Trauma z dětství – a proč už mu nechci dávat klíče od svého dneška
- aneb rušení rodinných, generačních vzorců s kafem v ruce a dítětem v náručí (i když za chvíli bude dítě nosit v náručí mě).
Dětšké jizvy v dospělém těle
Trauma z dětství nevypadá vždycky jako dramatická scéna z filmu. Někdy je to tichý šepot, co tě ničí víc než křik. Věty jako:
„Neřvi, nic se ti nestalo."
„Když nebudeš hodná, nikdo tě nebude mít rád."
„Musíš se snažit víc, ostatní to zvládají."
Dneska nejsem dokonalá máma. A právě proto to všechno drží pohromadě
aneb ticho, ponožky a čaj s příchutí rebelie
Už pár dní (dobře, týdnů) se cítím jako na horské dráze. Jeden den zářím: směju se, zpívám, tančím, rozdávám úsměvy a pochopení. Druhý den brečím, protože náš seniorský pes spinká jako miminko, manžel hlasitěji chrápne, králík mi okouše ramínko od podprsenky... nebo se mi prostě jen chce brečet.
Ne, nejsou to hormony. Už to trvá celý měsíc – bez ohledu na fázi cyklu.
Je to únava. Čistá, hluboká, chronická. Drží se mě jako žvýkačka v pramenu vlasů.
Nové projekty v práci. Pracovní víkendy. Výstavy.
Dcera s opakovaným zánětem močového měchýře.
Pes sežral čokoládu.
Spím hůř než Wi-Fi v lese.
Přecházím z roční vibrace 9 na 1.
Šéf bručí, protože ho bolí kyčel. Já bručím, protože mě bolí koleno.
A tak nějak... prostě všechno.
Máma na baterky
Dneska ráno jsem si řekla, že pojedu v úsporném režimu. Hlava už nedokázala korigovat tělo ani myšlenky.
Restartováno. Prosím nerušit. Program se aktualizuje.
Ahoj jeste jednou! Tentokrat vseobecne - 8lete gymply. Ditko se dostalo, ackoliv jsme chteli vicemene jen zkusit prijimacky. Tak ted hledam informace, co to vsechno obnasi. Je vyuka opravdu hodne narocna oproti zakladce? Litujete nebo jste radi, ze na vicelete gymply deti chodi? My mame hodne odpolednich aktivit, kterych se nechceme vzdavat. Dekuji!
Školní rok se pomalu chýlí ke konci a s ním i Eliho působení na prvním stupni. V Eliho škole se děti v páté třídě po celý rok věnují závěrečné školní práci. Téma si mohou zvolit sami a v průběhu roku pak ve škole pracují na jeho provedení. Závěrečná práce má teoretickou a praktickou část.
Eli se nakonec rozhodl psát o svém koníčku a činnosti, se kterou tráví nejvíce času, o soutěžním tancování, konkrétně o latinsko amerických tancích.
Dnes přinesl pozvánku na svou závěrečnou obhajobu, která proběhne před celou třídou, zástupci učitelů a před dalším publikem. Ve škole nám opravdu kladli na srdce, ať děti necháme pracovat samostatně, neviděli jsme tak ani čárku. Jsem moc zvědavá, jak se s tímhle (podle mě fakt nelehkým úkolem) popasuje. V teoretické části bude hovořit o jednotlivých tancích, soutěžním systému a třeba i o tom, jak přísné jsou požadavky na soutěžní oblečení. V praktické části se k němu pak připojí jeho taneční partnerka a předvedou svůj aktuální soutěžní repertoár.
Těším se a zároveň jsem trošku nervózní za něj. V úterý jdeme na to 💪 jo a z pozvánky jsem pár informací pro jistotu smázla, má to jinak připravené fakt se všemi náležitostmi
Praha v neděli 18.5.
Budeme mít asi hodinu a půl (max) čas v oblasti mezi Lucernou/Václavákem a Hlavním nádražím, odkud nám pojede vlak.
Kde se naobědvat? Nejlépe "normální jídlo", ne typu zapečená bageta či mekáč.
Havelskou Korunu dole znám, ale bojím se, že by to na nás bylo moc z ruky.
Díky.
Věci, které mi mateřství dalo (a co mi nikdy nikdo neřekl)
Než jsem se stala mámou, slyšela jsem spoustu věcí:
„Budeš unavená, ale šťastná.“
„Mateřství je ta největší láska.“
„Dokud spí dítě, spi taky.“
(Odpoví mi někdo, jestli to platí i u puberťáků? Protože to by teď znamenalo, že mám legálně právo na 14hodinový spánek.)
„Už nikdy nebudeš sama na záchodě.“
(To poslední je mimochodem naprostá pravda. Bez ohledu na věk. Pokud se mě manžel neptá, jestli jsem neviděla kečup – na záchodě opravdu nebude, mluví na mě dcera nebo u mě sedí pes jako sfinga, aby mě během potřeby nesnědl nějaký predátor.)
Ale o spoustě jiných věcí mi nikdo nikdy nic neřekl. A tak jsem je musela objevit sama.
Mezi plínkami, probdělými nocemi, mokrými pusinkami a svačinami, které občas „omylem“ skončí v mém žaludku.
1. Dalo mi nadlidské smysly
Slyším otevření obalu bonbonu na tři kilometry.
Tuto schopnost má i moje dcera, pes, králík…
Můj pan božský má tuto schopnost výhradně, pokud jde o maso. A jeho pivo.
Poznám, že je něco špatně, i když dítě tvrdí: „Je to dobrý,“a v očích má ticho.
Cítím podezřelé ticho dřív, než vůbec nastane.
Jsem mateřský sonar.
2. Dalo mi silné paže
Ahoj 😊
Uvažujeme nad dovolenou v Turecku s 6 letou dcerou.
Máte nějaký tip na hotel prosím. A jak je to tam se střevními potíží, kdo máte zkušenost?
V Egyptě jsem byla pořád ve střehu, aby něco nesnědla atd. a dovolenou jsem si moc kvůli tomu neužila.
Ahoj holky. Chci se zeptat vdávali stě se některá z Vás jak bych to řekla,,na hulvata "? Prostě jen my dva na radnici a teda dva svědkové,co je k tomu vše potřeba..?❤️ děkuji jo a teda příjmení si chci nechat své
Jak jsem (ne)omylem snědla svačinu svého dítěte a rozhodla se mlčet
Byl to úplně normální den. Ráno chaos, opět nestíhám dorazit do práce včas, pes ucpal dveře a já se snažím do kabelky dostat polovinu domácnosti.
Při balení věcí jsem si všimla jednoho krásného, svěže zabaleného rohlíku se sýrem. Pěkně udělaný. Dokonce posypaný. V tu chvíli jsem si pomyslela: „Ty jo, jaká já jsem úžasná, že dělám takové svačiny! Takový rohlík si fakt zasloužím.“
A tak jsem si ho vzala.
A snědla.
Bez výčitek.
Tedy – než jsem přišla domů.
„Mami, pes mi ráno snědl svačinu. Ani se netvářil provinile.“
„Co?“
„Rohlík se sýrem.“
Dnes jsem předala do miluji náruče , adoptivním rodičům naší desátou sazeničku.
Malou ,,Paní Sluníčkovou "
Velmi krátké pěstování po třech a půl měsíci
Ukončeno.
Příští týden razime do Turecka.. poprvé společná rodinná dovca.co doporučujete určitě nezapomenout vzít s sebou ?? Sprej na komáry třeba?
A co tam dobře, výhodné, nakoupím??
Syn se tesi až si koupi dres..
Moc díky za jakoukoliv radu 🙏🙏🙏
Den, kdy se mi rozpadlo všechno – a začala jsem tvořit sebe znovu
Nezačalo to najednou. Byl to soubor událostí, které se na sebe vršily jako těžké vrstvy bahna, až už jsem nedokázala dýchat. Ten nejbolestivější okamžik přišel, když se otec mé dcery rozhodl odejít z tohoto světa. Sám.
My už jsme spolu dávno netvořili pár – měl svůj nový život, jinou rodinu. Ale spojovalo nás to nejhlubší: naše dítě. A místo, které si pro svůj odchod zvolil, bylo malé zákoutí v lesíku, kde jsme spolu jako mladí randili. Možná tím chtěl něco říct. Možná si jen přál být na místě, kde jednou byl šťastný. Každopádně zanechal prázdno, které nejde zaplnit v srdci naší dcery. Otázky bez odpovědí. Ticho, které nejde utišit. A bolest, kterou se učíme nést – každá jinak, ale vedle sebe.
Krátce poté odešla i moje babička. Moje sluníčko. Rytířka s duší plnou tepla. Odešla po dlouhém a statečném boji s nemocí – v lednu. A já vím, že odešla s klidem. Ale ten klid nechala ve mně rozbouřený. Už mi nikdy nezazpívá na narozeniny. A přesto ji cítím každý den. Její teplé ruce, medvědí objetí, její smích, který dodnes slyším ve chvílích, kdy ho nejvíc potřebuju.
Po jejím odchodu jsem přestala docházet jako dobrovolník do domova důchodců. Nešlo to. Měla jsem pocit, že jsem zklamala. Že jsem opustila i ty ostatní. Ale moje adoptivní babička by to pochopila. Ona vždycky chápala. Její úsměv mě hřeje dodnes.
A pak přišel den. Den nula.
Dítě bylo ve škole. Pes spal. Polévka bublala.
Ahojky, nevěděl by někdo jak se tohle luští a o jakou šifru by se tu mohlo jednat? děkuji předem za odpovědi.
Ahoj mamče chci se zeptat malý má 2r a 2m a poslední dobou se budí s hroznym řvem. Nic nechce mliko,pití, pochovat..leží řve,vzteká se no hrůza..je po očkování spalnicek 10dni před tím to nedělal..uz me to děsí
Hezký den maminky,
ráda bych poprosila neměla by jste některá tip na pěknou dovolenou tady v ČR s většími dětmi? Bydlíme v domku se zahradou, máme bazén, takže to je pro nás celkem běžné... ráda bych něco, kde bude možnost výletů, turistiky, procházek do hezkých míst, ale právě i vyžití pro větší děti, nějaký minigolf, tobogán...
Líbilo se nám třeba na koupališti Michal, ale byli jsme jen na jednu noc, na týden mi to okolí nějak atraktivní nepřijde...
Kdyby měl někdo tip, budu moc vděčná 🪻🧡
Než vyrazím na besídku k Svátku maminek (jdu i s nejmladším prckem, tak nám držte palce🤪🍀), mám tu ještě jednu milou povinnost 🌸..
Výherkyní soutěže o naši top čtyřku se stává.. @vercas89
Moc gratuluji a spojíme se ve zprávě ohledně doručení výhry 🙂
Ostatním děkuju za účast a vyhlížejte brzy další parádní soutěž 💜
V #dm jsem narazila na tuhle úžasnou krabičku na svačinu. Strašně moc se mi líbila, ale říkala jsem si, že jsou ti mí draci na takový motiv už asi velcí, tak jsem si ji koupila pro sebe.
A jak to dopadlo? Kluci se doma “pohádali”, který z nich ji bude moct nosit do školy, protože ji strašně chtěli oba 😂 takže to dopadlo tak, že se musím stavit pro druhou a já nemám nic 😀
Testování je zatím velice krátké, ale hlavní a nejlepší zjištění je zatím to, že se obsah jednotlivých dílků nepřesype do jiné přihrádky. Což je přesně to, co jsem od téhle krabičky chtěla 👏
Jinak tahle krabička je pro naši rodinu jako dělaná, staršímu přezdíváme surikata, mladšímu opičák a mně se kdysi na jednom kroužku říkalo žirafa ( ano, s mými aktuálními 170 cm jsem měla takovou “posměšnou” přezdívku) 😂
Tělo po dětech: Když si do prsou kopneš kolenem a pořád tě někdo miluje
Před těhotenstvím jsem v osmnácti vážila 45 kilo. Malá, lehká, skoro víla. A pak přišlo těhotenství. A spolu s ním... +38 kilo při výšce necelých 160 cm. Vážně. To nebyla váha, to byla nadpozemská expanze. Jako bych za celé těhotenství pojmula do sebe celý vesmír. V té době jsem mohla směle konkurovat menšímu planetárnímu tělesu.
Po porodu jsem měla chvíli naději, že se tělo vrátí „do původního stavu“. Nevrátilo. Vlasy začaly padat rychleji než moje nálada v šestinedělí, břicho změklo, objevily se strie jako umělecké tetování od života a moje prsa... no, řekněme, že si do nich dneska dokážu kopnout kolenem. A ne náhodou. Naštěstí – vlasy dorostly. Silnější. Hustší. A s nimi i trochu sebevědomí.
Tělo jako deníček mateřství
Dneska je mi přes třicet. Bříško? Povislé, ale věrné. Celulitida? Vzorek pravidelný jako venkovní dlažba. Prsa? Mají svůj vlastní vztah se zemskou přitažlivostí. A přesto – začala jsem to všechno milovat. Ne proto, že bych musela. Ale proto, že tohle tělo je moje kronika. Můj deník. Moje paměťová stopa života.
Co mi pomohlo přežít a nezbláznit se (úplně)?
1. Pulsatilla.
Moje konstituční homeopatická spása. Jemná, ženská, přesně ta, co rozumí přecitlivělým dnům, hormonálním výkyvům a slzám bez důvodu. Pomohla mi znovu najít rovnováhu – a přijmout samu sebe, i když se legíny v pase rozcházejí s realitou.
Včera jsem úplnou náhodou rozklikla písničku a zamilovala se do ní na první poslech. Od té doby jsem ji slyšela asi 100x a umím ji nazpaměť 😎
O interpretovi jsem nikdy dřív neslyšela, soutěž Eurovize nijak nesleduju, ale strašně moc tomu klukovi fandím, aby se s touhle božskou písní dostal do finále. A v písni trochu slyším mé milované Queeny 😍
Dodatečně všem maminkám přeji ať i v těch náročných dnech cítíme, že to má smysl. Nejen pro naše děti, ale i pro nás samotné, protože rodičovskou rolí se hodně naučíme, a to i o sobě.
Přeji krásný začátek týdne. Měla bych dotaz na maminky co sou na rodicaku a pobírají zároveň přídavky na děti,stalo se vám někdy,že vám přišel RP a jinak přídavky na děti nebo to chodí zároveň? Děkuji za odpovědi
Letos se kluci překonali a ke Dni matek jsem dostala ten nejkrásnější dárek 😍
Šperky v růžovozlatém odstínu. Zajímavé je, že jsem se kdysi barvě zlata vyhýbala jak čert kříži, přestože typově mi opravdu seděla. Jak člověk stárne, začínám kouzlo téhle barvy objevovat a k určitému oblečení i vyhledávat 😃
Manželovi do práce k narozeninám
Pro všechny maminky, jedna virtuální kytice 💚💐
Dárečky od dětí ke dni maminek 🤗 Je zajímavé, že každé z dětí mi darovalo to, co ho vystihuje. Terezka květinu 🌷 - miluje a pěstuje spousty květin, zná i latinské názvy většiny. Filda mi napsal báseň 🎧 - jeho obrovským koníčkem je mixáž hudby a psaní rapových textů. Viktorka plastické přáníčko 🎨 - ráda maluje a tvoří 😊❤️
