• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Centrum asistované reprodukce Gennet Praha

11. října 2016 
Ivarei, Janicko - gyn.dr. si dela uplne jine odbery krve nez na NT screening. Na NT screening se zjistuje hcg a papp, tot vse. U vasich gynekologu vam odeberou krve nekolik ampulek - na zjisteni rH faktoru, zda netvorite nejake protilatky, hematologie, biochemie (bilirubin), toxoplazma, rubeola atd.

Ja jsem nastesti rH pozitivni, ale z prvniho testu mi vysla nejaka nespecificka reakce ci pritomnost protilatek, tykalo se to krevni skupiny a ne rH. Sestricka me uklidnila, ze to vubec nemusi byt pravda, protoze ten test casto vychazi falesne pozitivni a i kdyby, tak se to da jednoduse regulovat. Pak jsme ho opakovali znovu (pry kvalitnejsi test v jine laborce) a vysel negativni. Tak holky dejte na sestricky, jsou to vetsinou profesionalky s cistou hlavou. A pokud vam vyjde neco podobneho, vidite, ze to nemusi byt hned pravda.
9. lis 2009 v 15:21  • Odpověz  • To se mi líbí
Jak jste byly doma dlouho po ET?
lita: pokud toto vyjde tak pak jeste tri to ne. Kam by jsme se pak vesli :slight_smile: a pokud by vysli dvojcata tak aby jsme sikoupili autobus :grinning:
9. lis 2009 v 15:22  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky děkuji za odpovedi, ve čtvrtek jdu k e gyndaři a řeknu teda o tu žadanku, třeba to ani pak po mě nebudou chtít. Myslíte že jí tam mam odvest a nebo až tam pojedu toho 25. :slight_smile:
9. lis 2009 v 15:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Janicko - az toho 25., opravdu klid, asi to byla nejaka nova snaziva sestricka :slight_smile: Stejne pujdes nejdriv na recepci, tak jim to tam rovnou predlozis. A jak jsem psala, ani tu tehotenskou knizku nepotrebujes.

Inza - ja byla doma 2 nebo tri dny, pak jsem sla pracovat jen dopoledne. O vikendu uz jsme jeli ke znamym na chatu, kde jsme i vylezli nejvyssi kopec (je to na horach), to jsem se trochu bala, ze to prehanim, ale mimisci se statecne udrzeli. Ale jinak se vyplati nic neprehanet.
9. lis 2009 v 15:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak me to holky nedalo a volala jsem do gennetu a ptala jsem se na to , mluvila jsem s nejakou jinou sestřičkou a ta mi přesně povídala co vy, že žadnej papír nepotřebuji a že ani nic nebudu platit. to je pak stoho člověk jak jelen. :grinning:
9. lis 2009 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
janicko: me zadanku na NT napsala rovnou do pocitace Vykysala kdyz me predavala me gyndr. Takze jsem zadny papir nemela. Jinak muj gyndr s Gennetem spolupracuje a bere se krev u nej a on to k nim posila, me nechava jak potrebuji, protoze do Gennetu to mam bliz.
9. lis 2009 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Holky, cetla jste nektera ten clanek v novem Instinktu, je to jejich hlavni tema - Ksefty s neplodnosti?

Me to docela pobourilo, protoze si tam vybrali jen par extremnich nevydarenych pribehu a na nich ten clanek postavili. Navic tam uvadeji ruzne praktiky CAR, dost rozdilne od Gennetu. Bud mame stesti na CAR nebo je to populisticky clanek. Mne tedy prijde, ze zrovna v Gennetu si nepotrebuji cpat kapsy, maji tam dost plno. I pristup maji profesionalni, ale pratelsky, pokud tedy zrovna nekdo nevstane spatnou nohou.

Nebo mate jiny nazor? Prijdou vam jako vydridusi a kseftari, co vas jen precpavaji hormonama, tlaci do ruznych praktik a nic vic je nezajima?
9. lis 2009 v 16:09  • Odpověz  • To se mi líbí
Inza, ja jsem od ET doma. Nejdriv jsem cekala, jak to dopadne. Pak jsem mela uz pozitivni krev (sla jsem sama do laborky) a pak jsem sla na kontrolu kvuli tomu slabemu OHSS a od te doby jsem doma - na neschopence. Kdyz jsem sla na kontrolu, tak jsem netusila, jakym smerem se to bude ubirat. Uz jsem byla skoro 14 dni doma a radsi jsem si nechala neschopenku napsat. Kdyby to bylo nejake blbe, abych nebyla uplne bez penez. Ted na ni budu az do konce tehotenstvi, sice tehotenstvi probiha krasne, ale ja uz bych se k praci tezko vracela (jsem OSVC a musela jsem praci odmitnout).
9. lis 2009 v 16:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Tady je pripadne odkaz na zacatek clanek, od ctvrtka tam bude plna verze:
http://instinkt.tyden.cz/rubriky/tema/kseftovani-s-neplodnosti_24698.html
9. lis 2009 v 16:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Lito clanek jsem necetla. Mas na nej nekde odkaz na netu?

Jinak myslim, ze s Gennetem jsme mely stesti, ze je to jeden z lepsich (mozna jeden z nej ...) CARu v CR. Kdyz se podivas na diskuzi holek, co absolvuji IVF, tak jsem docela v soku, co se deje jinde. Samo, ze se vsude neco najde, ale doktori jsou tu fajn, embryologove take ... Takze co vic si prat? Navic mam pocit, ze v Gennetu nejde o penize v prvni rade (ctenim diskuzi jsme byla nalomena i s dobrym spermiogramem jit do ICSI, ze budeme mit vic embryjek - embryolog mi to rozmluvil, ze to jsou vyhozene penize, jinde by se takoveho zavani urcite chytli a vesele vyuzili ... nebo, ze jsem jim az pri triple testech platila za zamrazeni a to jen proto, ze jsem si na to sama vzpomela, nikdo to neurgoval ... klidne jsem to mohla nezaplatit, to podle me take ukazuje na to, ze penize nejsou u nich na prvnim miste).
9. lis 2009 v 16:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Presne Anlek, dekuju za uklidneni, ze nejsem jedina. Odkaz uz jsem tam lipla, jen cely clanek bude k dispozici az ve ctvrtek (vyjde nove cislo).

Nas od ICSI take vubec nenutili a mohli, zmrazeni nam take nenutili, jen se zeptali, zda chceme. PK ti take nenuti, tu by si spise pralo vice zenskych a kvuli nizkemu poctu oplodnenych vajicek jim ji neudelaji a mohli by za ty penize, ze.

Je pravda, ze jinde to asi tak hifi nebude, ale cely ton clanku je velmi negativni. Navic me dostala poznamka o pravu zeny na dite. Cituju: "Nejvetsi omyl nasi civilizace je domnivat se, ze to , co je technicky mozne, je automaticky taky opravnene a moralni. Neplodnost byla prohlasena za nemoc a pravo na vlastni dite je tedy povazovano za vymahatelne. Jenze - kdyz se narodi nekdo slepy, myslite, ze nechce videt? Jsou situace, kdy by se clovek nemel snazit silou a moci prerazit nejake biologicke prekazky. Tak jako kazdy z nas musi umrit, tak nikdo z nas nema jistotu, ze bude moci mit svoje vlastni dite. " - pise Petr Hach.

Kdyby slepy mel moznost podstoupit zakrok, ktery by mu mohl pomoci videt (bez garance uspechu, dejme tomu 35% uspesnost jako u IVF), myslite si, ze by ho nepodstoupil nebot by to nebylo moralni, kdyz se tak narodil? Co je to za blud?
9. lis 2009 v 16:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Lito, zrejme nemeli o cem psat a nejsou zastancem AR. :angry:

Prislo mi, ze cokoliv bylo v Gennetu doporuceno, ze bylo doporuceno s dobrym umyslem. Abychom meli, co nejvetsi sanci, ze to dobre dopadne. Ne, ze jim z toho poplynou penize. Aspon na me zanechali ten dojem.

A otazka, jestli kdyz miminko nejde, neni lepsi se na nej vykaslat ... To je dost osemetna otazka. Na jednu stranu rozumim, ze to jde proti prirode, snad neco jde zdedit ... A co v dnesni dobe nejde? Nebudeme lecit lidi s bakterialnima infekcema ATB a podobne? Ale zas na druhou stranu, kolik paru prezije, ze jim miminko nejde, bez uhony? Neni lepsi nekdy pomoct k miminku nez pak resit ruzne psychosomaticke problemy? Ale je fakt, ze vim o holce, co absolvovala IVF v Artu v CB, bez jakehokoliv problemu. "Jen jednou" potratila a to jeste v zrejme v dusledku toho, ze se nechala naockovat. Nerekla dr., ze je tehotne, ikdyz to uz vedela. Ale rekneme, ze tahle osoba je asi dost divna. Ale nechapu, proc ji je placeno IVF z pojisteni ... Jo a kdyz se ji miminko narodilo, tak ji bavilo jen dva mesice a pak na diskuzi toho centra resila, kdo ji ho bude hlidat, aby ona mohla mezi lidi do prace.
9. lis 2009 v 16:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Paní Jánská píše zaujatý a nesmyslný články pravidelně, chybí jí přehled, dostatek informací a objektivita. Jinak mám ale Instinkt předplacenej, ostatní autoři píšou zajímavě.
9. lis 2009 v 17:05  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja jen proste nemam rada neobjektivni clanky, mohli si udelat alespon trochu pruzkum i z druhe strany, tech kteri jsou spokojeni.
Presne tak - uplne stejny dojem z Gennetu. Ale mozna je to fakt jedno z mala CAR, kde maji takovyto pristup. Precist si ten clanek pred IVF, asi by mi to nepridalo a mozna bych si ten OHSS privodila sama - psychosomaticky :slight_smile:

Je to mozna proti prirode, ale u mnoha paru to neni od narozeni, proste treba muzskymu zleniveji spermijky atd. S infarktem se take nenarodis anebo se treba narodis s predespozici ke koronarnim chorobam, ale ten bypass ti stejne udelaji, kdyz to bude mozne. Jako ty ATB atd. atd.

Ta holcina fakt musela byt dost ignorantni nebo ji do toho treba vtlacil manzel, aniz by ona dite chtela. Mit to stesti a porodit vymodlene ditko a pak se o nej nezajimat - to je dost sobecke.
Manzel si ted sem tam zajde s kamarady za zabavou, popiji si doma dobre vino, ji si sushi a krvave steaky a ja jsem doma s omezenym jidelnakem a je mi to jedno, protoze jsem moc rada, ze mam mimisky v brisku. Nechapu, ze po IVF muze mit nekdo jiny pristup.
9. lis 2009 v 17:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Ivare - ja si Instinkt take pravidelne kupuju a mam ho rada v te zmeti prazdnych casaku, ale tenhle clanek mi tedy nadzvedl mandle tou neobjektivitou.
9. lis 2009 v 17:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Plná verze článku:
05.11.2009 - 44/09 - lucie Jánská - Téma - str. 16
Kšefty s neplodností

Asistovaná reprodukce zažívá boom, specializované kliniky rostou jako houby po dešti. Umělé oplodnění se stává čím dál běžnějším způsobem plození dětí. Pro západní civilizaci potýkající se s vzrůstající neplodností by to mohla být dobrá zpráva. Kdyby ovšem nebylo s „dětmi ze zkumavky“ spojeno tolik rizik a etických problémů.

V Evropské unii se metodou asistované reprodukce rodí asi sedm procent dětí. Česká čísla jsou nižší – ze zkumavky u nás pochází ani ne každé dvacáté dítě. Obor reprodukční medicíny přitom v ČR vzkvétá více než jinde; zatímco před pěti lety u nás fungovala ani ne dvacítka center asistované reprodukce, dnes jich je třicet a další jsou těsně před vznikem. Pro srovnání: Německo má osmkrát víc obyvatel, ale jen třikrát víc reprodukčních klinik než Česko.
Luxusní soukromé kliniky pořádají velkolepá setkání „zkumavkových“ dětí a zdobí své čekárny fotkami šťastných rodičů svírajících vytoužené miminko. Mnozí odborníci ale upozorňují na zdravotní rizika a etické problémy umělého oplodnění a páry, které léčbou prošly, si často stěžují na to, že se na soukromých klinikách cítí jako v prodejnách dětí.

Jako na jatkách

„Jde to tam jako na běžícím pásu, člověk se cítí jako na jatkách,“ popisuje svou zkušenost například čtyřiatřicetiletá Markéta z Hodonínska. O miminko se s manželem snažili už před svatbou, kterou oslavili v roce 1997, ale nepřicházelo ani rok po ní. Tak se Markéta vydala k lékaři a vyslechla si diagnózu: endometrióza neboli srůsty v děloze. A také málo vajíček. Lékaři doporučili hormonální léčbu, která má nastartovat vaječníky, aby jich produkovaly více. Po hormonech Markéta okamžitě přibrala a měla nervy na pochodu, ale co by neudělala pro vytoužené dítě. V roce 2002 proběhl první pokus o umělé oplodnění – lékaři odebrali Markétě v narkóze vajíčka, ve zkumavce je spojili s manželovými spermiemi a po několika dnech takzvané kultivace zavedli dva zárodky do dělohy. Bohužel, ani jeden se neudržel. Brzy absolvovala Markéta pokus číslo dvě. „Embryo se vyvíjelo nějak špatně. Přesto mě lékaři přesvědčili, že ho zkusíme zavést. Samozřejmě to opět nedopadlo a já tak zbytečně promarnila druhý ze tří pojišťovnou hrazených pokusů,“ vypráví. „Hrazený“ přitom není totéž, co bezplatný. Pojišťovna proplácí pouze základní úkon umělého oplodnění a následný transfer embrya do dělohy. Hormonální léčbu a výkony, které by měly zvýšit pravděpodobnost úspěchu, si platí pacienti sami. „U nás to při každém pokusu vyšlo asi na čtyřicet tisíc,“ vzpomíná Markéta.
Po druhém neúspěchu už byla na pokraji zhroucení. „Nemohla jsem vidět kočárek, děti, těhotné. Stále jsem jen plakala, zvracela, byla jsem úplně nepoužitelná. Nakonec jsem musela vyhledat pomoc psycholožky.“ V centru asistované reprodukce se podle ní člověk žádné psychické podpory nedočká. „Tam to probíhalo stylem ,test je bohužel negativní – zkusíte to znovu?‘ Při každé návštěvě tam necháte tisíce, a to je také to jediné, co je zajímá.“ Třetí pokus dopadl
ještě hůř než ty předchozí. „Všechna vajíčka se rozpadla, takže nebylo co oplodnit. Vysvětlení lékařů znělo: Vaše tělo je přehormonované a není už schopno produkovat kvalitní biologický materiál.“ Markéta pomalu ztrácela trpělivost, a tak si s manželem podali žádost o adopci. Jen pro jistotu se rozhodla zkusit to ještě napočtvrté, tentokrát s darovaným embryem. „Jelikož jsme už byli rozhodnuti pro adopci, byla jsem víc v klidu a konečně se zadařilo. Bohužel, ve druhém měsíci to skončilo potratem.“
Nyní už s manželem pečují o dvouletého adoptovaného Erika a jsou šťastní. Následky hormonální léčby si ale Markéta nese dosud. „Stále se mi nepodařilo shodit nabraná kila ani obnovit psychickou pohodu. Všechno mě hned vytočí, taková jsem před léčbou nebývala. A kromě toho mi hormony poškodily sliznice, takže mám neustále ucpané dutiny a už několik let se léčím na ORL.“

Do dělohy, nebo do koše

Ojedinělý příběh smolařky, která si nalomila zdraví i psychiku, přišla o spoustu peněz a vlastního dítěte se stejně nedočkala? Nikoliv. Podobných příběhů je plný internet. Že období, kdy člověk asistovanou reprodukcí prochází, je mimořádné náročné a následky mohou být trvalé, připouštějí i ti, jejichž příběh měl happy end. A výhrady mají i odborníci. „Ten proces má mnoho úskalí. Od dopadu hormonální léčby na zdraví ženy až po etické problémy spojené se zásahem člověka do přirozeného chodu věcí,“ říká například Petr Hach, přednosta Ústavu pro histologii a embryologii 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
„Kdyby bylo možné, aby se z jednoho uměle oplozeného vajíčka stalo embryo, které by se v děloze zdárně uhnízdilo, matka by je donosila a porodila, etická problematika by se podstatně zmenšila,“ doplňuje Petr Příhoda, vedoucí Ústavu lékařské etiky 2. lékařské fakulty UK. Jenže úspěšnost metody není nikterak závratná: u žen do sedmatřiceti let se pohybuje kolem pětatřiceti procent, s věkem ještě klesá. Se zmrazenými vajíčky a embryi se zadaří dokonce jen v pětině případů. „To nutí vytvářet embrya ,do zásoby‘ – vkládat jich do dělohy pro jistotu víc, než jich tam může zdárně dozrát, nebo je zmrazovat pro další pokusy. Mnohá z nich se nakonec stávají nadbytečnými. Co potom s nimi? Zbývají pouze různé způsoby zničení: užít je jako ,biologický materiál‘ k pokusům, anebo rovnou vyhodit,“ upozorňuje Příhoda.
Jaká traumata si z toho může odnést žena, které se to týká, popisuje gynekoložka Helena Máslová. „Jelikož skladování embryí něco stojí, mnohá centra to dělají tak, že posílají ženám emotivně podbarvené dopisy typu ,musíte se rozhodnout, jestli je darujete, nebo je zlikvidujeme‘. Průměrně premýšlivá žena se tím dostává pod velký psychický tlak – dát pokyn ke zničení, to je z tradičního křesťanského pohledu vlastně vražda. A pokud se je rozhodne darovat, nemá zas kontrolu nad jejich dalším osudem. Znám případy, které skončily těžkou psychickou poruchou s nočními můrami. Ženy se pak téměř bojí vylézt na ulici, že někde potkají svoje dítě.“

Člověk jako pokusné zvíře

Přitom ani sami lékaři nevědí, co všechno můžou zásahy zvenčí způsobit. „Jsme někde u prvních písmen hodně tlusté knihy,“ popisuje embryolog Hach současný stav bádání. Tak například takzvaná prodloužená kultivace embrya, za kterou si páry připlácejí, protože má údajně zvyšovat pravděpodobnost úspěchu. V praxi to znamená, že embryo zůstává ve zkumavce nikoliv dva dny, jako tomu bylo ještě před pár lety, ale třeba i týden. „Čím déle trvá kultivace, tím větší je riziko, že zárodek nedostane to, co potřebuje, nebo dostane něco, co nepotřebuje. To může být výhybkou k patologickému stavu,“ vysvětluje Hach. Účelem prodloužené kultivace je odhalit, který ze zárodků má větší šanci na úspěch. „Jenže toto rozhodování probíhá podle vnějších kritérií, jako jsou velikost nebo tvar. Podstatná je přitom kvalita buněčného materiálu, o které nevíme nic. Je to vlastně, jako bychom prodávali zajíce v pytli,“ vysvětluje Hach. Podle něj se tak lékaři musejí připravit na to, s čím už mají zkušenost ve Francii. „Těžce postižený muž žaloval tým reprodukčních biologů za to, že ho neměli nechat se narodit.“ Příliš jasno není ani v tom, jak ovlivní biologický materiál,
když se zmrazí a pak zase rozmrazí. „Zatím se ví, že děti narozené pomocí této metody vykazují větší procento autistických a dyslektických poruch a větší výskyt diabetu,“ říká Helena Máslová. Tyto údaje jsou založené jen na nepřímém pozorování různých pedagogů a psychologů, žádné statistické výzkumy s oficiální garancí zatím publikovány nebyly. „In vitro fertilizace se používá třicet let čili existuje dost velký populační vzorek, na kterém by se to dalo sledovat. Jenže chybí důvod – většina studií se dělá za peníze farmaceutických firem, a jelikož se v tomto případě předpokládá, že ty výsledky by byly spíše nepříznivé, samozřejmě se do toho nikdo nehrne,“ míní lékařka.

Neplodnost je zlaté tele

Ze stejného důvodu se také mnohem víc peněz věnuje na rozvoj technik umělého oplodnění než na výzkum příčin neplodnosti. „Donedávna měly farmaceutické firmy byznys hlavně z plodnosti, respektive jejího potlačování pomocí antikoncepce. Nyní se ukazuje, že neplodnost je možná ještě zlatější tele,“ říká Helena Máslová. Vidina miliardových zisků na straně lékařů a touha po dítěti na straně jejich klientů je silnější než etické otázky.
„Největší omyl naší civilizace je domnívat se, že to, co je technicky možné, je automaticky taky oprávněné a morální. Neplodnost byla prohlášena za nemoc a právo na vlastní dítě je tedy považováno za vymahatelné. Jenže – když se narodí někdo slepý, myslíte, že nechce vidět? Jsou situace, kdy by se člověk neměl snažit silou a mocí přerazit nějaké biologické překážky. Tak jako každý z nás musí umřít, tak nikdo z nás nemá jistotu, že bude moci mít svoje vlastní dítě,“ míní Petr Hach.
Jeho kolega z praxe, primář pražského centra asistované reprodukce Iscare Milan Mrázek, to vcelku nepřekvapivě vidí jinak. „Řídíme se zákonem, a ten je odrazem celospolečenského morálně etického náhledu. A jelikož u nás je zákon formulován poměrně volně, tak asi morální problém nemáme. Ale především – dáme-li to na misky vah, nikdo snad nepochybuje, že to dobré převládá,“ je přesvědčen Mrázek.

Místo těhotenství smrt

„Nevěděla jsem, jestli se ještě někdy vrátím domů. Manžel i maminka plakali, když mě viděli,“ popisuje Zuzana Zmeková období po tom, kdy jí v centru asistované reprodukce odebrali vajíčka pro umělé oplodnění. Postihla ji nejvážnější komplikace, která je s touto metodou spojená – takzvaný hyperstimulační syndrom neboli přehnaná reakce těla na vysoké dávky hormonů, které mají stimulovat práci vaječníků. „Do čtyřiadvaceti hodin jsem měla břicho jako v sedmém měsíci, nemohla jsem dýchat, pít, jíst, vyprazdňovat se. Kolabovala jsem,“ popisuje sedmatřicetiletá žena, která absolvovala celkem šest pokusů o početí za pomoci lékařů. „Strávila jsem v nemocnici deset dní na kapačkách a heparinu. Není možné ani sedět, ani ležet, ani v jedné poloze nemůžete dýchat. No a stát – na to člověk nemá sílu. Takže těch deset dní jsem téměř nespala,“ líčí nejhorší okamžiky svého života.
Z nemocnice se nakonec dostala. Jiné ženy to štěstí nemají, na hyperstimulační syndrom se i umírá. Podle reprodukčních lékařů je to už jen ojedinělá komplikace. „Bývaly doby, kdy byla ročně ošetřena stovka žen s vážným průběhem hyperstimulačního syndromu. Teď už se to – díky vyspělejší hormonální léčbě – týká v té vážné formě maximálně dvou procent žen,“ říká primář z Iscare Milan Mrázek. „To je, jako když si sednete do auta, musíte počítat s tím, že nabouráte, a třeba i vážně,“ dodává.

Kšefty s embryi

Paleta následků, které může hormonální léčba mít, je velice široká. „Od prosté nespavosti až po smrt prakticky cokoli,“ tvrdí embryolog Hach. „Jakýkoliv zásah do hormonového hospodářství, do toho nesmírně jemně vybalancovaného systému, může nést trvalé následky – to je, jako kdybyste si vzala kladivo a šla s ním na švýcarský chronometr.“
Některé pacientky přitom centrům asistované reprodukce vyčítají, že v případě komplikací se o ženu nepostarají. „Odhodí nás jako použité a pro další přísun peněz do centra neperspektivní. Za celých pět let mi ani jednou nebyly udělány jaterní testy nebo vyšetření děložního čípku. Prevence nulová. A tak si se ženami pomáháme vzájemně zkušenostmi a přesouváme se k přemýšlivým lékařům a alternativním léčbám. Protože když se v centru svěříte se svými obtížemi, jednají s vámi jako s padavkou a citově vydírají ve stylu: ,Chceš dítě, tak to musíš vydržet.‘ Měli by solidně říci, že léčba pro vás není vhodná, je čas skončit. Jenže oni obtíže přehlížejí a stále plánují další a další pokusy,“ říká Zuzana.
Jana Štěpánová, která má za sebou dva neúspěšné pokusy o IVF, má podobné zkušenosti. „V pražském centru Iscare jsem si připadala více jak na obchodním jednání než jako pacientka. Ziskuchtivost celého zařízení vyzařovala snad i ze zdí. Vedení mého případu nikoli ve smyslu ,co pro vás bude ideální‘, ale ,na čem si nejvíce vyděláme‘ bylo do očí bijící,“ vypráví. Jedné z největších klinik ale vyčítá i horší věci. „Z etických důvodů jsem si nechtěla nechat zavést víc než jedno embryo, zbylá jsem si tedy nechala zamrazit. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se asi po čtyřech měsících chtěla objednat na další transfer. Prý u nich žádná embrya nemám. Nejsem konfliktní člověk, nechala jsem to vyšumět, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se s mými embryi obchodovalo. Zmizela včetně dokumentace,“ vypráví Jana, která se dnes spolu s manželem těší z tříletého adoptovaného syna.

Zkumavky sypou

Ještě v 80. letech se udávala jen čtyři procenta Čechů, kterým se nedaří zplodit dítě, dnes už se tento problém týká každého šestého páru. Reprodukční medicína tedy vzkvétá a svými zisky si nezadá s plastickou chirurgií – málokdy se zadaří na první pokus, takže dítě ze zkumavky může včetně porodu a novorozenecké péče přijít až na 300 tisíc korun. Mnohé kliniky si neberou servítky až do té míry, že mají přímo na svých stránkách reklamu na nepříliš výhodné půjčky od firmy Home Credit.
Není tedy divu, že vítají každého klienta a příliš neřeší, jestli je pro něj nákladná a náročná metoda umělého oplodnění opravdu tím nejlepším řešením. „Už několikrát jsme při projednávání návrhu zákona o asistované reprodukci usilovali o včlenění formulace o tom, že asistovaná reprodukce je vhodná pro páry, které už absolvovaly ,všechny známé postupy ve snaze o zplození‘. Zatím se ale vždycky podařilo tuhle formulaci vyšoupnout,“ vypráví Hach.
S tím, že se in vitro fertilizace zbytečně nadužívá, souhlasí i fyzioterapeutka Hana Rydlová, vyškolená v takzvané metodě Ludmily Mojžíšové. Ta spočívá v odblokování v oblasti bederní páteře, žeber a uvolnění svalů pánevního dna za účelem vytvoření lepšího průchodu pro spermie. Metoda má přitom překvapivou úspěšnost až čtyřicet procent, což je víc než asistovaná reprodukce. Bohužel se k ní často dostanou až ženy po několika neúspěšných pokusech o umělé oplodnění. „Posloupnost by přitom podle mě měla být spíš obrácená – vyzkoušet nejdřív to šetrnější. Proč hned cpát do žen hormony? Nebo by alespoň gynekologové měli dát volbu. Moje pacientky si mi ale často stěžují, že je gynekologové tlačí do IVF a nic jiného jim nenabídnou,“ popisuje Hana Rydlová.

Neplodná matka dvou dětí

Že si s vhodností asistované reprodukce v centrech příliš hlavu nelámou, dokazuje příběh Šárky a Jaromíra Špánkových z Prahy. Ani jim se nedařilo počít, a tak po pár letech vyrazili k lékaři. Jaromírův spermiogram
byl v pořádku a nic, co by bránilo početí, se nenašlo ani u Šárky. Lékař tedy předepsal hormonální léčbu, která nakonec trvala dlouhých šest let. Po ní Špánkovy odeslal do centra asistované reprodukce, kde postupně absolvovali tři pokusy. Všechny neúspěšně. „Léčba nás stála desetitisíce, mě několik kilo navíc. Po celém tom martyriu jsem chtěla znát alespoň příčinu, proč to nejde. Na klinice, kde jsme se léčili, mi na tuto otázku odpovědět nedokázali, tak jsem ze zoufalství zavolala do nadace Naše dítě. Tam mi doporučili nechat si udělat imunologické testy,“ popisuje Šárka Špánková. A opravdu – ukázalo se, že Šárka trpí takzvaným „fosfolipidovým syndromem“, který brání donošení dítěte. Ten je sice vzácný, ale jinak hraje imunita svou - byť třeba jen vedlejší – roli až v padesáti procentech případů. „Proč nás tedy na toto vyšetření neposlali ještě před prvním pokusem o umělé oplodnění? Byl to omyl, nebo jim jde prostě jen o kšeft?“ ptají se nyní Špánkovi. Po zdrcující informaci od imunoložky začali uvažovat o adopci. Pak ale Šárce kolegyně dala číslo na léčitelku, která její známé dopomohla k těhotenství pomocí bylinek. „Sice jsem tomu už po tom všem, čím jsme prošli, moc nevěřila, ale k paní Havlíčkové jsem se přesto vypravila. Její léčba spočívá v užívání těch správných bylinek, které vyčistí organismus od pozůstatků konzervativní léčby,“ vypráví Šárka. Bylinky začala užívat v únoru, v červnu si šla pro větší zásobu na celé léto. „Když paní Havlíčková jako tradičně zjišťovala, které bylinky potřebuji, došla k závěru, že mé tělo už žádné nepřijímá, protože jsem těhotná,“ vypráví Šárka. Nejdřív jí nevěřila, ale dva těhotenské testy a později i lékař neuvěřitelnou zprávu potvrdil. I přes předpovědi lékařů bylo těhotenství bezproblémové a Špánkovi dnes mají už pětiletého Jakuba. Příběh ale ještě nekončí: po porodu Kubíka si Šárka nechala zavést nitroděložní tělísko. Jaké bylo její překvapení, když na jaře 2006 nedostala menstruaci a lékař potvrdil další těhotenství. „Ze zcela neplodné ženy – tedy podle lékařů – se díky tříměsíčnímu užívání bylinek stala žena tak plodná, že otěhotněla i přes nitroděložní tělísko,“ směje se její manžel Jaromír.

Věděli jste, že… u Neplodnost není globální. Ve velké míře se týká jen bílých příslušníků euroamerické populace. u Problém počít dítě se týká stále více lidí, v současné době asi patnácti procent párů. u Sterilita už dávno není jen problémem ženy, jak se dlouho soudilo. V posledních letech se poměr vyrovnává – minimálně u padesáti procent párů je za neplodnost zodpovědná špatná kvalita mužova spermatu. u Sperma ztrácí kvalitu kvůli olovu v ovzduší,

ženskému hormonu estrogenu ve vodě a potravě, roli může hrát i nošení příliš těsného prádla. u Metody asistované reprodukce se začaly používat koncem 70. let. U nás se první dítě „ze zkumavky“ narodilo v roce 1983. u Celosvětově první dítě počaté „in vitro“ – Britka Louise Brown – už sama porodila dceru. Jak se umělá metoda početí projeví v dalších generacích, však stále není jasné.

Foto popis| Jelikož skladování embryí něco stojí, kliniky posílají ženám emotivní dopisy typu Musíte se rozhodnout, jestli je darujete, nebo je zlikvidujeme.
Foto popis| „Den, kdy jsme si vezli Erička z kojeňáku, byl odměnou za celé to martyrium s asistovanou reprodukcí,“ říká Markéta. S následky hormonální léčby bojuje doteď.
Foto popis| „Co všechno mohou umělé zásahy způsobit, nikdo neví. Neplodným lidem tak vlastně prodáváme zajíce v pytli.“
Foto autor| foto: tomáš nosil

Foto popis| Šárka Špánková se s neplodností léčila deset let. Nakonec pomohly bylinky.
9. lis 2009 v 17:11  • Odpověz  • To se mi líbí
Uzasny, Ivarei, dekuju za vlozeni! :slight_smile:
9. lis 2009 v 17:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Lito, tu holcinu do niceho manzel nevtlacil ... Ona je proste DIVNA. :wink: Presne, jak pises, me nevadi hromada veci, co clovek jako tehotny nemuze delat. Jsem za to, ze se to povedlo moc rada. Ale podle me tam selhali dr., nechat se dotlacit nejakou "hysterkou" do IVF, zrejme aby byla zajimava mi prijde minimalne neeticke.

No myslim, ze obcas je v tom clanku neco pravda. Existuji centra, kdy i po opakovanych neuspesich maji pocit, ze neni potreba vysetrit genetiku, imunologii ... Ale co jsem si dovedla vypozorovat tady na diskuzi, tak leckdo ma ledacos vysetreno pred prvnim IVF (treba na zaklade spatneho spermiogramu genetiku). Nejpozdeji po prvnim neuspesnem IVF se to nejak resi ... Centrum, kde by me posilali na treti IVF s tim, ze pred tim se nikdy nic nechytlo, popripade bych hned na zacatku potratila a oni me nechteli nechat vysetrit podrobneji, tak to bych asi rychle opustila.

Pak bych rekla, ze je tam dost tech uletu, napr. ta ukazka, co psala Lita o tech slepych.

A co mi prijde jako nejhorsi je napr. to, jak nejaka gynekolozka dela zavery, ze deti po IVF jsou casteji postizene. V Gennetu davaji podepsat papir, kde je napsano neco ve smyslu, ze zadny vyzkum neprokazal, ze by deti po IVF byly casteji postize (ono by se dalo namitnout, ze pokud zadny nebyl delan, tak tezko muze rict neco, ze?) a ze jakkoliv postizene dite se muze narodit po normalnim poceni nebo po IVF. Chapu, ze po IVF jsou casteji deti s nejakym postizenym, ale to podle me nesouvisi s IVF. Ale s tim, ze treba v USA zavedou osm embryi a pak je jasne, ze se narodi predcasne. A tak se da jasne ocekavam, ze muzou mit ty deti potize. A netroufla bych si rict, ze za to muze IVF, ale blbost doktoru a rodicu, ze vubec neco takove pripusti. V CR je snad maximum moznych zavedenych embryi jen tri, ne? A i ty tri dr. davaji neradi, ze je to riskantni. Proste mi prislo, ze ackoliv na tom neco muze byt, tak to ta dr. pekne pretocila. A to bych radoby odbornikovi dost vycitala, ten se ma snazit byt objektivni.

A podiv nad tim, ze IVF neni zrovna psychicky jednoduche, to je snad jen k pousmani. Kdyz nekdo se snazi o miminko a ono to porad nejde a pak se dostane do kolotoce IVF, tak to proste napor na nervy je. Ale hodne zalezi na dr. v CARu, jak to zprijemni, jak podavaji informace a podobne. Ale s tim musi clovek pocitat, stejne tak, kdyz si necha operovat nohu, tak to take s sebou nese nejaky stres.
9. lis 2009 v 18:21  • Odpověz  • To se mi líbí
inza: Ja byla doma po ET na neschopence 2 tydny, ale s ohledem na dojizdeni do prace a minuly potrat mi doporucili zustat doma. Nastesti mam fajn sefa a muzu delat z domova, takze 4 dny makam doma a na jeden jezdim do kancelare. Pokud by mi to neumoznili, byla bych doma na PN az do porodu.
9. lis 2009 v 18:40  • Odpověz  • To se mi líbí
Lita: Není zač, díky předplatnému mám přístup k celým článkům, tak jsem to sem zkopčila :slight_smile:. Nejvíc mě štve, že podobné články a řeči tohoto typu produkují lidé, kteří buď nemají děti, nebo nemají žádné zdravotní kopmlikace a nestojí tedy před volbou, zda IVF podstoupit nebo nepodstoupit. Myslím, že když není na výběr a IVF je možná šance, jde do IVF téměř každý. My teda platili 2.500 za prodlouženou kultivaci (dobrovolně) a 3.000 za léky (dobrovolně), největší náklady byly za benzín - ale 40.000 za cyklus hrazený pojišťovnou? Možná do toho ta paní z článku počítá i finance, o které přišla ne neschopence :slight_smile:.

Inza: Já jsem na neschopence od ET a nevím, zda s mám na kontrole (UTZ, kde by mělo být vidět srdíčko) nechat uschopnit, nebo pokračovat v PN. Nechci nic zanedbat, teď v zimě mám strach z různých chřipkových epidemií - pracuju v sociálních službách, na druhou stranu jsem nikdy nemarodila a teď čumím, kolik je nemocenská.
9. lis 2009 ve 20:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Ivarei, tys asi nepotrebovala vic leku, nez co je hrazene pojistovnou. Mam tuseni, ze mas narok pri jednom IVf na max. 2250 IU, pokud potrebujes vic, tak uz platis celou cenu leku. Coz jsou poradne palky. Ale vetsina zenskych se zrejme do tohohle vejde. Navic v rade CARu te nuti do ICSI (a rada lidi to doopravdy potrebuje), coz tusim je v Gennetu 7000 Kc za prvnich 10 vajicek, za kazde dalsi je to 2000 Kc. Pak jsem se setkala s tim, ze AH v nekterych CARech berou jako zaklad bez toho to pry nejde. Co si pamatuju na tehle diskuzi, nikdo tu nepsal, ze AH mel (ale to mi mohlo take uniknout). Takze ono se to muze nascitat klidne na 30 000 Kc, mozna i na 40 000 Kc. Navic mi prijde, ze nektere CARy jsou drazsi nez Gennet, ale jsou i levnejsi (vetsinou statni). A samozrejme nevim, co do toho konkretne ta pani v clanku pocitala (napr. jeste mrazeni).

Ale rikat, ze tri cykly jsou zadarmo si troufne fakt jen nekdo, kdo vubec netusi, co IVF obnasi. Ale zaroven je treba dodat, ze nekomu muze stacit jen ten nejvetsi zaklad od pojistovny a pak to plynule muze prejit az na tech 30 000 Kc. Ale to jsem v zadnem clanku nikdy necetla, vzdy tam hodi jen jedno cislo a tvari se, ze je to presne tak.

Jeste k te neschopence, cim dele na ni budes, tim lepsi penize budes mit. Ikdyz zrejme od ledna to bude horsi.
9. lis 2009 ve 20:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Anlek:myslim, ze limit na leky neni nebo je vys, my potrebovali skoro 3 000 jednotek a platili jsme dokupy cca 5 tis.
9. lis 2009 ve 21:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Nanynko, tak jsem to trochu pohledala a opradu je to tak, jak jsem psala.

Zdravotní pojišťovny neschválí na jeden IVF cyklus více než 2250 IU (mezinárodních jednotek). Pokud je jich při nižší odpovědi vaječníků potřeba více, musejí se již zaplatit z vlastních prostředků. Ze stranek: http://www.anamneza.cz/moduly/clanek.php3?id=664&sekce=23

Ikdyz nevim, jak v Gennetu, ale v nekterych CARech maji leky, co zbydou jinym pacientkam a pak je prodavaji za nizsi cenu nez plnou.
9. lis 2009 ve 21:41  • Odpověz  • To se mi líbí
Anlek: zajimave....mozna blbe pocitam :wink:.
10. lis 2009 v 07:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Koukam, ze Lita se vcera rozcilila na tech www instinktu. :grinning:
10. lis 2009 v 09:40  • Odpověz  • To se mi líbí
to nannynka: Tak to ja tak dobreho zamestnavatele nemam, ktery by me nechal delat z domova ci treba jenom dopoledne. Tak tak premyslim jak dlouho budu po ET doma :slight_smile:
10. lis 2009 v 10:10  • Odpověz  • To se mi líbí
to ivarei: no ja to vidim ze asi zustanu na PN nez se neco potvrdi ci vyvrati. Ja musim do prace totiz chodit pres detekcni ramy a veci posilat pres RTG a nikdo neni me schopny povedet zda to je ci neni skodlive.
Jo ja taky nikdy nabyla na PN a tak me take prekvapuje kolik ta nemocenska je, hlavne kdyz musis platit ucty, hypoteku.... :wink:
10. lis 2009 v 10:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Anlek, presne tak, muselo to ven a poslala jsem jim to i do redakce :grinning:
Vsimla sis, ze jeden z tech nesouhlasnych reakci je take dalsi holcina z Gennetu? Asi fakt mame stesti, ze jsme byly odeslany tam a ne do nejakeho pokusneho ustavu :slight_smile:

Inza - ja jsem na PN od cca 6 tydnu po ET, ale uz tak mesic po ET jsem byla doma (take OSVC jako Anlek) a ten mesic po ET jsem opravdu pracovala jen dopoledne, kolem obeda na me vzdy padnul neprekonatelny spanek na 2 hodiny.
A pockej od noveho roku, PN se nebude progresivne zvysovat, takze budeme doma za penize jako nyni v prvnim mesici PN.
10. lis 2009 v 11:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Lito, take neco napisu, ale chci tomu dat hlavu a patu a psat s diakritikou (coz je u me trochu problem). Ted hlidam, ale odpoledne se na to vrhnu.
10. lis 2009 v 11:36  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojte,

tak jsem to dočetla a bere mě ďas :angry: Většinou o takových věcech, mluví ty co o tom ví houby !!! A nic podobného nezažili :angry:
Taky si kolikrát říkám, jaké mám štěstí, že mě Dr. poslala do Gennetu. Když slyším i holky kolem mě...je to kolikrát na pováženou.

Dnes jsem se pokusila zjistit výsledky z HP(krev) , ale bylo mi řečeno, že na to nejsou tabulky a tudíž mi k tomu může říct něco jen DR. Doufám, že je to tak, a ne že by mi nechtěla říct něco špatného :unamused: Už aby byl čtvrtek a já věděla na čem jsem...
10. lis 2009 v 11:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek