mně to, a říkám si jestli to stejně nejsou poslíčci

16hod - tak znovu zkouším psát intervaly a zjištuju, že jsou docela pravidelné, skoro přesně co 10 min

18hod - píšu kamarádce, co má podobný termín zprávu: "Celý den už mám bolesti menstruační, teď už to je fakt nepříjemné, pořád ale co 8min. Jestli to jsou jen poslíčci, tak mně jebne 😀 "

Skládání puzzle je celkem dost známá a velmi zábavná činnost. Je známa již několik let. Hodí se jak pro děti od zhruba pěti let, tak do patnácti let. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i někteří dospělí rádi tuto činnost vykonávají.
Skládání puzzlíků je tvůrčí činnost, která rozvíjí logické myšlení. Dokonce bylo v jednom výzkumu v Americe dokázáno, že pokud bude potomek skládat každé dva týdny jiné puzzle po celý rok, jeho logické myšlení tím půjde výrazně nahoru. A školní výsledky třeba z matematiky také. Takže i když se zdá, že je to jen hra k zabavení dětí, tak to vašemu dítku velmi pomůže.
Puzzle spočívá v tom, že z jednotlivých dílků, které do sebe musejí přesně zapadat, se složí kýžený tvar či obrazec. Dnes můžeme třeba v hračkárně zakoupit puzzle s různými motivy, jak se zvířátky, kytičkami, tak i s oblíbenými seriálovými postavičkami typu Bořek stavitel, Hanna Montana apod. Dají se zakoupit puzzle menší o 20 dílcích, ale také velké, již pro pokročilé, obsahující třeba i 5 000 dílků.
Pokud vaše dítko se skládáním puzzlíků začíná, zakupte mu puzzle s jiným tvarem jednotlivých dílků. Tím myslím třeba kolečka, čtverce atd. Bude to pro něj snazší a pomalu se připraví na puzzle typických tvarů. Pokud bude dítku již zkušenější, zakupte mu puzzle, které obsahuje více dílků a s těžším motivem. Třeba černobílé motivy či nějaké stíny jsou již složitější. Zpočátku mu to třeba nepůjde, a proto bude velmi důležitá podpora a povzbuzení od vás, jakožto rodičů. Až se dítku podaří sestavit velký obrazec, zkuste puzzle nalepit na tvrdou desku a pověsit je dítku do pokoje. Bude mít motivaci a zároveň vzpomínku na to, jak byl tento den šikovný.
Ve větších městech dokonce také fungují tzv. „olympiády v puzzle“. Sejdou se dětí i dospělí různého věku. Všichni dostanou stejný motiv i počet puzzlíků. A Jejich úkolem je složit puzzle co nejdříve. Odměna za rychlé složení samozřejmě nesmí chybět.

Zdroj: Slune-cz.cz

Chřipka se přenáší zejména vzdušnou cestou – kapénkovou infekcí (kašláním, kýcháním, prskáním, …)−, nejrizikovější je úzký kontakt s kašlajícím nemocným.

Virus přežívá v prostředí až 14 dní, je možné nakazit se i z kontaminovaných předmětů (použité kapesníky, podání ruky, hračky, …).
Inkubační doba je několik hodin až 5 dní, nejčastěji však 1–3 dny. Bránou vstupu infekce do organismu je sliznice nosohltanu a oční spojivky.

Chřipka postihuje všechny věkové skupiny. Nejčastěji chřipkou onemocní děti v kolektivních zařízeních, které ji pak šíří mezi dospělou populaci.

Většina epidemií chřipky postihuje především děti ve věku šesti až deseti let, ale riziko vzniku komplikací je nejvyšší u dětí mladších dvou let. U kojenců a batolat chřipka často proběhne jako nespecifické horečnaté onemocnění.

Závažný průběh onemocnění a komplikace hrozí zejména dospělým nad 65 let, osobám s chronickým onemocněním plic, srdce, ledvin, jater, metabolickými poruchami (např. cukrovkou), osobám s neurologickými či svalovými poruchami zhoršujícími dýchání nebo osobám se sníženou imunitou.

Více na www.vakciny.cz.

Na co mám jako kupující nárok a na co si mám dát pozor.

V tomto článku si uvedeme, co máme dodržovat a na co máme dbát nebo si dávat pozor, abychom správně nakupovali zboží v bazaru a byli spokojeni.

1. Rozhodneme-li se, že si zakoupíme zboží v bazaru, tak nemusíme připomínat, že je důležité si pročíst obecné podmínky v bazaru. Stejně důležité je se seznámit s konkrétními podmínkami prodeje prodejců. Jsou směrodatné a měli bychom je dodržovat hlavně kvůli naší spokojenosti. Je to stejné, jako kdybychom si o půl noci přišli do obchodu nakoupit a divili se, že je obchod zavřený. Přeci si nejdříve zjistíme, jaká je otevírací doba. Chce-li kupující nakoupit zboží, měl by vědět konkrétní podmínky prodeje. Prodávající může ve svých podmínkách prodeje i upozornit, na co se konkrétně dotázat nebo jak postupovat při nákupu (např. prodávající má v podmínkách, že neprodává na dobírku). Když přijmeme podmínky prodeje, tak spousta planých dotazů zmizí, neztrácíme čas a ptáme se na potřebné záležitosti.

2. Důkladně si pročteme popis zboží v inzerátu. Chybí-li tam potřebné informace, jako např. rozměry, opotřebovanost, záruka, funkčnost nebo závadnost zboží, tak se zeptáme. Raději se zeptáme předem, než abychom si po obdržení zboží stěžovali a chtěli zboží reklamovat. (např. i když je zboží uvedené ve správné velikostní kategorii, je možné, že se jeho používáním původní míry změnily.)

3. Prohlédneme si stav zboží na obrázcích u inzerátu (přiložené fotky mají zodpovídat současnému stavu zboží).

4. Dojde-li na obou stranách k souhlasu prodeje zboží, je to závazné sjednání obchodu, které je potřeba splnit. Měli bychom to vnímat jako uzavření smlouvy.

Z blogující maminy se stala mamina pracující. Pracující na plný úvazek. A tak jsem se dlouho k blogu nedostala ☹

A to máme s Nikčou spoustu nových zážitků i fotek. Jenže fotky vám budu moct ukázat, až doma najdu kabel k foťáku, který se mi už podruhé někam "ztratil". 

Den matek

mám odmalička ráda. Pokaždé jsme mamce připravovaly jako děti společné přáníčko a teď dáváme každý zvlášť kytičku. Den matek mám ještě radši, protože jsem sama máma a tak i Luky, který kytky nerad dává (u mě je důvod jasný, neumím se o ně starat), se tentokrát přemůže a jde s Nikolkou vybrat i pro mě. 


Ten letošní byl zatím nejhezčí, který jsem za ty tři Nikolčiny roky zažila. Ve školce totiž pro maminky připravily děti a paní učitelky besídku. Dorazila jsem na ni minutu po začátku a ta moje malá holčička měla takovou radost, že mi slza ukápla. Nacvičily si půlhodinové pásmo. Nikča poctivě trénovala některé básničky a písničky i doma, ale že si jich zapamatuje tolik, bych vůbec nečekala.

Jako dárek jsem od ní dostala krásné srdíčko s kamínkama.

Den dětí

jsme slavili celý víkend. V sobotu jsme se vydali na Honzíkovu pohádkovou cestu. A v neděli poprvé do cirkusu. Nikča se vydržela dívat dvě hodiny, ale poslední čtvrt hodinu už ji nebavilo sedět. Já se trochu cirkusu obávala, protože se mi líbil, když jsem byla dítě, ale když jsem šla později se synovcem, tak jsem byla zklamaná a teď? Teď jsem byla nadšená. 

Fotky dodám...

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás MUDr. Štěpána Machače, kterého jsem dnes navštívila v Brně na klinice reprodukční medicíny a gynekologie = Reprofit International a zvu vás do jejich skupiny  http://www.modrykonik.cz/group/6364/

V ČR proběhne 24 tisíc cyklů ročně, přičemž samotný Reprofit Brno jich  má 3,5 tisíc – skoro tři roky jste lidrem na trhu!

“Toto je fakt.”  říká MUDr. Štěpán Machač, kterého pacientky oslovují “Štěpáne”.

Jak si u klientek/pacientek získáváte důvěru?

Především jim říkáme pravdu, nelžeme, otevřenost je na prvním místě. Nejsme závislí na příjmu ze zdravotních pojištění, máme velkou zahraniční klientelu.

Jak  je tedy možné pacientkám pomoci?

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám na koníku zástupce Ústavu hematologie a krevní transfuze Praha a zvu vás do jejich skupiny: Banka pupečníkové krve

Čemu se věnujete?

Banka pupečníkové krve je neziskový projekt Ústavu hematologie a krevní transfuze. Od roku 1996 odebírá štěpy od dobrovolných dárkyň ve spolupracujících porodnicích, pak je bezplatně uchovává a následně vydává všem, kteří je potřebují pro transplantace krvetvorných buněk. Uloženo je už více než 5 000 štěpů.
Zdravá, dárcovská pupečníková krev může zachraňovat životy podobně jako kostní dřeň. Lékaři ji využívají například pro dětské pacienty s leukémií, pro které se nepodaří najít dárce kostní dřeně v rodině ani v registru. Její odběr je přitom bezpečný a dítěte se nijak nedotkne. Provádí se totiž až po jeho porodu, před porodem placenty.

Martin Ďurina
Modrykonik Team

Bylo nás v malé místnosti asi 15 a k tomu kupa dětí. Pomrkávaly jsme po sobě a pokoušely jsme se korigovat děti, aby se nezabily. Postupně jsme si začaly povídat o kontaktním rodičovství, jehož jsme všechny byly zastánkyněmi a kvůli kterému jsme se společně sešly. V prvním kole povídání jsme se pochlubily, co které dítě už umí a které počuralo nejméně plen v životě a tvářily se hrdě, s vědomím, co vše už jsme zvládly.

V druhém kole jsme se otevřely více a zjistily jsme, že aplikovat kontaktní rodičovství v nekontaktní společnosti je pěkná fuška.

Ono to celé totiž vychází z toho, že na ty děti není ta máma sama. Sama, tím nemyslím, že pomáhá táta prcka. Co si budeme říkat, to také není moc přirozené a je to trendem až posledních let, že tatínek je aktivním rodičem od prvního dne a zastane roli matky kdykoli, kdy si to matka tajně zapřeje. Že to tak někdo má, není srovnávacím měřítkem a pokoušet se o to násilím, je cestou do pekel. Vím to.

Ale zpátky k tomu SAMA. Předpokladem kontaktního rodičovství je to, že máma má čas na sebe, nadechnout se. A je jedno, jestli potřebuje minutu nebo půl dne. Potřebuje být fit, aby směrem k malému pokladu mohla být matkou kontaktní na 100%. Takže kolem sebe potřebuje mít ideálně rodinu či jiné důvěryhodné blízké. Jenže většinou to tak není. Takže mamka je kontaktní mamkou co jí síly stačí. Jenže pak už jí nestačí síly na to být kontaktní manželkou. A už vůbec nemá sílu na to být v kontaktu sama se sebou.

Hold on! Takto to přeci být nemělo. VŠE OBRÁTIT.

Na prvním místě jsem JÁ. Moje bytost, moje vědomí. Ve chvíli, kdy se dokáži dostat do klidu a pohody, tak mohu předat kousek partnerovi a nebýt pro něj jen matkou jeho dítěte, které stejně odejde, ale manželkou. A tím nemyslím, že má dostat vyprané a vyžehlené prádlo, teplou večeři a středeční sex. Ale měly bychom být schopny mu dát část své bdělé pozornosti a ne si všechnu nechat jen pro malé. Partner by měl mít šanci zažít i část naší dobré nálady a neposlouchat jen, co dítě zase skvělého udělalo. Také bychom mohly poslouchat i my, co zajímavého se dělo u něj v práci, i přesto, že si dnes už myslíme, že pravidla v práci jsou jen pravidla legrační hry, kterou jsme se rozhodly žít. Nic víc, nic míň. A hlavně nečekejme, že manžel přijde z práce, řekne miláčku, měla jsi toho dnes moc, vezmu si robátko a ty si běž ke kadeřníkovi.

Pro případnou inspiraci vkládám svůj porodní plán, chystaný na ambulantní porod se soukromou porodní asistentkou. Porodní plán zůstal nakonec nevyužitý a děťátko vylezlo na svět doma 🙂

P O R O D N Í   P L Á N

Dobrý den,

předkládám Vám svůj porodní plán, který zároveň považujte za formu informovaného souhlasu či nesouhlasu s poskytnutím zdravotních služeb a zdravotní péčí ve smyslu § 34 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen zákon o zdravotních službách) a to v případě, že nenastanou život ohrožující komplikace v průběhu porodu.

Mého manžela ....................., nar. ............. a porodní asistentku ............................, považujte za osobu určenou pacientem ve smyslu § 31 písm. b) zákona o zdravotních službách, která je oprávněna klást doplňující otázky vztahující se ke zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám.

Zároveň ve smyslu § 32 a § 33 zákona o zdravotních službách určuji mého manžela .........................., nar. ................... a porodní asistentku ............................ jako osoby které mohou být informovány o mém zdravotním stavu a mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace o mně vedené nebo do jiných zápisů vztahujících se k mému zdravotnímu stavu.