Jak překonat trauma po úrazu dítěte? Diskuse a rady
Ahoj holky, předem moc děkuji kdo to docte až do konce..
Mám dcerku 2 roky, od začátku měla lehký problém se zoubkem jedničkou, rozdrolil se ji a nemá ho tam, paní doktorka říkala, že se to může prostě stát i přes to, že lpím na hygienu, nevadí.
Včera byl náš den osudným. 😔
Dcerka se koupala, přítel ji vzal, oblékl a že si půjdou vyčistit zuby, tak já vytírám a najednou obrovská rána, všude hromada krve a obrovský hysterický řev. Prý ji dal na koš od prádla a on se prolomil, tudíž spadla a dala si na kachličky pořádně do zubů.
Dvojka se zlomila (kořen jí zůstal) - trojka komplet vylomená a jednička na druhé straně lehce ulomená, má ji teď jak takový Špičák. Takže se jelo na pohotovost, paní doktorka i sestřička úžasný, dcerka to zvládla krásně, vyndala ji kořen a zbytek prý ať neřeším, že takových pádů ještě bude.
No to je sice fajn, ale já nechci aby tohle se někdy ještě stalo nebo ještě něco horšího. Takže dcerka nemá levá strana (1,2,3) a druhá strana nalomená jednička, já jsem z toho úplně hotová.
Byla jsem pak po nemocnici v pohodě, ale teď je jako kdyby se nic nestalo, že se prý moc omlouvá, že ví jak je to jeho chyba, ale že už s tím nic nezmůže, že dorostou a bude to dobrý.
NE NENÍ TO DOBRÝ! Kdyby kurva dával pozor, tak se tohle stát nemuselo, nechápu jak ji mohl dát na koš na prádlo, že tam prý chtěla, no já jsem úplně na prášky. Mám na něj uplnou averzi, je mi do breku z mojí holčičky, měla jsem všude její krev a prostě asi ještě mám z toho trauma. Ona je úžasná, chová se jako by se nic nestalo, stejně tak přítel, ale já nezapominam.
Pak ji dal nabíječku, že jestli mu jí zapojí, říkám jestli se nezblaznil, že ji to dá ránu a on “ona už to ale predtim zapojila” říkám kurva, tak dostane přes prsty a nesmí, kdyby vypila predtim samo, tak ji ho das znovu? A on ze ne, říkám tak tohle je stejný, nesmí sahat na elektřinu! Tak se omlouval, ještě se ho dotklo, že jsem ho opět seřvala a že prý na něj hazim hnusny obličeje atd atd. Já prostě nemůžu jít dál, jako by se nic nestalo.
Nemám k němu vůbec už důvěru, dcerka k němu jde a je spokojená, ale já nechci ani aby za ním šla.
Já nevím. Buď jsem opravdu tak strašně hysterická nebo je to normální a bude to lepší? Já do teď vidim tu krev a všechno okolo, hlavně ten pláč a jen bych brecela, nechci jist a je mi z toho tak hrozně😔 vždycky to byla moje dokonalá holcicka a furt je samozřejmě, ale nemá zoubky, co když bude špatně mluvit nebo se ji budou smát ve školce až tam půjde, je mi hrozně. 😔
Moc děkuji za celé přečtení a teď jen do mě!
Poradit co dělat, nedělat, cokoliv.
Moc moc děkuji!
My jsme naše první společné vánoce strávili na pohotovosti. Partnerovi malá upadla a praštila se do hlavy, spadla na ramínko a vůbec nechtěla hýbat rukou. Naštěstí vše v pohodě. Mě zas nedávno upadla mladší z postele přímo na hlavu. Máme dlažbu a vyvýšenou postel. A to v době, kdy jsme měli střevní virózu a všichni zvraceli, takže nervy v kýblu, že ani nepoznáme, zda nemá otřes mozku. Nehody se stávají, neudělal to schválně ... Děti pořád někde padají, mají odřené nohy, boule a modřiny. Všechno neuhlídáš a když máš těch dětí víc, tak už vůbec ne. 🙈
Za me je to hysterie. Pady proste k tomu patri. Mladsi spadla muzi z horni postele. Byl u toho. Jeho chyba to nebyla. Proste se stalo. Nestihl ji chytit. Myslis, ze jemu to lito neni? Naschval to neudelal. Udelal to, co na ocich videl. Tomu se rika laska. Delat veci, ktery sou proste zakazany. Ruku na srdce. Tobe nikdy nespadla? Tak v tom pripade jsi dobra.
@kakba Prave, ze nikdy.
Vždycky jsem ji nějak chytla, nevymyslela blbosti kam ji dat, atd. Když se bouchla tak maximálně o skříň a to nohou, nikdy se nic takového nestalo, proto to proste nezvladam. Nedokážu přes to jít dal, nevím co mám dělat.
Třeba to prejde, ale jsem strašně tvrdá palice a když mám něco v hlavě, je strašně těžké mě přesvědčit.
Moje matka když se mi dcera narodila ji vzala ven na procházku, abych se prospala, bylo to chvíli po porodu a nechala ji venku, aby si šla do obchodu, nemohla tam s kočárem. Mohl ji někdo ukrast, mohla plakat cokoliv.
Od té doby jsem ji ještě neodpustila a malou vidí maximálně doma nebo venku se mnou, jsou to 2 roky a já ji proste malou ven samotnou nedám, mám v sobě blok, neverim ji a neodpustim. Proto se bojim tohohle, ze abych si neznicila vztah, svoji hlavou.
Tohle pro mě bylo velké peklo a stále se klepu, vidim to furt, nevím kdy přes tohle přejdu.
Nehody se stavaji, nekdy clovek (chlap ale i ja, zvlast kdyz prvni ditko bylo spise opatrne a druhe je jak kamikadze v zacviku, lezl po nabytku, pud sebezachovy nula, ten se obcas zacina objevovat ted ve skoro 5 letech) nedomysli co by se mohlo stat, nekdy zasahne rizeni osudu, prvni urazy jsou stresujici, s postupem casu a pripadne i vetsim poctem deti prichazi i nadhled…nejsem zastancem prilisne opatrujici pece…takze nektere urazy byly vysledkem opakovanych a neuposlechnutych rad nelez tam, nedelej to ( ve 3 letech sedrena vnitrni strana nohy az k bimbovi, lezl na terasy u zahonu i kdyz to nemel delat, prvni den jsem ho nosila na zachod nemohl vubec chodit, pak se oklepal a dalsi tyden chodil po vesnici jak namornik)…ale staly se i urazy kdy ja nedokazala předvídat reakci syna kdy si ve dvou letech roztristil jednicku kdyz se zakousl na chate do vany, kdyz utikal pred fenovanim vlasu…nanapadlo by me ze bude mit tak masivni hystericky zachvat, kdyz doma to dava, ma tam takovy hadi zub. dcera si zas rozrizla nohu na hristi nevim jestli o strep nebo o neco ostreho na prolejzacce, rozsekla si prst na ruce kdyz behala po po parku a spadla do vymolu v chodniku na ruku ve ktery mela hracku…neudelal to schvalne…chce to klid…promluvte si v klidu, zadne sceny a vycitani a bude zas dobre a kdyz ne tak si najdete terapeuta, at si neznicite vztah, protoze jak ditko poroste prijdou dalsi urazy, mensi/vetsi se kterymi se musi srovnat jak ditko tak rodic, jizvicky (po nestovicich, drobnych urazech) a jizvy, pigmentove skvrny - dcera ma ve tvaru slzy na obliceji jako miminko se skrabla, skvrna roste s ni.
Podle toho co píšeš i o své matce máš ale víc než problém s jedním pádem. Chápu strach o dítě, sama mám na mě rodiče velké nároky na bezpečnost při hlídání našich dětí. Ale podle tvých vyjádření jsi hodně fixována na absolutní bezpečí a je otázka, jestli to není celé k neprospěchu dítěte i tvých vztahu. Prijde mi to jako šíleně úzkostné hlídání čehokoliv, co by mohlo ovlivnit tvé dítě.
A taky si myslím,že to nemá být o argumentech a přesvědčování, protože buď si sama řekneš, že cítíš, že to není v pohodě takto reagovat, a pak to můžeš taky sama změnit. Nebo budeš mít jen pocit, že tě ostatní nechápou, a pak si stejně pořád pojedeš to svoje. Toto není o tom, jestli jsi nebo nejsi tvrdá palice, jak píšeš, ale o ochotě se na své chování a reakce podívat kritický nebo z jiného úhlu pohledu.
Tak tady je problem s tebou. Jsi moc uzkostna. Prvne bych zacla u sebe. Trochu zvolni. Takto se ti to vymsti. A naopak do budoucnu to tobe i diteti prejde pres hlavu a bude to velkej problem. To pak dite nemuzes sverit ani do rukou ucitelky ve skolce. Nedovolis mu, aby sel pesky ze skoly domu nebo hur, jit s deckama do parku.
Navstivila bych pomoc. Nasmerujete, mozna pochopis, ze takova prehbaba uzkost je spatne.
@kakba Asi tak bych to řekla, jak si napsala.
S tou školou a učitelkou, proste ji chci mít furt u sebe, 1,5 jsem byla s ni sama, od počátku těhotenství, jsem na ni strašně moc fixovaná a nechci ji dát nikomu, jsem fakt na palici z toho 🤦🏽♀️
@westie Děkuji moc za odpověď.. je to fakt.
Nejhorší je, že jsou 3 hodiny ráno a já stále mám pocit, jako by se to stalo před 5 minutami, nejradši bych ji furt něco kupovala, všechno proste aby zapomněla a byla šťastná.
Hračky, sladké cokoliv.. asi jsem fakt na hlavu
@jannym To mě moc mrzí, takové úrazy.. to musí být ☹
Já vím, jsou horší věci, ale já mám pocit, jak kdyby se stalo něco velikého, jsem z toho ještě teď vyklepaná…
Moc děkuji za komentář
Jak už píšou holky, problém bude jinde, tohle ho jen ukázalo. Možná by bylo fajn s tím zkusit něco dělat, ať maličkou moc nedusíš. Úrazy se dějí a dít budou. Když nepočítám tři vyražené a dost uražených zubů našich dětí, největší pecka byl výlet na kole, po kterém dcera (tehdy 7) skončila na JIP. Nakonec vše dopadlo dobře, zlomila si čelist a na bradě má asi sedm stehů. Nebo teď na podzim pětiletý dělal blbosti, pořád mu muž říkal - odnes ty hrábě (kovové). Neodnesl, udělal salto a hlavou přímo na ně. Tři stehy.
Pro tvého chlapa je trest už to, že se to stalo jemu. Pokaždé, když malou uvidí, bude myslet, co měl udělat jinak. Chápu, že se na něj zlobíš, ale taky se mi zdá, že to prožíváš až nezdravě.
Jinak mě teda pobavila myšlenka v diskusi, že chlapi jsou úplně marní a je třeba na ně neustále dohlížet, dávat jim návod.... A nebo nejlépe se o dítě starat sama, jelikož ti méněcenní tvorové by to bez ztráty kytičky nezvládli...
To ze ti za ty 2 roky nikde nespadla nic neznamena. Byla maly miminko, ted uz bude aktivnejsi a treba za mesic muze tobe nekde spadnout, vyklouznout. Proste se stalo a nic s tim neudelas. Chudak chlap, urcite je z toho sam vystresovany a nepotreboval by spis obejmout? Oba to mozna potrebujete, vzdyt jste partneri, jste v tom spolu. I on videl krev vasi maly...
Bohuzel mas problem, ktery tady nevyresime. Mas pocit, ze se o malou umis postarat jen ty. Asi za ni furt i stojis, protoze si myslim, ze ve dvou letech se dite bezne bouchne nebo spadne... Mama udelala chybu, ale stacilo rict, at uz ji ma vzdycky u sebe a mohlo se jit dal. Tvuj muz neudelal nic...mozna az jednou malou neuhlidas ti to docvakne, ze se to muze stat kazdemu. Ale byla by velka skoda si myslet, ze jsi vic, nez dcery otec a mas pravo mu ji nedavat nebo ho hlidat nebo mu davat prednasky a promlouvat s nim...Ale tuhle zmenu neudelas hned. Jen o tom treba aspon zacnes premyslet.
Autorko... Prosim Te, zacni s tim neco delat, klidne si nekam i zajdi popovidat. Svet neni sklenik ci nejsme zviratka v zoo, kde jim nic nehrozi.
Pokud svoji dcerku az takhle chranis, nic nedovolis, nic nezkusi, nemuze se poucit z chyb... Co z toho do zivota bude mit? Jednu ji budes muset s nekym nechat, jednou vyroste a bude sama. Prvni roky zivota jsou proste TOP v tom, co si neseme v sobe a bude to mit hrozne tezke. Sedni si, nohy nahoru, vysvetli, ukaz a nech ji... Ty deti to chteji, potrebuji a nepujde to jinak nez ze Ty zapracujes na sobe. I tak budes dokonala mama i kdyz dite majznes dvermi, omylem strcis ci na prolezacce nechas viset protoze jej nepobezis hned zachranit, ale v klidu se pokusis navrhnout at to zkusi vyresit samo. Budes porad uzasna i kdyz ji das mamce a zavres obe oci nad tim, co spolu provadi. Neklesnes v jejich ocich, kdyz zajdes za pritelem, obejmes ho a odpustis mu, protoze on je z toho ted fakt v prde.. i kdyz to chlapi treba nedavaji najevo.
@marimanta Jo můj chlap většinou řeší všechno mnohem víc jak já a dělá kolem všeho hysterii :D u nás se 90% úrazu stane se mnou a snad není den, aby někde někdo nespadnul, neprastil se apod. A zakladatelce doporučuji si neporizovat další děti, protože půlku úrazů si ty naše způsobí navzájem :D
Jsi hystericka, nehod ještě bude... A věř, že i za tvé přítomnosti se jednou něco stane a líbilo by se ti, kdyby se manžel k tobě zachoval tak jako ty teď k němu???!
@aarriel No to jo... Ty "kocarkove" deti jsou pak jako casovane bomby az zacnou poznavat svet.
Nejvic zraneni se stava doma pod dohledem rodicu, to je fakt.
A proste to psycho, kdyz se malej prcek v lete v satickach rozbehne po silnici z kopce a je skoro jiste, ze az se rozmazne o asfalt, bude to psycho...
A co pak ve skolce, jeee to je porad neco. Ucitelka vydesene zahlasi... zasmeju se, uklidnim ji a mavnu nad tim rukou.
Podle mě máš normálně trauma z toho úrazu a to bude chvíli trvat, než to přejde. Ale pravdou je, že člověk občas něco nedomyslí. Stalo se nám před dvěma lety 23.12. šli jsme na procházku na hřiště, tam byla dětská lanovka, dceři byly dva roky. U nás na hřišti ji zvládala sjet, tady ale byla mnohem prudší. Nám oběma s manželem vypnul mozek a dodnes nechápu, že jsme ji tam pustili. Spadla, opravdu ošklivě, sponky, které měla na hlavě se jí zarazily do kůže. Krve jak z vola, volali jsme rychlou, nakonec z toho nebyl ani otřes mozku, jen ta povrchové rána. Já jsem z toho dlouho měla noční můry, výčitky, dodnes to mám před očima. Mohla se zabít, kdyby spadla nějak hůř, tak si mohla zlomit vaz, oba to víme. Málem jsme si zabili dítě, vlastní demencí.Meli jsme velké štěstí. Asi je dobře, že jsme tu chybu udělali oba, vzájemně si to nevyčitáme. Hodně nás to poučilo.
Každopádně takové věci se bohužel stávají. Vzájemné vyčítání ničemu moc nepomůže. Poučil se a věřím, že už to neudělá.Víc dělat nemůže. Tvůj strach o dítě mi přijde trochu přehnaný, s tím bys asi měla pracovat. Když nikdy nespadne na zadek, tak se spoustu věcí nenaučí, to není dobře. Přehnaná péče může ubližovat.
@jane46 Mam taky jen jednu dceru a pro me je to taky psycho, kdyz se nekde rozmajzne, sedre si koleno nebo i nejaka nemoc. Ale chci, aby byla samostatna, takze musim zavrit oci a uklidnit se. Kolikrat posilam manzela, protoze vim, ze on je v klidu a dokaze dceru uklidnit vic, jak ja a pak mu podekuji a obejmeme se, protoze vim, ze to je i jeho holcicka a i on se trapi, jen to je proste chlap a nedava to tolik najevo. Nebo kdyz ji v nemocnici napichovali kanylu, ja u toho byt nemohla, proste jsem to nezvladla, tak byl u toho manzel a drzel ji za ruku a utesoval ji a pak mi rikal, ze byl taky po💩 za usima, jak se bal. Proto verim, ze i chlap se touhle situaci trapi a potrebuje pochopeni a uteseni. Mozna clovek, ktery ma vic deti, tak to zvlada lip 🤣 ale my rodice jedinacku bojujeme kolikrat sami se sebou 🙈🙈🙈
Nechci být zla, ale je to nehoda.(nemyslím zásuvku) já mám děti 10 a skoro 3 roky a s dcerou (10)se i mě staly prusery. Například jsem ji málem připravila minimálně o oko. Je to hnus, ale úrazu bude plno. A můžu tě ubezpečit že děti ve školce neřeší kdo kolik má zubů. Můj syn se se zuby narodil, ty mu vypadly v porodnici, a další už nenarostla. Jedná se o 2spodni jedničky a i přesto má teď před třetím rokem ukázkové L, u kterého spodní jedničky potřebujeme. Dcera má zuby všechny a vždy měla a L prostě říct nedokáže. Uklidní se, vydychej, to zapracujes a bude ok
No tak tohle ale uz chce odbornou pomoc. Protoze to bude horsi a horsi. Pracuji ve skolstvi a vidim to dnes a denne. Fakt opici laska toto. Zbytecne ublizujes diteti, sobe a svemu okoli. Vim driv se zacnes lecit, tim lip. Vzpamatuj se, dokud muzes
Autorko, aby sis nemyslela, ze Tobe se nic stat nemuze - pred mesicem a pul, kdyz jsem vyzvedavala dvouletou z detske skupiny, jsem se na vterinu otocila ke skrini pro obleceni. Behem te vteriny mlada stihla blbnout, uklouznout na podlaze a rozseknout si celo o hranu zidlicky. Krve jak z vola, ja ji to tam provizorne osetrila, doma sesila. Byla to moje chyba? Asi tezko, nemam oci i vzadu a tezko na ni budu koukat 24/7/365. Tohle jsou proste blbe udalosti, ktere se stavaji. Doporucuju Ti odbornou pomoc, at to dite i partnera nedusis svym neprimerenym strachem. Je normalni se bat o dite, ale to, co tu popisujes, je moc.
@klokanka31 Vaše věta: Je jasný že chlapi si neuvědomují co všechno se může stát.
A ženy ano? Tohle rozdělování na chlapy jako tupce a ženy jako nejzodpovědnější a nejsvatější pod sluncem není moc dobré a už vůbec ne tento vzorec vštěpovat do hlav i dalším generacím. 🙏
Autorko, zkouším se vžít do vaší situace. Chápu, že jste naštvaná. Že vás to mrzí. A hlavně ty zoubky - ty než dorostou (nové) tak to bude trvat. Tudíž to na očích (a přítel na talíři) budete mít asi hodně dlouho. Ale jak tu psala jedna paní výše - přítel to přece neudělal schválně a taky s tím musí žít. Je to obrovské ponaučení do budoucna. Být sprostá a křičet před dítětem taky není dobré. Ani chtít, aby dcera k příteli nešla. Teď to vidíte jednoznačně, ale v budoucnu by se vám to mohlo vymstít. Věřím, že čas pomůže a až se k tomu vrátíte později, už to budete vidět zase jinak.
S tou nabíječkou to tedy dobré není, s tím souhlasím, k tomuto by se děti vůbec neměly pouštět, a tak malé děti vůbec. Toto JE nezodpovědné. Vše jde vysvětlit, na všem se domluvit.
Můj syn si taky ulomil přední zub, když ho měl chlap na starosti. Můj krásný dokonalý chlapeček nemá dokonalý úsměv 🫤 Takže chápu, že jsi naštvaná a obrátila jsi svůj hněv proti manželovi... Neměla bys to ale přehánět. Už se stalo, stejně to nevezmes zpátky a manžel už se z toho jistě ponaučil. Není to konec světa a zuby dorostou nové. Příště se to může stát i tobě... I když člověk to dítě neustále hlídá, k nehodě stačí jedna jediná vteřina...
Ja te chapu. Myslim, ze to pro tebe byl traumatizujici zazitek a je to jeste cerstve, tak jsi z toho hotova, to je prece normalni a pochopitelna reakce… dej tomu cas, myslim ze to potrebujes trochu zpracovat a prijmout co se stalo. Neupinej se na to, ze je to chyba muze, rikej si ze to byla nehoda. Vaznejsi, oskliva nehoda, za kterou nikdo nemohl, presto ti to muze byt lito - klidne to obrec, polituj sebe i malou, prijmy ty emoce. Pak se mozna dostavi i vdek, ze to odnesly jen zuby a nestalo se neco opravdu vazneho… zuby nakonec dorostou a zvladnete to. Dej si cas a prostor to zpracovat 💛