Jaký máte vztah s mužem po IVF (špatný spermiogram)?
Ahoj holky mam dvojcatka 21 měsíců po ivf kuli špatnému spermiogramu. Muže mam super až nějaké ty mouchy a s naprostou samozdrejmosti bsem postoupila to martitium kolem ovf protože ho miluji. A teď k jádru pudla.Od te doby tobje mezi nami spatne nej to celou dobu jde to ve vlnách,ale je to tak. Problém je ten ze když jsme se dozvedeli o tom jaké mame možnosti. Mít děti manžel začal strasne vyšilovat a já ačkoliv taky zničena ho držela. Tchyně se do mevtaky xkrat navezla jakej je on chudák a nikdo si neuvedomoval asi ze on ma sice problém ale já jdu na všechny ty zákroky.a muž se me samozřejmě nezastal a to ikdyž její blbe kecy narůstaly. A hlavně nikdy mi neřekl dekuji vazim si te ze jsi do toho šla a pro mě to je veliký problém. Nemohu se s tím smířit,že to vzal jako samozdrejmost a co je pro mě ještě horší je to ze vi jak me to trápí a jedine co řekne je že tenkrát moc něco říct nebo donyst kytku ale teď už to nezmění a já mu to prý furt vycitam. Ja mu nic neviciham a už vůbec ne to ze to neslo prirozene,ale vás od casu si postěžuji. Jak me mezi jeho nezájem atd ze jsem si myslela ze tim nas vztah ještě posilime a ze je to obráceně. Vidí jak me to ničí jedine co mi řekne je ze se otom nechce bavit.pripadam si podvedená myslím si ze aspon dekuji bych si zasloužila. Mystotoho je na mě nepříjemný.
mrzí mě že bych pro něj udělala vše a já mu nestojím ani za blbé dík to je celé jádro pudla
kdybych já viděla, že je kuli nečemu smutný tak ho nenechám trápit se obzvlášť když by to změnit bylo v mých rukách a to kdo byl důvodem našeho problému je jedno,ale to chování okolo o to jde
@biolage Víš, já ti a jednu stranu rozumím, o co ti jde....Třeba ti to muž jen nedává najevo tak, jak ty by sis to přestavovala, ale určitě si tě váží a je za vaše děti rád...Na druhou stranu....Já třeba od muže taky neslyšela nějaké slova díků a údivu za porody synů...o ,,dárek,, za syna jsem si musela říct, pak si to i sama koupit a jeho jsem to poslala aspon nějak zabalit:o)
Musíš vědět ty sama, jesli ti byl v průběhu léčby, těhotenství, porodu oporou, určitě jsi to neměla s dvojčátky jednoduché a v tom bych hledala to jeho díky....Večeře, kytky a tak....to přeci není tak důležité ( i když by to bylo krásné gesto )
To zastání před tchýní- to úplně chápu, ale ted už s tím stejně nic neuděláš :o/
@biolage proc se hned vztekas? Ja se jen ptala, zda ty deti chtel primarne on i pres IVF. Je sice hezke, ze jsi se s nim nerozesla, ale nebyl by prvni a ani posledni chlap, ktery by zil bez deti celkem spokojene a to, ze jste IVF podstoupili vnimal, jako dar tobe a ne tvuj dar jemu...
@loafeer ano máš pravdu kdom toho co tady furt řeším byl děsnej ještě ohledně tchýně,ale jinak si nemohu stěžovat!!! ,ale prostě to beru jako hodně nespravedlivý.....chtěla bych taky něco kladného....
a když jsme u tchýně ta si řešila jen jestli se mu lepší či horší čísla na spermiogramu......
jinak vždy tvrdila jak o nic nejde ovšem když to vypadalo, že by se ivf mohlo týkat i její dcerunky která má zasebou potrat a důvodem byl jen její věk a neochota si dítě nechat..... tak se najednou začala zajímat o ty hormony kdy jsem je přesně dostala a bylo vidět jak jí to sere, že by ona něco takového musela......pak vždy přišla na návštevu a sama začala vypravovat tak vydíš chlap může mít děti vždy,ale ženská jen v určitym věku....no to by jí člověk proplesk....a byla toho hromada kterou nemá cenu řešit jen vim co si o tý sobecký bábě mám myslet a bohužel vim, že se mě manžel ani slůvkem nezastal.......
@biolage a muzes mi odpovedet? Byl to on, kdo inicioval to IVF?
Zena nemuze uvazovat racionalne? Tohle je pro tebe evidentne velmi nedoresene tema, kdyz startujes na prvni naslapnuti. Snazila jsem se pochopit dynamiku padlych rozhodnuti, aby bylo mozno posoudit, jaky je nejlepsi zpusob reseni.
My teď čekáme děťátko po IVF, důvodem bylo taky špatné spermio. A nikdy bych po muži nechtěla, aby mi děkoval za to, že jsem to podstoupila. To dítě jsme chtěli oba a jeho neplodnost byla taky problém nás obou, už takhle je to pro něj těžký a nechápu, proč mu ještě víc ubližovat. Že jsem já byla ta, která musela podstoupit všechny procedury je prostě fakt, jinak to nešlo. Občas jsem si během stimulace stěžovala na bolest a on se snažil o mě starat, stejně jako když mi v prvním trimestru bylo pořad špatně a hudrovala jsem, že takhle jsem si to nepředstavovala, ale oba víme, že bysme to podstoupili zas. Víš, pro něj může být problém, že po něm chceš, aby ti byl zavázanej za něco, co jsi dělala nejen pro něj. Ačkoli to nechces slyšet, buď ráda, že se vám to povedlo a neřeš kraviny.
@biolage jenze tady bude lezet problem nekde podstatne hloubeji. Z jeho chovani se opravdu zda, ze si nese nejaky emocni zasek vuci tobe a celemu IVF vzhledem k faktu, ze i pres prime vyzvani se nemuze primet k tomu, aby ti treba jen obycejne podekoval. Proto moje otazna, nakolik v tom IVF byl dobrovolne.
Tady pomuze akorat se ho narovinu zeptat. Tebe neco zere uz pres dva roky, ma to dopad na vas vztah a byla by skoda, abyste si vuci sobe nesli vzajemne nejake skryte krivdy, kdyz muze jit o relativni malickosti. Pripadne by mohl pomoci i mediator.
A pokud nejde o to IVF, tak se te pred tchyni zastane?
@netanel naprosto souhlasím je super, že se povedlo a na první pokus, ale zároveň tě obdivuji že když u vás byla situace hodně podobná, tak to bereš takto. asi to řešímmoc jak jak bych se chovala v té druhé roli, tedy té jeho. Rozhodně bych mu měla potřebu dát co nejvíc najevo, že si ho vážím...... ( a vážím si ho i teď ve všem ostatním jen né v tom, že se mohl být vstřícnější a tu možnost má furt. sice tu chvíli když to bylo aktuální propás,ale když ví, že to považuju za křivdu, tak by mohlo,ale on nechce a to je ten problém že mu za to nestojím?
@dzogobela nevím jestli neberu čtu je přemýšlím o jiných názorech,ale i tak mám názor jiný..... a chudinka? nemyslím, že chudinka,ale čekala bych zkrátka něco víc než že se to přejde..... a vypadá to, že jsem asi jediná ženská co by si to představovala jinak. což mě šokuje,ale i tak to tak cítím
@biolage já víc dám na to, co muž dělá než co říká. Já třeba měla potřebu o tom pořád mluvit, jaký to bude, co uděláme, když to nevýjde a podobně. On o tom moc mluvit nechtěl, říkal, že to stejně neovlivnime... A měl pravdu. Vždycky pak začal o stavbě domu, kterej mě tou dobou vůbec nezajímal. Pak mi řekl, že o tom mluvil proto, že to byla věc, kterou mohl ovlivnit a mít pod kontrolou, že ho to uklidňovalo. Prostě každý z nás potřeboval jiný přístup, ale cíl jsme měli stejnej. Bylo to náročný období a věřím, že kdyby mohl, pichal by si ty injekce místo mě, to mi stačí vědět. Nedonesl mi kytku, ale když jsem ležela doma po OPU v srpnovým vedru a měla chuť na zmrzlinu, zvedl se a šel pro ni. A když mi dneska v noci vylezlo břicho z trička, vzbudil mě tím, že je stahoval dolů, aby nám miminko neofouklo.🙂 jestli pro tebe ten tvůj dělá podobný maličkosti, považuj to za poděkování a nech už to plavat.
Mě teda hýčkala maminka když jsem byla malá a teď je řada na mě, abych hýčkala své děti. S manželem je vztah důležitý, aby tam byla láska, podpora, pomoc, pochopení, vzájemná komunikace. Možná to zní jako klišé ale je to tak. Také mám dvojčátka tak vím co je s nima práce hlavně na začátku, to mě manžel pomohla maximálně. Žádný dárek za děti nemám, ani nechci. Pro mě je důležitá hlavně jeho psychická podpora. Teď už mi tolik nepomáhá, celkem to zvládám, ale on taky chodí denně do práce, spravujeme domek.......... Je potřeba, abysme se snažili oba, aby děti měli nějaký ten pokojík atd. Když budu myslet na sebe, že nemám to či ono....jako malé dítě, tak to je trošku už takové malicherné.
@biolage pokud jsi chtěla mít dítě s manželem a nešlo to jinak, máte děti prostřednictvím IVF. TEČKA. Za co ti má být vděčný? Nechápu. Odpusť sobě, odpusť manželovi a obrať list. Pokud jsi si nechtěla kazit zdraví umělím oplodněním, měla jsi od manžela odejít a děti mít s někým, kdo nemá problém, nebo děti cíleně nemít. Jiná cesta není. To, že to manželovi stále vyčítáš, k ničemu není, jen to dělá doma dusno. Pokud do toho krafe tchýně, tak bych jí uzemnila tím, že sice manžel je chudák, že nemůže mít děti přirozeně, ale že tebe to stálo daleko více, ale jsi ráda, že jsi to pro jejího syna a sebe mohla udělat, i když jsou s tím spojená zdravotní rizika. Ale stačí to říct jen jednou, ne při každé příležitosti. A ty prostě udělej za tím tlustou čáru. Buď ráda, že ty děti máte a užívejte si života a neužírej se...
Budu hodne uprimna a mozna to nebude prijemne, ale musim napsat co si myslim.
Jednou ses rozhodla, ze si nekoho vezmes a ze s nim zustanes v dobrem i zlem, chtela jsi s nim deti a mas je. Je jedno jakym zpusobem a z jakeho duvodu to tak muselo byt. Jo IVF neni snadne sama jsem si tim prosla. Ale tim ze ocekavas, ze ty si pro manzela neco udelala a on ti bude dekovat, tim nicis vase manzelstvi. Chteli jste deti a tak je mate, je jedno jak. NIKDY jsem od manzela neocekavala podekovani za to ze jsme podstoupila IVF, nidky jsem necekavala poplacavani po zadech. BOhuzel v prirode je to tak zarizene ze deti a zalezitosti s tim spojene musi resit hlavne zeny. Promin ale prijde mi absurdni po nem chtit vdecnost, to je stejny jako by si chtela po nem vdecnost za to ze si dite porodila, kojila. Je to proste bezna soucast zivota.ON to proste udelat nemohl tak to bylo na tobe. Brala sis ho takoveho jaky je a proste ta jeho neplodnost k nemu patri a predhazovat mu jeho chyby a ocekavat vdecnost za to ze ty mu tu "chybu" trpis mi prijde sobecke a sebestredne.
Vazne se prober, zajdi treba k psychologovi pokud te to trapi a nedokazes se s tim srovnat, ale delej neco driv nez si kvuli tomu znicis manzelstvi. Byla by skoda po tom vsem aby vytouzene deti musely vyrustat bez taty.
Jo a na tchyni se vykasli, chapu ze te mrzi ze se treba podle tebe ma manzel tebe zastat, ale ona to proste vidi z pohledu matky takze ji zajimal on jako jeji syn. Mozna ani nevedela co to vsechno znamena pro tebe. Prijde mi ze jste nikdy nemely super vztah, tak se treba nezajimala i proto ze to pro ni bylo az moc osobni. Uzivej si deti a neres kraviny, vazne nestoji to za to zivot je prilis kratky a detstvi utece tak rychle a najednou zjistis ze si resila blbosti misto toho aby sis uzivala deti a stesti rodiny.
@biolage určitě bych s tím pocitem něco dělala, to každopádně...bohužel tím, že píšete, že jste očekávala děkuji, dáváte muži najevo, že selhal a od vás to byla oběť. kdyby mohl jistě by tím vším prošel místo vás. bohužel nemožné. Návrh že se tedy rozejdete byl krok od něj takový jak to asi chlapi cítí. Prostě radši ti dávám možnost mít dítě s mužem co může přirozeně, byť tě miluji...to bych třeba zase ocenila já. Ale určitě bych neočekávala díky, dítě jste chtěla jste v tom spolu...a ono jít do té kabinky, která leckdy nevypadá suprově a prožít tam orgasmus, klobouk dolů...já mám teda kolikrát problém i ve velice romantickém prostředí! Můj chlap tím neskutečně trpí, že nemůžeme počít přirozeně a to nemáme žádný zdravotní problém, prostě to nejde a nikdo neví proč. Takže vědět že jsem chlap se špatným spermio, je asi rána sama o sobě frustrující a tím, že do něj neustále šijete, že vám nepoděkoval v něm neustále asi oživujete pocit, ano je to mé zklamání a kvůli mě musela má žena trpět stimulací...co se týká tchýně, má evidentně problém sama se sebou a vykašlala bych se na své ego a žila bych šťastně...vždyť jste doteď mohli bojovat v CARU! zaměřila bych se zda za tímto problémem není jiný vztahový problém a taky proč očekávám vděčnost od druhých.přeji krásný předvánoční čas.
@biolage Ahoj, nemám stejnou zkušenost a žádnou zázračnou radu ti nedám. Jen tenhle pocit "nedostatečného vděku" znám i z jiných situací. Třeba když jsem byla těhotná, bylo mi zle, tak jsem taky měla pocit, že to manžel dostatečně nedoceňuje, jak se pro to těhotenství (tedy i pro něj) obětuju. Jasně, že jsme chtěli děti oba, ale mě to uvrhlo do komplikovanější situace, bylo mi příšerně, tak jsem chtěla, aby on to nějak ocenil, politoval mě... netvrdím, že je to fér, ale cítila jsem to tak. A pak občas i v běžnějších situacích - nevyspalá, unavená nočním kojením, do toho celý den sama... chtěla jsem slyšet, že vidí a váží si toho, jak "trpím", přestože on za to samozřejmě nemohl a nijak to za mě nemohl vyřešit. Ale přišlo mi, že já jsem na tom v té situaci hůř a mohl by to aspoň zaregistrovat... A pak se to zase spravilo s tím, jak začala být péče o dítě méně náročná, jak jsem začala mít víc šancí se trochu realizovat, neřešit pořád jen dítě a domácnost...prostě ty samé věci, které mi předtím hrozně vadily, mi vadit v podstatě přestaly... Přestala jsem "trpět", tak už jsem nepotřebovala, aby to někdo ocenil 🙂. Takže věřím, že tvoje pocity mohou být částečně i umocněné tím, že jsi třeba aktuálně do jisté míry přetížená péčí o děti, o domácnost... Pokud ti to hodně leží v žaludku, zkusila bych buď v klidu to manželovi naposledy celé vysvětlit - tvé pocity, očekávání..., případně mu to napsat v dopise... nechat ho, ať na to nějak zareaguje, nebo nezareaguje...ale pak už se k tomu nikdy nevracet. Celoživotní vyčítání nemůže nikomu prospět. A ty se pak zařiď podle jeho reakce, buď mu to odpusť, smiř se s tím, nebo se s ním rozejdi (jasně, to je extrém...)...ale nekažte si život výčitkami.
@biolage - ony ty písmenka vyznějí jinak, než to myslíš... ale na jednu stranu píšeš, že když jsi zjistila, že je problém na straně manžela, tak ti nečinilo problém jít do umělého - na druhou stranu z tebe cítím, že ti na tom jakoby něco vadí.
Vím, že označení manžela jako "toho kdo byl jen v kabince" je prostě použité, protože se to blbě přes monitor vyjadřuje - ale zkus si představit, že by tě označil jako "tu, co děti odnosila" .
Ano, na jednu stranu ti rozumím, asi vím, jak to myslíš, každá chceme být hýčkaná, chceme slyšet, že jsme důležité, chceme cítit vděk za to, že se díky nám zrodil nový život...
Bohužel realita je krutá a mám pocit, že tady tu svoji frustraci nevyřešíš, možná se akorát do toho zamotáš a někteří zkrátka nepochopí, cos původně chtěla říct.
Jedinou cestou je vykomunikovat si to s mužem. 😉
@smallinka jo pochopení to bude ono .....
dekuji všem za účast .... musm letět k malé ať jí nešidím o čas...
jen rychle odepíšu to, že rozhodně manžela nijak nešikanuju a nic mu nevyčítám, jen prostě nelžu o tom jak celou věc vnímám....a on si to velice často bere jak většína z vás, že mu to vyčítám,ale mě by v životě nenapadlo mu vyčítat špatný spermiogram a podobně,ale to jak se k tomu postavil...... to už je jiná věc, ale i tak to není stopúrocentní výčitka jako spíš to že mě to prostě mrzí Já bych ho nenechala aby byl kuli mému chování smutný. I on sám uznal, že měl něco udělat,ale už je to prej jedno.....
sama se tim nechci užírat.... vadí mi to,ale neovlivnim to jak už jsem psala jsou období kdy to jde mimo mě pak kdy to mám furt v hlavě, taky bych chtěla být pro někoho důležitá ......
@elvira myslela jsem si že bude s tím to oslovením problém,ale opravdu není myšleno jak to vypadá....jen jsem chtěla říct, že to je minimum oproti tomu co musí ženská.....no vadí mi na tom to že vše bylo samozdřejmé nikdo nepochyboval, že dotoho půjdu a to mi vadí ale to se spíš pozastavuju to je prkotina,ale já když někdo něčím vyčuhuje umím být vděčná a dát to najevo a tady my to chybí od muže a tchýně to nebudu vůbec komentovat ona není důležitá,ale jen pro představu když se mě tchýn ptal a šla bys dotoho znova tak mě tchýně nenechala ani nadechnout a za mě vykřikla to je přece jasný to by každá ženská udělala........
@biolage - no, ony některé tchýně jsou prostě mimo a rády jsou nejdůležitější osobou pro svého syna a špatně nesou, když je sesadí z trůnu nějaká cizí baba. 😀
Mě tchýně chtěla, když jsem byla na rizikovém kvůli špinění a krvácení, hnát na tříkilometrový pochod na jednu akci, tam stát zhruba dvě hodiny a tři kilometry zpátky a nedokázala pochopit, proč jsem tak líná a nejdu...
Jestli ten tvůj muž nepřejímá některé vzorce od maminky :" to by udělala každá ženská, údělem žen je rodit, ženy musí xxx" 😉
Já tomu pořád nějak nerozumím.
Za to, že mám krásné zdravé dítě/děti z toho "ošklivého" IVF, čekám nějaké ocenění? Dary? Tisíce děkovných dopisů?
Každá jsme jiná, každá máme jiného partnera, ale působí to na mě, jako když @biolage byla do něčeho tlačena a teď za to čeká zásluhy - jako práce o víkendu nebo přesčas.
To jako bych já nosila svému manželovi dary k výročí každého pokusu IVF, že to jako se mnou absolvoval, protože zdravotní problém byl na mé straně.
Kurnik, kde to jsme?? Je to společná věc, a je jedno jestli jsme si dítě upekli někde na dovolené nebo kdesi na klinice. Pro mne osobně je nejdůležitější, že to vyšlo, že máme úžasné děti a že svou "účast" manžel projevuje hlavně každodenní pomocí, zájmem o děti a ne jen povinnými dary, které některé matky očekávají.
@zvalentova no to právě chápu, že když u vás to bylo opačně nemůžete pochopit..... a navíc itak jste si vše ''vyžrala'' vy tak že asi tak. a na kurník reagovat nebudu....
@biolage ano, nechápu to. Myslím, si že ani vy/ty nevíš co chceš. To to bylo opravdu tak strašné, abys musela od manžela slyšet jak ti děkuje? Bylo podstoupené IVF opravdu společné rozhodnutí nebo jeden z vás by uměl žít bez dětí??
jejda vás tu je. docela mě komentáče překvapili a musím říct že negativně..... opravdu nevidím důvod brát ohledy jen na jednoho a to ještě k tomu toho co byl pouze v té kabince ( nemyslím to tak tvrdě jak to může vyznít.pořád jsem dělala oporu já,ale když jsem potřebovala já tak to nikho nezajímalo a dodnes nikoho nezajíma, že i pro mě to mohla být určitá křivda, taky jsem nebyla nadšená, že máme tento problém, ale protože chlapa miluju nebylo o čem přemýšlet zda jít do ivf či nejít. No tak si logicky myslím, že by mi mohl dát jakýmkoliv způsobem taky najevo, že jsem pro něj důležitá..... Můj názor je takový že toto bylo velké vyjádření toho jak o něj stojím a proto mě tak strašné bolí, že zpět dostávám spíš negativní emoce :(. Chápu že to pro žádnýho chlapa není lehké,ale protože to pro něj není lehké tak se automaticky počítá s tím, že pro mě ano? Nebo je mojí povinností to brát jak to je a litovat ho? To si nemyslím, byl to problém obouch. Já byla ten kdo ho držel ale pak bych i já potřebovala podržet tím, že mi řekne nebo jakkoli dá najevo, že ví, že to nebylo jednoduché a hlavně to nebyla samozdřejmost. a od první chvíle kdy jsem něco otom čekla jsem byla špatná. Věděl, že mě to trápí a vít to i teď,ale jeho ješitnost je přednější kdybych to i já brala takto tak bych mohla být ješitná ,a že mi za to nestojí a řešit to jinak....Což je hnus a neudělala bych to. a oto víc mě mrzí, že to bere tak to.....
Jak tady někdo psal, že ženská to vždy odnese i přirozeně...tak ano to je to přirozené očem bych ani nemluvila..... taky tada nezmyňuji vliv těhu na mém těle......ale svou psychyckou ujmu, protože to nepoažuju za přizené. A ikdyž jsem šla do ivf dobrovolně, tak si myslím, že bych si aspoň to děkuji zasloužila. Myslím, že kdybych mu daravola krev tak by poděkoval .....
Opravdu by mě zajímal spíš názor těch co byli v této situaci a né že byl jiný problém. Já myslí, že všechny tady chcete být trošičku hýčkané a oceněné? Nebo se mýlím?