Ahoj deníčku a  všem maminkám
Kubíček váží 8440g a měří 66cm-podle mého měření a oblečků 69cm, asi mám jinak dlouhý metr

dnes jsme byli na půlroční kontrole a mám z toho akorát zlost...

Než jsme šli do ordinace, tak v čekárně začala plakat rok a půl stará holčička a když to ten náš mrňous slyšel, začal taky, ale ten byl teda k neutišení...
Přišli jsme do ordinace, pan doktor si Kubíčka poslechl a Kubík začal zase nabírat a už nepřestal, takže nespolupracoval a celá prohlídka byla ve znamení pláče...on nesnáší doktory chudinka pan doktor se nám zeptal co všechno umí, tak moc chválil, podíval se na zoubky a říkal, že už to není takové malé miminko, když už má 4 a dokonce viděl už 5.zub

teď to naše slavné ramínko...dnes jsme byli objednaní na kalmetizaci, ale bohužel jsme se tam nedostali, protože pan doktor mu ramínko zalepil a musíme to mít 5 dni zalepené říkala jsme mu, že mu zase prasklo, ale pan doktor i tak začal očkovat takže neskutečný řev od mrněte, do toho mu to zalepil úplně někde jinde, takže jsme byli celý od krve, no a aby toho nebylo málo, tak nám v čekárně ženská řekla, že nám zablokovala auto, že nevyjedeme, že máme počkat, až bude ona hotova s batoletem no, to bylo něco na mého manžela... jenže mezi tím ji zavolali a už se k autu nedostala, takže my jsme na ni museli fakt čekat, jsem myslela, že ji to auto rozflákám

dneska je mi fakt na nic...nejradši bych se někam zavřela a tam zůstala celý den...pak mě doktor ještě seřval, že už jsem měla dávno začít s příkrmy, ale on sám mi řekl, že až v 7.měsíci, sice jsem sama začala a Kubíčkovi chutná, ale já si připadala, jak debil ☹myslela jsem si, že nás opravdu nebude očkovat, když máme to ramínko tak ošklivé, teď můžu čekat další reakci a už se z toho opravdu nevyhrabu...do toho musíme na sono ledvin, pak do 80km vzdáleného Hradce Králové na kožní...manžel zítra jede do práce, takže já jsem zase na všechno sama, vůbec nevím, jak to mám stihnout...sama musím k lékaři, ale takhle se tam nedostanu

ale jinak je Kubíček moc hodný chlapeček, pořád mu říkám, že ho mám nesmírně ráda a on mi to oplací svým úsměvem

Nejsem strašpytel. Mám za sebou celou řadu nočních bojovek na dětských táborech. I když tedy tu poslední jsem podstoupila už jako vedoucí a celou jsem ji absolvovala hystericky uchechtaná. Pravda, můj smích nebyl její směšnosti adekvátní. Smála jsem se, abych neřvala strachy. Vůbec jsem nechápala, jak to ve zdraví přežily ty děti. Naštěstí to nikdo nepoznal a většina strážců stanovišť mě posílala rychle dál, abych jim nezkazila překvapení pro ty, co šli těsně zamnou. Tato příhoda sice nekoresponduje s mým prohlášením, že nejsem strašpytel, ale kdbyste slyšeli tu "motivační" historku od velmi zdatného vypravěče, určitě byste pochopili:o) Skočila jsem z 10metrové věže. Potopila jsem se na jeden nádech do jeskyně. Když jsme se s kamarádkami vracely z rajzu, doprovodila jsem všechny ostatní a domů šla sama. Jednou na mě "bafl" chlap a nakonec to byl on, kdo utíkal.

Tak proč se teď tak bojím? Není to strach příliš racionální a prošel celou řadou podob. Začalo to tehdy, když jsme se rozhodli, že bychom rádi cvrčka. Nemá cenu se příliš rozepisovat, takže to vezmu z větší části jen bodově. V otázkách a odpovědích to vypadalo to asi takhle:

1) Podaří se nám to vůbec? Ano...

2) Menses nikde, test slabě pozitivní. Je to biochemické, nebo se zahnizďuje? Zahnízdilo...

3) Co mi řekne lékař na první kontrole? Zahnízdilo se tam, kde má? Ano...

4) Co když to budu špatně zvládat a budu muset na rizikové? Nemusela jsem...

Jmenuji se Míša, 10.ledna 2009 se mi narodila Klárka. Od 8.května 2010 žiji se svým přítelem Mojmírem se kterým jsme se seznámili 23. března 2010. Další miminko čekáme 13. července... :o)

30.10. První slaboulince pozitivní Mamatest 10
31.10. Druhá čárka je o malinko tmavší
1.10.-5.10. Čárka zesiluje
24.11. Potvrzení těhu u dr. Dle PM 7+0, dle UZ 6+6

22.12. Poradna 11+0

...

Tripple testy dopadly dobře, miminko je zdravé.

Test na cukrovku taky cukrovku nepotvrdil takže vše ok.

Když jsemse dozvěděla že se můj sen vyplnil a čekáme miminko byla jsem strašně štastná,Ale nikomu jsem to neřekla jen příteli.Protože jsme si řekli že počkáme do 3měsíců až pomine to rizikové období potratu.
 Doktor nám udělal fotečk kterou jsem postupně zabalili do 4krabiček a dali to pod stromeček mojí mamce tedy budoucí babičce.
měli snáma obrovskou radost a celé vánoce byli tak krásné.
Pak jsme postupně procházeli kontrolama u doktora a od cca.3měsíce těhotenství jsem byla doma na neschopence protože 3směný provoz mi nedělal dobře.
   A tak nám to plinulo a plinula až přišel den na ktery nerada vzpomínám:
      Šla jsem si k doktorovi pro papír na peníze a sestřička mi řekla že musím jít k doktorovi že semnou chce mluvit že máme nějaký špatný hodnoty z krve na možnost dunova sindromu.Já blbá jsem se do toho papíru podívala a v čekárně se sesipala a začala brečet protože jsem měla strach že nejni moje miminko v pořádku.Šla jsem tedy k doktorovy a ten mě uklidni že nemám brečet že ty hodnoty nejsou uplně nejhorší ale že by byl rád kdyby jsme zajeli do Hradce an odběr plodové vody.
  Do Hradce jsme nakonec jeli 23.3 na 9:00-13:00.Samozřejmě přítel jel semnou protože jsem musela mít doprovod jinak by mi to neudělali.
Když jsme dojeli do Hradce mále jsme neměli kde zaparkovat všude bylo plno ale nakonec jsme našly místečko a šly dvonitř.Nejdřív si odnás vzaly papíry pak si mě zavolala sestra na dopnění nějakých informací a pak jsme čekaly na chodbě.Po nějaké době si nás zavolala doktorka se ktero jsme probraly diagnozu našich rodin a ona nám vysvětli oco jde jak to bude probíhat a co nám odhalí výsledek.Pak nás poslala na jinou budovu kde to provádí a tam jsme zase čekali až nás zavolaj.Když jsempřišla na řadu byla jsem dost nervozní ale Leoš byl moje velká opora.Pak jsem šla dovnitř kde jsem se svlékla od  pasu dolu,namazaly mi břich na oranžovo ,doktor vzal ultrazvuk najel si na miminko pak vzal jehlu tu tam píchnul,vož bylo dost nepříjemné spíše takovej blbej tlak,nabyraly asi tři vzorky a šla jsem pryč a tet už jsme si museli jen počkat tři tejdny než budou výsledky.
To čekání bylo hrozný a kort pormě kdž jsem byla sama doma.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!A pak6.4 zazvonil telefon a muj ginekolog mi oznámil že už přišly vísledky a že je vše OK!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Měla jsem obrovskou radost a strašně se mi ulevylo.
Ja čas plynus stále víc jsem si to užívala ale moc neuvědomovala protože bříško mi rostlo pomalinkuAle jakmile jsem začala cejtit mrnouska jak se tam vrtí bylo to moc krásné.
  Přisel 10črven a mi jsme šly na další vellkej ultrazvuk,samozřejmě tatínek šel semnou.Já jsem nechtěla vědět co to bude chtěla jsem to mít jako překvapení ale Leoš si to po ultrazvuku nechal říct.Mě to nedalo a asi po měsíci jsem si řekla Leošovy at mi to taky řekne ale že to nikomu jinýmu říkat nebudem.Tak mi to řekl že budeme mít holčičku.Promě se tak nějak nic nezměnilo protože mi bylo jedno co to bude hlavně aby bylo v pořádku ale malinko jsem byla ráda že to bude holčička.Čas plynul a strašně rychle utíkal najednou mi doktor psal papír na mateřskou a to už je jen kousek od porodu.
 Začaly prázdniny a doktor měl dovoleou tak jsem musela jezdit každou středu na ozvy do Brodské nemocnice.Každou středu to probíhalo stejně-čekání než namě přijde řada,pak naměření ozev,kontrola moči,a kontrola u doktora.ALE 11.8.to bylo všechno jinak to jsme měly ještě 4dny do termínu.Na začátku měření tam malá vyváděla jako das ale pak se uklidnila až jsme měly strašně malinkou křivku.Tentokrát nás natáčely skoro hodinu a pul.A když přestaly natáčet tak jsem šla k doktorovy (Zrovna tam byl známjmej)a ten mi řek že se mu to nelíbí že by si mě tady chtěl nechat a průběžně mě kontrolovat  ozvy.Tak jsem jela dolu na příjem kde jsem to zase obrečela strachy že je něco  malou tam mě doktorka vyšetřila a poslala na ginekologii na pokoj.jen co jsem se ubytovala přišla setřička že budem měřit ozvy.Ty samozřejmě nebyly nic moc ale byli lepší než dopoledne.Večer  znova a ráno zase znova ale ty už byly hodně šppatny dokonce jim to i uplně spadlo.Já smozřejmě byla strašně nervozní ale spolubydlící na pokoji mě podporovaly tak to bylo fajn.
Nakonec přišla setřička s tím že mě asi přestěhujou na porodnici kde mi napíchnou vyvolávačkua budou malou monitorovat jestly zvládne normální porod a kdyby to bylo nějaký špatný tak musím na císaře.
  Tak to začlo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! někdy kolem14hodiny mě odvezly nahoru a začaly znovu měřit to nebylo moc dobrý tak tam přišlo pět doktorů a pořád se o něčem bavyli ale mě nikdo nic neřek.potom si mě prohlídly že jsem otevřená jen na 2prsty že to ještě nejde a zase jsem si šla lehnout a zase mě natáčely.Najednou se ve dveřích oběvyl prymář a zaním sestra s kapačkoua  ten mi oznamil že jdem nato a když to nebude dobrý tak musím na císaře.sestra mi napíchla kapačku a řekla at zzavolám přítele jestli ho chci mít u porodu tak jsme ho avolala a ten mi byl velkou oporou.Kolem16hodiny se dohodly že by to šlo tak že mi pasknou plodovou vodu no a pak to začlo kontrakce kteerý byli najednou po minutě a pul a dost intenzivní a když jsem říkala že to už nezvládnu tak přišel prymář že by jsme mohli dát tu lokálku do páteře tak jsem si došla na záchod prrotože tenpocit že potřebuji na velkou byl dost intenzivní ale nakonec z toho nic nebylo a když jsem se vrátila tak přišel i prymář že žádná lokálka nebude že anesteziolog je na sále a nemůže přijít že to budu musem zvládnout.Tak jsem si ještě na chvilku lehla na hekárně ale to už nebylo na dlouho protože pak přišla doktorka ta mě prohlídla že pujdem na porodní křeslo že už je vydět hlavička no a 19:45 byla malá na světě.
   Ten pocit když mi jí položily na břich je k nezaplacení je to něco nádherného a zároen neskutečného a i přsty všechny bolesti a tak co k porodu patří bych to klidně absolvovala znovu protože ten výsledek je krásný,nádherný a užasný.
No tet!!!!!Malí jsou už 3měsíce a všechno to  tek letí a já naní pořád koukám jako na malej zázrak jako v ten den kdy se narodila.!!!!!!!!

Děti jsou to nejužasnější na světě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§