Možnosti a výzvy poopakovaného KET a naděje na těhotenství

asi se jen potřebuji vypovídat, zklamání zatím neumím zpracovat, vím že nejsem těhotná, člověk se snažím mít naději, ale jsem veliký realita. Těhotná už jsem byla snad 7 x z toho mám pouze jediné dítko a děkuji bohu za něj. s manželem jsme chtěli ještě společného potomka, bohužle jsem s ním potracela, řešilo se to dlouhých 5 let, všechna vyšetření vše ok, ale pokaždé mě donutili na kyretaž, takže už mi sliznice ted nedorůsta jako předtim, vznikly srusty v děloze a přišla jsem o oba vejcovody mimoděloznim..proto jsem podstoupila IVF, jinak vždy co nechráněný sex to těhotenství- paradox
vzhledem k věku už mi doporučili genetiku embrií, bude mi 39 za chvíli...z 8 na oko exkluzivních embrií zbyly pouze dvě geneticky v pořadku....bohužel věk hraje velkou roli a u starších matek (přestože nemáme ani jeden genetickou zátež) dochází ke špatnému štěpení chromozomů a vznikají vady.

v patek mi zavedli embryo špičkové kvality hečkujicí blastu, měla jsem velikánkou víru a naději, protože moje tělo přijalo dotěd všechny embrya i ty ktere nemely šanci na přežití...myslela jsem si že kdyz mi vloží tohle exkluzivni je to temeř jistota.
jedine z čeho jsem nebyla nadšena byl stimulovany cyklus, právě kvůli moji sliznice která nedorůsta v žadném případě 8 mm a to přesto že ovuliji každy měsíc.
přistoupila jsem tedy na cyklus na estofenu a pak progesteronu, jenže samozřejme mi je cizí.

poznalala jsem všechny svá těhotenství, nejsilnější se synem, ktery kdyz se do me zavrtával mela jsem pul denní nidační silný příznak (mdlo, pocit na zvracení a pak snad pul denni zimnici) u všech ostatních bobíků, to byl vždy jen zlomek, že to nešlo ani moc poznat, ale měla jsem vždy ten hustý bílý hlen, ten kterým děloha začně chránit zahnízděné embryo aby se k němu nedostaly žadné bakterie.

po transferu jsem se cítila dobře, takove to jem ne pichnuti sem a tam a čekala na nidaci na ten pocit a na ten bílý hlen který jsem měal vždy a ono nic, test bílý jako sníh a ja vím že se už nic nezmění, protože to ani není fyziognomicky možné..pokud se embrio nezahnizdi do par hodin prostě zanikne, u hečkujici blasty je to otazka par hodin kdy musí naleptat cévu aby z ní dostala výživu pro další přežití, pak se zanořuje třeba 3 dny...takže nejpozdeji od 9 dpo už musí vytvářet hcg, s každým dnem negativního testu se šance na úspěch snižuje velmi rapidně...měla bych víru kdybych se cítila těhotně, ale necítím, je mi hrozne smutno.

máme poslední pokus embryjko je pry v poradku ale bylo mrazwno az 6 den, takže bylo pomalejší, jsem rozhodnutá ho nechat vkladat do meho cyklu i s rizikem nižší sliznice a děj se vule boží.
mám pocit že skoro 6 let se točil muj zivot ohledne potratu vysetreni,badani proc, a jakoby mi utíkal skutečný život. hrozne moc potrebuji tu situaci v sobe uzavřít at už s miminkem nebo bez. Kdo zazil možna pochopí, jeste bych stihla jednu placenou stimulaci do 39, ale už nemám sílu ani chut, nekdy je treba uvedomit si věk a rizika, už jen to že z 8 embryi byly geneticky ok pouze 2 je velmi silným ukazatelem ze přiroda už u mšě říka stop.

najít smíření a být vděčna za to že mám překrasného zdraveho syna.
děkuji všem kdo dočetli, nemám ani komu tyhle pocity říct, si je nepochopi nikdo jiný než žena která si něčím takovým procházi nebo prošla.