Vzdaly byste se dítěte, aby mělo šťastný život?
Už to bylo trochu nakousnu to, ale vzdaly byste se svého dítěte z důvodu, aby mělo šťastný život? Respektive:
„Tak pořád tu byla možnost adopce, aby to dítě mělo úplnou rodinu, která po něm touží a miluje ho.“
Dokázaly byste se vzdát dítěte, kterému je několik měsíců, milujete ho, staráte se s láskou o něj, jen proto, že jste mu údajně zničily život, protože jste bez chlapa nebo vaše životní situace není jaksi růžová?
Co by vás donutilo se opravdu vzdát dítěte, se kterým jste si již vytvořily vztah?
Stručné shrnutí
- Adopce nebo trvalé vzdání vlastnímu dítěti je v diskusi prezentována jako krajní možnost; dostupná alternativa je vyhledat sociální a psychologickou podporu, např. psychologa, mateřské centrum nebo azylový dům pro matky s dětmi.
- Konkrétní sociální služby a zařízení zmíněné v diskusi zahrnují Charitu (Ad Gloria Praha, v diskusi uvedeno 110,- Kč/den za matku + dítě), komunitní zařízení NOE – Zátoka a azylové domy pro matky s dětmi; ubytování v azylovém domě může mít pořadník a pravidla.
- Praktické kroky doporučené v diskusi zahrnují změnu trvalého pobytu po získání nájemní smlouvy, žádost o příspěvek na bydlení (vyplácen zpětně podle diskutujících) a vyhledání spolubydlení s jinou matkou nebo mateřského centra pro sociální podporu a sdílení hlídání.
Nejčastější otázky
Q: Která zařízení v Česku poskytují nouzové ubytování a podporu pro matky s dětmi?
A: V diskusi byly zmíněny azylové domy pro matky s dětmi, Charita – zařízení Ad Gloria v Praze (uvedena cena 110,- Kč/den za matku + dítě) a komunitní centrum NOE – Zátoka; byla také zmíněna možnost kontaktovat místní mateřská centra pro sdílené informace a podporu.
Q: Co je potřeba k tomu, abych získala trvalý pobyt jinde a proč je to důležité pro sociální dávky?
A: V diskusi bylo uvedeno, že trvalý pobyt lze změnit po získání nájemní smlouvy; trvalý pobyt je pak často podmínkou pro některé dávky a příspěvky (např. příspěvek na bydlení) a úřady při posuzování žádostí zohledňují společně posuzované osoby na adrese.
Q: Jak sociální pracovníci (OSPOD) a soud posuzují svěření dítěte do péče?
A: Diskuze uvádí, že OSPOD posuzuje schopnost pečovat o dítě, podmínky bydlení a citovou vazbu, a že o trvalém svěření do péče rozhoduje soud; pokud rodič není schopen dočasně pečovat (např. hospitalizace), může dojít k dočasnému umístění dítěte (v diskusi zmiňováno např. klokánek/kojenecký ústav).
Q: Jak funguje příspěvek na bydlení a jaké administrativní požadavky byly zmíněny?
A: V diskusi se uvádělo, že příspěvek na bydlení se vyplácí zpětně a žadatel musí doložit čtvrtletní doklady o platbách; také bylo zdůrazněno, že pro přiznání příspěvku je potřeba doložit nájemní smlouvu a doklady o příjmech (do příjmů se započítává i výživné, pokud existuje).
Q: Má smysl jít k psychologovi a platí ho pojišťovna?
A: V diskusi byla opakovaně doporučena odborná pomoc (psycholog/psychoterapeut) jako krok k nadhledu; bylo rovněž uvedeno, že některé psychoterapeutické služby jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, takže je vhodné si zjistit možnosti u konkrétního terapeuta a pojišťovny.
Q: Co očekávat od azylového domu pro matky s dětmi a jaké jsou jeho nevýhody?
A: Diskuse uvádí, že azylové domy nabízejí ubytování, sociální a právní poradenství a podporu při osamostatnění, ale také mají pravidla, společné sprchy/kuchyňky, možná delší čekací doby a nižší komfort než samostatné bydlení (v diskusi byla konkrétně vyjádřena obava z chybějící vany a sdílených zařízení).
Q: Jak postupovat při vymáhání výživného a při řízení o svěření do péče?
A: V diskusi bylo uvedeno, že pro vymáhání výživného je potřeba mít soudní rozhodnutí o výživném nebo dohodu, rozhodnutí o svěření dítěte do péče provádí soud a vymáhání neplaceného výživného lze provádět exekučně podle soudního titulu.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina diskutujících doporučuje vzdát se představy adopce dítěte, se kterým má matka navázaný citový vztah, a radí hledat sociální a psychologickou podporu.
- Doporučené zdroje pomoci v diskusi jsou psycholog/psychoterapie, mateřská centra, azylové domy pro matky s dětmi a organizace typu Charita (Ad Gloria) nebo komunitní zařízení NOE – Zátoka.
- Praktické kroky považovaní diskutujícími za užitečné zahrnují snahu o osamostatnění (spolubydlení s jinou matkou), změnu trvalého pobytu po získání nájemní smlouvy a řešení výživného přes soud.
Sporné názory
- Někteří diskutující tvrdili, že azylový dům poskytne potřebnou dohledovou pomoc a usnadní osamostatnění, zatímco jiní v diskusi vyjadřovali obavy, že pobyt v azylovém domě znamená ztrátu komfortu, soukromí a může být stigmatizující.
- Jedna skupina v diskusi považuje obavy z toho, že sociální služba (OSPOD) nebo hospitalizace mohou vést k dočasnému odebrání dítěte, za přehnané; jiní vyjadřovali reálný strach z možných zásahů úřadů v krizových situacích.
Otevřené otázky
- Jak konkrétně soudy a sociální pracovnice posoudí aktuální rodinnou situaci a jaké dopady bude mít krátkodobá hospitalizace matky na péči o dítě?
- Jak dostupné jsou v praxi volná místa v azylových domech a jak dlouhé jsou fronty v konkrétních regionech?
- Jak přesně vypadá administrativní proces pro přiznání příspěvku na bydlení v konkrétním případě (doložení trvalého pobytu, doklady o příjmech a výdajích)?
Zmíněné značky a firmy
Charita (Ad Gloria), Komunitní NOE – Zátoka, Espolubydleni.cz, KFC, McDonald's, Daikin, SpektrumZdravi
Zmíněné produkty a metody
psycholog, psychoterapie (některé hrazené pojišťovnou), azylový dům pro matky s dětmi, Klokánek, kojenecký ústav (děcák), příspěvek na bydlení, mateřská (peněžitý příjem), výživné / alimenty, trvalý pobyt, svěření do péče, soudní řízení, exekuční vymáhání výživného, spolubydlení s jinou matkou, mateřské centrum, seznamky
Místa a osoby
Plzeň, Tachov, Praha, Brno, Petřiny, Plzeňský kraj
@sijane jak rodiče mě nepustí, abych odešla? jsi zbavená svéprávnosti? ne? tak jsi dospělá, svéprávná a může jít kam chceš a kdy chceš. vím moc dobře jaké to, když ostatní tvá práva nehodlají respektovat, ale je to tvůj výběr jestli sklapneš ocas a budeš skákat jak pískají nebo se sebereš a budeš si pískat vlastní písničku. jen to něco stojí. občas holt i tu vanu 😀
a že tě nechali lidi, kteří byli oporou a musela jsi zpět domů? tak to asi nebyla opora. hlavně ty jsi zodpovědná sama za sebe, ne ostatní za tebe. musíš si v první řadě chtít pomáhat sama. pomož si a bude ti pomoženo, znáš to? 😉 já taky byla x let z domu a pak přišla krize, nezvládala jsem to a jak píšeš, se svěšeným ocasem jsem ráda přijala na čas zase možnost mama hotelu. ale netrvalo ani rok, zvedla jsem se a znovu odešla a postavila se na vlastní nohy. je super, že se má člověk kam vracet, i s těma blbýma řečma či výčitkama, ale musí to být dočasné a ne si poraženecky říct, tam jsem to jednou, dvakrát nezvládla, tak už na to kašlu. buď u rodičů zůstat chceš, výhody převažují nad nevýhodami a tudíž mlčíš a nebo tam být nechceš a musíš tedy ty být ta, co svou situaci změní.
@blahova_andrea Tak prvně musím říct, že tam, kde jsem byla, tak tam bylo cisto a klid. Setkala jsem se tam hlavně s holkama, který měly děti ve věku, kdy na to ještě nebyly připravené a nechtěly nebo nemohly žít s rodinou. Takže potřebovaly levné bydlení a potřebovaly se naučit, jak žít samostatně a třeba poradit, jak pečovat o dítě. Ale všude ta klientela bude trochu jiná. Záleží na nastavení pravidel, na pracovnících, na tom, kde ten azylak je, jestli jsou poblíž ubytovny pro rodiny atd. A mění se to, co platilo předtím, nemusí platit teď.
@sijane Můžou i nemusí být slušnější. To záleží na spoustě okolností. Ale ty církevní sociální služby poskytují organizace, které jsou velké a zavedené.
@sijane promin, ale podle mne sama uplne nevis, co chces. Kdyz se te ptam, co ty sama chces, tak popisujes mamin mocak. Situace je mi samozrejme lito, ale dokud sama v sobe nevyresis, co od zivota opravdu chces, tak budes zit jenom tim, co ti rikaji druzi a nebudes spokojena nikdy.
Chces jit do velkomesta? Najdi si takove, ktere by se ti libilo, zjisti moznosti vcetne prace, zajisti si pracu a byt. Urcite to jde. Lehke to neni nikdy, z hodne veci clovek musi kolikrat slevnit, ale rozhodne moznosti jsou, ale musis si sama uvedomit, co chces.
Navic, tady v teto diskuzi zaznelo tolik rad, ze mas uz pomaly pocit, ze vlastne ani nechces nic resit, jen si chces o cele situaci povztesknout a popovidat...
@linee Mě se líbilo třeba v Praze. Bohužel jsem měla problém si v té době sehnat práci. Nevím, jak dneska. Rady sice zazněly, ale pro mě je to celkově těžké. Sama nevím, jestli se mám odejít a ze dne na den jít někam tamhle do azyláku. Předtím než proběhne soud... A co na to řekne, naše sociálka? Vždyť já se přeci mám u rodičů tak moc dobře... A mám to všechno zahodit? Trápí mě tolik otázek, na které si momentálně sama neumím odpověď nebo na ně možná ani odpověď znát nechci.
@sijane Tak proč nezačneš hledat spolubydlení v Praze s jinou maminkou - s tou si můžete hlídat děti navzájem, obě se střídat v brigádách, když to bude fungovat. Jestli je problém sehnat práci? Dneska a kór v Pze fakt není problém nic. Jen se musí chtít a nebrečet po diskuzích že nevíš jak. On to za tebe nikdo fakt neudělá a za rok, dva, tři bude situace stejná. To osamostatnění od rodičů je vždy něco za něco, vždycky tě to bude "něco" stát. A jestli jsi pořád v 26 letech doma a nikdy jsi sama nebydlela, tak by vážně bylo dost rozumné o tom pouvažovat a zařídit si svůj život.
@sijane Tak rozhodnout se musíš ty, nikdo to za tebe rozhodovat nebude. Co by na to řekla sociálka? Těžko říct, někdo by si řekl, že jsi se konečně postavila na vlastní nohy, někdo by to nechápal. Každopádně ty ospodacky řeší rodiny, kde jsou i větší problémy než bydlení v azylaku. Tam je alespoň vcelku jistota, že na tu maminku někdo dohlíží, že někdo tu maminku dokope k tomu, aby řešila své problémy a případně zasáhne, pokud by maminka to dítě zanedbavala nebo týrala. Jako ospodacku zajímá hlavně to, zda se o to dítě dokážeš postarat, zda ho nezanedbavas nebo netyras. Zajímá ji, jak se chováš k dítěti, zda máte vytvořenou citovou vazbu. Ona není od toho, aby soudila tvá rozhodnutí, kde se rozhodneš bydlet. Proč jsi z té socialky tolik vyplašená?
@journals No já ti nevím, ale před lety jsem ji hledala. Chodila jsem po kfc a mekáčích a nechtěli mě nikde vzít. A to se tvrdilo jak berou všude. Hledala jsem ji na nemocenské s tím, že jsem živila z ní přítele, co nepracoval a fušoval do drog. Takže jsem bydlela v Praze, na Petřinách a pak v Brně u stadionu,
A holky, ono je to taky do toho ještě problém s jistým dědictvím.
@mili_ilim_ilmi Nejde o sociálku jako takovou, ale o to, že ta sociální pracovnice je našich kámoška. Když jsem u ní byla poprvé, tak měla nepříjemné kecy. Když tam šla pak máma, byla na ní jako milius. Taky se bojím reakce našich na téma zničení život, jak mi tu vše dali a jak nechápou, proč jako jdu do azyláku...
@sijane tak to je mazec co tu píšeš!!máš dvě možnosti 1)fnukej a pořád vykladej či jde a co nejde a proč to nejde! Dej dítě do ústavu a budeš stejně za blbku, která toho bude dokonce života litovat. 2)seber se, namaluj se, udělej že sebe pěknou babu, což určitě ses, začni chodit třeba na seznamky, najdi si brigádu, přinejhorším bez do azylu. Za čas si najdeš chlapa a budeš i s malou šťastná. Vše se dá!! A vím o čem mluvím!! Těsně po porodu jsem skončila na azylu, musela jsem si půjčit peníze, hledat nový bydlení a teď má malej rok a už od půl roku makám... A jsem na vše sama... Je to někdy sice na palici a na ozrani ale jsem bojovník a dokud nechcipnu, budu bojovat 😉TAK SE PROBER A NEFNUKEJ TO NIKAM NEVEDE!!
@sijane Nevzali tě ani do KFC a mekáče? Tak to je asi někde zakopaný pes jinde...Pracovala jsi vůbec někdy někde?
hele já ti nevím. Buď jsi fakt tak hloupá, nebo si z nás děláš srandu, nebo máš toho aspergra, nebo je tu ještě něco dalšího, co je dost podstatné a co jsi nenapsala.
Už fakt nevím co chceš slyšet. Že máš nejhorší život na světě? Očividně si za něj můžeš sama. Už mi fakt dochází slova. Snažila jsem se, dala radu, ale kde nic není... Hodně štěstí při tvém čekání na to, až to všechno přijde samo.
@journals Presne. Ja se modlim, aby tohle byl spam, protoze jinak je to dost sileny vsechno...
@sijane Co mas za problem? Ze nemas chlapa a vlastni byt? Si myslis, ze jsi jedina na svete nebo co? Promin, ale ty bys potrebovala asi poradnou ranu, aby ses probrala.
Holky omlouvam se za ostrejsi komentar, ale tohle je uz moc. Jsou mamy na voziku, co maji deti, zeny, co pochovaji sve deti... Deti, ktere o svou mamu prijdou v dusledku nemoci... (vse znam z okoli) *** ... pardon, ale fakt me to vytocilo.
@journals
@audrey44
@blahova_andrea holky nemůžu si pomoct, tuhle diskuzi a ostatní diskuze této osoby sleduji nějaký čas a nemůžu se zbavit dojmu, že to bude troll... Ať kdokoliv cokoliv poradí, na všechno má nějaký negativní argument proč by to nešlo...
@karakalka to nemusí být troll, ale třeba fakt vada nebo povaha. já jsem taky prvotně u všeho negativní. musí se mi to rozležet, musím si na některé věci přijít sama. negace a výmluvy jsou mé druhé já. znám to :-/ ale snažím se s tím teda bojovat. jsem si toho problému vědoma a nechci se jím nechat pohltit a ničit si tím život víc než je nutné. myslím, že na nasírání a házení klacků pod nohy máme všichni ve svém okolí lidí dost, tak proč si sami přidávat.
@karakalka to si nemyslím, že by to byl troll...já dokonce podobný případ znám...vysokoškolačka (matfyz), ale tak mimo...práce problém-nikde ji nechtěli, v manželství problém, cítila se osamělá, nepochopená a pořád se divila, proč...Prostě inteligence docela velká, ale sociálně naprosto plochá...bylo mi jí i líto, protože se reálně cítila osamělá, ale že si za to může svým chováním, to nepochopila, hledala chybu u jiných...Hodně tam bylo -já, já, já...ale aby se vcítila do druhých, to tam nebylo. Nešlo to, nedá se to naučit...
@annasmyckova já taky podobnou znám a to už je jí i víc let, tím více rozumu by měla mít.
@blahova_andrea jen můj pocit z toho co tu čtu. Taky mám matku podobného ražení, ale sebrala jsem se a odešla z domu, deptá mě ještě ted když občas přijede. Ale zavřou se za ní dveře a jen mávnu rukou a udělám si vše po svém. Chce to bojovat a ne si jen stěžovat. 😉
@annasmyckova Já nikoho takového neznám, proto možná tento pocit, byť asi mylný.
@karakalka člověk, který byl týrán, může být už narušen natolik, že není schopen zdravého úsudku, nemá vnitřní sílu se od toho všeho oprostit...je to na psychologa a taky musí sám opravdu chtít...(jako s hubnutím, s odvykáním...možná ještě horší a bolavější )
https://gotterova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=202618
@sijane Proč tam máma vubec chodila? Měla k tomu nějaký rozumný důvod? Nebo jen voxidovala tam, kde neměla? Jako to není úplně normální. Jaké nepříjemné kecy poprvé měla? Z toho, co píšeš se mi zdá, že jsi u socialky nějak často? Proč tam pořád chodíš? Je k tomu nějaký důvod? A jaké dědictví? Jinak máš toho docela dost k řešení a zdá se, že nejsi úplně psychicky v pohodě. Zkus vyhledat nějakou pomoc. Doporučuji občanskou poradnu, sanaci nebo aktivizaci rodiny a nějakého psychologa. Zkus zjistit, zda nemáš nějakou formu PAS. Lze s tím do určité míry pracovat. Co se ospodacku týče, můžeš zkusit zažádat o jinou kvůli podjatosti. Pokud by jsi se stěhovala jinam, bude tě v zástupů řešit nejspíš jiný odpad, ten tvůj budem mít jen tu hlavní složku.
@audrey44 Me přijde smutný, že spousta lidí stále odmítá pochopit, že co je pro jednoho prkotina, může být pro druhého téměř neřešitelný problém. Nelíbí se mi navážení do někoho jen pro to, že nezvládá to, co tomu druhému přijde snadné. Mě taky přijde snadné spousta věcí, ale nenavazim se do někoho, komu ne. Tady je zřejmé nějaký psychicky problém a zhoršená orientace v sociálních vztazích. Takový člověk můžu mít těžší zvládat život než ta žena na vozíku. Ta musí překonat sice spoustu překážek, ale v dnešní domu už obvykle ředitelných. Lidé ji budou vycházet vstříc. Ale když má člověk psychické problémy, tak můžu mít problém najít řešení. A lidé ho navíc často nechápou. Já jsem třeba v minulosti dost zápasila se sociální fobii, dost mi to komplikovalo život. Chovala jsem se často nepochopitelné a mela jsem zvláštní výmluvy. Do teď mi některé situace nedělají úplně dobře. Bylo dost těžké to překonat a dá práci do toho znovu nespadnout. A to je ještě výhoda, že mě sice ty situace děsí, ale mám na ně vcelku reálný nadhled, uvedomuju si, že mě děsí zbytečně.
@mili_ilim_ilmi Problém ovšem je, že tady se očividně nechce... a kde není vůle a odhodlání, tak tam ke změně situace nedojde ani kdyby se o to snažily stovky lidí. To navážení do někoho začíná na 4 stránce, snaha fakt byla - ale jen na jedné straně. Pokud tam nějaká porucha je, je v jejím zájmu, aby si jí nechala diagnostikovat. Ale zase jsme u toho. Pokud bude chtít - jenže ona nechce.
A tak třeba poskytneš nějakou radu k vyřešení situace, kterou by zadavatelka byla ochotná nejen akceptovat, ale také zkusit?
@journals Já se zatím snažím jen zorientovat. Zatím mi přijde, že mám strašně málo informací. Sice je jich tu na pohled spousta, ale přijde mi, že to zásadní ještě nebylo napsáno. Jinak vidím, že je tu dost rad a zakladatelce žádná nevyhovuje, to samozřejmě může být pro ty, kteří radí frustrující. Jenže lidé mají možnost se sami rozhodnout, jakou radu přijmou a jakou ne. Ti, kteří radí, se s tím musí smířit. Možna je tim prvním krokem ke změně to, že o tom zakladatelka mluví a přemýšlí. Někdy je pro člověka tezke uvěřit tomu, že má skutečně důvodu k tomu, aby jednal tak, jak chce jednat. Zatím tu padají samé rady z praktického pohledu. Jenže pokud je zakopán pes v psychice, nemusí pomáhat. Možná by to chtělo rady mířené trochu jiným směrem, např. do postoje sama k sobě. Uvědomit si, že jsem dospěla a svéprávná bytost, která má právo o sobě rozhodovat, vyjadřovat své názory, city, pocity, s právem na omyly a s právem říkat ne.
@journals Ještě k tomu diagnostikování. Ono ta diagnóza může třeba překážet tomu, aby člověk to jít k psychologovi v pohode zvládl. Já jsem si třeba uvědomovala, že ho potřebuju a těšila jsem se na něj, ale nedokázala jsem se sama objednat, nešlo to, takže to trvalo dost dlouho, než jsem se k němu dostala.
@mili_ilim_ilmi já ti rozumím -ale stačí si přečíst pár předchozích diskuzí (i na jiných fórech pod jiným nickem/, tak pokaždé se došlo ke stejnému závěru -že bez psychologa se z toho svého bludného kruhu nevymotá. Víc pro ní my udělat nemůžem, neznáme ji, rodiče jen z jednoho úhlu...Vůbec ji nesoudím...Ale vím, že jsou poradny u Charity, kde i méně psychicky zdatným lidem zprostředkují pomoc (materiální, právní..). Ale ten krok do neznáma musí sama udělat ona..a fandím ji kvůli té holčičce, co má.
oni ho donutili? to asi bude taky pěkný máslo, když si nechá od nich kecat do života 😀 co oni by mu mohli? 😉 to je snad vaše věc, vy jste rodiče. a že se přijde o peníze. to jsou peníze tvoje a dcery a to, že se přiznal k otcovství ještě neznamená, že nějaké peníze uvidíte. bohužel. ale vězení je plné otců, které si jdou raději sednout do teplíčka za neplacení výživného než by ho fakt zaplatili. záleží, co je ten tvůj zač. ale zatím jsi toho o něm moc nenapsala a to, že se nezajímá o to, že má dítě mu vizitku fakt nedělá. jeden tobě hoooodně podobný případ znám osobně a jste i ve stejné fázi i se stejným přístupem ke všemu, co tak mohu zhodnotit pohledem z venku.