Která máte adoptované děti a jak to zvládáte?
Ahojka slečny a vdané paní,k tomuto tématu mě inspirovaloy dámy,se kterými jsem si psala o dětech.Která máte adoptované dítě a jak to zvládáte?
Stručné shrnutí
- O adopci může žádat kdokoliv, včetně nesezdaných žadatelů; adopce není výlučně pro manželské páry.
- Čekací doby se liší podle požadavků a regionu; v konkrétním případě v Praze žadatelé dostali dítě po 3 letech a od žádosti k razítku povolení uběhlo cca půl roku.
- K dispozici jsou různé cesty: standardní adopce přes sociální úřady a dětské domovy, přímá adopce (převzetí blízko porodu), mezinárodní adopce a pěstounská péče; informační zdroje zmiňují www.adopce.com a diskusi „Adopce“ na Modrém koníku.
Q: Kdo může žádat o adopci v Česku?
A: Žádat o adopci může kdokoliv; v diskuzi bylo explicitně uvedeno, že i nesezdaní žadatelé mohou podat žádost.
Q: Jak dlouho trvá získat povolení a dítě?
A: V jednom konkrétním případě z Prahy uvedli, že dítě dostali po 3 letech od podání žádosti a od žádosti k razítku „že můžeme adoptovat“ uběhlo cca půl roku.
Q: Co je přímá adopce a jaká jsou její rizika?
A: Přímá adopce znamená převzetí dítěte těsně po porodu; v diskuzi byla označena jako riskantní a uvedeno, že klasická sociální pracovnice nemusí takový postup zprostředkovat.
Q: Jaké požadavky lze při žádosti uvést a jak ovlivňují čekací dobu?
A: Žadatelé mohou uvést požadavky jako věk, pohlaví, zdravotní stav a etnický původ; příklad z praxe: požadavky „do 1 roku, zdravé, bílé“ a čekání 3 roky v Praze.
Q: Kde hledat informace a podporu při adopci?
A: Doporučené zdroje v diskuzi jsou web www.adopce.com a diskuse „Adopce“ na Modrém koníku; dále se uvádějí kontakty na místní dětské domovy a sociální úřady (zmíněn kojeňák na Praze 4).
Q: Jaké jsou alternativy k adopci a jaké problémy mohou nastat po převzetí dítěte?
A: Alternativou je pěstounská péče; v diskuzi byly zmíněny problémy jako psychické vypětí, návrat dítěte do dětského domova nebo konflikty ve výchově, včetně případů útěků a krádeží.
Závěry z diskuze
Shoda
- Náhradní rodinná péče (adopce nebo pěstounská péče) je obecně vnímána jako lepší než ústavní péče.
- Proces adopce může být dlouhý a psychicky náročný pro žadatele.
- Sociální pracovníci a úřady hrají klíčovou roli v procesu adopce a jejich postup může žadatele značně ovlivnit.
Sporné názory
- Někteří účastníci tvrdí, že děti z dětských domovů jsou hůře vzdělavatelné a více poznamenané pobytem v ústavu; jiní uvádějí mnoho příkladů dospělých z DD, kteří dosáhli maturity či vysoké školy a jsou úspěšní.
- Někteří zastávají názor, že genetika určuje až 80 % charakteru a výchova jen 20 %; jiní zdůrazňují význam péče a výchovy v rodině.
Otevřené otázky
- Jak konkrétně probíhá mezinárodní adopce z USA do ČR a jaké jsou kroky pro žadatele žijící v zahraničí?
- Jak výrazně ovlivní specifické požadavky žadatelů (věk, zdraví, etnický původ) čekací dobu v různých regionech?
- Jak zlepšit spolupráci žadatelů se sociálními pracovnicemi a úřady, aby proces byl méně stresující?
Zmíněné značky a firmy
Modrý koník, www.adopce.com, kojeňák Praha 4, dětské domovy, SOS vesničky
Zmíněné produkty a metody
adopce, přímá adopce, mezinárodní adopce, pěstounská péče, IVF, ústavní péče
Místa a osoby
Praha, Praha 4, USA, Ostrov u Karlových Varů, Cheb
no taky se mi to nezdá, založila téma, ale v podstatě nám nic neřekla a na nic pozitivně nereaguje, tak nevím..
Ahoj všem Krystyn chtěl byt trochu navázat na tebe já jsem taky z cigánské rodiny a vyrostl jsem v DD a ž do 18ti let. Můj bratr si taky udělal maturitu ale semnou to bylo trochu horší byl jsem větší darebák ale dneska. Bydlím na vesnici a pro lidi z okolních vesnic jsem pán. Učím na základní škole a to mám navíc potíže z očima. Tím jsem chtěl říc jenom cigán bílí, zeleny a nebo modrý to je celkem jedno. Nemislíte? Hlavně že žijeme vklidu a tak jak by jsme chtěly a hlavně aby naše děti nedopadli jako mi Já uš mám 4 děti. Zatím ahoj Roman
Nazdarek.. Tak ja taky s par nazory nesouhlasim... A par veci se pokusim upresnit.. A par informaci treba i podat..
Deti v DD se maji vazne dobre.. Jsou naprosto zaopatrene. Vsichni, co se mnou pracuji, vcetne me, se jim sanzime davat lasku, chceme jim porozumet, chceme jim byt nablizku, kdyz nas potrebji... Neni pravda to, co se tu psalo, ze jsou decka hure vzdelavatelna.. Jejich skolni prospech je o tom, ze deti se k nam vetsinou dostanou nejdrive ve druhe, treti, ctvrte tride, kdy uz je pozde neco zachranovat.. Jakmile ve treti zacnes ucit nekoho pismenka a nasobilku (protoze biol. rodice to zanedbali), unika tomu decku dalsi ucivo... Proto takove znamky... NO a s ucilisti a strednimi skolami je to tak, ze u nas vsechny deti neco studuji.
Jedna ted vylezla z vojenske stredni, dalsi studuje na odevni, vsechny decka mame po ucilistich a jedna holcina, co je ze zvlastni skoly, uz studuje druhe uciliste...
Priznavam, ze ne vzdy je to fajn, jsou i horsi dny, tydny, mesice... Ale ty deti za to stoji.. Stoji za to, abych skousla vsechny krivdy sveta, zabrala a pomahala jim dal.. Mam je vryte v srdci.. Nekoho vic, nekoho min, ale vsichni tam zanechali stopu..
A co se adopce nebo pestounske pece tyce.. I ja, z oboru, uvazuji o adopci.. I kdyz vim, ze se to muze zvrhnout, posunout uplne jinam, nez bych chtela, presto jsem celkem odhodlana do toho jit... Upozornuji ovsem, ze GENETIKA je SVINA... ☹
A k romskym detem - mame tri a jsou SKVELI!!! Vse je o vychove, mili zlati... 😉
Hodne zdaru, pevne nervy a stastny zivot s detmi (at uz adoptovanymi, "pestenymi" nebo biologickymi)... S detmi je na svete radost...
ahojky všem my máme adoptovaného chlapečka dokonce jsme byli u porodu (nebo spíš těsně po něm) čekali jsme až nám malého přinesli něco tak úžasného a krásného jsem nikdy nezažila .Včera byli malému 4 měsíce a můžu říct byli to ty nejkrásnější měsíce v mém životě neměnila bych ani minutu .Malej je úžasný MILUJU HO jako nikdy nic na světě všem jen doporučuju opravdu vám to ten drobeček vynahradí a popravdě teď jsem ráda že nemůžu mít děti,beru to i tak že jsem pomohla jednomu drobečkovi k lepší budoucnosti a zatím trvám na tom že chci ještě min holčičku 🙂 Pavla
@zdenallicka Díky za Váš milý příspěvek, je prima, když se člověk dočte, jak je v ústavech snaha děti nejen zaopatřit materiálně, ale také citově a duševně. Díkybohu. Ale v jednom s vámi nesouhlasím. Bohužel, vše o výchově není. Každý člověk má geny svých předků, které prostě nepřevychováte, kdybyste se rozkrájela. Každý z nás zdědí nějaké negativní vlastnosti a výchovou je můžete třeba dočasně potlačit, ale jakmile se dítě osamostatní, mohou (a nemusí) časem propuknout v plné síle. Když jsme chodili na školení k adopci, tak jsme se dozvěděli, že geny tvoří 80% charakteru člověka, výchova pouhých 20%. Takže u biologických i adoptovaných dětí je to vždy sázka do loterie 🙂
Vím že asi za můj příspěvek mě tu bude mnoho lidí odsuzovat ale,před zhuba třičtvrtě rokem jsem porodila chlapečka a dala ho k adopci bohužel jsem skončila sama a mam jeste 2 deti a proto jsem to nemohla jinak udelat chtela jsem mu dat moznost na lepsi zivot...No a jedine co me na tom nejvice nastvalo byl muj pozadavek aby se co nejdrive dostal do milujici rodiny a pani mi to odsouhlasila a jelikoz moje mamka to moc neschvalovala informovala se a kazdy tvrdil neco jineho a nakonec se dozvedela ze kvuli pracovnicím se nestalo tak jak jsem chtela ja ale byl do nejakych 4-5 mesicu v centru pro deti.Ale závěr je štastný co jsem se dozvedela tak hned po te dobe co uplynula tak je u nové milující rodiny je pravda že do dneška co jsi vzpomenu na to tak brečím ☹ ale lepší že je tam kde mu dají co potřebuje a plně se mu budou věnovat a také jsem třeba tím pomohla někomu kdo mít sám miminko nemůže ☹
porsche pravdepodobne neexistuje a je to zas nejaka sranda