Jednou přijde den, kdy se musí děti začít učit mýt samy. U každého dítěte tento okamžik nastává jindy, ale není na škodu učit sebeobsluze při mytí již děti sotva tříleté.
   Koupání je u nás jedním z večerních rituálů, které se snažíme neodbývat ve spěchu. Je pro nás očistným uvolněním po celém dni a předzvěst ukládání se k spánku. Smýváme ze sebe vše, co se přes den na nás zachytilo, a to doslova i obrazně. Koupel a sprchování naše děti měly rády už coby miminka. Postupně jsme prodlužovali dobu, po kterou byly ve vodě, s rozvojem motorických dovedností přidávali do vody i hračky. Nechávali jsme dětem nízkou hladinu vody a povzbuzovali je, aby si do vody lehly a „poslouchaly vodu“. Brzy zjistily, že se nemusejí bát namočit si vlásky a nemusejí se bát vody v uších. Ležely naznak s potopenýma ušima a objevovaly dosud neznámé zvuky. Mytí vlásků, často tolik obávané, nemusí být žádným koupelnovým bojem. Nám k překonání strachu z vody v očích dobře posloužila žínka připlácnutá na oči a později v létě na chalupě skákání do bazénku – při hře jsme žádnou žínku nepoužívali a děti se naučily vytírat si vodu z očí rukama. Ukázali jsme jim, jak si mýt vlasy při záklonu hlavy, aby voda do očí netekla. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na opláchnutí zbytků mýdla z pokožky a šampónu z vlasů, takže jsme hrávali hru „Na vodopád“, kdy jsme pomocí sprchy smývali zbytky šampónu a měnili u oplachování výšku dopadu vody, případně sprchu vyměnili za proud vody z kohoutku.
   Každé koupání jsme vždy trpělivě opakovali nahlas, co se chystáme udělat a co právě děláme. Čím při mytí začínáme a jak postupujeme (odshora dolů, zepředu dozadu). Dětem jsme tak vštěpovali, že začínáme rukama a obličejem, ušima, krkem, hrudníkem a podpažím, následuje bříško, záda, genitálie, zadeček a nohy. Každé místo na těle si zaslouží umýt, osušit a ošetřit. Povzbuzovali jsme je a ptali se: „A co bude po uších?“ – „Krk!“ odpovídaly děti. „A co bude potom, co ještě musíme umýt?“ ptali jsme se dál a opět se nám dostalo nadšené odpovědi. Byla a je to hra.
   Genitálie si děti myjí samy od chvíle, kdy začaly cítit, že to zvládnou (opět jsme pokládali za důležité říkat, co, jak a proč právě myjeme), což bylo ve 2 a půl letech věku syna a 4 letech věku dcery. Často ale ještě žádají o pomoc či kontrolu umytí i teď, kdy je dceři 6 a synovi 3 roky.
   Jsou den ode dne samostatnější, méně si ve vodě hrají a víc se soustředí na vnímání vody samotné a vjemů, které díky koupání zažívají. Koupání je záležitost tělesná i duševní, alespoň pro nás. A jsme tomu rádi.

Zdroj: Slune-cz.cz

V únoru zkoumal tým dTestu nosítka, klokanky a nosiče dětí. Různým testům na přístrojích, s odborníky i rodiči podrobil deset nosítek. Manduca New style získala nejvíc bodů a umístila se na prvním místě.

V testu byla hodnocena bezpečnost a trvanlivost, jasnost uživatelských pokynů, ergonomie nosítka, použitelnost v praxi a přítomnost nežádoucích látek. Manduca New style zvítězila se ziskem 73 %.

„Jsme rádi, že naše ergonomické nosítko, se může honosit titulem vítěz dTestu s dobrou kvalitou. Vybrat si nosítko není pro rodiče jednoduché. Pamatuji si, jak jsem vybírala já. Tehdy jsem pro své syny zvolila Manducu, a když jsem založila Mamaja.cz, nabídla jsem ji i svým zákazníkům,“ říká Kateřina Borunská z Mamaja group, která je oficiálním distributorem Manduc pro Českou republiku.

Více informací najdete na www.dtest.cz.

Mamaja o Manduce

Ergonomické nosítko Manduca můžete používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Příbor? Vidlička, nůž a lžíce/lžička. Nástroje, který člověk potřebuje každý den. Takže je na místě své děti naučit jíst příborem.

Již s prvním příkrmem (cca 6 měsíc života) má dítě zájem o lžičku. Takže mu určitě jednu půjčte, ať ji může zkoumat a druhou ho krmte.

Později, až je dítě schopné pochopit funkci lžičky/lžíce a již má svoje pohyby koordinovanější, tak zkuste nechat dítě jíst lžičkou. Ovšem ne polévku, či jinou tekutou stravu, zkuste něco tužšího – třeba bramborovou kaši 🙂 Opět, jako při všem, co budete dítě učit, se obrňte trpělivostí a tentokráte si navíc připravte něco, čím otřete dítě i jeho okolí.

Ovšem, pokud se mu jíst lžící podaří, tak jej určitě chvalte a nekoukejte na to, že část potravy skončila na oblečení, na stole, pod stolem apod. Ze začátku nechte na dítěti, jak si samo s krmením pomocí lžíce poradí a postupně jej opravujte a ukazujte mu, jak se lžíce drží správně. Není kam spěchat a nejhorší je dítě od učení odradit.

Později přidejte vidličku. Určitě dítko změna potěší a napíchnout si předem připravené-nakrájené kousky masa, brambor pro něj bude zážitek.

Až jako poslední přidejte nůž. Opět kontrolujte a ukazujte dítěti, jak se vidlička drží, jak se drží nůž. Na první „to krájení“ mu poskytněte něco, co mu ukrojit půjde dobře 🙂

A pokud si bude i ve cca 3 letech a výše pomáhat při jídle nejen příborem, ale i rukou, tak to neberte nijak tragicky. Vše totiž doladí s nástupem do školky, kde uvidí své malé vrstevníky, jak rovněž používají příbor a bude se snažit ostatním vyrovnat.

A tip? Určitě jako první lžičku pořiďte lžičku plastovou a odpovídající velikosti. První dětský příbor už může být i z nerezu, ale rozhodně vidlička není nijak zvlášť ostrá a ani nůž není ostrý tak, jako běžný příborový nůž. Rukojeťe bývají různě barevné, s různými motivy, nebo různě dětsky tvarované, takže určitě zvládnete společně se svým dítkem vybrat takový, aby se mu jeho první příbor líbil!

A samozřejmě je vhodné jít dítěti příkladem, tzn. jíst příborem a pokud se pro daný pokrm hodí vidlička a nůž tak ji použít a ne si říci, to už dojím lžící!

Tak hodně štěstí a hlavně „kultury“ při stolování.

Zdroj: Slune-cz.cz

Slovo rozštěp je vlastně tak trochu zavádějící. Nejedná se totiž o rozštěpení, ale nesrostení. Obličej se vyvíjí již v prvních týdnech těhotenství a zpočátku je toto nesrostení zcela normálním vývojovým jevem, kterým každý prochází v přesně určeném období. Tedy každé dítě má po čas svého vývoje v těle matky nesrostlý ret i patro. Ale už po 6. týdnu těhotenství dochází ke spojování jednotlivých tkání obličeje a k jejich srůstání. Rozštěp vznikne v momentě, kdy ke spojení nedojde, srůstu je nějakým způsobem zabráněno nebo není kvalitní.

Embryo má tedy zpočátku na obou stranách nesrostlý ret a dáseň. Mezera pokračuje až do tkaniva, ze kterého se vytvoří nos. Až se tyto tkáně spojí a srostou, vytvoří prostor mezi nosem a přední částí úst. V případě, že nesrostou na jedné nebo obou stranách, narodí se dítě s rozštěpem rtu, který může nebo nemusí pokračovat až na dáseň a čelist.

V ten samý čas má nespojené i patro. Patrové výběžky se začínají spojovat o něco později a to mezi 8. – 12. týdnem těhotenství. Nedošlo-li ke spojení a správnému srůstu patrových výběžků, narodí se dítě s rozštěpem patra. I rozštěp patra může mít různý rozsah. Může být zasaženo patro měkké i tvrdé nebo se může být zasažen jen čípek.

Ojediněle se mohou také objevit rozštěpy dalších částí obličeje, atypické rozštěpy.

Celý proces spojování a srůstání je ukončen po 12. týdnu těhotenství a po té již rozštěp nemůže vzniknout.

Rozdělení rozštěpů obličeje

Kdy začít dítě učit nějaké to říkadlo, básničku, popř. písničku? V nadpise je uvedeno okolo 2 let, nicméně záleží na tom, kdy Vaše dítě začne mluvit! Znám děti, které ve 2 letech mluví dobře a ve 3 letech se s nimi domluvíte na všem, ale také znám děti, které ještě ani ve 3 letech toho moc nenamluví! Prostě s dětmi je to pokaždé jiné, nikdo není stejný!

Nejlépe je začít s něčím jednoduchým, což je asi samozřejmé. Takže nějaké to říkadlo o pár řádcích, nejlépe nějaké, které je doprovázeno určitou činností. Dítě si pak slova lépe zapamatuje na základě toho, co dělá, ze začátku na základě toho, co děláte s ním. Typické je říkadlo, básnička: „Kolo, kolo mlýnský...“ nebo „Paci, paci, pacičky...“.

A jednoznačně! Opakování je matka moudrosti, takže často říkačku opakujte. Klidně „říkačkujte“ celý den 🙂

My např. kdykoliv jsme byli na houpačce a houpali jsme děti, tak jsme říkali: „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“ a to klidně x-krát po sobě. Postupně se dcera začala zapojovat tím stylem, že s námi říkala: „-py, -py, -py …. -py“ 🙂 Později jsem záměrně říkačku nedoříkala a v každé sloce poslední slovo vynechala a čekala, dokud jej dcera nedoplní, abych začala básničku říkat dále. I tento způsob měl úspěch a nyní? Nyní začnu říkat a dcera říká zvesela se mnou. Občas ji slyším i jak třeba houpe panenku a básničku ji říká zcela sama, sice občas pomotaně, ale je tam vše, co má být 🙂 zkrátka i cizí člověk pozná, že se jedná o říkačku „Houpy, houpy, houpy, kočka snědla kroupy...“.

A co je pro Vás výhoda? Malé děti se strašně dobře a rychle učí a hooodně si toho pamatují. Takže nejdříve umí jednu říkačku, pak druhou a najednou jich je několik, aniž byste je dítě záměrně učili. Ale základem je dítěti říkačky, básničky při různých příležitostech říkat, aby mělo možnost je odchytit. A naopak díky říkačkám se můžete naučit další, jiné činnosti, např. zavazování bot aj.

A nezapomeňte chválit, chválit a chválit. Pokud se tedy dítěti podaří s Vámi říkačku jakýmkoliv způsobem říct, tak jej prostě pochvalte, že je šikovné a že jste to zvládli moc dobře a že to určitě večer musíte ukázat tatínkovi až přijde z práce. Věřte, že dítko se rádo svým umem pochlubí. No a v případě, že Vám dokonce potomek řekne básničku samostatně, tak nešetřete potleskem 🙂

A písnička? Písničky jsou těžší a to z toho důvodu, že jsou delší. Nám se osvědčilo poslouchat písničky v autě. Žádné DVD, jak je tomu v dnešní době zvykem. Ale písničky, mám CD 50 nejlepších hitů od Svěráka a Uhlíře. Nejen že se písničky líbí dětem, ale líbí se i nám rodičům. Jsou dobře zapamatovatelné, takže my rodiče zpíváme a refrémy, ty už zpívá i naše dcera. U některých jejích favoritů zná v podstatě text celý. Občas ji nějaké slovíčko vypadne, občas něco zkomolí, ale zpívá. Dokonce skutečně zpíva – myslím tím, že „notuje“ 🙂 ačkoliv my s manželem moc dobrý zpěváci zrovna nejsme. Opět je důležité nestydět se dítěti zazpívat. Ono nebude posuzovat Vaši kvalitu zpěvu, ono pouze posoudí to, zda zpíváte nebo ne, zda se mu případně daná písnička líbí. Zkrátka nemůžete po dítku chtít, aby Vám zazpívalo písničku, když od Vás uslyší, že nezpíváte, že zpívat neumíte, že zpívání nemáte rádi!

No, a až bude dost říkadel a básniček a hlavně až se dítě zvládne více soustředit (věk cca 3 roky), tak začněte vyprávět a číst pohádky. U nás byla první Karkulka a druhá Budulínek. Čtetě každou pohádku i několikrát, pak ji zkoušejte s dítkem převyprávět a uvidíte, že není problém naučit dítko vyprávět i pohádky.

Pokud od Vašeho potomka neuslyšíte žádnou říkačku, písničku v předškolkovém věku, tak věřte a hlavně se těšte na věk školkový. Dítě se tam v kolektivu básničky, písničky naučí snáze, budou ho motivovat ostatní děti a rádo se Vám doma pochlubí 🙂 Takže nebojte, budete mile překvapeni, jakého šikulína doma máte!

Zdroj: Slune-cz.cz

Ikdyž letošní měsíc únor čítal jen 28 dní - narozdíl od jiných měsíců v roce - stihlo se do naší Wiki knihovničky Modrého koníka, kterou si tady všechny společně tvoříme, nashromáždit hned několik skvělých článků a Vašich cenných zkušeností.

Ve fórech a krátkých zprávách se všechny často ptáme na to, jestli se v těhotenství smí některé ryby, sushi, coca-cola, šalvěj, sushi, alkohol, zázvor, máta apod. Proto ve Wiki přibylo hned několik článků na tato témata, které můžete najít v článcích Strava v těhotenství a Bylinky v těhotenství .

Zajímá nás i to, co se může stát s miminkem v bříšku, když si projdeme Pádem v těhotenství a nebo co dělat, když v těhotenství nemůžeme pohodlně spát, je nám špatně, zvracíme, bolí nás hlava, kyčle, záda atd.- více v článku Problémy v těhotenství .

Stejně tak stále sbíráme různé zkušenosti a informace buď o tom, jakou výbavičku dítěti pořídit a nebo jaké hračky mu koupit. Proto jsme se od února společně zaměřily jednak na jednotlivé značky Golfek pro děti , tak Kočárků pro panenky.

V oblasti zdraví a péči o dítě už budeme moci čerpat z informací článků: Jak kojit - a s tímto tématem spojené kousání při kojení, bojkot kojení, či kojení po císařském řezu... nebo dále o novorozenecké žloutence, bolestech bříška , či obávaných pádech miminek

No a protože každá z nás chodí se svým dítkem na pravidelné kontroly k lékaři, pediatrovi, základní informace o obsahu preventivních prohlídek se můžem dočíst v daném článku přímo na téma Preventivní prohlídka .

Když se človíček narodí, tak je mu zpravidla věnována maximální pozornost, zvlášť pokud se jedná o dítě prvorozené. Nicméně kolem 2 roku, když začíná dítě komunikovat a většinu věcí, co mu srozumitelně vysvětlíme chápe, je čas naučit jej se dělit o věci-hračky s ostatními.

Neboť dítě, které se neumí dělit o věci, ztropí mnohdy až přehnanou scénu, když mu někdo cizí na jeho hračky šáhne!

Jak tedy naučit děti, aby se dělili s ostatními??? Začnu dětmi druhorozenými atd., zkrátka sourozenci. Ti se narodí do prostředí, kde už mají nějakého toho brášku nebo sestričku. Jednoduše je na místě stále někdo „malý“ a je dobré od mala vštěpovat dětem následující: dej půlku bráškovi-sestřičce, hračky máte dohromady, tak se zkuste domluvit, kdo si s čím teď bude hrát apod. Ale samozřejmě i druhorozené děti začnou mít „majetnické“ sklony a nebudou chtít svoje hračky komukoliv půjčovat, dělit se. Postup jak je dělení naučit je stejný, jako u dětí prvorozených, které bývají svými hračkami posedlé podstatně více.

Takže pokud dojde k tomu, že dítě odmítá věci půjčovat, plačtivá „s céna“ jedna střídá další, děti se o věci se sourozenci ale i dalšími dětmi např. na hřišti perou, Vaše domluvy nepomáhají, tak je čas důsledného vysvětlení, že dělení je na místě a správné!

Za prvé v žádném případě dítěti neberte hračky ani další věci násilím. Jelikož rodiče pro děti představují vzor, tak je dobré jim ukázat, kudy vede ta správná cesta, neboť malé děti rádi rodiče kopírují! Ačkoliv jsem výše uvedla, že sourozenci mají situaci trochu „jednodušší“, tak opět v žádném případě nenuťte pod výhružkou či násilím starší dítě, aby se dělilo s mladším, opět je lepší vysvětlení v poklidu. Určitě není správné, aby starší sourozenec musel půjčovat veškeré svoje hračky mladšímu, jen proto, že mladší je chce a věřte, že mladší dítě bude chtít vše stejné jako dítě starší.

Pokud se tedy Vaše děti, ať už sourozenci, kamarádi nebo jen parťáci z hřiště o hračky hádají a vy si nejste stoprocentně jisti tím, na čí straně je pravda, tak je v rámci možností nechte, aby si spor vyřešili sami mezi sebou. Pouze jim ukažte, jak jsem uvedla výše, správnou cestu: např. „Vím, že jste si s touto hračkou chtěli hrát oba dva, ale to není možné, tak co myslíte, jak to vyřešíme, má někdo z vás nějaký nápad?“. Případně jim navrhněte řešení, možné varianty.

Jinak je naprosto normální ve vývoji všech dětí, že se u nich objeví „majetnický“ sklony, ale díky této vlastnosti, v podstatě sobeckosti se naučí tu lepší vlastnost a to ochotu dělit se. Vy v každém případě se snažte zůstav vklidu a situaci vnímejte objektivně, pokud možno s nadhledem.

A na druhou stranu, pokud Vaše dítě nějakou hračku jinému z ruky vytrhne, tak se „poškozenému“ dítku omluvte a vysvětlete svému, jak ošklivě se zachovalo a že je určitě lepší, když se zeptá, zda by se nemohl na danou věc podívat, půjčit si jí.

Každopádně umění dělit se je těžké a proto je to „běh na dlouhou trať“ dítě této dovednosti naučit, někteří pochopí ihned jiným trvá rozdělit se déle. Každopádně Vašemu i jiným dětem prospěje, pokud nedochází k nebezpečnému fyzickému kontaktu, když si spory mezi sebou vyřeší sami, aspoň poznají, že je potřeba jakési domluvy a že ne vždy budou vítězové. A pokud konflikt vrcholí a vypadá to, že dojde k trhání vlasů, kousání, štípání, zkrátka k rvačce, tak teprve v tuto chvíli zasáhněte, pokuste se dítěti situaci vysvětlit, viz. výše a pokud ani vysvětlení nepomáhá, tak dítě rozptylte něčím jiným, odveďte jeho pozornost jinam, např. k jiné hračce, zahrajte s ním jinou hru a pokus o vysvětlení důležitosti dělení se nechte na jindy 🙂

zdroj: Slune-cz.cz

Bylo 0.45h a mě vzbudil pocit mokra. Naštěstí to byl jen pocit, a já s úlevou, že jsem se nepočůrala, šla radši na wc. Po zpáteční cestě ze záchoda mě začalo mírně píchat v podbříšku, ale v žádném případě to nebylo jako kontrakce. Takže jsem si myslela, že holt opět jen poslíčci. Nicméně ve mně hlodal červíček pochybností  a já začala měřit intervaly. Už byl vzhůru i manžel a ptal se zda si má dát kafe a pojedeme 😀 řekla sem že asi ne že to jsou asi jen poslíčci..... Jenže omyl. "Poslíčci" byli dost pravidelní - 4x po 10min, 3x po 7min a 5x po 5min .... to už jsem šla do vany zda je rozeženu nebo ne. U vany mi začala téct trošku voda  po noze, takže sem zavolala na muže ať si to kafe teda udělá, že do porodnice dnes prostě jedeme😀 Z vany jsem vylezla s kontrakcema po 4-5minutách. Rychle jsem oblíkla sebe a oblíkla spící Charlottku 🙂 Chuděra nechápala která bije, ale pochopila, že jí maminka s tátou jedou pro sestřičku. Ještě sem zavolala mamce, ať je nachystaná že jedeme s Charlottkou 🙂 Byla chudák zmatenější než Charlottka 😀 a chtěla už čekat u vrat i když nám to k ní trvá půl hodiny 😀 když si přebírala Chár, říká jí "ten brácha je ale hloupý takhle nás budit že?" 😀 jo stále si myslela že čekáme kluka 🙂

Do porodnice jsme dojeli s kontrakcema po 3-3,5minutách (chvilku byly i po dvou minutách a to začal muž být mírně nervózní zda to stihneme 😀 ) 

Na příjmu jsem rovnou opět odmítla jakékoliv tlumící léky a hlavně žádný epidural. PA která se nás ujala se divila, že epidurál píchají ve fáze v které jsem zrovna já a já to zvládám dokonale s úsměvem. Ujistila mě, že se pokusíme do oběda porodit 😀 no nemýlila se 🙂 Tentokrát jsme dostali porodní box číslo 1 .

Bohužel srdeční akce miminka nebyla nejdokonalejší, takže sem na začátku byla napojena na monitor aby se vidělo zda se uklidní nebo ne. Naštěstí se umoudřila a nebylo potřeba cokoliv řešit. Poté přišla dr mi píchnout vodu. Na poprvé jí to nešlo, říkala že čekala že jak je to napnuté, že to hned praskne ale musela stříhat 2x. Kontrakce oproti prvnímu porodu byly šílené, hrozně bolestivé a ač mám práh bolesti hodně vysoko, omdlívala sem bolestma a chvílemi se mi i chtělo zvracet :( Dokonce jsem PA při vyšetření v jednu chvíli odstrčila jelikož se ta bolest nedala vydržet :( Ale přežila jsem :D 

Ty hodiny kontrakcí byly šíleně nekonečné....zdálo se mi to delší než u prvního porodu. Při posledním vyšetření, jak jsem otevřená, PA říkala že je to zatím málo, že musím ještě vydžet. A odešla se slovy kdyby něco hned zvonit. Po 5min co odešla už jsem říkala muži, ať na ni zvoní, že už budu rodit. Mám dojem, že mi chudák moc nevěřil ale sestru zavolal a oznámil, že už mám pocit tlačit. 

Samotný porod trval asi 10minut, i když mně to přišlo jako věčnost. Malá ale nešla vytlačit. Bylo to jako tlačit balon proti zdi , nicméně se nevracela jako Chár, takže na 10.  zatlačení byla venku. 

   Jednou přijde den, kdy se musí děti začít učit mýt samy. U každého dítěte tento okamžik nastává jindy, ale není na škodu učit sebeobsluze při mytí již děti sotva tříleté.
   Koupání je u nás jedním z večerních rituálů, které se snažíme neodbývat ve spěchu. Je pro nás očistným uvolněním po celém dni a předzvěst ukládání se k spánku. Smýváme ze sebe vše, co se přes den na nás zachytilo, a to doslova i obrazně. Koupel a sprchování naše děti měly rády už coby miminka. Postupně jsme prodlužovali dobu, po kterou byly ve vodě, s rozvojem motorických dovedností přidávali do vody i hračky. Nechávali jsme dětem nízkou hladinu vody a povzbuzovali je, aby si do vody lehly a „poslouchaly vodu“. Brzy zjistily, že se nemusejí bát namočit si vlásky a nemusejí se bát vody v uších. Ležely naznak s potopenýma ušima a objevovaly dosud neznámé zvuky. Mytí vlásků, často tolik obávané, nemusí být žádným koupelnovým bojem. Nám k překonání strachu z vody v očích dobře posloužila žínka připlácnutá na oči a později v létě na chalupě skákání do bazénku – při hře jsme žádnou žínku nepoužívali a děti se naučily vytírat si vodu z očí rukama. Ukázali jsme jim, jak si mýt vlasy při záklonu hlavy, aby voda do očí netekla. Zvlášť pečlivě je třeba dbát na opláchnutí zbytků mýdla z pokožky a šampónu z vlasů, takže jsme hrávali hru „Na vodopád“, kdy jsme pomocí sprchy smývali zbytky šampónu a měnili u oplachování výšku dopadu vody, případně sprchu vyměnili za proud vody z kohoutku.
   Každé koupání jsme vždy trpělivě opakovali nahlas, co se chystáme udělat a co právě děláme. Čím při mytí začínáme a jak postupujeme (odshora dolů, zepředu dozadu). Dětem jsme tak vštěpovali, že začínáme rukama a obličejem, ušima, krkem, hrudníkem a podpažím, následuje bříško, záda, genitálie, zadeček a nohy. Každé místo na těle si zaslouží umýt, osušit a ošetřit. Povzbuzovali jsme je a ptali se: „A co bude po uších?“ – „Krk!“ odpovídaly děti. „A co bude potom, co ještě musíme umýt?“ ptali jsme se dál a opět se nám dostalo nadšené odpovědi. Byla a je to hra.

Zdroj: Slune-cz.cz

Svět není černobílý. Svět je barevný! Proto je důležité, aby Váš potomek znal barvičky. Již malé děti, cca kolem 2 let, umí základní barvy a potom svoji znalost barev nadále rozšiřují. Samozřejmě záleží na každém jedinci, někteří jsou v poznávání barev rychlejší, některým to trvá déle.

    Jak začít – nejlépe tzv. porovnáváním. Co to znamená? Například:
    a)    ŽLUTÁ? Co je žluté? Sluníčko. Žlutá jako sluníčko.
    b)    ČERVENÁ? Co je červené? Jahůdka. Červené jako jahůdka.
    c)     ZELENÁ? Co je zelené? Tráva. Zelené jako tráva.
    d)    MODRÁ? Co je modré? Nebe. Modré jako nebe atd. atd.

Důležité je v případě přirovnávání uvádět věci typické nebo co nejtypičtější pro danou barvu, aby nedošlo k tomu, že řekneme: „koukni, to je žluté jako tvé auto“ a následně dítě vidí auto, které má barvu jinou.

A samozřejmě platí staré dobré pořekadlo – „Opakování matka moudrosti“. Čím více budete barvy probírat, tím dříve a snáze si je dítě zapamatuje a naučí, začne barvy používat. A platí i „Škola hrou“. V případě, že budete dítě učit barvy v rámci hry, tak se bude učit radši, v podstatě si bude hrát a nebude mít pocit, že se něco učí a učení bude vedlejší příjemný efekt.

Je totiž neuvěřitelné, jak mají děti věci spojené, aniž by o tom rodiče věděli. Pro příklad uvedu – po narození syna se dcera (2,5 roku) ohromně zajímala o kojení, v té době jsme i dost probírali barvy a následně všem říkala, ve chvíli, kdy jsem začala kojit, že maminka má pro brášku mlíčko, že mlíčko je bílé, bílé jako sníh a že sníh padá jenom, když je zima.

Nejdříve dítě barvy jenom rozeznává a až později se je naučí pojmenovat, takže mějte trpělivost, ze začátku dcera třeba řekla „to je jako jahůdka“. Já se tedy zeptala „a jakou to tedy má barvu“ a dostalo se mi odpovědi, že modrou... Tak jsem dceru opravila, že jahůdky jsou červené a že daná věc je tedy červená a jestli by byla tak šikovná a našla ještě něco, co je červené. Prostě všechno chce čas, každopádně věřte, že dítko se barvy postupně naučí!


Je možnost učit děti rozpoznávat barvy i ukazováním v případě, že dítě již nějakou povědomost o barvách má. Takže když jdete kupříkladu po parkovišti, tak si u každého auta říci, jakou má barvu.


A co bych doporučila? Pokud budete kupovat pastelky, tak nejenom, že je dobré koupit nelámavé, čímž jistě ve výsledku ušetříte. Je dobré koupit pastelky i nějaké větší, aby se dítku především zpočátku dobře držely. Ale základem je koupit takové, aby když si dítě vezme červenou pastelku, tak aby bylo vidět, že je červená, aby její „obal“ byl červený, nikoliv s nějakým motivem, nikoliv dřevěný. Zkrátka jenom barevná tuha v nic neříkajícím obale dítěti moc v učení barev nepomůže. Zároveň je dobré kupovat hračky v různých barvách, ale nezapomeňte, že všeho moc škodí. No, a dobrým pomocníkem při učení barev je hra „Pan Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku...“.


V rámci učení barev lze hrát spousty dalších her. Záleží na Vaší fantazii, na možnostech, na prostředí, v němž se aktuálně nacházíte. Nicméně můžete koupit třeba plastové barevné míčky, dát je do nějaké nádoby a vytáhnout třeba zelený a chtít po dítěti, aby našel další, které jsou rovněž zelené. Pokud se to dítěti povede je velmi vhodné jej pochválit a motivovat k další činnosti, k hledání míčků barvy třeba červené.


A možná Vás ve výsledku nejvíce překvapí fakt, že dítě bude znát nějakou barvu, aniž by jste tuto barvu záměrně dítě učili. Ovšem musíte s dítětem komunikovat, a když už si s ním povídáte, tak při oblékání mu říci, dnes si vezmeš růžové tričko a budeš k němu mít i růžové tepláčky. A šup – dcera uměla růžovou 🙂


Nu, hodně zdaru při učení barev a poslední doporučení, učte dítě barvy postupně, po jednom.

Zdroj: slune-cz.cz

Také se vám čas od času ozve v hlavě tento hlásek? Pokud jste „v očekávání“ nebo již svého malého drobka chováte, nelze se divit. Strie jsou totiž skutečným strašákem většiny maminek.

Některé z nás nabraly v těhotenství až desítky centimetrů v pase, což může vést k trvalému poškození elastických vláken pod povrchem kůže. Právě tento proces stojí za vznikem takzvaných strií.

Jedná se především o kosmetický problém, který ženu naštěstí nijak neohrožuje na zdraví. Pajizévky, jak se striím správně česky říká, jsou jizvičky, které se objevují nejčastěji na stehnech, bříšku, bocích a zadečku. Jejich zbarvení je proměnlivé – přechází z jasně červené až po stříbřitou barvu.

Jak se jim bránit?

Mazat a mazat! Genetické dispozice už zřejmě neovlivníte, ale můžete toto riziko snížit na minimum používáním vhodných krémů a olejíčků. Vyzkoušejte například Elasti-Q® Original. Nejprodávanější přípravek v prevenci strií v České republice. Díky unikátní kombinaci účinných látek, jako je kyselina hyaluronová, D-panthenol, elastin a vitamin E, je ideálním krémem, který účinně bojuje v prevenci vzniku strií. Je lehké konzistence, snadno se vstřebává a nezanechává pocit mastnoty. Jeho luxusnější forma, Elasti-Q® Exclusive tělový krém, obsahuje mimo výše zmiňovaných látek o 220 % vyšší obsah elastinu a o 60 % vyšší obsah kyseliny hyaluronové. Nejen, že tak bojuje proti vzniku strií, ale rovněž příznivě působí na strie již vzniklé.

Elasti-Q® Exclusive tělový olej je naprostá novinka této řady. Olej má velmi příjemnou, nevtíravou vůni, hydratuje a vyživuje pokožku a pomáhá ji chránit před nepříznivými vlivy a volnými radikály. K dostání je výhradně v lékárnách, neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky.

Sháníte-li nový kočárek, autosedačku, postýlku, oblečení či další zboží nejenom pro kojence a batolata, určitě je pro vás zajímavé porovnat jejich kvalitu, bezpečnost, ale i cenu.

Nyní jsme pro vás nachystali soutěž o 24 vstupenek na veletrh PRODÍTĚ, který se koná ve dnech od 6. do 9. března, v Brně.

Veletrh vám přinese novinky a trendy ze světa potřeb pro děti a nastávající maminky. Součástí nabídky předních dodavatelů dětského zboží bude nejenom běžný sortiment, ale i novinky, které ještě nedorazily na prodejní pulty. To vše s možností nákupu za zvýhodněné ceny!

Nabídku vystavovatelů doplňuje také lákavý doprovodný program pro děti. Jsou pro ně nachystány hudební a divadelní vystoupení (JŮ a HELE, Žížaláci, Upír Krejčí nebo kouzelník Pavel Kožíšek), hry a soutěže o krásné hračky od společnosti Zapf Creation, Disney kino, anebo oblíbený herní systém Disney Infinity. Chybět nebude ani kolotoč, skákací hrad a dětský koutek s bezplatným hlídáním dětí od tří let.

Pravidla soutěže:

Do soutěže se můžete zapojit během následujících sedmi dnů, tedy od 25.2. do 4.3. 2014. Jak? Stáčí udělat následující kroky:

1. ve svém fotoblogu si vytvořte album s názvem "Soutěžím o vstupenky na veletrh ProDítě”.

2. do alba si vložte fotku ProDítě. Najdete ji v albu loginu Soutez, ve fotoblogu, anebo přímo přes tento link: http://www.modrykonik.cz/blog/soutez/album/soutez-o-vstupenky-na-veletrh-prodite-6gl6ki/ váš link na váš fotoblog.

3. napište pod fotografii krátký text, na co se na veletrhu nejvíce těšíte, proč se na něj chystáte?

4. napište tuto krátkou zprávu o soutěži do svého fotoblogu. "Ahoj, na modremkoniku.cz nyní probíhá soutěž o vstupenky na Veletrh ProDítě. Přidej se i ty!".

5. následně do fóra pod téma "Soutěžím o vstupenky na veletrh ProDítě" uložte váš link na váš fotoblog. Tím se zařadíte do soutěže.

6. zapojit se do soutěže můžete kdykoliv v týdnu od 25.2. do 4.3. 2014. Přesně o půlnoci se soutěž skončí.

7. následně tým lidí z Modrého koníka vybere výherce pomocí jednoduchého rozpočítavadla (z důvodu možných kalkulací, uveřejníme po ukončení soutěže). Vyhlášení výsledků proběhne následující den po ukončení soutěže, konkrétně 5.3.2014. Odměněno bude 12maminek, z toho každá získá 2 vstupenky.

Více informací o veletrhu Prodítě.

Potřebujete nový kočárek, autosedačku, postýlku, oblečení či další zboží nejenom pro kojence a batolata? Přijďte porovnat jejich kvalitu, bezpečnost, ale i cenu na brněnské výstaviště! Navštivte další ročník veletrhu PRODÍTĚ, který ve dnech od 6. do 9. března, přinese novinky a trendy ze světa potřeb pro děti a nastávající maminky. Součástí nabídky předních dodavatelů dětského zboží bude nejenom běžný sortiment, ale i novinky, které ještě nedorazily na prodejní pulty. To vše s možností nákupu za zvýhodněnou cenu!

Spousta zábavy nejenom pro děti

Nabídku vystavovatelů doplňuje lákavý doprovodný program nejenom pro děti. Pod názvem Dětský svět se skrývají hudební a divadelní vystoupení, hry a soutěže o krásné hračky od společnosti Zapf Creation. Letos nově je součástí také Disney kino, které každý den přinese mnoho krásných pohádek. Děti si budou moci vyzkoušet také velmi oblíbený herní systém Disney Infinity. Chybět nebude ani kolotoč, skákací hrad a dětský koutek, kde se po celou dobu konání veletrhu poskytuje bezplatné hlídání dětí od tří let. Děti si pohrají s mnoha krásnými hračkami, najdou si nové kamarády a maminky se mohou bez obav věnovat nakupování. Součástí dětského koutku je také prostor pro přebalení, ohřátí jídla a nakrmení dětí.

JŮ a HELE, Žížaláci, Upír Krejčí nebo kouzelník Pavel Kožíšek

V rámci doprovodného programu se uskuteční hned několik krásných představení. V pátek se můžete těšit na pořádnou porci zábavy s Václavem Upírem Krejčím v rámci programu paParáda…a bude legrace. V sobotu nás kouzelně naladí Magická show Pavla Kožíška a Hanky Mašlíkové S kouzly kolem světa, ve které poletíme na výlet letadlem a v každé zemi, kde přistaneme, na nás čekají typická a originální kouzla dané země. V rámci nedělního programu se setkáte se svými pohádkovými kamarády – zažijete Veselou pouť s hosty JŮ a HELE do světa hudby, kolotočů, říše cizokrajných zvířat, za obyvateli strašidelných hradů, zkrátka do míst plných zábavy a legrace. V neděli odpoledne si budete moci pohrát s oblíbenými Žížaláky v rámci prezentace festivalu Smíšek, chybět nebude ani povídání s autory tohoto krásného večerníčku a promítání pohádek.

Bezplatné odborné poradenství

Termín porodu dle PM - 29. 8. 2014

( porod byl skutečně 24. 8. 2014 )

VIKTORIE / JÁCHYM

1. měsíc + 2. měsíc 

24. 12. 2013

- 4+4tt - naše nejkrásnější Vánoce - po 3měsíčním snažení (od října 2013, poslední MS 22. 11. 2013) se konečně objevily // Manželovi jsem dala test k Vánocům 😉
- bolesti v podbřišku (hlavně po stranách střídavě)
- lehké nevolnosti

Plně kojené děti, které kojeneckou láhev nepoznaly, mohou mít na začátku doby příkrmů potíže s přijímáním jiných tekutin než mateřského mléka, a to zvláště tehdy, jedná-li se o děti nemající příliš či vůbec v oblibě dudlík. Kojení vyžaduje jinou sací techniku než krmení z láhve a některé děti láhev se savičkou jednoduše odmítnou. Co pak?
  Své děti jsem kojila do dvou let a s jinými tekutinami než mateřským mlékem jsem začínala velmi pozvolna. První ve formě dětského čaje jsem nabídla se začátkem příkrmů. Protože jsem nepochodila s kojeneckou lahví, zkusila jsem láhev se silikonovým pítkem – jakousi přechodovou formu mezi lahvičkou a dětským hrníčkem s pevným pítkem. Tato volba se ukázala býti dobrou. Musela jsem ale vyzkoušet několik značek, než se mi podařilo nalézt skutečně nekapající hrneček a zároveň takový, jehož úchyty byly pro batolecí ručičky příjemné. Mezitím jsem vyzkoušela i lahvičky obsahující slámku, měkké brčko. Děti pití bavilo, ale nesměla jsem střídat tuto lahvičku s hrnečkem, protože je mátla jiná technika pití. Neuvědomovaly si, že láhev s brčkem nesmějí naklánět tak jako naklánějí hrneček, protože je pak slámka ve vzduchu a k tekutině se nedostanou. Po čase jsem lahvičky se slámkou vyřadila. Špatně se čistily a po krátké době používání začaly okolo závitu protékat. Zkusila jsem vychvalované aluminiové švýcarské láhve Sigg. Z nich se dětem pilo výborně. Spolu s neoprenovým obalem láhev byla v podstatě i termoskou – tekutina chvíli vydržela teplá. Bohužel čištění láhve pomocí tablet a kartáčku mi přišlo zdlouhavé a pracné, takže jsem tuto láhev nakonec používala velmi sporadicky, víceméně jen na teplé tekutiny v chladnějším období roku.
   Nejpraktičtějším, i když, pravda, ne zrovna ekologickým řešením, se ukázaly plastové láhve se sportovními uzávěry. Dokáže z nich snadno pít i malé batole a výměna není finančně náročná. Pro chladné tekutiny tedy volím tyto láhve a spokojeny jsou děti i já.

Zdroj: Slune.cz