První dítě po 42. roce, 6x oplodněná - váš názor?
ahoj holky, nechci tu vyvolat vlnu kritiky a nebo aby se tu maminky napadaly, ale zajímá mě váš názor, muj nevlastní bratr se seznamil s ženou, je ji přes 40let, vzali se ale nedařilo se jim otěhotnět, tak šla na umělé a nakonec se to povedlo až na pošesté. už to jsem si říkala že je proti přírodě. Ona už teda porodila, ale měla preeklampsii a udělali ji cisaře. dítko se narodilo donošené v termínu a váží 1500g a má 40cm. samozřejmě je v inkubátoru. oni i přes to všechno chtějí hned další, protože chtěl syna a to jim nevyšlo. to už se u mě zvedá adrenalin, jako by jim nestačilo to jak to vypadá teď. myslím si totiž, že holčička bude vždy menší a že tam hrozí i nějaké vyvojové vady, třeba ledviny, atd co se projeví časem, nemusí hned a bude vždy chudinka kvuli rodičům kteří jdou prostě proti přírodě. HLAVNĚ SE TU NEHÁDEJTE. DĚKUJI ZA NÁZOR. TŘEBA MI HO POMŮŽETE ZMĚNIT.
@karja Asi chápete rozdíl mezi mým a vaším případem. Moji prarodiče všichni (až na babičku, která se v 54 letech "uchlastala") zemřeli přirozenou smrtí v pokročilém věku, nebo na nemoci, které se se stářím pojí. Všem bylo 74-81 let, ale ani jeden se nedožil mojí dospělosti a pravnoučat. Jistě, že se může stát, že lidé zemřou dříve, i moje dcera - byť jsem jí měla ve 21 letech - může být ve 20 bez mámy (přejede mě auto/onemocním rakovinou/cokoliv), ale není to standartní situace, aby lidé umírali ve 40 letech a je veliká šance, že pokud bude mít děti ve 25 a její děti taktéž, budu hodně vitální babička a dožiju se nejspíš v klidu i pravnoučat.
@dagmarj ahoj, já dokážu pochopit, pokud ani jeden neměli děti, že si dítě přáli, ok, chápu. Potkali se pozdě, fajn... nechali si pomoct lékaři - i to bych pochopila, nejsou jediní, co mají dítě po 40. Vidím velký rozdíl v tom, když si někdo pořídí děti, ve 40 se rozvede, najde nového partnera a chce za každou cenu nové "společné" dítě - tohle dost odsuzuju, protože každý má výt vděčný za to, co mu život dá a pokud už děti mám, o nic mě život nepřipravil. Jo, když děti nemám a toho pravého protějška potkám pozdě, dokážu pochopit tu touhu po tom dítěti i to, že se člověk o něj snaží všemožně. Nepochopím nikdy, opravdu nikdy že se povede miminko a někdo je nevděčný za to, jestli je to holka nebo kluk a rodiče chtěli opačné pohlaví... za tohle by si zasloužili fakt přes hubu. Takže pokud i přes komplikace u prvního půjdou do druhého, jsou to za mě nezodpovědná děcka, co by děti mít neměli.... 🙂
Já si obecně o prvorodičkách 40+ (s hromadou ivf za sebou nejlépe) myslím své, ALE zásada je taková, že by člověk měl držet jazyk za zuby, pokud se ho na názor nikdo neptal. Jeho život to není. Takže já jako stojím spíš na tvé straně, ale doporučuju mlčet (čímž netvrdím, že to neděláš)
@dagmarj Aha, takže když někdo otěhotní po 40.roce života, tak by měl jít co? Na potrat? Vás mít teda za švagrovou.... se nedivím, že má holčička problémy jaké má, když jim tak přejete. Starejte se o sebe, hlavně ať nepřiberete a tak... 🙄
@rybamrazena 😀 😀 😀 😀 opět je vaše odpověď naprosto zbytečna a z cesty... dobrou noc!!!!
Holčička je menší, ale já se narodila měla jsem 1,6 kg a 45cm > byla jsem donošená (mamka tedy měla v těhotenství problémy, ale byla mladá 22let) jsme zdravá. To že je teď takto maličká neznamená, že bude mít problémy (ano může, ale to nevíte)
Je to jejich věc a jak ti máme pomoci změnit rozhodnutí? Ano mají být rádi, že mají jedno donošené dítě a její už hodně tak nemá právo na další a ještě další umělá oplodnění?
Pokud chceš říct co máš říct aby jsi přesvěčila nevím 🙂 > podpoř ho! Řekni, že že chápeš že chce syna, ale zda zvážili všechyn důsledky riziko nejen dítěte, ale i matky > víc asi dělat nemůžeš. Pokud doktoři uvidí, že to lze a je v pořádku tak jim v tom nic nezabrání a akorát uděláš zle v rodině.
Nechapu proc si chteji delat druhy kdyz jedno lezi nedodelany v inkubatoru. Jak na to muzou mit vubec myslenky. To je desny, doufam ze vse s ni bude v poradku. kdyby s ditkem nahodou neco bylo uz vidim jak o ni jako postarsi dama vesele pecuje ://, je to proti prirode. Kdyz vidim 38letou znamou se skoro 50letym chlapem, kteri dite nepusti ani hrat si s prazdnym kelimkem od jogurtu tak si rikam, ze je tam vsechno spatne, uz ho vidim v 65 letech jak holku vozi po diskotekach nebo nekam do areny na koncert jeji oblibeny skupiny... ujety
Asi jsem nepochopila, co je tedy ten hlavní problém - že šli na IVF, protože je to proti přírodě? Běž demonstrovat před CARy a vysvětlovat všem těm holkám tam, že chtít pomoci je proti přírodě.
Mít dítě po 40 roku věku ženy? Ano, není to ten nejlepší věk, ale věz, že momentálně mají ženy po 40 roku statisticky výrazně méně dětí než měly ženy po 40 v minulosti. Pravdou je, že tenkrát to nebyly prvorodičky, ale matky již několika dětí a "na vině" je antikoncepce (a ta je tedy spíše proti přírodě). Tzn. nějakých 60 let zpátky by ses nad tím ani nepozastavila.
Že měla komplikace v těhotenství? Mnoho maminek má s prvním dítětem problémy a druhé je v pohodě. Mnoho maminek to má naopak. Mnoho jich má problémy v obou případech. Mimochodem - 1500 gramů, to je cca 30.-31. týden těhotenství - tzn. někde v polovině mezi nejnižší váhou, co se děti zachraňují a mezi nedonošencem. Pravděpodobně již dýchá sama (což bývá nejčastější komplikace jen o chvíli dříve narozených dětí - nedovyvinuté plíce). O tom, že by mohl být v tomto "věku" specifický problém s ledvinami, jsem nikde nečetla.
Z celého příspěvku mi přijde, jako bys ho buď neměla ráda nebo měla pocit, že si zařídil život jinak, než jsi mu ho naplánovala. Já taky chtěla do 30 děti a velkou rodinu. Ve 30 jsem neměla ani toho chlapa. Je mi přes 40, navštěvujeme CAR, snažíme se a uvidím, zda to vůbec vyjde. A doufám, že pokud se zadaří, tak si děti užiju - jsme docela dlouhověká rodina. Samozřejmě možných komplikací je spousta, nicméně mnoho z nich může nastat i v mnohem nižším věku.
@makronka222 Ale to není věkem nýbrž mnoha jinými faktory. Znám holky, co jsou fakt přehánějící už málem ve dvaceti. Koukala jsem se na nějakou reklamu na Nevýchovu a i se chytala za hlavu, co že to je za "objevy". Ségrám taky táhne na 40, mají děti a blbnou s nimi neskutečně. Hlavně tedy jedna, pořád někde na výlet, do lesa, děcka prostě fakt pohodová. A proč by pak nemohl táta jet někam na koncert rockové skupiny? Znám pár rockerů starších 60 let. Jen slyším poprvé, že by nějaký rodič doprovázel / vozil děti po diskotékách či koncertech - typicky spíše jdou s nějakou partou dohromady (leda by tedy bydleli někde na vesnici a do města by to bylo daleko - pak rozumím a nevím, proč by pak to dítko nevyzvedl).
@karja Já zdravé a hodné dítě přeji všem ženám, které po něm touží, to mi věřte. Zároveň mi ale přijde lehkomyslené p o p r v é pomyslet na dítě na sklonku 40. roku života (takže se to vůbec netýká žen, co dítě chtějí od 20-30 let, ale nepodařilo se jim dosud otěhotnět, nebo nemají partnera apod.). Ovšem samozřejmě - je to čistě každého věc, jen mě teda zrovna v tomto případě zarazil ten nevděk vůči tomu daru živé (a snad i zdravé) dcerky. Já osobně bych po takové zkušenosti nechtěla riskovat další těhotenství ani ve svém věku, natož kdybych byla o 20 let starší. Moje dcera byla neplánovaná a přišla jsem k ní jako slepá k houslím - zadarmo, bez práce, omylem, jeden by řekl, že si toho ani nemůžu vážit - a přesto vím, že narozené zdravé dítě je dar, nikoliv samozřejmost, a je úplně jedno, co má mezi nohama.
@blecha94 Tak já tam vidím, že žena docela přirozeně chce druhé a chlap má blbý kecy, ale proč se s ním hádat, když souhlasí, že chce ještě jedno 🙂.
A to pomýšlení po 40 letech - "nedařilo se jim otěhotnět" = do CAR tě vezmou, když se snažíš aspoň rok, "6 pokusů" = minimálně dva roky (registrace do CAR, vyšetření, max 4 pokusy do roka), ale spíše víc. Já měla 3 pokusy v rámci jednoho roku a měla jsem toho tak plný zuby, že si dávám víc jak půl roku pauzu, protože si potřebuji odpočinout (zhubnout, srovnat hormony a taky trošku finance). A k tomu těhotenství. Takže pokud jí je teď přes 40, znamená to, že snažit se začali tak někdy když jí bylo přes 35 a kdo ví, jak dlouho ta žena hledala partnera.
Teda, to je síla co tu některé píšou... Moje mamka s taťkou se brali, když jim bylo 24 a 23 let, všichni jejich sourozenci z obou stran měli děti, takže je ani nenapadlo, že zrovna oni budou mít problém...a měli, nedařilo se, v té době byly ještě metody umělého oplodnění v plenkách, takže zkoušeli jen přirozeně, lázně atd., ale žádný problém ani u jednoho z nich nezjistili, tak prostě čekali...a čekali 15 let. Dítě si moc přáli, proto uvítali jako ,,poslední naději" IUI - povedlo se na 2. pokus, narodila jsem se já a to mamce bylo 38 a taťkovi 37 - v té době na první dítě opravdu pozdě, většina jejich vrstevníků už pomalu očekávala vnoučata. Byli šťastní a o dalším dítěti už neuvažovali, děkovali osudu za to jedno, ale já jsem jim jako malá hodně vyčítala, že to nezkusili ještě jednou a že nemám sourozence, trvalo mi fakt dlouho, než jsem to pochopila a prakticky až do doby než přišla mamka do přechodu, jsem je přemlouvala, že chci bráchu. Že bych se za ně někdy styděla...no možná párkrát v situacích, kdy někdo (kdo ovšem věděl, že jsou to moji rodiče a ne prarodiče) si rýpnul a řekl něco jako ,,Kam jdeš s dědou" apod. - ale ne, že bych se styděla, spíš mi bylo líto rodičů, že si lidi dělají takovou hloupou srandu, navíc, když vědí, čím si prošli. Jinak se mnou rodiče v plném zdraví absolvovali naprosto všechno co rodiče mých vrstevníků s nimi, jezdili jsme na kolách, na výlety...nikdy nebylo nic, co bych chtěla dělat a oni to nezvládli. Dočkali se dokonce i vnoučka a i když jim je už 66 a 67, stále se mu naplno věnují. A já jsem za to ráda. I když někdo obecně odsuzuje umělé oplodnění, tak prostě mlčím, protože vím svoje a vděčím tomu za svůj život. Sice jsem nevznikla doma v posteli, ale někde na klinice a asi to nebylo moc romantické, ale zase vím, že jsem vznikla z velké lásky a že za mě moji rodiče bojovali. A bojovali za mě vždycky, ať jim bylo 40 nebo 65, prostě pořád jsou tu pro mě ať se děje cokoliv, což spousta mých vrstevníků o svých rodičích bohužel říct nemůže. Jasně, že bych brala, kdyby byli o pár let mladší, protože vidím jak ten čas neúprosně utíká, ale díky Bohu, že mě vychovali, díky Bohu, že se dožili vnoučete, že tady stále jsou, jsou zdraví a jsme tu navzájem pro sebe a máme se rádi, víc nechci. Ale ano, je mi líto, že prarodiče jsem si moc neužila - dědečky prakticky vůbec a babičky už byly staré a nemohly mi toho předat tolik, kolik bych si přála.
Co ale musím podotknout - Když jsem se narodila, byl to zázrak - v té době před téměř 30ti lety opravdu velký, mamka byla pokládána za neplodnou, důvod neznámý, 15 let se nedařilo, už jí táhlo na 40... Ale když otěhotněla, všichni kolem jim to moc přáli, gratulovali a radovali se s nimi, že se to konečně podařilo, tety začaly plést svetříčky a papučky a všichni drželi pěsti. Nikdo jim nikdy neřekl, že jsou nezodpovědní a myslím, že si to nikdo ani nemyslel. Když se mamka ptala doktora na riziko vývojových vad, řekl jí prý tehdy:,,Víte, narodí se postižené dítě starší mamince...ale často se také narodí i mladé mamince, nemyslete na to." Je jasné, že to riziko je u starších maminek vyšší, ale vlastně by se dalo říct, že celkově je to taková ,,ruská ruleta" - žádná z nás ať je nám kolik chce let, nemůže říct, jestli její dítě bude zdravé nebo nemocné.
Takže na závěr - jak by bylo na světě krásně, kdyby se každý staral především sám o sebe a jak by bylo krásně, kdyby si lidi nezáviděli, ale přáli si navzájem všechno dobré. Myslím si, že v případě zakladatelky této diskuze nejde ani tak o to, kolik let má maminka děťátka a že měli nějaké komplikace, jako o to, že jí je švagrová z nějakého důvodu prostě nesympatická a štěstí jim nepřeje.
@merope Probudit se ze "snu" ve 35-37 letech a vzpomenout si, že chci dítě je už bohužel často pozdě. Ten impulz by měl přijít do těch 30 let (to už snad máme dostudováno a napracováno všichni 😅), protože ono to prostě nemusí vyjít na první dobrou a je fajn mít pár let "rezervu".
Já to mám v tomhle asi jednodušší, moc nechápu to titěrný hledání "ideálního partnera na věky věků", na lásku až za hrob nevěřím a žiju s tím, že pokazit se to může vždycky, v jakymkoliv věku, s jakymkoliv chlapem, po jakkoliv dlouhym vztahu. Stejně tak si nehraju na finanční jistoty, ty jsou zatraceně vratký a to, že teď konečně mám měsíční rozpočet 100 000 neznamená, že za 3 roky s děckem na krku nebudu muset vyžít s 10 000.
Ale to je prostě jen můj pohled na věc a moje životní filozofie, páru přeju, ať je holčička zdravá a holčičce, ať je rodiči milovaná i bez pindíka.
@dagmarj tak protože tu chceš můj názor, tak ti ho tu nápíšu..myslím, že jsi velmi nepřející závistivá osoba..sama zřejmě se svým životem nespokojená..to mi vyplývá z tebou formulovaného dotazu-tématu..asi se i dost nudíš..a jak píšeš o té svojí malé neteři, jsi fakt i vyloženě zlá osoba👾
@dagmarj cetla jsem jen prvni 3 str.a stacilo mi to. Ja nevim co se do zakladatelky navazite. Ona se jen zeptala a uprimne napsala jak to vidi ona. Je videt ze nevl.bratr se svagrovou dite moc chteli kdyz ona.podstoupila 6 uo. Krome fin.stranky.je to velmi psych.narocne. sama bych se uz do 2.ditete nepoustela, jedno by me stacilo. Na 2.str.je.tu.snad nejaka genetika ktera by jim u pristiho tehu mela rict ze je neco spatne popr.naopak vse ok. Docela se divim ze jim nerekli ze dite neroste a nenechali ji o mnoho tydnu porodit drive. Ale jinak je to opravdu kazdeho vec. jackson ma dite v 50... ze sve zkusenosti lepsi mit dite pozde nez nikdy! A jak to s timto mimi dopadne ukaze az cas. A jeste jedna vec: mozna bych nedavala vinu svagrove, evidentne chce 2.dite- chlapce- Vas nevl.bratr a ona mu treba jen vyhovuje aby mela klid.
Jinak, zrovna můj tchán když se narodil, tak prý vážil 1,5 kg, a přitom jako dítě neměl vůbec žádné potíže a je to naprosto zdravý 100kilový chlap. Prostě některé děti mají porodní hmotnost z různých příčin nižší, často to bývají děti kuřaček apod. nebo prostě placenta už v posledních týdnech těhotenství neplní naplno svoji funkci, ale to nemusí znamenat, že budou celý život ,,postižené", prostě si jen chvíli pobudou v inkubátoru a v takových 2 letech už nikdo nemusí poznat, že byli při narození menší. A taky každé těhotenství může být jiné a nikde není dáno, že při každém musí být potíže. Moje mamka měla ke konci těhotenství taky vysoký tlak a hrozilo, že se udusím, tak jsem se narodila o 2 týdny dřív císařem, ale měla jsem téměř 3 kg a potíže žádné a jelikož její maminka (moje babička) rodila ještě ve 43 letech (ale 5.dítě) bez potíží, věřím tomu, že kdyby mamka tehdy chtěla ještě jedno dítě, tak by to taky zvládla. Jenomže oni na to tehdy nemysleli, taky si možná říkali, že už je to společensky nepřijatelné nebo tak něco, přitom jak bych byla ráda za sourozence - což určitě i ta právě narozená holčička. Právě proto, že jsou rodiče starší, tak je přece fajn mít sourozence a vědět, že člověk nezůstane jednou sám. A v dnešní době už první těhotenství po 40tce není taková senzace jako kdysi, průměrný věk lidí stoupá, zdravotní péče je na dobré úrovni, takže je reálná šance, že dítě vychovají, pokud jsou jinak zdraví a netrpí už teď něčím, co by je omezovalo.
Já spíš nechápu, když už má někdo hromadu dětí a jeden z partnerů je nějak těžce nemocný nebo žijí v nějakých opravdu nedůstojných podmínkách, že si pořizují další dítě, to mi přijde nezodpovědné. Ale když jsou rodiče zdraví, mají zázemí a jde jen o věk, tak bych tak přísná nebyla. Ale jasný, pokud je někomu 60 a chce miminko, to už mi taky přijde přes čáru - myslím si, že v tomhle by se měla ta příroda poslechnout v tom, kdy přijde přechod a pak už to nepokoušet a nesnažit se všemožně dostat mezi rekordmany. U chlapů je to samozřejmě bezpředmětné, ale prostě by měl mít každej selskej rozum a neplodit vědomě sirotky. Jako extrém mi přijde např. jeden náš umělec, o kterém jsem nedávno četla - p. Saudek, který plodí děti ještě v 80ti - i když je jistě zajistí finančně, tak je prostě zcela vědomě připravuje o tátu, možná jen proto, aby okolí dokázal, jak je ,,dobrej".
A ještě co se týče toho pohlaví - jsou lidi (třeba jako já), kteří i kdyby měli 20 dětí, tak jim bude vždycky jedno, jestli je to holka nebo kluk, a jsou tací, kteří touží po holčičce, chlapečkovi, párečku...a třeba je i trošku zamrzí, když se to nepovede, ale pochybuju, že by normálně uvažující dospělý člověk neměl nakonec to dítě rád jenom proto, že je to holka a ne kluk a chtěl honem kluka. Spíš to řekl s nadsázkou, protože touží po synovi, a věří, že by se to na druhý pokus mohlo povést, ale pokud chce dítě jen pod podmínkou, že to bude kluk a holčičku nepřijal, tak je to podle mě hlupák. Myslím ale, že se spíš moc upnul na svou představu jak bude mít kluka, a ono to nevyšlo, tak ho to trošku mrzí, ale určitě je ve skutečnosti rád i za dceru. A že chce druhé hned - no jasně, pokud je mi 20, tak si můžu říct, že ,,jednou bude", ale pokud je mi přes 40, tak už toho času na rozmýšlení moc nemám a pokud chci dvě děti, tak je prostě budu mít teď co nejdřív nebo nikdy.
Pro vsechny co tu moralizujete ze se musi otehotnet mezi 20- 30 a 35 je uz na hrane: docela me uz nadzvedavate. Predstavme si ze zivotni okolnosti vam nedovoli mit dite do 35. Ve 40 potkate chlapa co dite chce. Takze mu reknete: promin milacku ale najdi si jinou zenskou ja uz dite nechci mohlo by byt postizene? Ne nereknete. Taky dite chcete protoze zadna nebudete chctit na stara kolena zustat sama nebo jen s partnerem a mozna ze 100% z vas toho pujde a bude se o dite snazit vsemoznym zpusobem. Ono se to keca kdyz mate( budete mit) doma kazda 1-4 deti. Vsichni jsou dospeli lide a jiste zvazuji nasledky vc.lekaru. Do teto diskuze by mely prispivat jen bezdetne nad 40 a touzici po aspon 1 miminku, to by ta diskuze vypadala uplne jinak nez vy co mate doma kupu decek!
A jeste priklad: bezdetna ve 43 otehotni( at uz prirozene nebo umele- pro nekoho je to stejna nezodpovednost) a partnerovi ktery take nema deti rekne" promin milacku ale pujdu na potrat protoze na MK psali ze je nezodpovednost mit po 40 dite....
Hlavně kdyby tak všechny děti 20ti či 25ti letých maminek měly kvalitnější život než děti těch 40ti letých, že? Ty druhé si svou starší maminku neužijou možná tak dlouho, ale když občas tady na koníku čtu jiné diskuze a nebo v reálném životě vidím , co se děje u mladší generace ( existenční problémy, nestabilní zázemí, nerozhodnost, zda dítě již vůbec chtějí), pak si kolikrát říkám, že tyhle děti na tom nejsou o moc lépe. Takže bych soudila na základě individálních případů a ne paušálně.
@aiva01 a pod to, co jsi napsala Ty, bych se též podepsala - jednoznačně pravda.
@rituska88 Moc hezky napsáno a v závěru svého příspěvku jsi naprosto přesně vystihla i moje pocity, jaké ze zakladatelky téhle diskuse mám. Víc než o rodičovství po čtyřicítce tu jde o vztah s rodinou jejího bratra. Přiznám se, že po přečtení věty "bude vždy chudinka kvuli rodičům kteří jdou prostě proti přírodě" mě dost zamrazilo, co je někdo schopný napsat o svojí rodině a malé neteři, o které tu ještě tvrdí, že jí na ní strašně záleží.
@anaon Je to tak, vztahy v rodinách bývají různé...a z příspěvků zakladatelky je jasné, že ona tu svou švagrovou prostě nemusí. Mě teda rodiče měli taky na prahu 40tky a nikdy jsem chudinka nebyla, tohle prostě není o věku, ale o zcela jiných věcech. A i kdyby bylo dítě nějak nemocné, nemusí být chudinka, pokud bude mít milující rodinu a nebudou z něj chudinku dělat. A jak je to s tou přírodou...těžko říct, ale v mnoha věcech jdeme denně proti přírodě a říkáme tomu ,,pokrok". Zakladatelka jistě má vlastní děti, tak neví, jaké to je, když je někdo mít nemůže. Já jsem kdysi taky strašně odsuzovala rozvody a nechápala, proč si svobodné holky berou rozvedené chlapy - tak mě osud poučil a už 6 let žiju s rozvedeným 🙂 Prostě neměli bysme soudit někoho, jehož život nežijeme a neprošli jsme si sami jeho boje.
@blecha94 Co ta žena zažila před tím, to tu napsáno není. Nevíš, zda to zkoušela i s předchozími partnery, zda třeba i tam nebyly problémy s plodností, jen jim ještě nedošlo, že tam je problém. Nevíš.
My si s partnerem koupili byt, on dostudoval, pak vojna, pak se nastěhoval za mnou a do pár měsíců jsme se rozešli. Skončila jsem po roce u inzerátů a po pár letech náhodou potkala stávajícího chlapa. Jo, pak jsme nějakou chvíli zaváhali - než jsem začala fakt navážno řešit, že asi je nějaký problém a je potřeba ho jít řešit u doktorů. Podle doktorky bych i přes věk neměla mít problém otěhotnět i přirozeně. Ale zatím hromada IUI, IVF a nic.
Je to proti prirode, fyzicka konstituce rodicu neumoznila mit dite, takze dite co se narodilo bude mit automaticky oslabenou konstituci po rodicich. Predurcuje jej to do budoucna ke zdravotnim problemum a mozna i problemum s neplodnosti do budoucna. Konstituce se dedi 3 generace zpet. Je to vec rodicu, etika lekaru, kterym jde casto jen o penize. Otazkou je, jakmile takovych deti bude vic co to udela s genetikou lidstva obecne. To nikdo neresi. Takze tak muj nazor. Meli by byt vdecni za to ze uz dite maji a nepokouset stesti podruhe. Nemluve o nasledcich IVF pro matku.
@karja já jim to přeji. ale když na to jdou tak jak jsem psala v uvodu tak mi to přijde sobecké vůči těm dětem, aby si uspokojili touhu. asi to musí být hrozny bez dětí. otěhotněla jsem vždy normálně, ale mně se hormony splašily ve 24letech a věděla jsem že kvuli komplikacím a kvuli dítěti nechci mít dítě ve 40. u chlapa je to jiny. taky jsou ženy, co otěhotní přirozeně ve 40, to je dle mě správně, přiroda to chce. ale tlačit to na 6x a vidět, to malé stvoření co nemá ani pořádnou váhu tak se zaleknu co by bylo u toho druhého..