vím, jaké to je probudit se do rána, které nepoznáváš. Jako by to nebyl tvůj život. Nevíš, co máš vlastně ráda. Co vůbec chceš. Díváš se na sebe do zrcadla a ptáš se: Kam jsem se poděla? Kdo je ta cizí žena, co se na mě dívá?

Děláš věci, které „se mají“. I když jdou proti tvému přesvědčení. Usmíváš se, i když uvnitř je pusto. A všechno kolem jede dál… jen ty máš pocit, že ses z toho ztratila. Jako bys uvnitř umřela, zatímco kolem tebe proudí život. Příliš rychlý. Příliš hlučný.

Ale víš co? Neztratila ses. Jen ses na chvíli vzdálila. Ztišila. Možná jsi byla dlouho pro ostatní – a teď je čas být zase pro sebe. To není sobectví. To je návrat. A každý návrat začíná od nuly.

Tvoje duše tě celou dobu tiše volala. Někdy šepotem. Někdy křikem. Ty jsi ji jen neslyšela. Ale teď možná přichází chvíle, kdy ji znovu uslyšíš.

Začni maličko. Jedním hlubokým nádechem. Jednou věcí, kterou uděláš jen pro sebe. Úsměvem na sebe v zrcadle. A uvidíš – kousek po kousku se začneš vracet. Možná jiná. Ale celistvější. Opravdovější. A silnější než kdy dřív.

Vím to. Protože jsem tam byla. A někdy se tam zase vracím.

Dneska jsem vzala dceru na HafYogu. A víš, co jsem tam viděla? Emoci štěstí. Syrovou. V přímém přenosu. U puberťačky, která se tváří, že ji nic nerozhodí. Že je jí všechno jedno. Že „to má na háku“. A přitom tam byla – čistá radost. Upřímná, nenucená. Emoce, která mluví víc než slova. 

Možná ti někdy říkali, že jsi moc.

Moc citlivá. 

Moc náladová. 

Moc smutná. 

Moc veselá.

Milá Ty,

vím, jaké to je. Když se ráno vzbudíš a celý svět visí na jediném nádechu, který tě bolí. Když se snažíš fungovat, protože „musíš“, i když v tobě všechno křičí, že už nechceš dál. Znám ty dny, kdy i čisté vlasy jsou výkon roku a úsměv? Ten nosíš, aby se nikdo moc neptal.

Ale slyš, něco Ti povím – tohle není konec příběhu. Ani slepá ulička. Je to jen jedna ze zatáček na cestě, kterou kráčíme my, ženy, co si sáhly na dno a rozhodly se odrazit. Pomalu, po svém. Bez návodu. Někdy s pády, ale vždycky znovu srdcem.

Nepotřebuješ být silná pořád. Stačí být pravdivá. A když už nevíš kudy kam – ozvi se. Jsme tu. My, co víme. Co prošly, co přežily, co našly v sobě nový dech. A teď ho dáváme dál.

S pokorou a vděčnost, já 😊

Už nepřebaluju miminko. Nemám od krku až po kolena mrkvičku ani kaši. Už nebojuju s batoletem, které nechce plínu.

Teď mám na ramenou občas její slzy. Tíhu jejích prvních zklamání. Chaos jejích emocí. Dospívání.
Vedle mě stojí člověk. Vyšší než já. S vlastním názorem, ostrým jazykem a pohledem, který umí říct všechno – beze slov.

Když jsem si kdysi stěžovala, že mi mizí boty, netušila jsem, že jednou mi začnou zůstávat – protože má větší nohu než já. (Což je jediná výhoda jejího růstu. Konečně mám boty jen pro sebe. Ale výběr se dost zúžil.)

Už neuklízím kostky z podlahy.
Uklízím nálady, tichá dramata, poházené talíře a ponožky v peřinách.
Snažím se být blízko – i když mě nechce nablízku.
Snažím se nesdílet nevyžádané rady – a přesto být připravená, když přijde.

Nečtu pohádky na dobrou noc.
Čtu mezi řádky.
Mezi výkřiky: „Ty mi nerozumíš!“, „Neřvi na mě!“ a tichým „Mami?“, které zazní od srdce.

Neřešíme pohádky.
Řešíme tón hlasu.
První lásky. První slzy.
A taky vztah k tělu, ke světu i sama k sobě.

Léto už je za dveřmi. Fakt, i když to tak při pohledu na teploměry v některých dnech vůbec nevypadá. S novým ročním obdobím v dm velmi často přichází limitované edice a nejinak je tomu i teď.

Na pultech ochodů dm už aktuálně můžete pořídit limitované novinky - produkty od privátní dm značky ebelin.

Privátní dm značka ebelin

Značka ebelin nabízí široký výběr beauty produktů. Ať už je to příslušenství pro vlasy, líčení, jako například štětce nebo houbičky na make-up, nebo jiné doplňky pro péči o obličej a tělo - to všechno najdete v jejím sortimentu. Nechte se inspirovat a vykouzlete si nový look s pomocníky od dm značky ebelin.

Tato limitovaná edice aktuálně nabízí 8 novinek a můžete se na ně podívat na eshopu dm. Nebo si můžete prohlédnout 3 parádní kousky, které nejvíce zaujaly mě - přímo zde v článku 🙂

Ebelin štětce na líčení 4v1 Let Your Dreams Blossom 

• čtyři štětce v jednom nástroji
• chytrý posuvný mechanismus
• ideální pro každodenní make-up
• praktické a kompaktní provedení

Někdy pozoruji svého psa a říkám si, jak je vůbec možné, že jsme z vlka vypiplali tohle. Tohle cecka. Flegmatika s kožichem. Milovníka gauče, co se sotva zvedne na venčení, natož do nějakého boje. A přitom když někdo slyší jeho plemeno, hned přichází otázky typu: „Nebojíte se? To je ten bojový?“

Tak se na to podívejme z jiného úhlu – z úhlu ohniště a pradávné intuice.

Kdysi dávno, v časech, kdy byly jeskyně trendy a pazourek vrchol techniky, si jeden z prapředků člověka všiml, že některý vlk je méně plachý než ostatní. Neutíká. Možná se přiblíží. Možná se nechá nakrmit. A v tu chvíli se stalo něco důležitého: mezi vlkem a člověkem vznikl tichý pakt. Ty mi pomůžeš, já tě nakrmím. Ty mě budeš chránit, já ti dám místo u ohně.

Takhle to začalo. A potom? Léta, staletí, tisíciletí selekce. Ne na agresi. Na spolupráci. Na ochotu následovat člověka, vnímat jeho nálady, přizpůsobit se mu. Psi byli hlídači, pastýři, lovci, později dokonce terapeuti. A teď?

Teď leží u mě na gauči, chrápe tak, že rezonují rámy oken, a když slyší podezřelý zvuk, zvedne obočí a otočí se na druhý bok.

Takzvané "bojové plemeno".

aneb když nevíš, jestli se zbláznil svět… nebo jen ty

Občas se ráno probudím a připadám si… jinak. Jako bych spadla z planety, která ještě neslyšela o Excelu, small talku a bezkontaktním platebním styku.

Cestou do práce by mě nepřekvapilo, kdyby u silnice tančili neandrtálci kolem ohně. (Upřímně – jedna lokalita, kterou míjím, od toho nemá zas tak daleko.)

Někdy prostě nevím, jestli nerozumí svět mně, nebo já jemu. Lidi se smějí věcem, u kterých mi tuhne krev v žilách. Říkají „v pohodě“, když mi srdce hoří. A já přemýšlím, jestli mají vypnutý mozek – nebo ho omylem vypínám já? Anebo jsem cestovala časem a zaspala pár epoch?

Světlo, prosím. A taky manuál.

Stojím v obchoďáku, kolem mě hučí davy a já mezitím přemýšlím o cyklech, bylinách a o tom, co dneska cítím.

Domácí manikúra v pěti krocích

Od pilování až po konečnou úpravu: S těmito tipy pro péči o nehty se vám podaří domácí manikúra i bez pomoci manikérky.

1. krok: Způsob pilování

I ten nejkrásnější nalakovaný nehet by nebyl ničím bez dokonalého tvaru. Proto by vždy prvním krokem domácí manikúry mělo být pilování nehtů do požadované formy. Nejlepším způsobem, jak vytvarovat nehty, je pilování klasickým pilníkem na nehty, například safírovým, skleněným nebo leštícím z pěnového plastu. S nůžtičkami nebo kleštěmi na nehty je to sice rychlejší, ale nehty se snadněji štěpí. Při pilování by nehty rozhodně měly vždy suché. Kvůli struktuře nehtů je nejlepší pilovat vždy jedním směrem, ideálně zvenku dovnitř.

2. krok: Úprava nehtové kůžičky

Neodmyslitelnou součástí domácí manikúry je koupel rukou. Ta zajistí, že nehtová kůžička pěkně změkne. Citlivou nehtovou kůžičku je lepší zatlačit než odstřihnout. K tomu můžete použít manikúrová dřívka se zkoseným koncem nebo plastové tyčinky, tzv. kopýtka. Rychlejší alternativou než koupel rukou jsou speciální změkčovače nehtové kůžičky. Jde o pečující olejíčky, které nanesete na nehtovou kůžičku, necháte krátce působit a poté ji zcela jednoduše zatlačíte. Nehtový půlměsíček - světlejší místo kořene nehtu, nazývané také lunula, by měl být vždy jasně viditelný. Pokud je to nutné, opatrně odstraňte zbylou kůžičku pomocí jemných nůžek nebo kleštiček na kůžičku.

3. krok: Pro dokonalý lesk a výživu

Nehty je třeba zbavit nerovností, malých rýh a vyleštit je do hladka. Pokud máte příliš měkké nehty, je vhodné tento krok vynechat, protože leštěním mohou být nehty ještě tenčí či křehčí.

Po opilování byste se měli o nehty dobře postarat. V první řadě je nejlepší použít nehtové sérum. To se rychle vstřebává, takže je vhodné i při práci s počítačem, protože nezanechá na klávesnici žádné olejové skvrny.

aneb když už se nechceš zalíbit, ale raději patřit sama sobě

Jedna z nejčastějších vět, které jsem za život slyšela, nebyla „Máš krásné vlasy“ nebo „Tahle sukně ti fakt sekne“.
Byla to spíš věta, co mezi řádky skrývá víc než jen pozorování:
„Změnila ses. Jsi nějaká jiná. Co se s tebou děje?“
A za ní následovala starostlivá nabídka: „Trápí tě něco? Je něco doma? Svěř se mi.“

A já jsem dlouho nevěděla, co odpovědět. Protože ano – něco se dělo.
Začala jsem být víc sama sebou. A to nebylo všem příjemné.

Najednou jsem nebyla tak pohodlná. Už jsem neříkala automaticky „ano“. Neusmívala jsem se ze zvyku. Nepřikyvovala.
Přestala jsem se snažit vejít do škatulek, očekávání – a do velikosti 34 z roku 2009. (Ano, tehdy jsem se do ní vešla. Dneska už se radši vejdu do klidu.)

Růst bolí. Ale zůstávat bolí víc.

Změnila jsem se, protože mě už nebavilo žít jen pro ostatní.
Protože být „ta hodná“, „ta tichá“, „ta vždycky připravená pomoct“, je krásné… ale jen dokud se tím nevymazáváš sama sobě.
Začala jsem si vážit svých hranic. Svých „ne“. Svých vnitřních kompasů. I těch dnů, kdy jen mlčím a potřebuji být sama.

Klíšťata jsou častým postrachem všech, kdo tráví čas v přírodě. Jsou malá, nenápadná a přesto dokážou způsobit velké problémy dospělým, ale i dětem. Internet a různé „babské rady“ nám často přinášejí informace, které jsou přinejmenším zavádějící. Pojďme si vyjasnit, co o klíšťatech skutečně platí a co je jen mýtus.

Mýtus: Klíště padá ze stromu

Fakta: Klíšťata se nepohybují ve větvích ani neskáčou ze stromu na strom. Nejčastěji je najdeme v trávě, nízkém porostu nebo keřích, kde číhají na své hostitele - tedy na nás nebo zvěř. Na tělo se dostanou tak, že se zachytí při kontaktu s kůží nebo oblečením. Může se stát, že klíště nalezneme i na horní části těla. To je ale z toho důvodu, že jsme např. leželi v trávě nebo klíště vylezlo nahoru po oděvu či pod ním. 

Mýtus: Klíště je potřeba vytočit proti směru hodinových ručiček

Fakta: Není potřeba klíště točit po směru hodinových ručiček. Důležité je ho odstranit co nejdříve – ideálně pinzetou nebo speciální kartou na klíšťata. Uchopte ho co nejblíže u kůže a plynule vytáhněte. Netlačte ho ani nemačkejte, mohli byste tím urychlit přenos infekce.

Mýtus: Klíšťata se vyskytují jen v lese