Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika?
Je tu někdo, kdo adoptoval dítě romského etnika? Zajímají mě vaše zkušenosti 🙂
Doporučuji knížky od Terezy Boučkové Indiánský běh a hlavně Rok kohouta. Sama jsem si to přečetla jako přípravu na mateřství. Dost mě to osvobodilo od pocitu, že pouze na naší výchově záleží. Samozřejmě je Rok kohouta velmi smutné vyústění a popis toho, že to nemusí dopadnout dobře a že ani po dosažení 18 věku dítěte nemusí být pro adoptivní rodiče cesta ven. Je to závazek a risk - Je to dobré si to přečíst. Připravit se, že to může dopadnout jakkoliv - stejně tak nevíme jak dopadnou naše vlastní děti. Genetika je silná a neměla by se podceňovat. Naši sousedi v ulici adoptovali bílého syna a jako dospělý chlap a zloděj už 2x seděl, oni jsou moc slušní lidé. Můj známý má dceru, kterou prvních 16 let života neviděl. Jaké bylo jeho překvapení po tom, co se spolu setkali - že kromě hodně nápadné podoby poslouchají stejnou hudbu, čtou stejné knihy, oba běhají maraton, mají stejný smysl pro humor - je to jeho malá kopie.
@alenka_p já bych se bála výchovy (ale to i u dítěte neromského původu); s okolím můžete dítěti pomoci, vy dva mu můžete tu cestu usnadnit; společnost je plná předsudků, s tím je třeba počítat; pokud to dítě zůstane v dětském domově, určitě se se svou celkovou situací bude vyrovnávat hůře; takže já bych to brala jako možnost mu život usnadnit; a jak jsem již psala, nejvíce bych se bála té výchovy; přeci jenom ty děti obvykle mívají něco za sebou a to se může projevit; ty jsi psala, že jsi s výchovou smířená, tak pak není asi nic, co by Ti bránilo 😉
já bych se toho nebála. Osobně si myslím, že děti jsou čisté duše, když se narodí a jsou odrazem svých rodičů, kteří je vychovávají. Rasista nejsem vůbec, takže jestli to dítě bude černé, bílé nebo růžové bych vůbec neřešila. Spíš bych zvažovala, jestli jste zrovna typ, který dokáže milovat "cizí" dítě ... 🙂 Protože ne vždy se tohle povede. Moje máma s tátou si adoptovali holčičku a bylo jí tenkrát už 12 let, takže už bohužel vyrůstala podle vzoru někoho jiného a nebylo to u nás doma vůbec dobré. Neměla žádné hygienické návyky a nechtěla se je ani učit :( Do dnes s nima má problém (je jí 19)... Asi tady určitě platí, že čím mladší dítě, tím lépe. Jinak vám přeju hodně štěstí a aby jste se spolu našli, pokud do toho půjdete 🙂
@smtanka já bych řekla, že uživatelky, které mají vlastní děti nejsou sobecké, jen mají vlastní zkušenost s dětmi; my s partnerem než jsme měli děti, tak jsme si říkali, že bychom jedno adoptovali (jako pomoc, aby mohlo vyrůstat v rodině - nedělali bychom to pro nás); od té doby, co máme děti, tak už o tom nemluvíme; já si nedovedu osobně představit adoptovat dítě, když vidím, co dokážou moje vlastní geny - vím, že může být hůř a myslím si, že bychom to nezvládli. Nápor jsou i vlastní děti a nedovedu si představit děti, které mají ještě negativní minulost (jako bezdětná jsem si to dokázala představit velmi dobře).
Zrovna dnes jsem viděla na nádraží mladého, krásného, upraveného, čistě a stylově oblečeného Roma, s notebookem a kufříkem. Všechno je to o výchově.
http://www.rodina.cz/rubrika/matka_cesta znáš? popisuje běžný život s adoptivními dětmi a má i romské
Znala jsem ze svého okolí jeden případ.
Velmi slušný pár, oba vysokoškolsky vzdělaní, adoptovali dva romské sourozence. Malou holčičku (batole) a jejího o malinko staršího brášku. Adoptivní maminka velmi laskavá žena, tatínek ochoten trávit s dětmi spoustu času.
Na prvním stupni základní školy ještě žádné výraznější problémy, holčička trošku hůř soustředěná (připisovali to opožděnému vývoji z důvodu pobytu v kojeňáku), ale velmi živá, temperamentní, krásné děvčátko. Chlapeček naprosto bez problémů, spíše tišší, hloubavé povahy, s lepšími školními výsledky než někteří "bílí" spolužáci z biologických rodin. Chlapečkovi až na pár nikterak vážných průšvihů v pubertě povaha vydržela, u jeho mladší sestřičky temperament postupně sílil.
Když jsem o nich slyšela naposled, hoch studoval vysokou školu a holčička nedokončila učňák, těžko říci, zda kvůli věčnému vysedávání po hospodách se staršími pány, nebo kvůli neplánovanému těhotenství.
Proč to sem píši? Protože jsem na základě této zkušenosti nabyla přesvědčení, že s romskými dětmi je to VŽDYCKY sázka do loterie. Kdyby se mě někdo na úplném začátku zeptal, jak bude jejich život probíhat, vsadila bych boty, že problematický bude ten hošík. Protože byl starší, protože byl prostě kluk, protože milion jiných důvodů...
Každopádně držím palce a přeji hodně štěstí a lásky 🙂
@alenka_p Ali, to ale netusime ani my, kteri mame biologicky sve deti.Vzdy je tu strasak, ze se chytne party, drog, najde si nevhodneho partnera...Uvazovat jen tim "co by kdyby", nerodily by se deti snad vubec.
Moc ti fandim a verim, ze vas ceka jen to dobre.Nejdete do toho naivne, ale s rozumem a i nezbytnou otevrenosti v srdci.
Nezáleží zda je to romské dítě či né... Každé dítě má svou povahu a osobnost.. myslím si, že to je jedno... Přece se i mezi námi najdou špatní lidé tak jako i mezi Romy... Já znám např. dost slušných Romů, vzdělaných pracovitých... popravdě mi příjde, že lidé které je odsuzují je ani nepoznali... spíše to vidí ve zprávách a tam pouze ukazují takový kteří se neumí chovat nebo něco provedli
@uidk8333 jj, to jsme četly to samé, měli pak ještě svého syna 🙂 jo, byla to brutální kniha, obdivuju ji, že do toho šla, já bych to nezvládla a nedala a nešla bych do toho.
@alenka_p byl to vtip, nebo pokus o něj. Osobně bych se bála genetiky, i když samozřejmě z hlediska vývinové psychologie je vliv prostředí větší, genetiku neeliminuješ a projeví se. Já osobné bych do róma nešla. S manželem investujeme všechno (lásku city čas peníze, i náš vztah) do dětí, obrovská investice celý život.. Genetika a směr kt jsme svolili ve výchově školke atd. mi davá kvázi záruku..že na ně jednou budu moc hrdá. Ale nikdy jsem nestála před rozhodnutím rom vs. nemít ditě..nevím v jaké situaci jste Vy. Na ostatní komenty nebudu reagovat. To, že má někdo odlišný názor, hodí poznámku nebo je třeba rasista, neznamená že patří k dobytku jak mě tady nejaký inteligent nazval..
@ajurka já jsem z jižního Slovenska, město s obrovskou nezaměstnaností právě kvůli nim a slušného, pracovitého neznám ani jednoho. Je to zberba využívající systém.
ja tu Bouckovou teda neobdivuji.... za co? Cetla jsem ted rozhovor s ni a nevsimla jsem si nejake jeji sebereflexe. Klidne muze byt chyba i na jeji strane. Kluky adoptovali urcite starsi jak rocni, to je hodne casu, to vidim doma, ze od narozeni to decko vnima kazdy detail a podle toho se chova.
@luciamala1979 tak nejsme v situaci romské dítě vs. žádné, můžeme adoptovat i bílé dítko, jen necítíme potřebu etnikum nějak specifikovat. A fakt to jako nějakou oběť necítím 🙂
@luciamala1979 určitě záleží i na tom, kde člověk žije. V takových těch sociálně problémových oblastech, kde je s nepřizpůsobivými velký problém, se adopce romských dětí nedoporučuje, skoro až bych si dovolila tvrdit, že vám žádná soudná sociální pracovnice takové dítě nepřiklepne (z vyprávění vím o páru, který v takové oblasti žil a chtěl výlučně romské dítě, museli - chtěli - se kvůli tomu přestěhovat)
@alenka_p ja si myslim, ze pani @luciamala1979 ma svuj nazor.. znam dost takovych lidi.. at se Rom ukaze sebelip.. clovek ktery je "
rasista" si porad neco najde
Teta mého bývalého přítele měla jednu dobu takové ,,samaritánské myšlenky" a přestože měla svoje 3 děti už v pubertě, rozhodla se ,,pomoci" dítěti z DD - a tak si adoptovali 15tiletého romského kluka. Asi si myslela, že když je ve věku jejich dětí, zapadne a budou si rozumět. Opak byl ale pravdou - Klučinovi začalo brzy vadit, že se musí přizpůsobit chodu domácnosti, že musí pomáhat, že se po něm něco vůbec chce...No nakonec to dopadlo tak, že sám řekl, že než žít takhle, tak se raději vrátí do dětského domova a opravdu se tak stalo. V tomhle byla podle mě zásadní chyba, že to byl kluk už v pubertě. Nevím, jak dlouho byl v DD a z jaké rodiny původně pocházel, ale už byl prostě ,,starý" na to, aby se přizpůsobil normálnímu životu, normální bílé rodině.
Jinak, mám sestřenici, která je adoptovaná, ale je ,,bílá" - původně pochází ze 4 dětí, kde matka byla údajně alkoholička, víc nevíme, ale teta se strejdou si ji adoptovali když jí bylo 1,5 roku. Kdo neví, že není jejich, nepozná to! Za prvé je i hrozně podobná do naší rodiny, za druhé je opravdu zlatá, milionová holka. Je jí už 35 a svoji původní rodinu neřeší, nepátrá po ní a prý když jí jako malé řekli, že je adoptovaná, tak jenom prohlásila: ,,No a co, tamta maminka mě neměla ráda, tahle mě má ráda."
A do třetice, jedni vzdálení příbuzní (oba velmi vzdělaní učitelé) adoptovali kluka, taky bílého, hned jako malého. Jako dítě byl zlatý, nikdo by nepoznal, že není jejich, vychovávali ho dobře. Ale v pubertě se to nějak zlomilo a když se oženil, tak začal rodiče využívat, nechtěl chodit do práce, flákal se...nakonec se s rodiči úplně rozhádal a úplně se od nich odřízl.
Takže ono nikdy nevíme, jaké geny to dítko má a co z něho vyroste, ale to ostatně nevíme ani u vlastních dětí, ať je vychováváme sebelíp. Důkazem toho jsou i moji dva bratranci - jsou od sebe rok, oba vychovávaní stejně v láskyplné rodině - jeden je slušný chlap, s druhým jsou odjakživa nějaké problémy. Takže bych to neřešila z toho pohledu, že se může v pubertě stát, že dítě odejde ,,ke svým" - myslím si, že pokud mu u vás nebude nic chybět a bude se mít dobře, bude se cítit milované, nebude k tomu mít důvod. Ale určitě bych se zamyslela nad tím, jestli jste schopni čelit narážkám a předsudkům ze strany okolí. Přiznám se, že k Romům obecně nemám moc důvěru, i když znám i výjimky (máme souseda, který je Rom, a normálně chodí do práce, vzal si bílou manželku a mají dvě děti, jsou naprosto normální rodina...taky jsem měla na gymplu spolužáka tmavší pleti a normálně dostudoval a dotáhl to opravdu daleko - má se teď mnohem líp než my ostatní). Ale bohužel, přiznejme si, že většina z nich nejsou moc dobří lidé, kradou, ničí, ubližují...a většinová společnost už proto na ně pohlíží s předsudky. Jde o to, jestli jste ochotni a schopni tomu čelit, to dítě bránit, protože to nebude mít v životě lehké a vy tímpádem taky ne.
Osobně bych na to asi neměla, ale na druhou stranu proč ne? Určitě je to výzva jak na sobě pracovat, lámat předsudky okolí, snažit se z toho malého človíčka vychovat dobrého člověka prospěšného pro společnost - Kde jinde by měl takovou šanci? V DD ani u svých určitě ne. Moc vám fandím, ať už dostanete jakékoliv dítě, abyste byli šťastná rodina a dítě vám dělalo jen samou radost! 🙂
@luciamala1979 Cituji:...s obrovskou nezaměstnaností právě kvůli nim...To bych potřebovala nějako vysvětlit...??Anebo ne, to bychom asi odbíhaly od tématu...ale celkově ten pohled . 😨 .
My jsme ze severu, malé město a navíc jeho "předměstí"-spíš taková ves u maloměsta...děti chodí do malotřídky, kde je pár Romských dětí, syn nejstarší chodí do této MŠ/ZŠ pět let a nikdy jsem si nevšimla ničeho, co by vypovídalo o nějakém rasismu mezi dětmi, opravdu ne... já sama jsem na takové nízké výlevy dost citlivá...a opravdu bych to zaznamenala třeba z vyprávění synů. Naopak maminky těch dětí jsou jedny z mála, které ráno nebo odpoledne, když se potkáme ve nebo před budovou školy, pozdraví, nebo odpoví na pozdrav..
Vysokoškolský titul přeci není záruka toho, že dítě dostane od svých rodičů to nej do života-reaguji na příspěvky, kde bylo vypíchnuto, že rodiče jsou dr atd, kterým se to zvrtlo, kolikrát lidé s VŠ jsou v životě, pardón, dost nepraktičtí, tím se nechci nikoho dotknout, opravdu ne..ale inteligence a cílevědomost nerovná se sociální inteligence a empatie..někdy třeba jo, ale každý rodič, ať už dítka osvojeného, nebo vlastního, se na něm dopouští kolikrát nezvratných chyb ve výchově-či působení na něj, u dítěte osvojeného-navíc etnicky odlišného se těch chyb může urodit o to víc, ALE jsem přesvědčená o tom, že když jsou v pohodě rodiče-nekladou si primárně za cíl vychovávat tak a tak, berou výchovu jako součást života a ne jako poselství, či úkol, prostě jako přirozenou věc, intuitivně...-tak bude i dítě v pohodě...
Znám rodinu, kde dlouho nemohli mít deti a tak si adoptoval i romského chlapečka miminko a rok na to se jim narodil vlastni syn. Dopadlo to tak ze adoptovany je právník a neustále tahá z průšvihu toho vlastniho...Kluci na sebe mají pevnou vazbu ale ten mladší vlastni bydli stále u rodičů, nepracuje...přitom byli vychováváni stejne. Co se týka dětí, tak když je kolektiv učitelkou dobře vedeny, je jedno jakou barvu pleti má. Navíc třeba v Praze je bezne, že do jedné třídy chodi spolu Vietnamci, Ukrajinci, černoši atd. Takže deti opravdu spis resi jak se dotyčný chova. ...
Je to tedy trochu mimo tema, ale sousedi maji adoptovane dve deticky. A mely pozadavek, ze chteji jen "bile" miminko (nevim, jaky je ten spravny vyraz). A prvni ditko, chlapecka, dostali po dvou letech od zadosti. Bylo mu v ted obe 9 mesicu. A kdyz malemu byli 4, tak ziskali trimesicni holcicku. A to jim pry na socialce tvrdili, ze na druhe ditko budou cekat 7 let. A zadost o druhe si dali taky az nejak pozdeji. Jinak co se tyce adopce romskych deti - je vec nazoru a citeni a neodsuzovala bych ani jednu nazorovu stranu. Jinak, nevim, jak ty adopce funguji - ale kolegyne z prace maji take adoptovane dve deticky a pry se prihlasili do jineho kraje (Karlovarskeho), kde je malo zajemcu o deti a hodne deti k adopci. Myslela jsem si, ze je to nejake celorepublikove a pochopila jsem ze ne. A deti meli prakticky hned. Ale je pravda, ze jsou malinko snedi - ale je to takove to, ze clovek si rika, jeslti je tam nejaky predek romskeho puvodu nebo neni?
@jujatko Adopce si řeší každý kraj sám. Rozhoduje se dle trvalého bydliště žadatelů. A je to přesně tak. Např. v Karlovarském kraji nebo Ústeckém je dětí hodně, takže čekací doby mohou být třeba jen rok. Je tam ale hodně romských nebo poloromských dětí. Naopak např. na Vysočině je dětí málo a čeká se tam mnohem déle. U druhého dítěte je to pak trochu komplikovanější. Tím, že je celkové dětí málo, tak se dává přednost lidem, co děti ještě nemají. Druhé dítě se do rodiny často dostane tak, že se jedná o sourozence toho prvního dítěte.
@jancip Me to prave take prekvapilo, ze ty sousedi dostali druhe ditko tak brzy. Male jsou nyni dva roky a jevi se jako zcela zdrava a oni sami mi rekli, ze meli pozadavek zdrave, "bile" dite. Nejedna se o sourozence prvniho ditka, ktere maji take adoptovane. Ale myslela jsem si, ze ty adopce se resi opravdu v ramci cele CR a ne takhle krajove.
Jinak, dle meho nazoru, je mozna tezsi rozhodnout se, zda ditko adoptovat nebo ne, nez to jake ma pak clovek pozadavky. Jen pro zajimavost. Sousede (2 adoptovane deti) - a tatinek jednou rekl, ze se boji, aby se jim nenarodilo jednou ditko prirozenou cestou, ze by ho uprednostnoval. Proste pro ty chlapi to nekdy byva hodne tezke prijmout "cizi" dite. Respektive, i kdyz prijmou, tak v nich nekde ten pocit stale je. Kamaradka nemohla dlouho otehotnet (7 let), zvazovala adopci, ale manzel rezolutne odmitl. U te zeny je podle mne ten pud "mit dite" mnohem silnejsi. A nikdy jsem nestala pred takovym tezkym rozhodovanim. Ale je pravda, ze bych asi romske ditko nechtela. Geny jsou geny, je to jina mentalita. A uprimne, asi bych ani nechtela, aby hned kazdy na prvni pohled poznal, ze nejsem biologocky rodic. Ale velmi fandim lidem, kteri to zvladnou.
@majkoz aj co na tom potrebujete vysvětlit? Ted nechapu Vasi otázku ja.
@ajurka presne tak. Už dávno mi bylo 18 a mám svůj názor / postoj k cigánům plne a jasně vyformovaný 😀 nepotřebuji se radit na fóru, jak to bude, co na to okolí a pod. .. Tak jak jsem napsala na začátku, nikdy bych do toho nešla. Jsem hrdá na své děti, gény i směr který jim dáváme a všemu kompletně věŕím, že v pravý potřebný čas "zabere", tj v pubertě to třeba sociální prostředí nezmění / nenasměruje jinak a vyroste z neho slušný člověk, zrelý snad i pro dobu, ve které bude žít, kterou já můžu jenom odhadnout.. Když to někdo nechává na přirozenosti, jak tady píše jancip, prosím, neberu ale nenuťte ten názor ani mě. Prostě genetiku neeliminujete, ani to co to dítě přežilo, v prenatálu, po narození.. to si nese.
Tak holky do toho, a pak napište, za pár let, jak to dopadlo, docela jsem zvědavá 😉
@luciamala1979 Taky bych byla hrdá na své děti a jejich (svoje) geny, kdybych ovšem mohla mít vlastní...hm.
@majkoz
RIMAVSKÁ SOBOTA (SME - rim) - S mierou nezamestnanosti 26,41 percenta sa okres Rimavská Sobota radí v rámci Slovenska k najpostihnutejším regiónom. Nič na tom nemení ani skutočnosť, že realizáciou aktívnej politiky práce Okresným úradom práce v R. Sobote sa januárovú mieru nezamestnanosti vo výške 28,44 percenta podarilo znížiť o približne dve percentá. Hlavnou príčinou tohto negatívneho stavu je nepriaznivá demografia regiónu. Svoje však zohrávajú aj ďalšie faktory, ako zanedbanie hospodárskeho vývoja v okrese, nedostatok kapitálových zdrojov, obmedzenie dopravnej dostupnosti, nedostatočne rozvinutá infraštruktúra, nízka kvalifikačná úroveň pracovnej sily či vysoký podiel rómskej komunity na obyvateľstve okresu. To všetko vedie podľa pracovníčok úradu práce k vysokej migrácii obyvateľstva, hlavne kvalifikovaných pracovných síl. V súčasnosti evidujú na Okresnom úrade práce v R. Sobote 10 316 nezamestnaných, z toho 4939 žien. Takmer päťdesiatimi percentami sa na tom podieľajú Rómovia, ktorých tu ako nezamestnaných evidujú takmer 4500. Najviac z radov nezamestnaných v okrese má iba základné vzdelanie, no prácu si nemôže nájsť ani 165 vysokoškolákov a 1003 ľudí s úplným stredoškolským vzdelaním. Najviac postihnutou kategóriou je veková skupina od 20 do 29 rokov, v ktorej je bez práce až 2930 ľudí. Alarmujúca je aj nezamestnanosť vekovej skupiny 30 až 39 rokov, z ktorej sa na úrade práce pravidelne hlási 2820 ľudí. Nezamestnaných, ktorí ešte nemajú dvadsať rokov, tu evidujú viac ako tisícsedemsto
Čítajte viac: http://www.sme.sk/c/2055752/nezamestnanost-v-ok...
adoptovat romské dítě je sázka do loterie, na jednu stranu jsou děti, které geny donutí se vydat romskou cestou avýchova nevýchova, na druhou stranu jsou děti, které jsou slušně vychované, vyrostou, vystudují a jsou v pohodě. Dopředu však nelze říct, jak to bude u konkrétního dítěte a co u něho převládne, jestli výchova, nebo geny. Ale rozhodně si myslím, že výchovou se dá usměrnit ledacos, jen pak v té pubertě a následně v dospělosti už člověk další kroky dítěte tolik neovlivní. Ono to bude asi i povaze a charakteru daného jedince, někdo je více tvárný někdo míň. Pokud někdo děti nemá a chce dítě a chce je adoptovat a nevadí mu, že by to byl Rom, tak proč ne, ale uričtě je třeba počítat i s tím, že někdy ač se moc snažíme, tak geny vyhrají