Těhotenství - nejkrásnější období v životě?

Když jsem na testu objevila // byla jsem štěstím bez sebe. Otěhotněla jsem téměř hned. Strašně jsem se těšila na těhotenství a až do 8 měsíce musím říct, že jsem si to i užívala. Nebylo mi špatně, prostě pohoda. Od 8 měsíce už jsem měla pocit, že je to za trest 😀 Měla jsem velké břicho s kterým se vůbec nedalo spát. Hodinu jsem se uvelebovala v posteli než jsem ulehla. Pak mě začala bolet stydká kost a to tak, že jsem občas udělala krok a už jsem se nemohla hnout z místa. Porod pro byl s porovnáním ten poslední měsíc uplná pohodička 😀 Takže pokud by těhotenství trvalo jen 8 měsíců asi by to bylo mnohem příjemnější. Ale i tak jsem se snažila užít ten vzácný a nádherný pocit, že ve mě roste moje miminko. To jsem si ještě neuměla vůbec představit, jak moc jí budu milovat až se narodí. Ta pravá láska přijde až později, až po prvním usměvu, pohlazení. Na další mimi se strašně těším.

@jitavrtule Pod to se mohu taky podepsat. Mám na to stejný pohled. Prvních 5 měsíců nevolnosti,pak zase cukrovka s inzulinem a ve finále 5 týdnů na udržení v nemocnici. Holky se narodily akutni sekci o 6 tydnu dřív. Opravdu jsem si to vůbec neuzila. Ještě ke všemu mám dvojčata který jsem za boha nechtěla-teď je samozřejmě obě mám ráda, ale první dva měsíce jsem si přála aby to vydrželo jen jedno. Přišlo mi to že jsem hrozná maceha protože kolem sebe taky slyším jen jak je to úžasný.

V podstatě jsi si odpověděla sama. 🙂 Ta, která měla krásné těhotenství jako já, tak pro mě to byl nádherný zážitek. Ten, komu bylo špatně, nebo měl deprese, vážné zdravotní problémy, ti nejspíš řekne pravý opak. 🙂

Já měla těhotenství naprosto katastrofální :D zvracela jsem po celou dobu od rana do vecera. Vyzvracela jsem 7 kilo a ke konci s rostoucím briskem nabrala 7 takze jsem byla na svem 🙂 plet jsem mela dobrou,vlasy ani zuby nebyly znicene,takze to bylo asi tak to jedine dobre :D uplne jsem prestala jist maso,chut a pohled na nej mi nedelal dobre,zato mandarinky jsem jedla denne :D vubec mi neprislo ze bych mela nejake brisko,az ted zpetne z fotek vidim jakou jsem mela vanu :D cesta k miminku u nas byla opravdu tezka,takze jsem nakonec rada ze vse dobre dopadlo 🙂 mela jsem silene nevolnosti a silenym porodem to skoncilo,ale Natalia za to určitě stála i když sla o měsíc dřív 🙂 😉 :-*

@jitavrtule @lkal Líhnutí z vajec by mělo něco do sebe :D Když jsem byla těhotná, přemýšlela jsem, jak to zvládají slonice, které jsou březí skoro dva roky 😕

@evaamy Naštěstí už jdete do finále a všechny obtíže nahradí nevyspání a společnost děťátka, se kterým není vždy snadné se domluvit 😉

@mon_88017 U nás doma se vyznává zásada, že tatínek je rodič stejně jako já, takže mě dokázal plně nahradit 😀

@happylenulka Nepopírám, že přítomnost rostoucího života má něco do sebe, jen je někdy náročné to zvládnout 😉

@brendamonique Obávám se, že pokud se nepodaří holčička, budete muset podat reklamaci spíš na muže 😉

@lrg Máte můj obdiv, že zvládáte těhotenství i malou holčičku k tomu!

@ally8 Taky jsem byla hrozně zvědavá na to, jak miminko vlastně bude vypadat. Vůbec jsem si neuměla představit, jak vlastně vypadá malý okupant mého břicha 🙂 Výsledek mě ale mile překvapil 😀

@ebro Prožívat obavy, zmatek, strach i smutek k mateřství patří. Podle mě neexistuje žádné měřítko "správných" mateřských pocitů. Proto bych si nedovolila kohokoliv soudit za to, že prožívá něco, co já neznám. Naopak mi přijde odvážné, že své pocity dokážete přiznat a mluvit o nich.

@giovanna2012 Krásné těhotenství má určitě něco do sebe 🙂

@bigginka18 Každé miminko je velký zázrak a některé ještě o něco větší 🙂

První těhotenství jsem si pořád na něco stěžovala - na začátku na nevolnosti, pak na tlačící bříško, na kopající mimčo, na pálení žáhy... na konci na nespavost atd. atd 🙂 ALE u druhého těhotenství jsem si užívala každý den, a musím poctivě říct, že i když jsem 10 dní přenášela, ani jednou jsem si nepostěžovala na to či ono. Byla jsem vážně šťastná, že mám v bříšku zdravé miminko, které o sobě dává vědět a říkala si, že tohle už třeba nikdy nezažiju, tak si to přece musím užít 🙂

@twoangels Souhlasím s vámi, že ať se děje cokoliv, je pocit, že ve vás roste nový život, je nezapomenutelný 🙂

Já jsem se strašně na těhotenství těšila. Trvalo nám deset měsíců, než se zadařilo. A protože jedna z mých velmi dobrých kamarádek se s manželem o mimčo snažila ještě o rok déle než my a bohužel měla za sebou za tu dobu už 3 potraty, bála jsem se toho taky strašně moc. Já jsem celkově takový stresař ☹ Nejdřív jsem tam měla nějaký malý hematom. Měla jsem klidový režim a byla od začátku na neschopence (jsem učitelka, takže vzhledem k tomu, že jsem otěhotněla o letních prázdninách, byla bych v září a v říjnu ve škole "v ohrožení" z důvodů chřipky a podobných bacilů). Hematom se za pár týdnů ztratil, ale já ještě v půlce čtvrtého měsíce často špinila, někdy i lehce krvácela jasnou krev. Takže samé stresy z toho. Do té doby jsem jen ležela, takže potom - na konci čtvrtého měsíce, když už to bylo ok, bylo docela náročné i obejít panelák 🙂 Pak už bylo vše ok...až do dne porodu....Byla jsem ten den na prohlídce na gyndě a vše bylo ok. Končila jsem 33. tt. No a v noci jsem se probudila s tím, že mi praskla voda - rozsvítila jsem lampičku a naskytla se mi scéna jako z hororu. To, co ze mě doslova sršelo nebyla plodová voda, ale krev. Pod sebou asi půlmetrový flek krve. Takže honem do nemocnice, na sál na císaře, malou odvezli 60 km do nemocnice, kde jsou specializovaní pro nedonošené....Ještě že to dobře dopadlo. Takže asi tak...

Musím říct, že jsem si v druhé fázi těhotenství hodně stěžovala, že v noci chodím pořád na WC, nevím už jak si lehnout, atd atd, ale ted, 7 měsíců po porodu krásné holčičky si občas řeknu, jak to bylo krásné nosit ji neustále u sebe a tak se už moooc těším na druhé těhotenství...🙂

Za mě rozhodně ne!!! Je fakt, ze jsem neměla od zacatku jedin problém cele těhotenství mam neuvěřitelně pohodové ... Ale to všechno omezování, rozbouřené hormony, růst břicha a celkové tolik změn.. Nevím, nejde to brát v klidu, alespoň ja to neumím ... Už 8 měsíců to beru tak jak to je, malého miluju furt zkoumám pohyby a svým způsobem si to užívám ... Ale ty deprese z velkého půpku a nudné čekání mi az tak krásné nepřijdou ... Jediné co mě uklidňuje, ze budu za mesic sama sebou a ze mužu byt rada protože jsem ženská a ne slonice, která je březí o poznání déle 😄😄😄 hezké na tom je to, ze to je jen parkrat za život, někdy jen jednou😊

první jsem si užívala víc, hodne jsem spala a mela i menší bříško...plánovaně 6mes po porodu jsem otehotnela podruhé....a tam už jsem nemohla spát kdy jsem chtela jak jsem chtela, avíc bříško roslo rychleji a víc a ke konci, jsem byla ráda, že jsem došla k termínu....

ano, je to krásné, že v nás roste nový život, ale patří k tomu i unava a ke konci menší pohyblivost atd....nenazvala bych ho nekrásnější ale ani bych ho nenazvala obyčejné...je krásné.....a prostě každé období života má svoje.....

pamatuji si, jak jsme prožívali ultrazvuky, když malá zívla...zázrak, nádhera...ale ke konci to prostě náročné je....

@1velrybka Jde mi mráz po zádech, když si čtu vaše zážitky ☹ Jsem ráda, že nakonec vše dobře dopadlo. Stále si říkám, že každé dítě je zázrak a některé ještě o něco větší 🙂

@kattherinne Sama jsem bohužel trávila těhotenství v bolestech, a tak nošení dítěte pro mě nebylo vůbec příjemné ☹ O to víc jsem malou nosila, až když se vydala na svět 🙂 Přeji vám, ať se brzy dočkáte druhého miminka 🙂

@makuka88 Poslední týdny těhotenství jsem si taky připadala jako velryba na suchu 😀

@tarra27 Na ultrazvuku jsem vždycky přemýšlela, jak ten skřítek bude nakonec vypadat 🙂 Nedávno jsem v manželově papírech našla fotky z ultrazvuku, na kterých Anička vypadá jako takový malinký plyšový medvídek 🙂

@lidka_hipp Celé to od probuzení do porodu trvalo jen hodinu, ale byla to asi ta nejdelší hodina v mém života. Já jsem taková citlivka a hned se rozbrečím, když jsem v těhu špinila, hned jsem bulela. Ale když ze mě doslova lila ta krev v den porodu, tak mi ani slza neukápla, ani brečet jsem nebyla schopná. No fuj, ještě teď je mi do breku, když si na to vzpomenu. Cestou v autě jsem se bála nejhoršího, dokonce jsem se na to snažila psychicky připravit a celou dobu jsem do manžela hustila, že asi budu hnusná a nesnesitelná, jestli to se mnou zvládne, když to špatně dopadne. On mi pořád říkal, že to dopadne dobře. Po probuzení mi sestry řekly, že prý ty před nimi (mezitím se střídala směna) říkaly, že porod dopadl dobře. Ale přecijenom, pak ji převáželi 60 km a já neměla žádnou zprávu, zda i nadále je to ok, zda není nějaká komplikace. Až po 4 hodinách tam zavolali a potvrdili, že vše je (v rámci možností) v pořádku. V porodnici jsem dostala kašel, takže (když jsem měla císaře) jsem Marušku poprvé viděla, až když jí bylo 14 dní. A musím říct, že jsem zrovna narazila na dost nepříjemnou sestru. Nejdřív jsem čekala na chodbě pár minut (věděli o mně, musela jsem nejdřív zazvonit přede dveřmi a představit se, aby mi bzučákem otevřeli), pak vyšla sestra a skoro pohrdavě se mě zeptala, jestli jsem tam snad poprvé, když nic nevím, tak jsem jí vysvětlila, že jsem přijet nemohla kvůli kašli, abych malou nenakazila a že jsme jen denně volali. Tak mi dost chladně řekla: "Támhle ten poslední inkubátor v rohu". Inkubátor byl zvrchu zakrytý dekou, takže jsem koukala jen ze strany škvírou. Nevěděla jsem, co můžu a co ne. Asi po 5 minutách přišla sestra, ať si deku sundám....a pak ať si malou pochovám. No bulela jsem jak želva....ty hadičky....a tak nějak všechno to na mě dolehlo. 3 dny na to mě už u ní (patro nad ní) ubytovali. Z původních 1990 g už jsme v deseti měsících na 9,3 kg 🙂 A na neurologii nám min. měsíc paní doktorka říkala, že je spíš o 7 týdnů napřed místo pozadu. Naštěstí už na další kontrolu nemusíme.

@1velrybka Blbci se holt vyskytují všude ☹ Každopádně je super, že vše nakonec dobře dopadlo a vy se můžete radovat z krásného miminka, které všechno dohnalo 🙂 Malá má krásné jméno. Moje Anička je vlastně Anna Marie po prababičkách 🙂

Pro mne jsou obe tehotenstvi vzpomínka na krasne ocekavani vytouženého děťátka, ale bohužel obe tehotenstvi byli problemove. A ten stres, co dnes dokazi testy plne silenych informaci v mame vyturovat jsou často neunosne. Ale i po tom vsem coz obnášelo i rozhodovani se o zivote ditete jiz v tehotenstvi, mne i přesto tehotenstvi prislo krasne. Krom toho, je to tak kratky cas, ze potom clovek vzpomina s usmevem, jak lezl po ctyrech na zachod, v obchode mu tekly sliny nad nezdravymi vlaskymi salaty a hned sprintem za pokladnou jsem je ladovala do seb apod.. Proste je to jedinecnost tech 9 mesicu, které se uz nikdy nebudou opakovat. No a ikdyz se pak narodilo mimatko, které do života ma spoustu prekazek a teprve potom jsem pochopila, co je v zivote peklo, povazuji takove tehotenske hlouposti opravdu za usmevnou historku. Byla bych ochotna prozvracet cele tehotenstvi, pokud by to prineslo zdravi diteti.
Jinak teda, co mne osobne takova blbina na tehotenstvi vadilo, tak ja nemela ani jednou velke bricho. Strasne jsem se chtěla chlubit a vždy do 8 mesice jsem vypadala jak většina maminek na zacatku. Když jsem se hladila po brichu, tezko mohli kolem jdouci tusit, jestli mam hlad nebo jsem se chvalim jak jsem se dobře najedla 🙂)

To je asi velmi individualni.Ja jsem tehotna a citim se jako bych ani nebyla 😀 na zacatku zadne nevolnosti,nezvracela jsem,neomdlevala.Na vaze pribyvam velmi pomalu takze stale mam svou S velikost.Pravda,citim se jen vice unavenejsi tak behem dne spim,ale to je tak vse.Takze ja sama za sebe muzu povedet ze si tehotenstvi uzivam - haha ale uvidim jak budu mluvit na konci s velkym brichem,zda budu stale tak v pohode 😀

@romantika Koukám, že jste měla s břichem přesně opačný problém než já 🙂 Je fakt, že paměť je milosrdná a ty nejhorší zážitky dokáže tak nějak zjemnit a my jsme ochotné mít další děti 😉

@elib Držím vám palce, ať vše dobře dopadne 🙂 Jinak máme tu soutěž i pro těhulky: https://www.modrykonik.cz/forum/dny-s-hipp/soutez-pro-tehulky-/

@lidka_hipp Je pravda, že u mě těhotenství nebylo pohodové už od začátku a za celý průběh, nebyla doba, kdy bych byla v plné kondici. Jen jak si vzpomenu, když jsem musela na kontrolu, jak dlouho mi trvalo, než jsem se šnečím tempem dostala domů od zastávky autobusu, kterou máme jen dvě minuty, .
Druhou část už jsem musela hlavně proležet, do toho těhotenská cukrovka. Ale zase jsem měla čas pročíst spoustu knížek, kouknout v klidu na filmy, učit se angličtinu, konečně vybrat fotky na vyvolání...
Omezení sice bylo na jednu stranu dost, ale bylo mi jasné, že po porodu už se nezastavím, takže takové klidné období a to těšení na děti jsem si v podstatě užila 🙂 A hlavně děti se narodily v pořádku a zdravé. Teď lítáme s dětmi pořád venku a pohybu je zase dostatek 🙂