Považuji se za slušného člověka. Když někam přijdu, pozdravím. V hromadné dopravě pouštím staré a postižené lidi a těhotné ženy sednout. Když vidím maminku s kočárkem, tak jí pomůžu nastoupit či vystoupit. Dodržuji zákony. Když řídím, pouštím lidi na přechodech. A většinou i sebevrahy mimo ně. Dodržuju předepsanou rychlost. No tak dobře, většinou dodržuji předepsanou rychlost. Respektuji červenou na semaforu. Nepředbíhám ve frontách. Odpadky házím do popelnice a tu po sobě zavřu. Teda když to jde. Sbírám psí hovínka.

Mám ráda přírodu. Sice na natolik, abych v jejím lůně dokázala na samotě žít a k životu využívat jen to, co z ní dokážu sama získat, ale dost na to, aby po mně nezůstaly poházené odpadky, manžela jsem odnaučila pohazovat nedopalky. Nelámu stromky a větve, nekopu do hub, v lese nehalekám, nemyji auto u potoka, nevypouštím provozní kapaliny do kanálu. Recykluji. Vše, co jen trochu jde. Když jsou recyklační kontejnery plné, mám haldy separovného odpadu doma, ale do směsného to neházím, ani nepokládám vedle kontejneru.

Myslím, že jsem dobrá matka. Své dítě miluji nade vše a nikdy bych vědomě neudělala nic, co by mu ublížilo. Ráda bych mu dle svého nejlepšího vědomí a svědomí dopřála to nejlepší, co mohu. Celkově, nemluvím o jednotlivých částech péče o dítě. Myslím, že něco selského rozumu a nějaké zkušenosti mám a jsem schopná uvážit a vcelku dobře rozhodnout, co je pro mé dítě nejlepší.

Své dítě nekojím. Dokáže mě vytočit otázka v podstatě cizího člověka, zda kojím, stejně jako skoro zhnusená reakce na moji negativní odpověď. Jak se dotyčný opovažuje mě soudit, když o mně nic neví. A já nevidím důvod, proč bych se měla ospravedlňovat a někomu něco vysvětlovat. Je to moje čistě soukromá věc. Kdo mě zná a ví, co mám za sebou, ví, že jsem si kvůli kojení došla do pekla, prošla ho do posledního sklepení a zase se stejnou cestou vrátila zpátky. Proto mě žhaví do běla taktiky a praktiky demagogických zastánců kojení. Například mi přijde nemístné, nevhodné a naprosto nefér vzít fotografii ženy, která má v náručí dvě děti, jedno krásné baculaté u prsu a druhé evidentně neprospívající s flaškou, a tvrdit, že za zdravotní stav toho neprospívajícího může umělá výživa a také, že den poté, co byla fotografie udělána, dítě zemřelo. Netvrdím, že je fotografie podvrh, ale je účelová. Ano, dítě možná zemřelo a mě je ho upřímně líto, jako každého dítěte, které zemře. Ale je na vině umělá výživa? Bylo jinak zdravé? A bylo vůbec na umělé výživě? Pokud ano, byla to vůbec umělá výživa taková, jaká má být? Kolik případů v poslední době ukázalo, co všechno jsou lidé schopni falšovat, jen aby vydělali peníze. Třeba vydávat slanou vodu za životně důležité infuze. Nebo melamin v mléce. Proč by nefalšovali nebo nepančovali umělou výživu? A uvědomují si lidé, kteří tutu fotografii využívají pro podporu svých cílů, čeho tím dosáhnou? Matkám, které nekojí jen a jen ze sobeckých důvodů, bude "nějaký cizí fakan" šumák, a ty z nás, které s kojením zápasily nebo zápasí, mnohé labilní po porodu a zoufalé, že kojit nemohou vůbec nebo málo, to vyvede z míry natolik, že přijdou i o tu malou šanci na kojení, kterou měly, protože je další stres připraví o tu poslední trošku mléka, které pro své dítě ještě měly. No, podpora kojení jako víno. Tleskám...

Používám jednorázové pleny. Na látkování nejsem, na bezplenkovu komunikační metodu už vůbec ne. Ale kdo to chce dělat, prosím, jen mi to proboha nenuťte. Kalíšky ropy místo plenky mě nevytáčí, spíš rozesmívají. Myslím, že než k někomu dorazí ta látková plenka, taky to nějaký ten kalíšek představuje. A to nemluvím o tom, jaký podíl celého cyklu není zrovna fair trade.

Nedomnívám se, že bych byla Einstein, ale něco zdravého selského rozumu jsem snad pobrala. Věřím ve svobodu. Ale uvědomuji si, že ta moje končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Věřím, že mám, a stejně tak každý z nás, právo na vlastní názor. Ale jsem otevřená i názorům jiných. Nikdo nevíme všechno, a pokud má dotyčný svůj názor podpořený pádnými argumenty, jsem schopná je uznat, a někdy i svůj původní názor změnit. Věřím v dialog. Opravdový. Ne takový, kdy si druhá strana vesele tlačí své názory a druhé ignoruje. Nesnáším demagogii jakéhokoliv druhu. Vytáčí mě lidská hloupost, sobectví a neurvalost. Když na mě začne někdo útočit a demagogicky mi rvát svoje názory, nesmí se pak divit, že přejdu z už pokřiveného dialogu do protiútoku a řeknu mu, co si o jeho názorech a případně i o něm myslím. Na to mám také právo. Nejsem mučedník. A je zajímavé, že dotyčným se většinou taková reakce nelíbí a berou to jako útok na svoji osobu, aniž by si uvědomovali, že to byli oni, kdo to celé rozpoutal. No jo, dvojí metr. To mi pak rostou facky na rukou...

LP 06.08.10, patek

Pred ctyrmi dny jsem 27. den cyklu mela nekolikrat pozitivni ovulacni test. Honi se mi hlavou, proc se ovulace tak opozdila. Ale mivam posledni dobou nepravidelne a spis delsi cykly (posledni 35 dni), takze se smiruju s tim, ze to bude atypicky mesic.

7 hodin rano specham do prace, jsem zrovna na angiologicke ambulanci. 30 DC, behem par sekund se objevuji dve temer skoro stejne tmave carky. Sok. Vlastne jsem to vubec necekala. Prepada me ohromna radost. Musim se rychle zklidnit, protoze mam za par minut pacienty na ambulanci. Manzelovi chci prichystat nejake prekvapeni. Nevedel, ze testuju, tak to snad vyjde. Mezi psanim lekarskych zprav si na internetovem vyhledavaci zjistuju termin porodu: polovina dubna! Hm, duben nemam moc rada, ale vlastne jsem si moc prala jarni miminko, abychom si mohli uzivat krasne pocasi na prvni kocarkovani, takze je to vlastne idealni. Den probiha dobre, odpoledne se trochu protahuje s unavnym pacientem, ktery chce za kazdou cenu operaci na krcni arterii. Divim se tmo urputnemu presvedceni. Po dvanacti hodinach odchazim z kliniky. Za hodinu mne vola kolega, ze me potrebuji na prisluzbe na oddelenich a JIP. Jsem unavena a ceka me dalsi narocna sluzba s maximalni zodpovednosti. Po 22 hodinach v praci jedu absolutne unavena domu a rikam si, kolik z mych nekdy pomerne nevdecnych pacientu a jejich rodinnych prislusniku by takhle bylo schopnych drit. Nastesti me manzel vyzvednul, takze muzu zavrit oci cestou domu. Trochu jsem se prospala a vyrazim na vikendovy nakup. Je 26 stupnu a slunecno. Byl to vcera s mym testem jen sen?  Kupuju dalsi testy, tentokrat Clear blue. Jeden jsem vyzkousela jeste ve meste. Testovaci carka tmavne uz pred objevenim kontrolni. Asi vazne budeme mit mimi. Hura!!! Honi se mi hlavou, jak to zvladneme. Mam koncit na me nynejsi klinice a zacit novou praci. A jak to oznamit manzovi? Boticky jsou otrepane. Za dva dny slavime 2 roky po svatbe, takze se nabizi prilezitost...stejne potrebuju nejaky napad na neco nezapomenutelneho.. 

Začalo to stimulkou.Poslední menstruace byla 28.4.a já si říkal,kéž by byla poslední.

15.5.byl odběr vajíček bylo odebráno 6 z toho 5 zralých,2 byli zmraženy a tři ponechány dál aby se vyvíjeli.

19.5.proběhl ET byl dány dvě

26.5.jsem zkusila test a objevena druhá slabá čárka,jupí mám radost,2.6.krev mám 406 jednotek,těhu potvrzeno

15.6.utz máme jedno prdolu druhý vzal roha

19.7.vypsána těhu průkazka

30.11.2008  ve  13:01

Porod jsem měla celkem rychlej,když to počítám od pravidelných kontrakcí,tak trval 6h.

V neděli ve 4h ráno jsem se probudila bolestma,myslela jsem,že jsou to poslové,ale bolelo to nějak víc,nejdřív jsem se pokusila to zaspat,ale to nešlo,chtěla jsem jít do sprchy,ale ve 4h ráno netekla teplá voda,takže jsem to rozcházela po bytě a hopsala na balonu..Volala jsem to manžílkovi,že mám nepravidelné kontrakce(byl na noční),a brečela jsem mu do telefonu a celá jsem se třásla..On jestli má přijet,tak jsem řekla,že ne,že jsou nepravidelné,že třeba až přijede z práce,tak už pravidelné budou..V 6h jsem si dala sprchu,ale to už mi bylo hůř,kontrakce sílili..Manžílek dorazil o půl 7h a to už jsem je měla po 5minutách,tak se mě ptal,kolik máme času,tak jsem mu řekla,ať nespěchá,že máme dvě hodiny!Tak se umyl,oholil,já vzala ještě nějaké věci a jeli jsme,v autě jsem se celá třásla a vydržet sedět bylo šílený!V porodnici jsme byli o půl 8h,udělali mi CTG,kontrakce lítali a já už nevěděla jak sedět..Přijali mě,řekli že jsem na 3cm otevřená a stále mi odcházela hlenová zátka..,Honzu poslali ať jde třeba na kafe,že mi udělají klystýr..Tak mi udělali klystýr a pak mě zavedli na můj pokoj..Tam kontrakce zesilovali!Sestřička mi přišla píchnout vodu,dala injekci na změkčení porodních cest a už to jelo,bolesti se stupňovali,už byli po 3 minutách,to za mnou přišel Honza a pomáhal mi je prodýchávat,byl opravdu bezvadnej!!!Kolem 11h jsem byla otevřená na 7cm,ale stále to k porodu nebylo,už jsem byla hotová,chtělo se mi tlačit,ale nemohla jsem.. Ještěže tam Honza byl se mnou,pomáhal mi to vše dobře zvládat!!!Opravdu mám zlatýho chlapa! Pak mě vzali na porodnický křeslo,už jsem byla na 8cm,nutkání tlačit bylo neuvěřitelný,ale oni konstatovali,že to ještě není,že musím prodýchávat,to se mi chtělo skoro brečet,musela jsem z porodnického křesla dolu a jít ke zdi a prodýchávat kontrakce,které už byli po minutě!V kontrakcích jsem měla nohy v křeči,PA to viděla a řekla mi,že takhle by to nešlo,že malej musí ven a já mu to tím zakazuju,tak že se musím uvolnit..Byla jsem opřená o zeď a když jsem byla v bolestech,Honza viděl,jak jsem v křeči a hned mi řekl: Andílku,nemůžeš být v křeči,uvolni se,aspoň to bude rychle za tebou! Hrozně mi pomáhal,tím co říkal!! Podepíral mě,prostě mi byl velikánskou oporou ( ikdyž některé jeho hlody stály za to a nemít bolesti,tak ho asi trefim J  )..Prodýchávala jsem,prý jsem i křičela,já si jen pamatuju,že jsem na PA zakřičela,že už musím tlačit! Tak mě Honza odvedl na porodnické křeslo a už mi bylo dovoleno tlačit..Malej se pomalu sunul dolu,tlačila jsem jak o závod,Honza mi otíral rty..Doktor pomáhal otevírat cesty víc a víc,to bylo hodně zvláštní až nepříjemné,pak jsem viděla jak bere nůžky a nástřih jsem cítila.Pak jsem měla zas tlačit,jenže kontrakce zmizeliL Tak jsme čekali,zda to nenaskočí a nic,tak mi něco píchli do žíly a během chvilinky to najelo znovu...Opět jsem tlačila a už mi říkali,že leze hlavička,doktor:tlačte,ještě,ještě tlačte,pak vyklouzli ramínka a šup a Honzík byl na světě J (A Honza mi ještě říkal,že prý mi PA stlačila břicho a že mi pupík vylezl tak 2cm ven,to vůbec nevím) Dali mi ho hned na bříško a já jsem brečela a  smála se jak sluníčko,byl tak krásnej,voňavej a hned hladovej J Pak ho odnesli zvážit a změřit a pak už s ním byl tatínek na pokoji! Mě zatím doktor zašíval ( řeknu vám, cítila jsem všechno,a to mi dal injekci,šití fakt hrůza) Šil mě asi 10minut a najednou na sál přivezli nějakou ženskou,takže doktor musel k ní,já nedošitá,no mazecL.. Jí jen dali na porodní křeslo a už byla holčička venku,ani jsem jí neslyšela zatlačit..Taky to byla cikánka,bylo to její 8.dítě a za celou dobu těhu nebyla na kontrole,pěkně jí tam vynadali..Doktor u ní byl asi 20minut,během toho,jsem  ležela na porodnickým křesle,celá jsem se třásla,byla mi hrozná zima,úplně všechno jsem měla modrý a fialový! No a pak mě přišel došít.. Poté mě odvezli za Honzou a naším sluníčkem,byly to krásné okamžiky,na které se nedá zapomenout !!! No a Honza byl vlastně po noční,byl se mnou ještě ty dvě hodiny a pak šel zas do práce,poprosil o dovolenou,že se mu narodilo dítě a že vůbec nespal,no myslíte,že mu jí dali? Nedali.. V noci jsem mu psala,jak to zvládá a on mi napsal,že jsem ta nejúžasnější ženská a on ten nejšťastnější chlap na světě a že v práci už krizi překonal,že nelituje,že to byl krásnej den a že nás miluje!!! Ikdyž ty bolesti nebyli příjemný,rovnou říkám,že bych do toho šla znovu!!! Ty pocity,emoce,to je nádhera!!! A na ty bolesti už si ani nevzpomenu ( jen se mi ještě blbě sedí a zvedá ) 

Psáno 5.12.08

Byla jsem na urcite pracovni akci, kde bylo cca 10 zen a pro zacatek jsme mely rict na uvod neco o sobe, o praci, o rodine... Zacala jsem v klidu, ze mam triletou dceru, jsem prave v rozvodovem rizeni... a jak jsem to vyrkla, uz jsem videla nove vyrazy ve tvarich a skryte: "Ochhh..." Pani, ktera celou akci poradala me mile a soucitne ujistila, ze takovych zen tu treba je vic a kazda dalsi, ktera pak po mne pokracovala, se ke mne obracela pohledem pokazde, kdyz "odtajnila", ze maji doma taky jiste problemy. Cely zacatek akce se promenil v utesovani male rozvedene chudinky s ditetem. Ujistovani, ze jsem stastna a spokojena nebylo na miste.

Odesla jsem od manzela sama, ne z trucu ani z nudy, ale protoze jsem musela, styskalo se mi, proslo mnou mnoho lahvi vina a platicek neurolu, ale nikdy jsem nelitovala. Povstala jsem jako Fenix a citim se stastna a plna energie. Muze miluju, jsou pro me inspirativni, vzrusujici, ale zit s nima nemusim.

Mnoho lidi a hlavne zen kolem me bere rozvod a rozpad rodiny jako velky spolecensky handicap, ja ne. Rikam to ne s hrdosti, ale se samozrejmosti jakou je treba vek deti, zamestnani atd. Status samotne matky mi naprosto vyhovuje. Uz kdyz mi bylo kolem osmnacti a zacala jsem premyslet o rodine apod., tak jsem citila, ze jednou budu matka samozivitelka. Mam to doma a jsem happy a delam na to propagandu, kde muzu.

Obrazek automobilu s plechovkama u narazniku a napisem na zadnim okynku: JUST DIVORCED je uprimne usmevny.

Zeny, matky, neveste hlavu s rozvodovym stanim, tim vam zivot odkryva nove perspektivy. Osud vam dal zpet par let kolem dvaceti, plnych svobody a uzivani. Nez na to prijdete, par navstev u psychiatra je soucasti planu...🙂

 Vsem ostatnim preju krasna a vydarena manzelstvi.

Kdyz se tak podivam 4 roky a neco dozadu... Jak jsem priletela do Anglie, neumela anglicky a vubec netusila co me ceka..... Kdyby mi nekdo rekl ze se za par let se vdam v Africe za Africana a o dalsi 2 roky budeme cekat miminko asi bych se tomu vysmala...

Ale ted jsem ten nejstastnejsi clovek na svete!!!!

Mojeho manzilka jsem poznala v hotelu, (kde jsme oba pracovali) byli jen dobri kamaradi a vetsinou kdyz nebylo co delat tak jsme sedeli v jidelne pro zamestnance a on me ucil anglicky a ja ho na oplatku cesky. Byl sladky jak se snazil, aby jeho cestina vyznela tak jako moje 🙂 dokazali jsme se bavit o vsem a o vsech...bylo to jako by jsme se znali cely zivot. Takhle to trvalo asi necely rok...

Po me dovolene v Cesku jsme se vratila do prace, a zjistila ze Godfrey si nasel jinou praci . Zacalo mi byt po nem smutno, uz to nebyla takova sranda. Nemela jsem se s kym tak zasmat a povykladat. Tehdy jsem zacala zjistovat, ze ho mam rada vic nez jsem si kdy myslela. A tak jsem to vzala do svych rukou. Jsem se mu ozvala asi 3 tydny pred Vanocemi.

Zasli jsme si do kina, na veceri atd.... A po Novem roce jsme uz bydleli spolu...

Pak uz to slo raz na raz... 31. brezna jsme odleteli na dovolenou do Afriky a 2. Dubna 2008 jsme se vzali. Ja mela moznost poznat jeho rodinu a taky tu krasnou teplou zemi.....

6.12.2008 poznala jsem nejúžasnějšího chlapa na světě :o)

prosinec 2009 dostala jsem zásnubní prstýnek

leden 2010 začínáme se snažit o miminko

3.3. 2010 jsou tam !!! // :o) Pavel přijíždí se služebky z Belgie a dostává malinkatý botičky

8.3. 2010 návštěva doktora, první UZV, je tam fazolka a má 8,3 mm

21.4. další UZV, máme ručičky, nožičky, všechno jak má být

30. týden těhotenství

Miminko teď měří asi 40 cm a váží přibližně 1300 gramů, je obklopeno zhruba 0,8 l plodové vody. Dítě roste, přibývá plodové vody, zvětšuje se děloha. Dítě má už obočí a řasy, na hlavičce mu rostou vlásky. Rozlepují se oční víčka, vyvíjejí se nehty. Období aktivity se střídá s obdobím klidu. Dítě reaguje na chuť, dotyk, na to, co vidí, co slyší. Reaguje též na vnější stimuly – například, jestliže se bouchnete do bříška, může kopnout nebo vrátit úder.
Tu a tam se dítěti i něco zdá, 80% doby spánku tráví v REM (snové) fázi.
Je logické, že se v této fázi růstu zřetelně urychluje vývoj mozku. Rychle se vytvářejí nová nervová vlákna, rovněž vzruchy putují tělem rychleji, čímž umožní miminku lépe se učit novým věcem, až bude venku. Miminko se obaluje stále tukem, mozek je plně vyvinut, pokud není otočené k pánevnímu dnu hlavičkou, nic to neznamená, má ještě dost času, aby se do porodu otočilo správně.

Co se děje ve vašem těle

Kolem období 30. týdnu těhotenství se můžete cítit trochu více unavená, zvlášť pokud míváte problémy se spaním. Může se vám také stát, že se budete cítit i nešikovná a budete mít pocit, že se vám nic nedaří. Nebojte se, to je naprosto normální. V průběhu těhotenství dochází ve vašem těle k mnoho změnám. Nejenže jste těžší, ale také díky těžšímu a většímu bříšku dochází k přesunu těžiště ve vašem těle, plus hormonální změny mohou způsobit menší potíže s udržováním rovnováhy.

Vyšetření

V tomto nebo v dalším týdnu absolvujete i poslední ultrazvukové vyšetření (jen v případě nějakých problémů, či přenášení budete pravděpodobně poslána na další UZV vyšetření v následujících měsících). Při tomto ultrazvukovém vyšetření se kontroluje růst plodu, jeho poloha (naléhání hlavičkou dolů nebo koncem pánevním – většina dětí je v tomto týdnu otočená hlavičkou dolů, obrat je však možné očekávat do 36. týdne, resp. i do posledního dne těhotenství je stále možný), poloha placenty (jestli není uložená pod dítětem v porodních cestách, v tomto případě je nutný císařský řez), množství plodové vody (malé množství může značit hypotrofii plodu, velké poukazovat na možnost vývojových vad), celkový vzhled tělíčka, hlavičky, hrudníku, bříška a končetin, je možné určit pohlaví.

Na stránky Modrého koníku nějaký pátek už chodím.Jsem zaregistrovaná,ale album našeho Matyáška tvořím až teď.

A  může za to porod!

Byl komplikovaný,klešťový a Matyášek musel o to svoje místo na světě dost bojovat.Křísili ho a my čekali,co z toho bude za následky.

A následky byly:ABSOLUTNÍ NESPAVOST!!!!

Kdo to nezažil,ten nepochopí!Když Vám Vaše děťátko za 24 hodin naspí 5 hodin denně,nutně se to musí podepsat na Vaší psychice.Jste vyčerpaná,nemáte chuť,náladu a nikdy ani náladu na ten malý uzlíček.To nemluvím o tom,co totální nespavost udělá s vaším manželským životem!Tady patří obrovská poklona mému muži,který se ješte teď moc snaží mi to všechno ulehčit,přesto že chodí do práce a studuje VŠ.Vy dále jezdíte  po různych vyšetření,navštěvujete neurologa,ale kdy tohle přestane - nikdo neumí říct.Nenávidíte řeči,že něčí dítě taky nespí,protože to,že se někomu probudí dítě 5krát za noc vy považuje za nádheru!

A pak náhle:Odbije 13náctý měsíc,spaní se začíná malinko prodlužovat a ten Váš drobeček už naspí třeba i 3 hodiny v kuse.Jaký to úspěch!

Porodnice Apolinář - Porodní sál č.2

Porodní sál 2
Vedoucí lékař: as. MUDr. Kratochvíl Bedřich, CSc.
Staniční porodní asistentka: Síbková Zorka
Zástupkyně staniční porodní asistentky: Vágnerová Hana
Tel: 224 967 420
Tatínek či jiná blízká osoba u porodu - 500,-Kč

Pracovna porodních asistentek

Lůžko u masážní vany

Pokoj s masážní vanou pro první dobu porodní
s možností aromaterapie

Kuchyňka

Porodnice Apolinář - Porodní sál č.1

Porodní sál 1

Vedoucí lékař: as. MUDr. Krejčí Vratislav

Staniční porodní asistentka: Síbková Zorka
Zástupkyně staniční porodní asistentky: Vágnerová Hana
Tel.: 224 967 400
Tatínek či jiná blízká osoba u porodu - 500,-Kč

Pracovna lékařů a porodních asistentek

 Čekatelský pokoj

Příjem na porodní sál

Koupelna, WC

Co s sebou do porodnice - Praha 2, Apolinář ?

MAMINKA

Všechny doklady (viz "Porod/Doklady")

K porodu:

• župan
• omyvatelné přezůvky (event. boty do sprchy)
• ústní vodu, tělové mléko, krém
• toaletní potřeby, dva ručníky
• masážní gel nebo olej
• na rty ochrannou tyčinku
• nápoj v malé PET lahvi
• energetické bonbony (žvýkačku NE)
• čtení, walkmana, notýsek, tužku
  
  

Pro další pobyt:

• 2 mateřské podprsenky
• vložky do podprsenky (nebo vyvařené plenky), event. mast na bradavky
• dostatek spodních kalhotek event. síťované kalhotky nebo kalhotky na jedno použití – koupíte ve zdravotních potřebách, lékárnách