Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Už to není jako dřív.

alenacadkova
16. dub 2020

Máme doma už skoro 3 měsíce 14mesicni holčičku, první měsíc to bylo fajn, učila jsem ji kde je co, jaké zvuky dělají zvířátka a pod.,bohužel ale po 2 měsících žádná změna. Když ji řeknu ať ukáže čiči nebo hafi tak neukáže a začne brečet nebo hodí knížku pryč aby mi to nemusela ukázat. Holčička není vůbec mazlící typ a přijde mi že ji je úplně jedno s kým a kam jde hlavně že dostane hračky a jídlo co má ráda .Moc mě to mrzí že pro ni nejsem ta u které má oporu. Pomalu ztrácím optimismus a přistihnu se že uvažuji o tom zda by mi bylo lépe bez ni. Přijde mi že má snaha je k ničemu.

olga_
16. dub 2020

Nespěchej na ni. Potřebuje základní jistoty, ne tlak na výkony. Všechny tři moje biologické děti nebyly v tomto věku rozhodně mazlící a knížkou mi taky kolikrát mrskly, když je to zrovna nezajímalo...

ito
16. dub 2020

Jinak muj syn by v tomhle veku taky delal to same, do 1,5 let byl taky nemazlici a ja sama jsem pak byla cele detstvi nemazlici typ a na mamince jsem nikdy nevisela a byla jsem hodne spolecenska. Kazde ditko je holt jiny a popravde tohle jsou opravdu jen drobnosti, pockej si az prijde vztekani, odmlouvani, lhani, naschvaly... a nemyslim tim aaaaz pubertu, prijde to mnohem mnohem driv. Doporucuju snazit si k ni najit cestu, nemit nejake idealni predstavy jak bys ty chtela, aby se dite chovalo, ale prijmout ji jaka je ona. Zkouset zviratka samozrejme muzes dal a pro rozvoj je to supr, ale kdyz nechce nenut, delej to co bavi ji a ne to co chces delat ty. Mamu z tebe nedela nejaky car papiru, je to popravde velka drina, 3 mesice jsou kratka doba na vybudovani pevneho vztahu ale taky se priprav na to, ze ne kazde dite dava svou lasku najevo tak jak bys zrovna ty chtela a vysnila si. Dulezite je pres to vsechno abys tu pro ni byla, ona tu lasku pak vyjadri casem po svem a o tom je rodicovstvi. ;)

monaluza
16. dub 2020

Nechci byt oskliva, ale to teda ztracite trpelivost pomerne brzo... holcicka nereaguje na vycvik, jak byste si predstavovala, tak vas prestava bavit? Zkuste si znovu pripomenout, proc jste do adopce sli: abyste dali to nejcennejsi (bezpeci, domov a _bezpodminecnou_lasku) nekomu, kdo zustal na svete sam, kdo mel predtim buh vi jake podminky a zazil uz tak maly tak tvrde rany od zivota... Ani nase biologicke deti nejsou vzdycky dokonale, to si piste. Dite, ktere nejspis proslo ustavni peci, je holt nastavene spis na materialni zajisteni, dosud nemelo moznost si k nekomu vybudovat pevnou vazbu, protoze se kolem nej menili lidi po smenach. Ono nema moznost to pochopit, to musite vy...

veruuu_kubesovic
16. dub 2020

@alenacadkova
zeptám se úplně jednoduše...proč to dítko tak "driluješ"? cožpak je to nějaké zvíře na vycvičení??? Holčička potřebuje hlavně pocit bezpečí a jistotu, že jí dá někdo najíst a taky kdo ví co má za s sebou...a navíc je malá, že to neumí teď naučí se to později...copak to vadí???? Mám 2 děti:
- starší dcera mi házela knížku málem na hlavu i ve 3 letech, prostě si nechtěla se mnou prohlížet, nebyla mazlící, prostě vše dělala sama, dokonce do 3,5let nemluvila...takže všechna očekávání, co jsem jako maminka měla mi přišli na nic, ale já to nevzdala....
- mladší syn se tulí od mala, chodí s knížkou a ukazuje mi, pro mě milá změna oproti tomu co jsem zažila kdysi s dcerkou...
Ani na moment jsem o mých dětech nezapochybovala a to je starší dcerka mnohem opožděnější ve vývoji oproti svým vrstevníkům...

orisek56
17. dub 2020

A, vy mate do ma psa? Nebo jak to mam chapat. Je to dite a jeste k tomu hodne male. To relativne v tomto veku potrebuje svuj vlastni vyvoj, aby na vse prichazela postupne. Kdyz mas problem s tim, ze te 14 mesicni v podstate jeste miminko, neposloucha na povel a nechova se, jak naprogramovany robot, tak nechapu, proc sis ji adoptovala. Jestli chces nekoho cvicit do dokonalosti, kup si psa. Nezlob se na, me, ale me to prijde nenormalni tohle uvazovani. Ta holka je jeste hodne mala na to, aby delala vsechno co ty si predstavujes, ona potrebuje hlavne lasku. Tak a ted me sezerte.

hermia
17. dub 2020

deti nejsou opičky. mam 16 m chlapečka, neumi zvuky zviratek ale rozumi jim. poznavani zviratek jen kdyz ma naladu. ukaze jedno zviratko a uz ho to nebaví... jednou za tyden mi ukaze jak je veliky a kde ma hlavu. a mazlit? nee to fakt bych chtela hodne 🤣 kolikrat mam pocit ze vsechny ma radsi nez mě 🤣
hlavne nenutit do ničeho protoze ty deti si jedou svym tempem a pokud ji mate tak kratkou chvili tak urcite si potrebuje zvyknout na vsechno, dyt je to velka změna. zkusila bych vyhledat nekoho kdo take adoptoval nebo i pěstouny.. tidle lide vam urcite poradi, zvednou naladu atd... myslim si ze pochyby, strach a pocit ze neco delate neco spatne je zcela normalni. i vy si musite zvyknout.
pred tydnem jsem me mamce rekla-on me uplne ignoruje, vubec neposloucha.. ona.. noo zadne dite neposloucha 🤣

neomenia
17. dub 2020

Hele připadá mi, že máš hračku, která už tě nebaví... Smutné, pokud "hračka" je malé dítě. Mazlivá nebude, to je snad jasné, když doteď nebyla zvyklá se mazlit , v ústavu ji dali najist a zajistili teplo a oblečení, tety se střídají, není ke komu si vytvořit vztah a mazlit se. To chce čas... Čas a moře moře trpělivosti. Aby si uvědomila, že nejsi jen další teta, která zase odejde. Aby ti opravdu začala důvěřovat. To ale potrvá, netlac na ni.

leilinka1234
17. dub 2020

Ach jo :( tak jasně, že je jí jedno, s kým je a hlavně kam kde. Do roku se u ní střídali lidi jak na běžícím páse. Co bys chtěla? Nechce se mazlit... No a co? Kup si plyšového medvěda a nevyžaduj to po 14m dítěti, které si zažilo bůh ví co. To miminko potřebuje vymazlit, potřebuje získat důvěru, musí se naučit milovat a být milováno. Měl abys mít větší trpělivost.

martiniquest
17. dub 2020

Doporucuji knihu Respektovat a byt respektovan.

kridav
17. dub 2020

Já bych poradila jedno. Dát jí lásku a jistotu, že tady pro ní jsi. Koukejte spolu na pohádky, a při tom si ji vezmi na klín. Když nechce dělat to co chceš ty, tak jen tak u no seď a pozoruj co dělá, co jí samotnou baví, a pak se k ní přidej. Píšeš, že jí máte doma 3 měsíce, podle mě to je krátká doba. Tak se jen poznávejte. Pro ní to musí být hodně těžký, protože je zase někde jinde, s někým jiným. Prostě tady jen pro ni buď a ukaž ji, že ti může důvěřovat. Držím palce abyste to zvládli.

alenacadkova
autor
17. dub 2020

Malá byla už od narození u pěstounů, (takže žádné tety ani nic takového)Má myšlenka byla že se ji chci věnovat a učit a poznávat, ale asi moc tlačím na pilu a musím ji dát svůj prostor. Děkuji za vaše názory.

peleta
17. dub 2020

Takhe jsem naříkala, když jsme si pořídili králíčka v představě, jak si s námi bude hrát a mazlit se a on je to vzteklý samotář, který nás v našem bytě trpí 😀 Nezlobte se na mě, ale tohle mi vůbec nepřipadá reakce matky toužebně čekající na vymodlené dítě, která prošla tím šíleným procesem adopce. Po pouhých 3 měsících uvažujete, že to byla chyba, jen proto, že jí nebaví číst knížky a nechce se mazlit? Já znám případy, kdy osvojené děti půl roku mlátily v noci hlavou do zdi, kousaly a celkově ubližovaly sobě a okolí a ti lidé to s nimi stejně nevzdali. Myslela jsem, že lidi jako oni, lidi jako vy, to mají opravdu srovnané.

elvira
17. dub 2020

@alenacadkova -asi máš slabší chvilku. Ono si to sedne, ale 3mesice jsou krátká doba. Dopřejte čas sobě i holčičce. Já jsem měla doma biologicky vlastní dítě a v určitém Itachi okamžicích jsem všeho měla plné kecky, unavená, přecitlivělá... Tak vydržaj.😉

vikinkav
17. dub 2020

Mas jeste jine deti? Pokud ne, tak je jasne ze ocekavani jsou jinde nez realita. To je normalni, uplne vse co popisujes 🙂 zadne strachy, bude to urcite fajn a treba za rok budete partacky ;) je opravdu malicka, ma za ukol poznavat svet a ty ji u toho pozoruj, za chvilku si vytvorite pouto, tak kolem roku a 3/4 se syn zacal trochu socializovat, tulit, komunikovat, do te doby jen zkoumal, dozadoval se jidla a piti, kricel :D

alenacadkova
autor
17. dub 2020

@vikinkav ono máme jen ji, a děkuji za vlídná slova

alenacadkova
autor
17. dub 2020

@elvira děkuji, asi už mi z toho taky hrabe, situace že nemůžeme ani nikam jet a jsme zavřené doma tomu asi moc nepřidá

uzivatelkapetra
17. dub 2020

Syn má 19 měsíců a neopakuje po nás nic. Jede si svoji svahilštinu a "štěká" když vidí psa a když chce, rozhodně ne vždy.
Baví ho hračky co hrají, ideálně když to má čudlík, který může mačkat a pak to zahraje, to je pak radosti.na nějaké mluvení mi prdí 🙂

mourovatakocka
17. dub 2020

@alenacadkova Takovéhle stavy mám taky. Mám starší satanku a ne že by se vztekla a něco zahodila, ale při snaze něco naučit, momentálně barvy, skládat zvířátka apod., ona jen, s odpuštěním, tupě kouká. Je mazaná jak opice, ale jsou věci, které ji nejdou a já mám pak takové beznadějné pocity, že to s ní neumím, nemám dost trpělivosti, ostatním dětem to jde atd.
Jediná rada, povídej jí u knížky to, co chceš po ní, dělej zvuky zvířátek, ukazuj je a ona se časem začne opičit a půjde to samo 🍀

emamaira
17. dub 2020

Některé odpovědi jsou dost drsne a myslím, že zbytečně. Někdy může být těžké přijmout i vlastní dítě, natož adoptovane. Neuvažovala jsi o psychologovi, který by ti pomohl tím procesem projít? Přeju hodně štěstí🙂

alenacadkova
autor
17. dub 2020

@emamaira s psycholožkou jsme to již konzultovali po tel. kvůli nouzovému stavu naší republiky, bohužel na sezení nemůžeme jít. Malá by měla být vyšetřena u neurologa v Praze až se situace trošku uklidní.

korin
17. dub 2020

Ahoj, hlasuju pro to, aby ses poradila se svými pocity i s jinými rodiči, kteří si děťátko adoptovali. Určitě v tom nejsi sama. Ještě bych řekla - své dítě moc neporovnávej s jinými. U prvního dítěte jsem byla mnohdy nešťastná, když stejně stará ratolest našich přátel byla v něčem o kus dál (to jsme cvičili vojtovku, kamarádky malá už běhala a náš synek se teprve plazil). U druhého dítěte jsem to zvládla mnohem líp (začalo mluvit až skoro ve 3 letech, tlak mé mámy, že je opožděné, ať to řeším s doktorkou, byl dost nepříjemný) a u třetího jen tiše žasnu. Kamarádka měla zažádáno o adopci, už byli schválení, nakonec má svoje vlastní děti. Řekla mi, že kdyby adopče vyvádělo to, co jejich prvorozené, mysleli by si o jeho rodičích něco nepěkného. Takhle, když jsou to jejich vlastní geny, se jim to líp zvládá... Děti mají různá období různého chování... Držím palce, ať si to sedne a rodičovství si užíváš.

natysnovec
17. dub 2020

Moje bio holcicka 16 mesicu na me ,,sere"🤣🤣kdyz je tu babi tak neexistuju...Dela si ,,co chce"neposloucha a je sva🤣ale nikdy sem nezauvazovala nad tim,ze by mi bez ni(nich)bylo lip.Je to dite!!Ne pes🤦‍♀️🤦‍♀️

izz76
17. dub 2020

@alenacadkova Holčička se chove běžně ke svému věku.. Ber ji takovou jaké je, nemej zbytečné očekávání a hned budeš spokojenější 😉

lora1987
17. dub 2020

Syn není mazlící doteď (2,5 roku), některé děti to tak mají. Dej jí čas, ono to půjde. A že tě někdy napadne, že by ti bez ní bylo líp? Je to velká změna, najednou se nestaráš jen sama o sebe, ale ještě o dalšího človíčka, který se ti zdá na tebe peče. Ale věř tomu, že tě potřebuje, potřebuje tvoji lásku, tvoji péči... Dej jí čas, rozkouká se a přijdete na to, že vám spolu je dobře. Hlavu vzhůru, koutky nahoru a neboj, bude líp 🍀

alenacadkova
autor
17. dub 2020

@lora1987 děkuji

aklin
17. dub 2020

3 měsíce je málo na adaptaci. Netlač na pilu, hraj si s ní, pokud možno objímej ji, říkej ji jak ji máš ráda. Chvíli potrvá než vznikne to pouto. Mám vlastní dceru a ta ve věku vaší dcery mě měla na háku. Od miminka se nechtěla mazlit, raději měla volnost, být sama na dece. Po 2 roce se to prolomilo a dnes je jí necelých 5 let a je to mazlík. Dej ji čas.

sobist
17. dub 2020

Ahoj, hele, můj kluk má dva a půl roku a v knížce mi taky nechce nic ukazovat, zvuky zvířátek dřív opakoval jen když chtěl a když ne, buď mě ignoroval nebo se vztekal, dneska je už sdílnější. Prosit se naučil teprve před měsícem, asi to dřív jednak nepotřeboval a možná ani nechápal.. Je to normální. Osvědčilo se mi "učit", ale tak lehce, a prostě hlavně počkat, až dítě samo projeví zájem. Vhazování tvarů musel zkoušet sám, s pomocí byl jekot a když ho něco rozčilovalo moc, tak se tomu vyhýbal.
Třeba taky číst nebo vyprávět pohádku před spaním (a vlastně kdykoliv během dne) je u nás nemožné. Syn nechce, ječí, a konec. :D Taky jsem si malovala, jak mu budu vyprávět a houby.. 🙂
Takže hlavně trpělivost. Ať už jde o dítě cizí, nebo adoptované, podle mě je to nejdůležitější umět mu dát čas, ale zároveň umět poznat, kdy se opravdu něco děje a řešit to. 🙂

Ať se vám daří! 🙂

hermia
18. dub 2020

@natysnovec taky na tebe sere kdyz je babi? a dela i sceny? no to jsem ,,rada,, 🤦‍♀ misto toho abych se radovala ze pratodice ma rad tak jsem nasrana ze me moje vlastni dite asi nesnaši 😟

natysnovec
18. dub 2020

@hermia presne jak pises....nejsme sami🤣🤣

Sem začni psát odpověď...

Odešli