Každý den s nimi cítím neuvěřitelnou pýchu a hrdost.

Při každém Davídkovo gestu, kdy pomáhá mladšímu bráškovi naučit se něco nového vím, že je má výchova správná. Vím, že to neustálé vysvětlování je nakonec vyslyšeno a z mých dětí rostou slušní lidé. Jejich objímání, mazlení, ale i něžné praní mi ukazuje jejich vzájemnou lásku. Nevydrží být bez sebe a já je s vděčností u toho pozoruji. V minulém týdnu mi hned několikrát udělali velkou radost.

Poprvé kluci vstali sami. Místo aby mě šli vzbudit, jak mají ve zvyku, vzal Davídek Domču do kuchyně a udělal snídani. Otevřel si ledničku, vyndal sýr a namazal pro oba rohlíky. K tomu nalil vodu do skleniček a vše odnesl na stůl.  Když jsem se po probuzení vydala do kuchyně, vše už bylo uklizené v myčce a kluci koukali na pohádku. Ani jsem je u toho nechtěla rušit, jen jsem tak chvilku stála a celá šťastná je pozorovala.

Je láska a láska. A ta láska, kterou cítíte při pohledu na štastné a zdravé děti se ničemu nevyrovná. Už brzy budou mít svou budoucnost ve vlastních rukou, a já věřím, že díky správnému startu ji chytí za ten správný konec.

A čím dělají děti největší radost vám? ♥️

Ahoj, tady kočárková poradkyně Katka, tentokrát se hlásím s recenzí kočárku Baby Jogger City Mini GT2, který jsem se synem pečlivě otestovala. Projeli jsme s ním řadu typů terénů, vyzkoušeli všechny jeho vlastnosti, skládání i rozkládání. Tak se pojďte podívat, co nabízí.

Kočárek Baby Jogger City Mini GT2.

Splňuje řadu požadavků

Do naší Kočárkové poradny mi neustále chodí dotazy s obsáhlými požadavky, co všechno by měl kočárek splňovat a mít. Nejčastěji chcete, aby poskytoval dobré jízdní vlastnosti a projel městský nerovný terén i ten náročnější v přírodě. Dále by měl mít snadné skládání a rozkládání kvůli cestování autem, neměl by být těžký, ale zároveň musí být vhodný také pro větší dítě. Samozřejmostí jsou kvalitní kola, která jsou odolná, a to nejdůležitější pro nás ženy: musí být pěkný! 🙂

Někdy je však nereálné, aby kočárek splňoval vše, co si přejeme. Buď musíme udělat pár ústupků, nebo mít kočárků hned několik. Ale dnes vám jeden takový kočárek představím. A proč jeden? Po otestování totiž vím, že splňuje všechny výše uvedené požadavky.

A o jakém kočárku je tedy řeč? Přeci o Baby Jogger City Mini GT2. Vybrala jsem konkrétně nejnovější model 2021, v barvě briar green, která je pro letošní rok velice žádaná.

Nacházíme se ve světě, kde žijí inteligentní mluvící zvířátka harmonicky pospolu. Sloni vedou mateřské školky, pandy mají večerky atp. Vše funguje stejně, jako v lidské společnosti. Najdou se tu jak zrady, tak láska. Jak zloba tak dobrota. 

Jednoho neurčitého roku, v nejmenovaném městě, dostal starosta Mýval velkou dotaci od papalášů nahoře. Dotaci musel ale vyčerpat na nějaký sociální program a to co nejrychleji. Po krátkých úvahách a brainstormingu se slečnou Zaječicí se rozhodl, že věnuje část na genetické inženýrství a za zbytek postaví SOS vesničku. Jistě chápete správně, že genetické inženýrství není žádný sociální program. Je to projekt starostova bratra, doktora Mývala třetího. A SOS vesnička tyto náklady pěkně přikryje, aby do nich mohla aspoň část dotace přetéct. 

Vesnička se postavila a byla skutečně krásná. Domečky blízko sebe, uprostřed velký park s rybníčkem, kačenkami, mateřskou školou a dalšími vymoženostmi. 

Její výstavba samozřejmě zabrala pár let a mezitím se plně rozjel projekt genetického inženýrství. Jak to tak bývá, začátky byly velice krušné. Pokusy klonovat slony, pandy a zajíce nebyly nic moc a vznikla spousta ... ne zcela povedených tvorů. Vypadalo to, že inteligenčně jsou téměř srovnatelní se svými vzory, ovšem vzhled byl velice podprůměrný. U slona jste ještě mohli postřehnout náznaky chobotu a větších uší. Ale u zajíce, kromě trochu delších uší, tam skutečně nic jiného nebylo. Protože ale projekty měly vědomí, komunikovaly a žily, rozhodl se starosta, využít je pro SOS vesničku. Do té mu totiž nikdo jiný jít nechtěl. Ubytoval tedy všechny tyto tvory tam a tak si mohli žít relativně běžný život. Samozřejmě žili ve vesničce, která byla vytvořena pro standardní potřeby běžných zajíců, slonů a pand. Bylo pro ně tedy občas všechno vysoko, nedostupné nebo trochu komplikované. Ovšem tito tvorové se naučili poměrně rychle překážky překonávat a nenechali si vzít radost ze života. 

Aby byl naplněn účel SOS vesničky, musel si každý obyvatel (či každá rodina) vybrat opuštěné dítě, které u něj bude vyrůstat. 

Ve velkém okrajovém domě žila rodina králíků. Červená králice s brýlemi, která se jmenovala Samanta a její manžel, oranžový Flop. Flop se Samantou osvojili nejprve králičí slečnu Coco. Coco se velice shlédla ve své nové mamince a dost rychle se stala podobně nafoukanou a snad až příliš sebevědomou králicí. Po pár letech osvojil pár ještě čerstvé miminko, Charlieho. Který byl biologický sourozenec Coco. Samanta byla právnička. Byla to taková ta pořádná právnička, která miluje svou kariéru a děti jí spíš stáli v cestě. V domácnosti tedy zůstal Flop a protože se často nudil, našel si na zahradě zábavu. Začal pěstovat trávu. A samozřejmě si konzumovat. Díky pravidelné konzumaci konopí, byl Flop velice benevolentním a klidným rodičem. Což bylo pro zraněné, osvojené děti vlastně celkem k dobru.