Až do mých 24ti let jsem nechtěla děti. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měla o 10let mladší sestru, kterou jsme se starší sestrou tak nějak vychovávali. Musely jsme s tím mamce pomáhat, protože jsme na to byly samy ženský a mamka chodila na třísměnnej provoz. Nebyla to žádná sranda, vzpomínám si jak sem ji jednu chvíli neměla ráda...Já sama jsem byla dítě a starat se o další...no v 15ti jsem měla opravdu jiný starosti. Postupem času jsme si na sebe zvykly a za nedlouho jsem ji milovala.

Bohužel na mém přístupu k dětem se nic nezměnilo. Můj názor, že děti akorat brečí, jí, kakají a čůrají a díky tomu smrdí, mi zůstal minimálně do 20ti. Níkdy jsem nebyla ten typ co vidí miminko a chce si je pochovat, pomazlit,nebo se aspoň podívat.

Ve 20ti letech jsem si našla přítele, kupodivu se stejným názorem na děti jako já. Takže jsem se nestresovala tím, že by chtěldítě i když je o 10 let starší než já. Po třech letech jsme se vzali, koupili jsme si domeček a já začala mít pocit, že mi něco chybí...že jsem tak trochu sama, ikdyž můj manžel tu pro mě vžycky byl a je a věřím, že bude 🙂

Představovala jsem si jaký by to bylo, kdyby tu s námi bylo miminko, jak by jsme to zvládali...Nakonec jsem to nadhodila Pavlovi, ale moc se na to netvářil tak sem to nechala plavat. O něco později si všiml, že jsem smutnější než dřív a po tom co jsme probrali všechna pro a proti uznal, že to můžem zvládnout!

Tak jsme začli "pracovat" na miminku. Ikdyž jsem antikoncepci nebrala tak se stále nedařilo. Šla jsem k doktorovi a byla jsem v pořádku. Nakonec šel i manžel a taky v pořádku. Určitě to bylo tím, jak jsem se na to soustředila a přála si aby už byly na testu dvě čárky...A stále nic.

Po půl roce snažení jsem to přestala řešit. 5. 7 jsem šla normálně do práce. Dělám v jednom hypermarketu, takže žádný lážo plážo mě nečekalo.Spíš naopak- ten den měla přijít kontrola tak jsem uklízela regály, pokladny, doplňovala zboží atd. prostě jsem běhala a běhala. V podvečer už mi nebylo úplně nejlíp, byla jsem rudá, zpocená a měla jsem furt žízeň. Přemýšlela jsem jestli je možné, že by to bylo těhotenstvím, ale pokaždé když jsem myslela, že jsem těhotná tak jsem byla zklamana. Takže jsem to zavrhla a makala dál. Večer jsem dojela domů unavená víc než kdy jindy.

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.

aneb sice už potřetí, ale zadečkem napřed poprvé 🙂

Švagrová objednala a zarezervovala pro sebe a své bratry (s manželkama) na slevomatu grilovaná kuřecí křidýlka, termín nebyl stanoven - akce prostě na květen je jedno kterýkoliv den...První víkend nám nevyšel, druhý víkend byly nemocné její děti...Nestále jsem slyšela větu "opovaž se porodit, máš svolení až po křidýlkách"...Třetí víkend to jistil...V sobotu 18.5. (týden do TP) jsem si dala večer 2 skleničky červeného vínečka po pořádně horké vaně a šla spát. V neděli 19.5. jsme si dali s mužíčkem ranní sex (poslední) a vstávalo se do nedělního dne...Běžné ráno - snídaně, kafe...Začalo mě pobolívat v podbřišku, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam...Nevařila jsem  ani- na 13h měly být ty křidýlka, děti šly na oběd k babičce, tak nač., že? ..Pobolívání neustávalo, ale pořád bylo zanedbatelné....Po 12h jsme vyjeli směr Zlín, ale v autě už mě to nutilo koukat po hodinách na mobilu a tak jen pro zajímavost kontrolovat po kolika že to minutách to pobolívání cítím...15,20, někdy 25 minut...nic zvláštního...Po výborném obědě na lodi jsme se vydali ještě do Zlatého jablka a domů se vrátili kolem 17 hodiny...V 18 hodin jsem ještě seděla na dvořku a popíjela kávu, ale pořád sledovala čas...V 19 hodin mi to už nedalo a začala jsem zapisovat....(19:05, 19:13, 19:18, 19:26, 19:36, 19:45, 19:51, 19:57). Ve 20 hodin jsem si šla napustit vanu s bločkem a propiskou v ruce a zapisovala dál.. Po vaně to šlo už + - po 5 minutách (20:03, 20:07, 20:12, 20:17, 20:24, 20:27, 20:30, 20:34, 20:42, 20:49, 20:54)...Nachystala jsem dětem večeři a ty běžné večerní věci. Celou dobu Pavel NIC nevěděl !  Ve 22 hodin se blížila bouřka a Pavel vtipkoval, jestli mám sbalenou tašku do porodnice, že jde bouřka a bouřky vyhánějí děti...Jsem ho odbyla, že ještě nemám ani připravenou postýlku, ani kočárek, natož tak tašku 😀  Když jsem ale začala lítat po baráku a hledat oddací list, balit ručníky, spodní prádlo, kosmetiku atd. - poznal, že se něco děje ... Tobi jakoby ze mě něco cítil - nemohl usnout a já se ho snažila ještě po 22 hodině uspat, ale už jsem musela vydýchávat a začalo mě to prohánět na wc...Vyslechla jsem si proslov od Pavla, že jsem mu nic neřekla, ale to už jsem seděla zavřená na záchodě , skučela a psala sms sestře a také nejlepší kamarádce, že nám kafíčko následující den nejspíš už nevýjde ☹ Pořád jsem se ale neměla k odjezdu, jako bych si to nechtěla přiznat. A taky že nechtěla ☹ Od 23 hodin byly kontrakce čím dál častější a bolestivější (23:01, 23:05, 23:07, 23:09, 23:10, 23:13) a Pavel už na mě i zvyšoval hlas stylem jako na co ještě čekám a já tedy uznala, že tohle už asi zcela jistě nezaspím...Silou vůle jsem se tak-tak zvládla obléct, venku hromy blesky a ono ejhle - nemáme v papírech napsané jméno pro kluka...Tchýně přišla na noc k dětem a Pavel podepsal papír se jmény...Do kolonky jsem pak rychle připsala jméno Nicolas (které tatínek zásadně zamítl) a vyjelo se směr porodnice...

Při příjmu a pohledu na mě, sestra ani nenatáčela monitor - na první pohled bylo zřejmé, že rodím...Seděla jsem vedle ní u PC a vydýchávala jednu bolest za druhou...Po sepsání všeho potřebného jsem si vylezla na lehátko, roztáhla nohy a čekala na příchod doktorky.                                                   Přišel doktor !    Mladý, sympatický, čerstvý...Polilo mě horko...Hrábl do mě a řekl : "hlavička je dole!" Sestry začaly jásat, že se miminko umoudřilo. Bolesti pořád stále jedna za druhou... Na ultrazvuku se nakonec ukázalo, že hlavička je stále nahoře a mě polilo horko po druhé, že takový doktor mě má rodit? Když nerozezná ani hlavu od zadku? Pak se mě ještě zeptá, jestli nevím kde mám placentu??? - no to už jsem byla na infarkt..Ale abych ho jen nepomlouvala - dokázal mě i potěšit...Řekl, že jsem na 4 - 5 cm otevřená a šla jsem na pokoj...Pavel se uvelebil do křesla - já se zavřela do koupelny a tam vše strávila sama na záchodě nebo opřená o umyvadlo a nebo se plazila po zdi. Vylezla jsem ven jen když bylo zapotřebí natočit monitor a to byla moje smrt muset ležet na lůžku...Dostala jsem klystýr, Pavel dřímal v křesle a já skučela v koupelně nebo na záchodové míse, kde mi tedy i praskla voda...Po prasknutí vody jsem měla bolesti po 1 minutě a padaly ty nejvulgárnější slova, co si jen umíte představit a při pohledu na Pavla bych vraždila..Nemohla jsem ho tam v tom křesle ani vidět 😀

Až už jsem byla otevřená úplně, tak miminko bylo vysoko a nenaléhalo...Skákala jsem u lůžka, skákala jsem u umyvadla, pohupovala se v bocích, chodila z jedné strany místnosti na druhou, i si tajně břicho stlačovala dolů a v myšlenkách téměř prosila o císaře...PA mi řekla, že kdyby bylo děťátko hlavičkou dolů, tak mám už dávno odrozeno, ale prostě ty konce pánevní jsou takové zdlouhavé a v tom mě to začalo nutit tlačit..Opřená o lůžko ze mě kapala voda, krev  ( pohled na mě musl být opravdu "úžasný" ) a já už měla potřebu tlačit...Nemohla jsem, ale stejně jsem si při bolesti přitlačovala a tím jsem miminko asi stlačila dolů, protože ve 02:45 hodin mi dávali ještě minimálně hodinku (z důvodu, že je mimi příliš vysoko) a když se do mě ve 03:00 hodiny sestra podívala, tak už rozsvítila přímé světla, napolohovala lůžko a volala doktora...

Mladíček se posadil mezi moje nohy, Pavel konečně mohl ke mě a přišlo na řadu cévkování....Po jedné kontrakci nástřih (zcela bezbolestný) a při další kontrakci tlačení a už známý pocit, jakoby mi někdo rval pánvní kosti z těla ven...Vytlačila jsem prdýlku....Při dalším známém pocitu, že mě to snad rozškube ze mě vyšlo tělíčko a pak dlouho nic.... Hlavička se zasekla a nešla...Tělíčko už venku - hlava ve mě...Při tlačení hlavičky jsem si opravdu zařvala jak tygr (musela jsem ji vytlačit bez kontrakce, protože najednou žádná ne a ne přijít)...a to doslova. Myslím si, že kdyby měli zrovna tou dobou nějaký příjem a rodička by mě takhle slyšela, tak překříží nohy a zdrhá....Bylo 03:37 hodin 20.května 2013 (5 dnů do TP), když se narodilo naše třetí do party s mírami 2700g a 48cm. Apgar skóre 9-10-10...Zabaleno v pleně mi dali k hlavě malé miminko, já "ho" pohladila a až jej začali odnášet, tak jsem se teprve zeptala, jestli mi můžou říct, co to vlastně je, protože jsem celých 9 měsíců nevěděla (jen tušila), co že to vlastně nosím pod srdcem...                   "Je to holčička"...slyšela jsem. Takže SOFIE... 🙂 Můj 6tý smysl nezklamal... ale mezi námi - tajně jsem si přála chlapečka, to nepopírám 🙂 Pavel mě objal, pusinkoval, chválil mě a děkoval, ale v ten moment jsem vnímala se zavřenýma očima jen tu obrovskou úlevu, že už to mám za sebou...Pak jsem jen porodila placentu a absolvovala zcela bezbolestné šití (Pavel už měl malou v náručí, říkal jak je krásná a já je sledovala), které mě nebolelo ani pár hodin poté...ani pár dnů poté, prostě mě šití nebolelo vůbec, za což jsem mladému ač zmatenému panu doktorovi moc vděčná - mám ji jako novou 😀 Poděkovala jsem personálu, že mi pomohli na svět přivést zdravou dceru a zkoušeli jsme první přisání...zbytečně 🙂 Přisála se až později až mi ji přivezli na pokoj a až na pokoji jsem si začala uvědomovat, že je nás víc...

Jako shrnutí byl tohle nejkratší porod, skvěle jsem se otevřela, skvěle jsem se zahojila, ale to samotné tlačení - to byl masakr. Nemůžu říct, který ze 3 porodů byl ten nej - každý byl jiný a každý měl své pro a proti..Jsem ráda, že jsem porod KP zvládla bez komplikací a následků a že už je to za mnou. Doma jsem měla vše připravené pro příchod miminka (já to nestihla), tatínek si zkusil domácnost a péči o děti, takže konečně pochopil pojem "mateřská dovolená"...

V červnu jsme vyrazili na dovolenou do jižních Čech. Měl s námi jet i tatínek, ale bohužel musel být u důležité zakázky, tak jsme vyjely jen s Niki. Tedy jedním autem, tím druhým jel zbytek našeho týmu, což je Nikčin nejlepší kamarád Vojta, jeho tatínek, maminka a bráška Matěj.

Ale než začnu psát o tom, jak jsme se tam měli a jestli jsme to všechno zvládli, tak bych ráda popsala balení a přípravy na dovolenou, třeba se to někomu bude hodit 😀

Co jsme měli všechno s sebou???

Dá se to rozdělit do několika kategorií (no asi jsem se zbláznila, ještěže máme velké auto):

LÉKÁRNIČKA

-léky pro případ alergické reakce (např. adrenalinové pero, inhalační léky...) - my máme Dithiaden

Říká se, že slunce má blahodárný vliv na naši psychiku. Avšak pokud se ho konečně dočkáme, neměli bychom to s ním přehánět a zapomínat se před jeho škodlivým slunečním zářením ochránit. Na naši pokožku totiž bohužel tak blahodárně nepůsobí. Pokud si sluníčka chceme užít bez rizika, měli bychom si dát pozor na několik věcí.

Fototyp

Každá kůže má jinou citlivost na sluneční záření. Přibližný odhad citlivosti kůže je možný určit pomocí fototypu. Práh zčervenání kůže se u jednotlivých fototypů liší. Riziko spálení kůže závisí na geografické poloze, ročním období, denní době, trvání slunečního záření a také na zhnědnutí kůže ještě před kontaktem se sluncem. Celkem existuje šest fototypů, v našich končinách se nejčastěji vyskytuje fototyp II. Častou otázkou je, jak vůbec poznáme svůj fototyp? “Fototyp lze jednoduše určit podle barvy očí, barvy vlasů a barvy kůže. Fototyp I má světlou kůži, světlé nebo zrzavé vlasy, někdy pihy, modré nebo zelené oči a práh zčervenání je přibližně 10 minut. Na slunci se vždy spálí a nikdy nezhnědne. Fototyp II má také světlou kůži, světlé vlasy a modré oči. Na slunci bez ochrany se většinou spálí a jen někdy zhnědne. Lidé fototypu III mají tmavé vlasy, oči a tmavší barvu kůže, obvykle nemají potíže při pobytu na slunci, nespálí se a dobře pigmentují. Vyšší fototypy se v české populaci příliš nevyskytují” uvádí Alena Machovcová, primářka dermatovenerologického oddělení FN Motol.

Ochranný faktor

V posledních letech i v našich zeměpisných šířkách vzrostlo nebezpečné UV záření na hodnoty 9,5 z 11 stupňové číselné škály. Spektrum slunečního záření je široké a obsahuje ultrafialové (UV) záření. Čím je udávaný UV index vyšší, tím je riziko spálení kůže vyšší a čím vyšší je toto riziko, tím vyšší ochranný faktor bychom měli použít, týká se to již nejen našich končin v letních měsících, ale zejména pak dovolených u moře či na horách.

Za zhnědnutí kůže a hlavně za její spálení je zodpovědné UVB záření, přičemž několikanásobné spálení v dětství zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže v dospělosti. Zatímco UVA záření proniká hluboko do kůže, v důsledku toho klesá elasticita kůže a vznikají vrásky. Také urychluje tvorbu stařeckých skvrn a je zodpovědné hlavně za tzv. sluneční alergii. Ochranný faktor (SPF) vyjadřuje úroveň ochrany pouze před UVB zářením a také násobek času, který můžeme na přímém slunci strávit s ohledem na náš fototyp. Proto bychom se při výběru přípravků sluneční ochrany měli soustředit i na to, zda nás ochrání i před UVA zářením. Letos na trh přišla inovovaná řada přípravků sluneční ochrany Daylong, které právě obsahují ochranu jak proti UVB záření, tak i UVA. Pokud vás trápí sluneční alergie či máte velmi citlivou pokožku, kterou mají například malé děti, paní doktorka radí: „Použijte krém s fyzikálním filtrem, který škodlivé UV záření rozptyluje a nedovolí ji proniknout k pokožce. Ideálně s faktorem 30 nebo vyšším, aplikujte opakovaně během dne, ráno 2x po sobě a ještě pokožku raději kryjte oděvem.” Co je dobré pro děti, je dobré i pro nás, takže v tomto případě lze doporučit přípravek Daylong Baby SPF30, který obsahuje jen fyzikální filtry a je vhodný i pro novorozence. Citlivé části našeho těla bychom měli chránit o to víc, jedná se o okolí očí, uší, nosu, čela a rtů. Pro tyto účely jsou určeny praktické ochranné tyčinky s faktorem 50+, například Daylong Extreme Stick 50+, která je k dostání v každé dobré lékárně.

Že jsme se zbláznili? Vůbec ne, kojící polštář Matýsek je univerzální podložka, která má mnohostranné využití například v těhotenství, při hrách či cvicích stimulujících rozvoj dítěte, k polohování dětí, dospělých i starších lidí.

Po pravdě: kdo by nechtěl poskytnout dítěti a samozřejmě mamince to nejlepší, a navíc si z kojení udělat příjemnou záležitost?

Pokud nebudete kojit tak Vám polštářek pomůže již v těhotenství, zvláště pak v posledním trimestru. Každá maminka ví, že dobře se vyspat v těhotenství je někdy „nadlidský“ úkol. Pořád Vás něco tlačí, a když konečně usnete, musíte pro změnu na záchod.

• Kojící pošltář vám poskytne oporu při ležení na boku. Podkovu (polštář) vložíme mezi kolena, uleví se tím kyčlím a vytvoří zvýšenou podpěru pro ruku (např. i s knihou).

• V poloze na zádech se může polštář využít k zvýšené poloze hlavy nebo i ramen, při sezení jako opora pro bederní část zad či jako podložka pod kolena (ulevující napětí břišním svalům – např. po břišních operací - císařský řez).

• S kojícím polštářem lze kojit ve všech základních polohách, kojící polštář velikost Maxi je vhodná i ke kojení dvojčátek

ZAČNU TROCHU JINAK 🙂

Bylo mi 18 let. Byla jsem normální holčina, studující, jako každá jiná. Jedinou vážnou nemoc jsem prodělala ve 14-cti letech a to byla mentální anorexie. Ale s tou jsem bojovala statečně 🙂.

Stalo se to jednu sobotu (nevím už přesně jaké bylo datum, ale vím že byl únor). Jsem vyučená kadeřnice, tak jsem byla domluvená s mým dědečkem, který byl po mozkové mrtvici, že ho přijdu ostříhat. On byl ležák, tak jsme ho museli dát na invalidní vozík a na něm ho ostříhat. Potom jsme dědečka uložili zase do postele a šli uklidit věci po sobě. Pak jsem si sedla na vozík, že si odpočinu. Přišel ke mě brácha a začal mě ze srandy vozit na vozíku. Já jsem mu hned řekla at toho nechá. Když nás viděla mamka, tak říká: "nedělejte si z toho srandu, nebo se vám to vymstí. Z nemocných se sranda nedělá". Potom jsme šli domů. Přítel šel něco dolů do kuchyně, něco tam potřeboval a jak odešel, já jsem si sedla k pc. Najednou jsem cítila jako by mě zalehlo v uchu. Jako když máte v uchu vodu a nemůžete ji dostat ven. Bylo to divné, až nepříjemné. A najednou se mi začalo uplně všechno točit. To nebylo že bych měla motáka jako když je někdo opitý (jo a nikdy jsem opilá nebyla :D ) prostě všechno se točilo dokolečka. Chtěla jsem si jít pro telefon ale já jsem nemohla na čtyřech udrže rovnováhu, normálně jsem padala na bok. Proště jsem nemohla stát, nemohla jsem lézt po čtyřech. Nějak jsem se doplazila k telefonu a napsala Radkovi: "Honem přijd nahoru je mi zle". Já nemohla ani křičet tak proto jsem psala tu sms. On dobjehl i s mamkou a divaji se na mě jako co mi je? Já jim říkám: "Mě se uplně všechno točí". Z té závratě se mi začalo dělat špatně. Tak mamka mi říká: "Tak se obleč zajedeme na pohotovost". Ale jak jsem se pohla, začala jsem zvracet. Museli mě držet po pažema, Radek z jedne strany mamka z druhe strany. Dovlekly mě do auta, a hned sme jeli. To auto ty zavratě trošku stabilizovalo. Ale jakmile jsme zastavili tak to byl děs. Zvracela jsem před poliklinikou. Hned mě přijmuli, vyšetřili a doktor říká hned volejte erzetu a jedem do Hradiště do nemocnice. Přišel chlap ze záchranky že mě odvede. Chytl mě za ruku a já vstala a říkám: "Já padám držtě mě'. A všichni mi říkaji:"nepadáš vždyt stojíš rovně"... No byl to děs. Takže mě převezli do nemocnice, kde mi točili EKG, dělali odběry. 4 dny jsem byla na JIP a pak jsem šla na normální pokoj. Brala jsem prášky a bylo to v pohodě. Hlavně jsem nesměla žádné rychlé pohyby. Ale když mě přijmuli v nemocnici tak doktorka na mě zůstala hledět jak pařená, že to jsou příznaky Menierovy choroby. A že jaktože jsem to dostala v 18-cti letech dyž to může člověk dostat až k 30-ti rokám. No nechápali jsme nikdo. Ale ty prášky mi pomáhali. Ale já měla jen ten jediný záchvat. A asi po roku jsem začala žít zase normální život kdy jsem dělala uplně všechno. Začala jsem zase chodit do posilky, cvičit, prostě v ničem ne neomezovat.

Nejvic mě ale štvalo že všude psali, že ženy co prodělali Menierovu chorobu nesmí mít miminka. Nevim teda proč, ale pořád mě to trápilo. Jako každá jsem chtěla mít miminko, stát se maminkou 🙂 mít svoje bydlení. A když jsem tohle někomu řekla (bylo mi 20 let) tak na mě každý hleděl jak opařený, že holky v mých rokách chodí po diskotekach a baví se a já přemýšlím o miminku a o svem bydleni? No jo holt jsem jina. Nebavi mě někde skotačit. Ano šli jsme si sednout s přítelem do baru s kámošema a to bylo všechno.

Když mi bylo 21, tak jsme se s přítelem v květnu odstěhovali do podnájmu do bytu. Samozřejmě jsme chtěli mít svoje vlastní bydlení, ale zatim jsme se spokoji s podnajmem. Rok postupoval jako každý. Chodili jsme do práce, v létě na koupaliště. A nějak v září mi řekl přítel, že po vánocích si vezmeme hypoteku (on podnika takze musel počkat do března na daně a apka si vzit hypoteku), koupime si baráček, zajedem si na první a poslední dovolenou a pak se budeme snažit o miminko. Tak jsem byla šťastná, pořídíme si bydlení, založíme rodinu. O svatbě jsme ani moc nepřemýšleli. Zatim nám to nepřijde nutné.

Tak jsme dál chodili do práce a po tom září jak jsme se bavili o miminku, jsme se na to tema bavili uz opravdu často. Mě to začalo chytat čím dál víc :D..  Apřítel se taky ptal kdy mam plodné dny atd. V listopadu jsem přešla k jinemu gynekologovi. To si pamatuju uplně přesně, že 20. lustopadu mi začala MS, 26. listopadu mi skončila a 29. listopadu jsem šla na kontrolu. A tak jsme se bavili a ja se ho ptala jak pozna zenska ze ma plodne dny atd. Tak my to všechno vysvětlil a já mu říkám: " abych tu nebyla za měsíc že jsem těhotná". :D ještě jsm se tomu zasmáli a doktor mi říká žto by byla sranda :D...

Manžel vždycky říkal, že by nejdřív chtěl aby jsme měli vlastní bydlení než budeme mít miminko.Příroda ho vyslyšela.🙂 Otěhotěla jsem první noc v našem novém bytě – 14.9.2012 - skoro rok po vysazení antikoncepce.🙂

28.9.2012 – narozky mojeho taťky.🙂Od července měřím bazální teplotu. Dnes jsem 29DC a teplota se od 24DC drží nahoře (pod 37 stupni).Celý den mi to vrtá hlavou až nevydržím a večer si dělám test. Po předepsaných třech minutách je na testu pořád jen jedna čárka.Hlavou mi probleskne: „no jasně, jak jinak ☹“, test hodím do koše a jdu spát.

29.9.2012 - Je sobota a vstávám do práce. Měřím teplotu a ta zase o chlup vyskočila nahoru. Zase mi to vrtá hlavou.Hrabu se v koši a hledám test ze včerejška. Ani jsem v tu chvilku nevěděla proč. Když ho najdu, čučím jak blázen!!!Je tam slabounká druhá čárka!!! Hned si dělám druhej test. Na něm druhá čárka naskočí hned, i když taky jen slabounce.Letím na lepší světlo a všelijak oba testy nakláním a zkoumám jestli se mi to nezdá. NEZDÁÁ!!!

Musím si sednout. Usmívám se jako blázen a teče mi slza.Petr ještě spí. Dneska do práce nejde. Mám chuť za ním vlítnout a říct mu to.Ale musím do práce, bude lepší to nechat na večer až se vrátím.Celou cestu do práce a celej den v práci jsem jak ve snu. Nic se mi nechce dělat.Jen sedím v kanclu a pořád dokola vytahuju z tašky ty dva těhotenský testy a dívám se na ně.Nikomu v okolí to nechci říkat, Petr se to musí dozvědět první a pak se dohodneme, kdy tu novinu pustíme dál.Ale jsem té radosti tak plná! Tak testy fotím mobilem a nahrávám je na stránky modrykonik.cz se zprávou:

 „Holky mám ducha!!! Mám ho tam!!!!! Konečně ho tam maaaaam!!!!!!!!!! „ 

Jsem pořád jak na obláčku a mám co dělat abych se neprozradila před holkama v práci.Moc se těším domů za Peťem! Po práci letím do Tesca, koupím tam malinký bodyčko s medvídkem Pú a dárkovou krabičku.Doma do ní naskládám bodyčko, mini botičky, co jsem si jen tak koupila už dřív a do nich zastrčím těhotenský testy.A jdu tu krabičku předat Peťovi.🙂

Za týden začnou prázdniny a vy se už ted zamýšlíte nad otázkou, co udělat s dětským pokojíčkem a jak ho vylepšit zatímco děti budou na táboře, nebo u babiček.

Jednou s možností, jak dát rychle pokojíčku vašich dětí originální nádech, nebo je jen tak překvapit po příjezdu je dekorace hvězdným stropem.

Samotná dekorace přitom nevyžaduje žádné náročné stěhování nábytku, ani vyklízení hraček a šoupání postelí ze strany na stranu a zabere vetšinou okolo 6h práce od příjezdu do odjezdu a je kompletně hotovo.  Jediné co musíte udělat je to, že hračky ze země uklidíte na své místo tak jak to děláte normálně a je to. Dále je třeba si zamluvit termín realizace alespon' týden dopředu, ale kolikrát vyrážíme takřka na zavolání. Další věc je motiv kresby.  Máte li rádi realistické noční nebe, nebo planety a hvězdné války, to vše je třeba si rozmyslet, ale vždy vám s tím rádi pomůžeme a porádíme co by bylo pro vaše dítě nejlepší.

Pokud přemýšlíte nad celkovým vymalováním dětského pokoje a zakončením hvězdnou či letní oblohou, rádi vám celý pokoj vymylujeme dle vašich představ.

Na našich webových stránkách www.hvezdnestropy.cz  nyní uvádíme orientační ceny maleb a tak si sami dokážete udělat vaší představu o tom, kolik by vás takový hvězdný strop přišel.

Můžete se podívat i na naše nové 3D virtuální prohlídky  http://hvezdne-stropy.cz/3d-virtualni-prohlidka/     a prohlédnout si naší fotogalerii.