Fisher-Price přináší radost už po generace. Vyvíjí hračky podněcující zvídavost, touhu objevovat, schopnost řešit problémy, představivost a tvůrčí schopnosti. Zatímco děti rostou, hračky Fisher-Price jim jsou stále nablízku.

Mezi širokou škálou produktových řad najdeme i kolekci všestranných produktů pro nejmenší, které uklidňují, baví a přispívají k rozvoji dovedností. Miminka touží poznat svět kolem sebe a k tomu využívají své smysly. Vy jako rodiče jim můžete pomoci tím, že je budete obklopovat zajímavými předměty, které mohou vaše děti s radostí zkoumat 👀👄👅👂👃🏻🤚🦶

Při této jedinečné příležitosti VÝROČÍ vás čeká několik soutěží u mě na profilu, které budou spuštěny postupně a všechny budou trvat do 29.6.2020 do 12 hodin, tak pečlivě sledujte! 😎

Dnes zahajujeme SOUTĚŽ o míčky pro všechny smysly , které potěší ty nejmenší objevitele 🤗

❗️Pravidla soutěže ❗️

👉 Dejte lajk tomuto článku.

Bylo by velké klišé napsat, že úsměv je jedna z nejhezčích věcí na světě? Asi ano, ale je to tak. Když se usmívá miminko, obvykle se smějí také jeho rodiče. Když jsou usměvaví rodiče, maminka i tatínek, svůj smích zase přenáší na své děti. Je to takový krásně začarovaný kruh. Naše děti vnímají naši náladu, vnímají to, zda jsme unavení, zda nás něco trápí, jsme nervózní. Dobré fungování rodiny, ve kterém tatínek pomáhá mamince a maminka zase tatínkovi, je jeden dílek onoho usměvavého kruhu, který nám přináší radost.

Správná parta

Rodina je okruh lidí, kteří se milují, respektují a pomáhají si. Prostředí, v jakém naše děti vyrůstají, je formuje a nastavuje jim cestu životem. Důležité je, jak my dospěláci fungujeme. Naši souhru, tedy tu partnerskou a rodičovskou, dítě vnímá možná více, než si myslíme. A tak buďme správná parta. Spolupracujme a takové ty nutné rodičovské činnosti dělejme společně a nebo si je s partnerem vyměňme, ať děti vidí, jak všestranné a flexibilní rodiče mají.

Přebalování, oblékání, holčičí povídání, traktor, fotbal, chlapské řeči...

Pohodlí, komfort, správná strava, suchá plenka, to je jen několik málo věcí, které chceme, aby naše děti měly stále k dispozici. Vykouzlit úsměv a pořádně děti rozesmát nebývá tak těžké, stejně jako se postarat o jejich komfort, pohodlí a spokojenost. Co ale není úplně nejoblíbenější, a neřadí se ani mezi jednoduchou disciplínou, je přebalování. Kolikrát jste už zažili naprostou katastrofu? Kolikrát sebou miminko tak mrskalo, že né a né mu tu plínku nandat? A tak naše otázka zní: Kdo u vás doma nejčastěji přebaluje?

Přebalují skutečně více maminky, protože tatínkové tuto činnost nemají vůbec rádi, nebo je to naopak? Řadí se tedy skutečně přebalování mezi takové ty maminkovské činnosti? Nebo se to tak prostě jenom říká? 

Když se 11. března zavřely školy, na naší škole zmatek zdánlivě nenastal. Máme jednotný systém -bakaláře -, takže většina kolegů z druhého stupně začala se starou dobrou metodou. Poslala rodičům zprávy, kde byly vypsány strany z učebnice, které se mají žáci naučit, a označena cvičení, která mají vypracovat v pracovních sešitech. Basta.

Někteří z nás ale chtěli víc - online hodiny. A tak jsme s kolegyní přešly na google clasroom. Fungovalo nám to čtrnáct dní, když vedení školy zavelelo a zavedlo jednotný systém - MS Teams. Chvilku mi trvalo, než jsem se v tomto systému zorientovala, ale pak mi opravdu hodně vyhovoval. Hlavně konečně ty ONLINE HODINY. Třídy jsem si rozdělila do skupin a každý den opravdu učila. Nakonec jsme s žáky našli i rozumný kompromis v počtu úkolů. Prostě paráda!

Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že konkrétně v mé třídě učím takto online jen já a moje dvě kolegyně. Ostatní pouze změnily systém a opět jeli samostudium a domácí úkoly. Děti byly nešťastné obzvláště v matematice a fyzice, kde bylo mnohdy samostudium nad jejich síly a nad síly mnohých rodičů. Mrzelo mě to o to víc, když mi jedna maminka napsala, že napsala email paní učitelce, zda by nemohla dětem látku vysvětlit, protože ji samy nejsou schopny pochopit a bylo jí odepsáno, že to není její povinnost. Co na to máte proboha tomu rodiči říct? Každé vedení školy si zakládá na loajalitě zaměstnanců i na loajalitě mezi zaměstnanci. Jak se ale máte takového kolegy zastat? 

Nevím, jak bude naše vedení hodnotit distanční výuku. Nevím, jestli my, kteří jsme opravdu učili online, budeme pochváleni nebo dostaneme nějakou odměnu. Ale o to mi ani nejde. Prostě jsem to brala jako svoji povinnost. Jsem učitelka, tak musím nějak učit. Spíš mě mrzí, že někteří učitelé si z distanční výuky udělali prázdniny, odjeli na chalupy a jednou za týden poslali žákům pracovní list. Nastuduj si a vypracuj!