SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček
Všichni nastoupit do LEGO DUPLO jezdícího vláčku! Za chvilku odjíždíme do světa fantazie a her 🙂 Malí cestovatelé si užijí postrkování vláčku po kolejích a zastavování kvůli nakládání a vykládání beden s jablky a dýněmi. Nechybí ani přejezd a auto, a tak si spolu můžete povídat o tom, jak funguje doprava i proč je důležité dodržovat bezpečnostní pravidla.
Právě o pět stavebnic LEGO DUPLO Vláček si teď můžete zasoutěžit. Napište sem do fóra, jak s dětmi cestujete a co zajímavého jste na cestách zažili a získejte srdíčka. Pět vybraných odpovědí odměníme i krásným balíčkem 🙂 Výherce vyhlásíme v neděli.
My cestujeme jen autem nebo kocarkem. A co jsme zazili? Prebalovani na prednich a zadnich sedackach,ktere nikdy neskoncilo nehodou. Hodne spici miminko,popr.samo si hrajici a cekajici na prijezd do cile. Cestovani ji nevadi,rada poznava nove a nove veci,takze jsme stastni rodice.
Cestujeme denně, nejčastěji autem což syn zbožňuje a rád sleduje okolí a hlásí co kde vidí. Protože miluje všechny dopravní prostředky tak ho rádi bereme na výlety vlakem - hlavně naší historickou dráhou, lodí, autobusem, tramvají... zatím nám chybí jen letadlo.... Co se zážitků týče tak asi jen jako spousty jiných - baví ostatní spolucestující svými komentáři 🙂
Máme rádi mnohost a pestrost 🙂 ..... a tak jednou jdeme pěšky, podruhé v kočárku, pak na koloběžkách s Viktorkou v sedátku, na kole s cyklosedačkou, někdy máma nazuje brusle a veze kočárek, taky vejletíme vláčkem a už jsme s Viky sjížděli i vodu - Jizeru, autobusem už se taky svezla, jasný je auto, kdy se na delší vzdálenosti snažíme jezdit když má V. spát, sama drandí na motorce, ale ještě neokusila letadlo. Snad příští rok! Když tady u nás je toho tolik na koukání, že nás to s ní zatím ani do ciziny netáhne... 😉
Máme rodinu 200 km daleko a cestování autem Malej moc rád nemá, musíme cestu vždy naplánovat na jeho spaní, jinak je to hrůza pro všechny. Takže pokud můžeme, tak raději jezdíme vlakem. Vláčky přímo zbožňuje, tak je to ideální cestování. Ve vlaku může lítat, jak chce. Vždycky si tam nadělá spoustu nových kamarádů, protože se u každého spolucestujícího musí zastavovat a každej ho obdivuje. A já celou cestu balancuju a držím malého, aby někde nespadl. No hlavně ale, že je spokojený a nepláče.
Krasny vecer maminky 😊 U nás se cestuje různé , v kocarku, pěšky, na kole (mama šlape a Danik se veze 😄) na motorce (odrazedle) ale i s mámou a tátou autem nebo autobusem 😊 V listopadu se chystáme ke kamarádce tak chceme jed poprve vláčkem a uz se na to moc tesim, hlavne na tu upřímnou radost v tech jeho očkách😍😊 a co jsme zajímavého na ceste zažili? Nejzajímavější bylo kdyz jsme šli nedavno na procházku v kocarku do nedalekého lesíku ,došli jsme ke krmelci pro zvířátka a Danik nadšeně vola haf,haf (ted haf děla na každé zvířátko co ma 4 nohy) a ukazuje prstikem na srnecku,která byla asi 10 metru od nas😄 No v tu chvili jsem nevedela jestli mam utíkat nebo ne, mela jsem docela strach,tak jsme pomalu odkraceli z dohledu a pak jsem urikala i s kočárem směrem od lesa k ceste 😅 A pak me mrzelo ze jsem to nevyfotila , jelikož mi muž nechtěl věřit s zeptal se jestli jsem si ji ne spletla ze psem .. ne nespletla 😊
Jezdime autem, MHD a i vláčkem. Největší zážitek z vláčku jsme asi měli, když jsme jeli poprvé delší trasu a to na sraz s tetama konikovkama, tak cestou zpět jsme vychytali dětský vagon. To byl zážitek i pro mě😉
Se synem od narození cestujeme autem, když trochu vyrostl a začal více vnímat, tak vláčkem 🙂 a v létě jsme jezdili na kole. Často chodíme také pěšky se psem Benem,kterého chce syn 2roky venčit sám za vodítko. Když jsme byli letos na prvni velke tydenni dovolené v Krkonoších, manžel nám chtěl ukázat Čertovu horu. To byl teprve zážitek. Jeli jsme lanovkou nahoru i dolů, a jako rodiče jsme měli větší strach než náš 2lety syn.Měla jsem obavu,aby vydržel sedět a on překvapil. Cestu nahoru i dolů vydržel sedět a díval se a poslouchal,co mu popisujeme, co je všechno z takové výšky vidět. Přitom mával na lidi,co šli pěšky pod námi. Takže i lanovkou už se projel.
A když jsme měli v září v rámci Dnu evropského dědictví otevřený hornický skanzen, jednou z atrakcí byla jízda starým dolnickým vláčkem. Na to se Matěj moc tešil a nemohl dospat. Nakonec se dočkal a když jsem viděla jeho rozzářená očička, když mohl nastoupit a pan průvodčí mu dal starý lístek, který mu označil, byla jsem i Já moc šťastná. Syn vláčky moc zbožňuje a kdykoliv je u prababičky, kde jezdí lokálka každou hodinu,musíme běžet od domu ke kolejím, a pokaždé,když na nás pan strojvedoucí zatroubí a zabliká světýlky,je syn moc šťastný. Jsem zvědavá, jaké povolání si nakonec vybere.
My nejcasteji cestujeme v kocarku, kdyz je ale potreba se prepravit nekam dal, vyuzivame auto. Mala rada jezdi v aute, jen nesnasi, kdyz stojime na cervene, to hlasite protestuje...
Náš téměř dvouletý kluk je milovník veškerých dopravních prostředků a naše 7 měsíční dcera jej už v této zálibě dobře kopíruje. U nás na maloměstě chodíme nejvíc pěšky s naším dvojkočárkem, občas se vmáčkneme s korábem i do místního autobusu a já jsem si dokonce konečně dodala odvahy a začala jsem řídit. Jeli jsme i místním turistickým vláčkem, což mělo obrovský úspěch a s jízdenkou si hraje doma doteď. Ovšem největší popularitě se těší šaliny u babičky v Brně. Přestupní uzly v něm vyvolávají stav podobný extázi, koleje miluje. Jedno z prvních slov bylo "natn" (nastoupit). Dokonce jsem synovi jednou chtěla udělat radost a jeli jsme jen tak: mladší v nosítku, starší za ruku a jeli jsme 5 zastávek do centra a pak zase zpátky. Spokojenost obrovská. A večer máme ještě takový rituál, Tomík říká: "s(l)uníčko (s)pinká, auta, kamiony, mokolky (motorky) a mašinky taky" a pak usne!
Syn miluje cestu vlakem, takže když je to trochu možné jedem vlakem i delší trasy. Když jsem byla těhotná, tak jsme k babičce místo autem jeli 3 hodiny vlakem. vypadalo to sice komicky, krosna s věcma, pes, dítě a ženská s velkým břichem. Ale měl vždycky neskutečnou radost a cestu zvládal bez problémů. Malá do roku nenáviděla cestování v autě, takže jsme se čemukoli vyhýbali. Naštěstí i to už polevilo, takže už začínáme zase výletovat a jezdit. Nejvíc se těším, až budou oba jezdit na kolech a dáme si pořádnou šlapací stezku.
Cestujeme hodně pěšky, kočárkem, dříve nosítko, teď s motorkou či na tříkolce, a kombinujeme s MHD, jinak bych vůbec nic nestihla, i tak mám vždycky nějaké zpoždění🙂. Občas se nám podaří jet s někým autem. Tyto dopravní prostředky zvládáme s přehledem 🙂 Ale teprve minulý víkend jsem se sama s dvouleťákem odhodlala na hodinovou jízdu vlakem, a byl to zážitek nejen pro mě a pro malého, ale myslím, že i pro ostatní spolucestující 😉 . Po cestě tam to ještě celkem šlo, našli jsme místo v kupé pro matky s dětmi (a už chápu, proč tato oddělení ve vlaku jsou😀), ale i tak malej vydržel v klidu sedět jen půl hodiny.... Ale cesta zpět bylo hotové ,,utrpení"...pro všechny☹ Běžný vagón plný lidí a navíc 20 minutové zpoždění...to už jsem si přála být neviditelná. No, přežili jsme.... malý o té jízdě pořád básní a já se děsím toho, že za měsíc musíme jet znovu☹, to už nebude jen batoh, taška, složený kočárek, ale i zimní oblečení, a k tomu uhlídat dítko...snad mi do té doby narostou aspoň další 2 ruce.
Autem, zejmena. Ale ne ledajakym, kluci milujou jizdu tatovym veteranem.
Asi nebude mnoho deti, kteri jezdi po hradech Mustangem z r.65' .... nejlepsi atrakci pro lidi je, jak z takove "ameriky" vytahuji z kufru kocarek nebo kluky pasame do autosedacek ..... nejradeji jezdi na zmrzlinu a po hradech ....
Tak my se z 95% prepravujeme autem. Máme tri deti a alespon behem té cesty nejsme takovou "atrakcí " 😃 občas se vydame autobusem a pak tramvaji. Kdyz byla nejmladší malinka, uvazala jsem si ji do satku, dcera se mi chytla za jednu ruku, syn za druhou a sli jsme. 😆😃 jinak cesta autem klasika - asi 2 minuty po vyjezdu : ,,Už tam budem??" ,,Já se nudim." ... a já konečně pochopila, proc sem tim nase tak s*ala 😂
My nejraději cestujeme se synem autem, protože on jen tak v klidu pozoruje cestu za okýnkem a často taky usne. On je hrozně hodný a klidný i tak, ale já si cestu v autě vždycky užívám, protože řídí manžel a já mohu mít kratší nebo delší chvíli na odpočinek. Vlakem jsme ještě s malým nejeli, ještě by z toho nic neměl, nicméně někdy brzy se chystáme, takže proč ne hned do říše fantazie a her se stavebnicí? 😊
My jsme zatím cestovali s Kájou jen autem a autobusem. Cesty autem má Kája moc rád, většinou kouká z okna nebo pozoruje manžela, jak řídí. Pořídili jsme mu malý volant a vždy se smějeme, jak manžela dokáže napodobit. Při delších cestách prohlížíme knížky. Rádi bychom také někdy vyrazili vlakem, manžela babička má chatu přímo u kolejí a jak se rozezní světla a padají závory, musíme utíkat k plotu a vlakům mávat, tak by mě zajímalo, jak by se mu cesta vlakem líbila 🙂
Ze vseho nejvic cestujeme autem, ale Amalka ma rada vlacky, jelikoz dedecek je strojvedouci tak uz Amalku vzal i do mist kam se obycejny cestujici nedostane... Kdyz se Amalka narodila deda na jeji pocest dokonce pojmenoval masinku a tak nam tu jezdi masinka jmenem Amalka 🚇
Většinou jezdíme autem,ale protože se bojím řídit, tak už máme za sebou i cestu vlakem, starší syn po svých, mladší v šátku, protože nesnáším cestování veřejnou dopravou s kočárkem. Jinak po městě využíváme MHD, což se Bertíkovi tak líbí, že kolikrát nechce ani vystupovat 🙂
My cestujeme buď autem a po městě pěšky nebo MHD. Auto využíváme na nákupy nebo na návštěvy k prarodičum. Staršímu synovi je už v autě špatně a dcerka tento tip dopravy moc nemusi. V MHD je to baví oba. Syn si vždycky běží sám sednout a připadá si jako drsňák 😂 a vždycky chce mačkat tlačítko pro vystupování s kočárkem 😉 Doopravdickym vlakem jel jen synek a to se mu líbilo moc. Celou cestu koukal z okna a líbilo se mu, kolik je ve vlaku místa. Až bude i malá větší, tak cestování vláčkem častější ☺
Cestování s dětmi (2 roky a 10m, 10m) je trochu náročné, ale není nemožné. Letos jsme byli na dovolené na Moravě a byla to paráda. Svačiny z okolních zdrojů, obědy mezi vinicemi na louce, pěšky, kočárkem, s krosnou, vláčkem, autobusem, nebo autem. Nic není nemožné 🙂
My cestujeme s dětmi jen autem, bydlime na vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, vlak tu nejezdí a autobus tu projede jen pro školáky. O víkendu autobus témeř nepotkáte. A autem je to jistě pohodlnější, jelikož jeden chce sebou roboty, jeden miluje legové panáčky a jeden autíčka...to bych táhla batoh jen s hračkama a kam bychom dali ostatní věci pro naše nenažránky a špindírky. Ale abych nelhala -kluci jezdi s tatkou na výlety na kolách. Tobiasek se krasne naučil bez koleček a neslezl témeř v létě z kola. Někdy chodíme i delší tůry pěšky -hledat "kešky" Kluky moc baví hledat poklady. Ale letos jsme se svezli na výlet na zmrzlinu na vodním skútru....to byl zážitek. Tobik by si skůtr moc přál, ale v lego Duplo jsem ho bohužel neobjevila.
jak nejčastěji cestujeme? jako celá rodina a s úsměvem na tváři 🙂....na dopravním prostředku už potom tolik nezáleží....mezi Jiříkovi vyzkoušené zatím patří nejen kočár, auto, vláček, kolo, krosna, kůň, ale i "žirafa", vor, lanovka, nebo parník 🙂 a co jsme zažili? samá dobrodružství 🙂
Nejčastěji, a já i nejraději,cestujeme s dětmi autem. Děti by jistě raději cestovali vláčkem, autobudem, MHD, ale bohužel na pravidelné cestování s dvěma dětmi ve veřejných dopravních prostředcích nemám nervy. Vždy jednou za čas je vezmu, že jedeme autobusem, šalinou, vláčkem nebo parníkem, ale je to vždy jen pro jejich zpestření a mně to stojí dost sil, dětičky jsou spokojené. Vojtův sen je letět letadlem, ale to si ještě bude muset počkat. Já také letěla poprvé až někdy v 17 (vím je jiná doba, ale alespoň se má na co těšit). Také rádi jezdíme na kole a chodíme pěšky na kešky.
Dobry den! My bydlime na vesnici a ja nejsem ridic. A tak se velmi casto dopravujeme do mesta vlakem. Dcera je na to zvykla od miminka a velmi si to uziva. 🙂 Casto ku pobaveni pruvodcich a spolucestujicich. Masinky jsou hracky nr. 1, asi jako u vetsiny deti jejiho veku. Duplacka masinka, to by bylo! Babicka koupila nedavno tu s cisly a moc radi si s ni hrajeme.
Tak u nás se nejvíce jezdí "šalinkou" 🙂 Než jsme měli děti procestovali jsem toho s manželem na vlastní pěst hodně - Laos, Thajsko, svatební cesta v Provance.... plánovali jsem v tom pokračovat i s dětmi, ale člověk míní, život mění. U starší dcerky se ve všech dopravních prostředcích projevuje silná kinetóza a brzo po vyjetí zvrací, takže je cestování omezeno :( Jediné co zvládá je vlak, kde je to ale zase o tom, koho si "vyhlédne jako svoji oběť" je totiž hrozně upovídaná, s každým se dá do řeči, ale ne vždy je to příjemné 😎 😎 za poslední měsíc stihla pánovi ve vlaku co tam byl s chlapečkem tvrdit že on nemůže být jeho tatínek, že musí být dědeček, protože na to být tatínek je moc starý, jedné paní se stihla podivit proč má tak hnusné zelené nehty a další cože to má za divné boty a že si určitě zlomí při vystupování nohu na takových divných botách.... ale co milují obě dvě je krosna, kde se rády nosí, lanovka a snad brzy zvládnou i jiné dopravní prostředky a budou méně výřečné 😎
Krásný podvečer všem 🙂
My bydlíme na městečku, kdy pro hodně věcí musíme do okresního města. Proto jezdíváme hlavně autem. Doma používáme výhradně kočárkovou dopravu nebo oblíbený pěškobus. Už jsme jeli i autobusem a vlakem a právě vlak, kdy se mohl volně pohybovat a údivně koukat z okna na přírodu kolem ho nejvíce zaujal. Myslím, že vláčková dopravda je pro hodně dětí největším kouzlem. Jen pokaždé když si mašinka "odfoukla" či "odpískla" jsme leknutím nadskočili 🙂 Dnes mi náš nejmenší zrovna na poště při odesílání složenek ukazoval důrazně na výlohu, kde měli vystavené pohledy a knížky volně ke koupi. Jedna z těch knih byla o mašince Tomáši a na tu ukazoval prstíkem a radostně volal - bohužel to byla hodně silná knížka už pro větší čtenáře tak jsem mu vysvětlila, že by jí potrhal, že musí počkat až povyroste.