Dnes je den D moje 1. IVF (tedy už transfer). Měla jsem 16 vajíček, z toho se 14 přirozeně oplodnilo, doboručená prodloužená kultivace na 120 hodin. Zbylo 7 nejlepších, 2 kousky zavedeny, máme tedy 5 nanučků.

Moje nejlepší kamarádka mi kdysi s nadsázkou řekla, že ona svým dospělým dětem (a ony na oplátku zase jí) připravuje tzv. "řízené zátěžové situace". Spočívají v tom, že plánovitě navodí nějakou situaci, která jim zvedne tep i adrenalin i hlas a předpokládám, že jí občas i ruku, a tím je připraví na podobné, neočekávané situace v budoucnosti, které tím pádem s nadhledem zvládnou:oD A zároveň trénují kardiovaskulární systém, který je odolnější vůči kornatění cév:o)

Mám ročního syna. Zatím ho nepovažuji za dostatečně starého na to, aby ocenil finesy těchto praktik, proto jsem se (zatím) k tomuto kroku neodhodlala. Ne tak můj synáček. Infarktových situací mi připravuje každý den nespočet. Momentálně například vypadá, jako by dostal jednu za ucho (má na něm modřinu a stroupek - důsledek ztráty rovnováhy, který vyústil v pád na hranu plastové krabice na knížky) a druhou chytil o roh nějakého kusu nábytku (důsledek zde již zmiňovaného "blízkého setkání zásuvkového druhu"). Jsem moc ráda, že roční prohlídku jsme absolvovali minulý týden, taky bych se z ní mohla vrátit bez syna, který by skončil v péči sociálky. A takové lahůdky tu máme každou chvíli.

Takže zátěžových situací jako máku, jen tak nějak postrádám to důležité slůvko "řízené"...

Kdyz jsem sla na scan 18w 6d myslela jsem si, ze jsem v noci poprve citila pohyby Poppy. Ale pak zase ticho po pesine, jeste zadne pohyby. A pak to prislo! Tesne predtim, nez mamka a Z. odjeli, tj. od sobotniho vecera 20.11.10 citim opravdove pohyby - bublinky a kopanecky. Po trech dnech uz muzu najisto rict, ze to jsou ony. Poprve v mem zivote. Konecne si dovedu predstavit, co je to za pocit. Uzivam si to naramne, kdyz na me pres den Poppy "tuka", je to nadherne vedet, ze tam nekde bydli nase miminko a ze se mu dobre vede, kdyz si muze poskakovat.

 Vypozorovala jsem, ze Poppy citim s frekvenci 2-3 kopanecky za 1-3 hodiny, casteji vecer. Hura! Bude to nocni typ po mne, zadne vstavani a buzeni maminky pred osmou hodinou!!...😉

33. týden těhotenství 

Změny vašeho těla
V 33. týdnu těhotenství vaše tělo stále prochází změnami. Jak se vaše miminko zvětšuje, vy si můžete začít všímat dalších změn. Před tím pro vás těhotenství bylo jakousi exkurzí, kdy jste poznávala, jak se vaše tělo mění, nyní již řešíte jiné problémy, jak pohodlně sedět, jak pohodlně spát apod.

Vaše děťátko
V tomto období vaše dítě váží něco přes 1,8 kg a měří více jak 41 cm. Jeho kosti nejsou zatím spojeny k sobě, aby dovolily děťátku bez velkých komplikací hladce projít rodidly. Hlavička děťátka také ještě není pevně spojena. A ještě po narození nebude.

Tipy pro vás
Již se blíží váš termín porodu a vy nedočkavě čekáte, až se vaše dítě narodí. Vaše bříško už je velké a stává se pro vás  někdy obtíží. Máte už menší problémy se sezením, chozením do schodů či jen se zavázáním tkaničky u boty. Občas máte pocit, že jste těhotná věčně a nejraději byste porodila hned. Snažte se proto odreagovat, běžte s partnerem na kratší procházku, vezměte si knížku, nebo se začněte pomalinku připravovat na porod.

***************************************************************************************************************

33. týden těhotenství

Miminko teď váží kolem 1,9 kg a na délka má 44 cm.
Ve věku 33. týdnů je imunitní systém Vašeho miminka podstatně odolnější. Až do doby, kdy se za nějaký měsíc narodí, budou 2/3 jeho imunitního systému spočívat v bříšku (vlastně o malinko níže). Kůži má již podstatně silnější a mnohem méně vrásčitou. Pravidelně se pohybuje, takže pokud cítíte méně než 10 pohybů za 2 hodiny.
Na hlavičce miminka už mohou být docela husté vlásky.
Objevují se pravidelné dýchací pohyby. Plíce ještě nejsou plně vyvinuty. Kosti jsou plně vyvinuty, i když jsou ještě měkké.
Miminko dokáže uvnitř dělohy cítit, slyšet a vidět poměrně hodně. Může již mít vytvořený určitý denní rytmus, který zahrnuje hodně spánku (i když se to nezdá, protože máte pocit, že do vás akorát kope). Dokonce bychom u něj mohli rozlišit REM fázi spánku (rychlé pohyby očí).
Rychlost tepu jeho srdce se ustaluje na 120 – 160 úderech v minutě. Od cca 26. týdne spí a probouzí se v pravidelných intervalech. Když spí, má zavřené oči a poslední měsíc před porodem se mu dokonce zdají sny. Nikdo neví, o čem se dětem v bříšku zdá, když ještě nic neviděly, ale jejich reakce jsou od mračení, smíchu a pláče až po kopání. Děloha se zvětšila tak, že dosahuje až k žebrům. Jak se dítě polohuje hlavičkou dolů, můžete někdy cítit bolestivé kopnutí na novém místě – na hrudním koši, pod poprsím.
 

Co se děje ve vašem těle

32. týden těhotenství

Miminko měří 40-42 cm a váží 1800-200 gramů.
Všechny důležité orgány už fungují kromě plic, které ještě pro vývoj potřebují trochu času. K jejich plnému vyvinutí je důležitá látka nazývaná surfaktant, která podporuje činnost plic mezi jednotlivými nádechy. Vaše maličké váží okolo 1 800 g a jeho tenká pokožka je ještě vrásčitá, protože ji ještě nevyplnil podkožní tuk, což se stane v dalších týdnech. Lanugo (chloupky) se začíná ztrácet a později mohou zůstat jen jeho zbytky na ramenou a krku. Naopak vlásky, obočí a řasy už jsou vytvořeny. I když má miminko kolem sebe dost plodové vody, s tím jak roste, má stále méně místa k pohybu. Není divu, že se snaží alespoň trochu protáhnout a kope do vás, co se dá.
Když je Vaše děťátko vzhůru, má otevřená očička a dělá spoustu věcí, jako čerstvě narozené miminko. Chytá se za nožičky a za pupeční šňůru, cucá si paleček. Také dělá nejrůznější grimasy, kdybyste ho mohla vidět, byla byste překvapená, jak vypadá.
Miminko z Vás doslova vysává vápník, poslouchá okolní zvuky, občas se vyleká a kopne Vás, většinu času ale stále prospí. Nesmíte opomíjet ani hlazení. Stěna břicha, děloha a plodová voda, tvoří sice izolační vrstvu, ale přesto je plod schopen na tyto podněty reagovat.
Brzy začne sestupovat níže k děloze.
 

Změny vašeho těla

Aby vaše tělo a vaše miminko bylo schopné dostávat dostatek živin a mohlo se vyvíjet v pořádku, váš krevní objem se zvýšil o 40 až 50% od doby, co jste otěhotněla.
V tomto období mnoho žen trápí pálení žáhy či krátký dech, což bývá způsobeno tím, jak děloha tlačí na bránici a žaludek. Snažte se proto jíst menší porce během dne a zkuste spát podepřená polštářem.
S pokročilým těhotenstvím můžete pociťovat slabší bolest v zádech, která je způsobena tím, jak zvětšující se děloha posouvá vaše těžiště dopředu a vaše břišní svalstvo ochabuje. Zkuste postižené místo zahřát pomocí ohřívací lahve nebo elektrické dečky. Nebo začněte cvičit relaxační cvičení, která provádějte pravidelně. Nejdříve však tato cvičení proberte se svým lékařem či porodní asistentkou, jestli jsou pro vás tato cvičení vhodná.
Během dne můžete už pocítit první kontrakce. Nebojte se, ještě to neznamená nástup porodu, v tomhle období je to naprosto normální.

Vyšetření v těhotenství

V poradně se klade důraz na měření krevního tlaku, kontrolu moče a sledování otoků. Tím je možno předejít projevům onemocnění zvaného preeklampsie. Ve svém důsledku může vést ke křečovému stavu, který vážně ohrožuje jak matku, tak dítě. Samozřejmě je sledována aktivita dělohy (počet a intenzita stahů) a stav porodních cest.
Dále se provádí odběr krve pro kontrolu protilátek, krevního obrazu, testu na syfilis a AIDS. Koncem tohoto týdne již můžete odejít na mateřskou dovolenou – osm týdnů před termínem porodu vypočítaným na základě poslední menstruace, je podle zákona nejdříve možný termín nástupu na mateřskou dovolenou. V případě, že jste na rizikovém těhotenství, nečerpáte do 32. týdne mateřskou dovolenou, ale jste PN. V opačném případě, cítíte-li se dobře, můžete pracovat až do konce 34. týdne (tj. 6 týdnů před vypočítaným termínem porodu), což je nejzazší možný nástup na MD.

Snažení o naše druhé miminko jsme začali  v lednu 2009, čekala jsem, že to nebude jednoduché, ale realita předčila mé očekávání. MS po vysazení antikoncepce dorazila krásně 26 dní první cyklus, že by se po porodu vše upravilo? Další MS po 28 dnech, to je krása. V dubnu už 30 dní, ale to je pořád nádhera. Zkouším od kamarádky mikroskop na sliny k určení OVU. V květnu odjíždím s Tomáškem na Šumavu s dětičkama ze školky, MS nikde,že by, testík nedělám, MS dorazila 35 dní, jsem trochu zklamaná. V červnu 40 dní a jdu na gynekologii. Lékař dělá sono, děložní sliznice nízká, dle délky MS zase anovulace, ale po domluvě ještě počkáme. V září stále nic cykly dlouhé 40-45 dní.Po domluvě hormonální profil a spermiogram.

Manžel dopadá dobře normospermiogram, já bohužel taky bez nálezu, tak v čem je zase problém. Dr. nás odesílá do CAR, doporučuje Pronatal( dnes litujeme, že jsme nedali na náš první pocit a nešli jinam). Přemlouvám ještě Dr. na Clostilbegyt, moc se mu do toho nechce, nemám prý už nárok na UTZ a další léčbu si musím platit, jsem překvapená přístupem, raději nás cpe do CARu, než aby nejdříve zkusil to nejjednodušší. Souhlasím, že si to zaplatím a začínám s další MS brát Dufaston a Clostilbegyt, 11.den cyklu krásný folikl 18mm, snažení.24 den cyklu, mám nateklé prsa a teče mi mlíčko, je mi zle a na testíku je duch, radost však netrvá dlouho 29 den začínám špinit, asi zamlklé těhu. Nikdo se tím nezabívá, můj Dr, už mě předal do CARu a tím to pro něj končí.

V centru znovu dělají hormonální profil, prý v pořádku, ale manžel má najednou hrozný spermiogram, teratospermie.Hned doporučují IVF s CSII, nechcem jít hned do IVF, chceme zkusit IUI, doktor se netváří, ale po našem naléhání souhlasí, ale dost zvláštně. Nemám ovulace, dělá mi UTZ a vidí útvar na vaječníku, prý cystu, pak najednou, že možná fiolikl a že hned zkusíme inseminaci, Aplikuji si Pregnyl a manžel musí dát zase spermie, po 24 hodinách jdu na zavedení, lékař mi zavede do dělohy spermie, hned mě posazuje a já cítím, jak ze mě vše teče ven, sestřička je zaražená a ptá se Dr. jestli mě nemá nechat ještě chvilku ležet- tak jí tedy položte, dost pozdě, utírám si ´´TO´´ až ze stehen. Říkám to manželovi a že je mi to všechno divné, chce jít jinam, ale já kravka nechci znovu všechny testy a přemlouvám ho, že to ještě zkusíme.

V lednu plánované IVF- krátký protokol CSII- cena 20000 tisíc. Vaječníky krásně reagují 18 foliklů a 15 vajíček-11 krásných, manžel prý příšerný spermio- doporučeno ICSI-další peníze. Oplodnilo se 9 vajíček, každý den si voláme, jak naši bojovníci bojují, 4 den nám do telefonu říkají, že máme jen 4 bojovníčky ale krásné jedníčkové další den ET- těšíme se- po příchodu nám embryoložka ná najednou tvrdí, že embia se pozastavila ve vývoji, mají být blastocysty a jsou jen morule a ze čtyř jen dvě, pláču, vím, že je to špatně. Nic na zamražení, manžel je z toho všeho zmatený. Jdu na zavedení, po hodině můžu domů, dávajími fotečku, že tam jsou prý naše miminka, nic nevidím, ale doufáme.

Po 24 hodinách mám strašné bolesti v břiše, nemůžu ani dýchat-pohotovost hyperstimulační syndrom-tekutina v břiše, pět dní trvalo, než to přestalo alespoň trochu bolet. Sleduji se, ležím a doufáme, i když po pravdě moc tomu nevěřím. Prsa přestávají bolet, 10.den po ET test bílý, po vysazení léků do dvou dnů MS, krev negativní. Jsem zklamaná, ale čekala jsem to horší, za to manžela to strašně sebralo, netušila jsem, jak moc tomu věřil. Je protivný a je vidět, že se s tím nemůže srovnat .Brečím kvůli němu a on neví, co sám se sebou, je mi ho tak líto.Do konce února jsem na neschopence a pak se vracím do práce.

V březnu jdem ještě na konzultaci do Pronatalu, manžel se ptá, jak je možné, že se embrya tak zhoršila a proč nám je tedy zaváděli,když nebyla dobrá, odpověď není, jen hned zase tlačení do dalšího pokusu, bez vyšetření. Chci genetiku a imunologii-neprovádějí po prvním neúspěchu.Odcházíme.

Přestože můj gynekolog předpovídal, že se náš miláček narodí o dost dřív, tak se jeho předpověď nesplnila. Stejně jako strašil, že bude mít v termínu i přes 4 kg. Za což jsem ráda, že teda neměla. A jak to tedy bylo?

Mám za to, že k porodu nás dovedly události předchozího večera a dne. Starší dcera Kristýna totiž dostala střevní chřipku. Takže jsem v noci z úterý na středu vůbec nespala. Sice už je Kity velká, ale holt to někdy na záchod nestihla, takže jsem měla co uklízet. Přes den už měla sice přistaven kýbl u postele, protože se to nedalo, ale stejně jsem z toho v klidu nebyla. Bála jsem se, že to chytnu taky a nedej bože do toho začnu rodit. Naštěstí k večeru už se její zdravotní stav zlepšil, takže jsem se konečně mohla jít vyspat. To už jsem cítila bolesti v zádech a občasné stahy do břicha, ale připisovala jsem to únavě.

V noci bolesti zad pokračovaly, včetně tvrdnutí bříška, ale byla jsem tak utahaná, že jsem to zaspala a nevěnovala tomu pozornost. Říkala jsem si, že planý poplach tu už párkrát byl a že to zase přejde.

Ráno jsem měla jít poprvé do rizikové poradny do nemocnice. Tak jsem teda vstala, bolesti jsem měla pořád, ale říkala jsem si, že však na mě mrknou a uvidí se. Tak jsem se teda vydala na autobus. To už jsem si říkala cestou, že to asi není normální a že je to možná fakt ONO. Dojela jsem tedy do UH, poulička do nemocnice mi něla až za 15 min. Což se mi čekat nechtělo, tak jsem se vydala pěšky. To jsem si pořád říkala, že jsou to třeba rozchodím. Nicméně už jsem si nesla mobil v ruce a zkoušela stopovat, po jaké době bolesti přicházejí. Ale moc to teda za pochodu nešlo. Začala jsem uvažovat, že jde asi do tuhého. A že doufám, že tam aspoň dojdu.

Za 25 min. jsem dorazila do porodnice. Sestřička si vzala průkazku a moč a jestli jsem prý po termínu. Tak říkám, že ne, ale že mě dr. už přeposlal, protože jsem v pondělí byla otevřená na 3-4 cm. Tak se na mě podívala a říká: "A bolesti už máte, že? Když se tak kroutíte." Tak jsem jí řekla, že hlavně do zad, ale že už to tu párkrát bylo a nic. Pak si mě vzala do parády dr. V okamžiku, kdy mi teda šáhla dole, tak vyvalila oči a říká mi "Ale maminko, vy máte křížové bolesti. Vy jste na 6 cm otevřená. Vemte si věci a běžte si zazvonit nahoru, že rodíte."

Tašku jsem s sebou samozřejmě neměla. Jen papíry. Takže jsem zavolala manželovi, ať teda jde z práce a vezme tašku, ale radši hned. To bylo teda v 9:30, kdy mě přijali na porodním.

Začátek našeho příběhu se datuje k 7. říjnu, kdy jsem byla hospitalizována v nemocnici v Kladně, protože mi dlouhodbě tvrdlo břicho a ten den, čtvrtek odpoledne se mi přidaly i bolesti podbřišku. Jeli jsme pro jistotu na vyšetření (na manželovi radu se sbalenou taškou), kde mi po natočení monitoru sdělili, že mám jednu kontrakci za druhou, hrozí předčasný porod a protože jsem 30+5tt, musím tam zůstat na infuzích. Zkrátím to, na infuzích jsem strávila v porodnici 22 dní, podařilo se mi udržet broučka v břiše důležité 3 týdny, stihly nám zabrat injekce na plíce a taky se nám váha přehoupla přes 2 kg. Při páteční ranní vizitě 29.10.2010 mi dr. říká, že když vydržíme do pondělí, už se odpojím s infuzí a uvidíme, co se bude dít. To nejhorší bude za námi. To ještě netuším...

Pátek - 29.10.2010 ranní natáčení monitoru, nějaká kontrakce a divoké ozvy, dr. chce přetočit záznam. Na záznamu jeden propad ozev, jak tomu říkám já, tj. ozvy při kontrakci jsou pod 90. Dr. nařizuje UTZ a za hodinu nový monitor. Na UTZ vše v pořádku, vody dost, hrdlo uzavřené, dítě má 2280g váhový odhad, vše v normě. Letím se na pokoj napít a znovu na porodnici na monitor. Hned po zapnutí pásu jsou ozvy kolem 80, sestra volá doktorku od porodu, čekáme ještě chvíli a nasazují mi znovu, již po čtvrté infuzi gynipralu a čekáme, zda se dítě zlepší. Už vím, že přes víkend nevydržíme. Otázka je, zda zvládnu převoz do Prahy do Krče nebo porodím v Kladně a mimi odvezou. JIP se totiž malovala a do neděle je zatím pro další děti uzavřená. Ani nemám sílu odporovat, jen prosím o mobil a volám manželovi. Jede za mnou.

Natáčím se neskutečné 2 hodiny, mě to ale přijde jako chvilka, mám bolesti, kontrakce, strach atd. jsem na kyslíku a prosím chlapečka, aby vydržel. I po gynipralu se ozvy začaly propadat, doktor volá primáře a chystá se sál na císařský řez, klučina je stejně jako první dcera koncem pánevním, rodit budu ihned. Dostávám nitroglycerin, napichují mi další kanylu, převlíkají z pyžama, sestra se ptá na jméno dítěte. Stále nejsme rozhodnuti, proto jí odkazuji na manžela až dorazí. Stihnu mu jen napsat, že jdu na sál a miluju ho a naší dceru. Dětská doktorka z JIP mě přijde ještě před operací říct, že pokud na tom bude Vendelínek dobře a dýchat sám, nechají si ho tady. Přichází obrovská úleva, že budu mít svoje dítě blízko u sebe, teď už jen dostat ho v pořádku na svět.

Manžel přibírá asi 3 minuty po mém odchodu na sál, paní doktorka mi přijde říct, že je tam a čeká na mě a syna. Budu mít epidurál, kvůli menšímu riziku pro miminko. Operace proběhne dobře, i když příjemné to zrovna není. Ve 14.20 hod. slyším křik a pláč našeho syna a vím, že dýchá sám. Paní doktorka mi hlásí, že to vypadá dobře. Za chvíli přinesou našeho Vendelínka zabaleného. Mohu na něj rychle kouknout a šupádí do inkubátoru. Nebrečím, jen se třesu, zimou, strachem, nervama a čekám, až na mě dolehne fakt, že je naše dítě už na světě.

Po 20 minutách jsem zašitá a vezou mě ven, kde čeká manžel. Uslzený mi ukazuje fotky našeho syna, váží 2320g a měří 47 cm. Apgar má 9-9-9 a podle prvního vyšetření je v pořádku. Manžel je ještě chvíli se mnou, pak mě odveze se sestrou na pooperační a jde za Venouškem na JIP. Ve 3 ráno mě přijdou postavit na nohy po narkoze, není to žádný med, ale jde to. Nakonec jednou už jsem to zažila tak vím, co mě čeká. Už se nemůžu dočkat rána, až se postavím znovu a půjdu se podívat na svoje malé štěstíčko.

V sobotu v 11.00 hod. zvoním na dveře nedonošenecké JIP v Kladně a s napětím jdu k inkubátoru, ve kterém leží na bříšku MŮJ SYN. Je nádherný a já jsem na něj i na sebe pyšná, že jsme ten jeho nesnadný příchod na svět zvládli.

Pavlínka se narodila 14.11.2010 v 16:53, vážila 3330g a měřila 51cm. A takhle to všechno probíhalo

Čtvrtek : v noci větší špinění a bolesti po 10 minutách, jeli jsme do porodnice, otevřená na půl prstu, poslali nás domů.

Pátek: celý den pravidelné bolesti, špiním víc a víc a intervaly se zkracují na zhruba 7 minut

Sobota: pravidelné bolesti, někdy po 10 někdy po 5 minutách, už se ani nepohnu, nespala jsem dvě noci. Večer sleduju vodnatý výtok, jedeme do porodnice.

1hod : v ambulanci zkontrolovali výtok a je to opravdu plodová voda. Bohužel se stále neotvírám :o( dostala jsem erární košilku, byl mi přidělen porodní sál. Taťku poslali domů, prý se potřebujeme oba prospat a u mě to vypadá na dlouho.

1hod : zavedena kanyla do žíly, první dávka antibiotik kvůli pozitivnímu streptokoku