• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Reprofit Olomouc. Chodíte tam taky?

23. května 2017 
7. zář 2010 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, moc moc se omlouvám, že sem sem vůbec nepsala, ale měla jsem pocit, že mezi Vás nepatřím. Vůbec už nevím, co se komu podařilo a jestli jste přibyli k těhulkám a mrzí mě to, že jsem Vás opustila, ale měly jste svou partu. To asi ani teď nespravím, ale potřebuju se s někým podělit o tu obrovskou bolest, co mám na srdci a nevím, co s ní má dělat. V sobotu v noci jsem ve 21tt přišla o obě miminka, holčičku a chlapečka, přirozeným porodem, takže to tak strašně bolí, protože už byly tak moc velcí a úplně zdraví. Nevím, jak se s tím dá žít, jak se s tím dá vyrovnat, kdy to alespoň trošku přebolí, jsem pod sedativy, ale stejně se to stále vrací...prosím pomozte, kdo máte zkušenost, jak se s tím naučit žít...moc prosím a děkuju
7. zář 2010 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@escadka jezisi bobecku :frowning2: :frowning2: :frowning2: to me moc mrzi.. boze proc se tohle deje sakra? :frowning2: na tohle neni slov utechy.. nevim jak Ti poradit kocko maximalne otrepanym slovem... cas :frowning2: ja si zazila 5 neuspesnych tehu ale to je ho.no proti tomuhle... drz se posilam Ti vsechny sily co mi zbyly at Te to co nejdrive preboli... :frowning2:
7. zář 2010 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
mišinko, děkuju moc, jen doufám, že to bude co nejdřív, protože nevím, co dál
7. zář 2010 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka brzy to nebude :frowning2: :frowning2: na miminka nikdy nezapomenes... ale vazne to preboli... musis se nejak zabavit vim ze se to lehce pise ale hur dela,ja si tohle vubec nedovedu predstavit... :cry: :cry: bobanci :frowning2:
7. zář 2010 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka proboha beruško vůbec nevím co ti na tohle napsat ... je opravdu velmi smutné to co tě potkalo ... ráda bych ti pomohla, ale nevím jak ... já jsem si potratů zažila několik, i když nejdál jsem to dotáhla jen do 13 týdne ... vlastně já jsem neměla potraty ale zamklá těhotenství, vždycky to ze mě museli dolovat, samo mimčo nikdy nechtělo odejít, i když ž nežilo, pokaždé se mě drželo jako klíště ... i to bylo hrozné, vědět že v sobě nosím tvorečka už bez života ... po skončení toho mého nejdelšího těhotenství jsem byla psychicky úplně mimo, tenkrát jsem na netu našla nějakou diskuzi s podobně "postiženýma" ženama a dost mi pomohlo se tam z toho všeho vypsat ... zkusím ti ji najít, třeba to pomůže i tobě ... jen pozor, člověk potom musí umět ve správný čas z té diskuze zase odejít, jinak se bude neustále pitvat jen v tom co bylo a těžko bude hledat sílu jít dál ... moc na tebe myslím a brečím tu s tebou ...,drž se
7. zář 2010 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka Ahoj, po přečtení tvého příspěvku se mi sevřelo srdce :frowning2:. Vím jak se cítíš, já přišla ve 21tt o jedno zdravé miminko a i když je to víc jak rok, tak to pořád bolí, sice ne tolik jako na začátku, ale v srdíčku zůstane miminko navždy. Zvládnou se to dá, ale je potřeba podpora okolí, hlavně manžela. Ten mě z toho vysekal, když mi bylo nejhůř. Sám se tím moc trápil, ale snažil se abych to na něm nepoznala. Mě pomáhalo o tom mluvit, hlavně se neuzavírej do sebe a mluv o tom, co tě trápí. Já to zvládala ze začátku bez prášků na uklidnění, ale ty nervy mi zničily zdraví. Taky jsme během dvou měsíců zhubla 12 kg.
Když si o tom budeš chtít popovídat, tak mi klidně napiš. Pokud to bude v mé moci, tak tě ráda podpořím
7. zář 2010 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitulik24 na této stránce jsou ženy, které přišly o miminko www.mimiangel.cz taky mi ta stránka pomohla
7. zář 2010 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
holčičky, horně moc vám děkuju, sice mě samozřejmě vaše veškerá pomoc a podpora rpzláče ještě víc, ale pomáhá mi, když vím, že jste se mnou alespoň takhle na dálku, mám všude kolem sebe skvělé lidi, ale je to prostě moc čerstvý, dneska se mi navíc ještě začalo dělat mlíko, protže to hloupý tělo neví, že mě o ty dorbečky připravilo a o to je to strašnější, moc se omlouvám, jestli jsem vás také rozplakala nebo rozesmutnila, je mi to moc moc líto, ale moc vám děkuju, opravdu mi moc pomáháte
7. zář 2010 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@escadka myslim ze od toho jsme tady jedna pro druhou i kdyz jen tak virtualne... klidne plac holcicko tim se Ti na chvilicku urcite malinecko ulevi.. ta bolest musi ven...
7. zář 2010 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka doufám, že ti dali prášky na zastavení laktace. Stáhni si prsa ručníkem, to pomáhá.
7. zář 2010 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@escadka jo a ještě jedna věc mě napadla, která mi dost pomohla ... asi za měsíc po tom mém nejdelším zamlklém těhotenství zemřela jedna sousedka z ulice a já jsem jí šla na pohřeb (rozloučení v krematoriu) ... v té smuteční náladě jsem najednu zjistila, že mi tečou slzy úplně proudem a že vlastně nebrečím kvůli sousedce, ale kvůli všem mým nenarozeným dětem, brečela jsem v pítomnosti mnpoha dalších lidí a nikdo z nich neznal pravý důvod mého pláče ... tenkrátt jsem tam v duchu prosila svou mrtvou babičku, ať se o všechny mé andílky tam nahoře postará ... od druhého dne po tom pohřbu jsem se začala cítit mnohem líp, jako bych se uklidnila, měla jsem i v sobě všechno tak nějak urovnané a mohla jsem se odrazit a jít dál
samozřejmě tě nechci posílat na nějaký pohřeb, jen tím chci říct, že člověk nikdy neví co pro něj může být tím zlomem k lepšímu .......
7. zář 2010 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kvakuska já to měla úplně stejně, ne s tím pohřbem, ale s tím, že jsme prosila babičku aby se o naše miminka postarala a ono to pomáhá. Nevím jestli jsme blázen, ale když vidím na nebi nejzářivější hvězdu, tak si říkám, že je to naše mimi a dívá se na mě. V duchu ho pozdravím a vždycky prosím o nové miminko. Asi je to divné, ale mě to prostě pomáhá. Vždycky, když mě vidí manžel, jak čučím večer z okna, tak je mu jasné co mi běží hlavou
7. zář 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
já se upnula na to, že hned, co to půjde, jdeme do dalšího zkoušení a moc moc si přeju, jako všechny, aby to vyšlo, protože to jediné mi přijde jako vysvobození a cesta ven z té obrovské bolesti, ale kdo ví, kdy se to znovu podaří, další a další nezdar mě asi bude ničit ještě víc, tak jen musím doufat jako my všechny. Ještě jednou moc děkuju sluníčka. Jitulko, já kdybych nebrala ty antidepresiva, tak bych se ubrečela k smrti, brečela jsem bez přestávky pořád, s těmi léky se to dá aelspoň trošičku držet na uzdě. Já se snažím svůj mozek přesvědčit, že nikdy nic nebylo, že se mi to všechno jenom zdálo, že to bylo krásný sen, z kterého jsem se už probudila a nemá cenu na něj více vzpomínat. Zítra jdu ke svému gynekologovi, tak mi snad ty léky na laktozu dá a brzo to zabere, protže prsa začínají bolet čím dál víc. Holčičky, půjdu spát, snad to půjde, jsem k smrti unavená, ať se vám všem moc moc daří a jste šťstné a spokojené
7. zář 2010 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka taky jsme dokázala probrečet hodiny, ale postupem týdnů se to zlepšovalo. Díky těm nervům mi vyletěl tlak a od té doby ho mám vysoký. Když jsme si teď přečetla tvé první řádky, tak jsme v tom viděla sebe, taky jsme chtěla co nejdřív otěhotnět. Doktor mi to povolil po půl roce a hned jsem otěhotněla. Vůbec nechápu, proč ti ty prášky nedali v nemocnici. Mě předepsali dostinex, ale vůbec na mě nezabral. Nakonec jsme s vyžádala medocriptin, který beru na prolaktin i teď a ten mi pomohl. Já musela i mléko odstříkávat, jak mě prsa strašně bolela. Opravdu vyzkoušej si dát mokrý ručník a stáhnout ty prsa, uleví se ti. Mozek bohužel neošálíš, opravdu to chce čas a podporu. Sama mám v šuplíku schované fotky z ultrazvuku a nedokázala jsem je vyhodit. Miminka ti zůstanou v srdíčku navždy, ale jakmile budeš mít další miminko, tak se ta bolest zmenší. Kamarádka přišla o dvojčátka ve 24tt a i teď když už má dvě zdravé holky a třetí čeká, tak si na ty dvojčátka vzpomene. Jakmile se jí narodila první holčička, tak byl svět růžovější.
Měj pokud možno dobrou noc
7. zář 2010 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tak já při pohlednu na přibytí stránek na 559 chtěla jásat, jak se to rozjelo a ono takové smutné příběhy...holky, nevím, co napsat, aby to nevyznělo jako hloupé fráze....a přitom vás tak chápu, jakou bolest jste musely prožít (či Escadka prožívá). Myslím na Vás...

Escadko, jak psala Jitul: první záchytný bod určitě manžel. V takových chvílích chce asi i člověk být sám (s manželem). NA chvíli určitě, ale po určité době bych se neuzavírala před rodinou a přáteli, jistě i to pomůže. Promiň, snad tu "nehážu" hloupé rady...
Plus samozřejmě klidně se obrátit na odborníky - psychologa či psychiatra, umí pomoci... a jakmile se aspoň trochu vylížeš z nejhoršího, hurá do snažení a dalšího boje. Přeju moc sil!
7. zář 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@escadka ahoj nevím jak to napsat vím jak se musíš cítit je pravda já jsem tohle nezažila,mám 17 letého chlapce,ale ted se snažím znovu otěhotnět a nejde to.Musíme na umělé oplodnění jenže já mám právě strach z toho že o dítě můžu taky přijít.Musí to být hrozný,jen ti chci napsat at zbytečně netlačí hned na další těhotenství pokud si na tom ted špatně psychicky.Nechci tě strašit,ale má známá zažila něco podobného a myslela že to dalším mimčem přebolí,ale jak byla narušená psychika tak sice otěhotněla,ale holčička se narodila postižená a lékaři říkali že to bylo tím že nebyla v pohodě.Nervy jsou strašná věc.Nedoporučovaly ji to lékaři ale nedala si říct.Na světě se dějí strašný věci a tahle je jedna s těch nejvíce bolestivých.Mě umřela sestra ve 23 na rakovinu.Myslela jsem že to taky nezvládnu ale už je to lepší.Jedno je pravda a to jsem si říkala že nejsem sama která má takové trápení.Přeji ti at to zvládneš a aspon trošinku to přebolí.Vím že nikdy to nepřebolí úplně.
8. zář 2010 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@11112 ahoj, myslí, že to poslední co escadka potřebuje slyšet je nějaký odstrašující případ. Navíc to není stoprocentně prokázané, že za to může psychika, myslím to postižení. U postižení hrají roli geny a ty psychika rozhodně neovlivní. Dřív než za půl roku jí doktor stejně nepovolí otěhotnět a toho půl roku je doba, kdy na tom bude určité lépe. Kamarádka přišla o dvojčátka ve 24tt a taky na tom byla psychicky hodně špatně a nakonec po půl roce od potratu otěhotněla a má zdravé holky. Escadka potřebuje podporu a to pozitivní :wink:
8. zář 2010 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitulik24 vím že potřebuje pozitivně naladit,ale taky potřebuje vědět,že v tom není sama a taky různá rizika.Pokud se bude jen litovat tak se v tom bude utápět.Nemyslela jsem to určitě špatně a myslím že to ví.Sama jsem si zažila těžké chvíle tak vím o čem mluvím i když se to netýká takové smutné věci která se stala.Jak tady píše jedna manžel určitě bude velkou oporou nebo přítel :slight_smile:
8. zář 2010 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojki holky každá z nás toho prožila dost,život nám dává dost zabrat.každá ztráta je smutná ať ztratíme své blízké a už je nikdy neuvidíme ,ale ikdyž už nejsou tak si s nima vykladame a nedá se to ani vypsat nebo to máme všichni ve svých srdičkách,ale musíme žít dál a uvidíte že vše co si přejeme se vyplní.je se třeba dívat do předu.
8. zář 2010 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pecicka skromný dotaz ten kontryhel a měsíček jsi koupila v lékarně?
8. zář 2010 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@11112 já jsme taky přišla o miminko ve 21tt a nepotřebovala jsem slyšet nic negativního. Nevím jak Markéta, ale já se nelitovala, právě naopak, dávala jsem si to za vinu a neměla jsme se za to ráda :frowning2: . Až postupem času mě to trochu pustilo, ale pořád je ve mě taková malá dušička a říkám si, co by bylo, kdybych zavčas poznala, že se něco děje.
Ta rizika vědět nemusí, není to zatím aktuální :wink: a že jedné se narodilo postižené miminko? Kolika procentům se narodí postižené a kolika zdravé miminko? Myslím, že je jasné, jak moc je velké riziko postiženého miminka :wink: . Vím, že za toho půl roku bude na tom líp a bude se těšit na nový boj i když v srdíčku ty miminka bude mít pořád.
8. zář 2010 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pro JEJ-Kočárek už máme vybraný,našli jsme ho na netu www.ajakocarky.cz. Půjdeme ho objednat v listopadu.A čekáme chlapečka.Pro ESCADKU-Je nám to strašně moc líto,co vás postihlo.Nejsou pro to slova :frowning2:
8. zář 2010 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@britka ahoj, ano v lékarně:slight_smile:
8. zář 2010 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holčičky, včera jsem se k počítači neměla sílu dostat. Děkuju Vám všem moc za vaši podporu a pomoc. Manželovi se smutek mění na zlost, že někde někdo něco zapinkal a dalo se tomu předejít, ale tímto se živit nemůžeme, protože t stejně nejde vrátit. Nakonec jsme se přesvědčili po 2 odborných vysvětleních od lékařů, že to byla jediná možná varinata tak, abych to přežila já. Protože skutečně jsem už na začátku 5 měsíce měla obrovské břicho, neskutečné problémy se zádama a zčernalou nohu z křečových žil, které se udělaly během jednoho měsíce, ktomu mi natela celá pravá půlka třísla a fyzicky jsem na tom byla čím dál hůř. Bylo mi vysvětleno, že díky všem těmto faktorům mohlo pomalu začít docházet k tomu, že by buď strádaly miminka a nebo já a že bych se skutečně mohla i přes zašití, které tedy bohužel nikdo neudělal, roztrhnout, že by mi praskla děloha, která už na to nestačila. Pak mi také řekl můj doktor, že neměl důvod mě sledovat časteji, protže když jsem tam byla v 16tt, tak bylo vše v naprostém pořádku a že můžu být i přes tu hrůzu ráda, že jsem je takhle nenosila ještě třeba další 3-4 týdny a pak by se narodili již života schopné, ale mohli by z nich být mrzáčci. A že musím brát v plus to, že teď už si mé tělo zapamatuje, že děti nosit umí a je mnohem lépe připravené na další těhotenství, ale že dvojčata by už rozhodně nedoporučoval. Jen ty prsa opět někdo zanedbal, ke svému doktorovi jsem šla vlastně až 3 dny po potratu a ten se divil, jak to,, že mi už v nemocniuci nedali léky na tu laktaci, prostě kreténi, protže jaké mám teď další neuvěřitelné bolesti v prsou, že se jsem 2 hodiny v noci nemohla ani spát, to je fakt jen další kapka do poháru neštěstí. Včera jsem dostala injekce a léky, do 2 dnů by to snad prý mělo zabrat, jsem celá zagázovaná, že sotva dýchám, ale alespoň nevidím to vytékající mléko, to je totiž hotové utrení, když víte, že patřilo těm drobečkům. Psychicky kolísám, semtam mě přepadne neuvěřitelná úzkost a panika a brekot, z toho pak mám chvíli klid, ale bez léků a psychologa bych to asi tak rychle nezvládala, ale jsem bojovnice a budu se snažit co nejdřív z toho všeho dotat, abych mohla mít snad už konečně to vytoužené miminko, které by dostalo dvojnásobnou lásku nachystanou pro ty 2, co už jsou v nebíčku. Machač mi řekl, že už po šestinedělí se dá začít pomalu pracovat na dalším, zítra tam jedeme na popovídání si, co a jak dál, ten termín je pro mě hnacím motorem a energií na to, abych se z toho rychle vylízala a mohla bojovat dál, představa, že bych měla čekat půl roku je pro mě naprosto k nepřežití, no uvidím, co doporučí náš kouzelník Štěpán. Holky nezlobte se, že jsem se tak rozepsala, chtěla jsem vám jen popsat nastálý stav a také se vypovídat, takže ještě jednou moc děkuji
9. zář 2010 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
escada přestan se nám už omlouvat za to že jsi se tak rozepsala a nemysli si to že jsi mezi nás nikdy nepatřila.To tak rozhodně není!
Od toho jsme aby jsme si pomáhali a vypovídali se,protože člověk někdy ani tomu nejblišímu člověku neřekne to,co sem napíše!To co tě potkalo je to nejhorší,co může ženu potkat,je to ta nejvěčí bolest a čím později se něco takového stane,tím je to horší protože už je ten drobek část nás!Mnohem horší je to když se něco takového stane po umělém oplodnění!Je to nepochopitelné co se děje a proč se to vždycky děje těm nesprávným lidem!Musíš být ale statečná,nic jiného ani dělat nejde ikdyž vím jaká je to bolest,opravdu to vím!!!!Zítra ti Machač dá určitě pozitivní energii a i on sám ví že nejlepší náplast na toto je čekání co nejdřív nového miminka!Už takhle se o ty drobečky bojím a jak se přihodí něco takového je pak věta jak praví Machač DOKUD NEPOTÁHNEME KOČÁREK PŘED SEBOU NENÍ NIC JISTÉHO ta jeho věta je opradu pravdivá!!Celé těhotenství se o ty bobky bojíme a pak jak se nám narodíbudeme asi matky takové že si ani nechci představovat jaké,ale vím to že to dítě nespustíme s očí a to taky není dobré!!!!Já ti jen moc přeju od srdíčka,at tě Machač pozitivně naladí,to ted nejvíc potřebuješ,at se co nejrychleji začnete snažit a jsi co nejdřív těhotná!!!!!Určitě sem ale piš a dávej o sobě vědět budu na tebe myslet!!!!!!!!
9. zář 2010 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misa.patrik ahoj, jak ti jde stimulace a co nachlazení?
9. zář 2010 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitulik24 Jituli jojo stimuluji :slight_smile: druhy den a asi se tam uz neco deje protoze citim vajecniky,je to mozne?? :confused: :confused: jinak nachlazeni uz ustupuje vykaslavam tak je to dobry.Ted jsem si lehla jsem unavena dnes jsem v noci nespala a vstavala s Patou do skoly popijim kontryhelový čajíček jak Ty se citis??
9. zář 2010 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misa.patrik tak to nevím, já je většinou cítila až těsně před IUI nebo OPU. Nová fotka, sluší ti to na ní :wink: . Jsem ráda, že už je ti lépe. Než půjdeš na OPU, tak už budeš zdravá jak rybička :wink: . Peci psala, že jí ten čajík pomohl, tak doufám, že bude mít takový účinek i na tebe :wink: .
Já se cítím, no bolí mě dost bradavky a občas v podbřišku, tak uvidíme :wink: . Právě jsme dala do trouby masový štrúdl, aby měl manžel co zakousnou až přijde z práce :dizzy_face:
9. zář 2010 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jitulik24 Šikulka z Tebe :slight_smile: to si pekne pochutna :slight_smile: no minule jsem to citila tak 4 den ale ted ?? mozna je to tim ze mam vice jednotek nebo co :slight_smile:
Jeeee ta fotecka je stara :slight_smile: asi 3 roky :grinning: ale dekuji,kontryhel jsem uz taky kdysi pila a uz ani nevim zda to bylo v obdobi kdy se mi podarilo otehotnit,ale jak jsem psala bylinky mi vubec nevadi takze v klidecku.
9. zář 2010 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek