SOUTĚŽ o LEGO DUPLO Vláček

Cestujeme vsim,autem,atobusem,vlakem,ten ma maly nejradsi...udelali jsme si autem vylet na Kunetickou horu,jezdila tam masinka,nestihli jsme ji po dvakrat na zastavce,maly maval a pan ridic taky ....kdyz nas mijel po treti zastavil a nabral nas at pry ma maly zazitek🙂bylo to paradni a malej nadseny!!pozna a hlasi prejezdy🙂masinka huuuuu 🙂

Dobrý den, s 16ti měsíčním synem Otíkem nejčastěji chodíme na procházky, v létě jsme skoro denně jezdili na krátké výlety na kole, což se mu moc líbilo, jinak cestujeme hlavně autem a výjimečně vláčkem. Teď se naučil říkat auaubus 😀 😀 , tak budeme muset vyrazit na výlet i autobusem.
Před 14 dny jsme byli na výletě v zoo v Olomouci, po krásné procházce zoo jsme chtěli vyrazit na cestu domů, ale bohužel jsme nenastartovali auto. Manžel v domnění, že jde o baterku prošel s prosíkem o vypůjčení startovacích kabelů přilehlé okolí zoo, naštěstí se nad námi smilovala mladá rodinka. Díky které jsme zjistili, že to baterkou asi není a nakonec po 2 hodinách jsme odjeli domů odtahovkou. Synovi se v odtahovém autě líbilo, neboť hned po pěti minutách jízdy tvrdě usnul a spal až domů. Odtahovka byla nejen naše záchrana, ale taky zajímavé zpestření výletu, na které jen tak nezapomene. 🙂

Tak nejoblíbenější dopravní prostředek bylo teď jednoznačně kolo. Bylo to pro syna něco nového a měl parádní výhled do světa kolem sebe. Nejraději jsme jezdili "podívat se na zvířátka" na farmu kousek od nás.Kde poprvé viděl zblízka kravičku a jiná zvířátka.

S dětmi cestujeme většinou autem, takže výlet autobusem, vlakem nebo dokonce tramvají je pro ně vždy velký zážitek. Nejraději jezdí tramvají a rozhodně při tom nechtějí sedět, musí stát v prostřed, to pak je ta skutečná zábava 🙂

Nejvíce se synem cestujeme autem, je to nejrychlejší způsob a můžeme si zastavit kdy potřebujeme. Jezdíme ale i autobusem, na kole a pokud se dá tak i pěšky. Ještě jsme nejeli vláčkem, ale protože je syn miluje, tak se na něj také chystáme. Avšak nesnášíme cestování formulí viz. foto 😀

..to já nikdy nezapomenu na náš výlet vláčkem.. mám tři holčičky a prostřední mi každé ráno šeptala do ouška hůůů hůůů tak jsem se domluvila s kamarádkou, která bydlí ve Vraném nad Vltavou, že za ní přijedeme mašinkou..

první reakce byla že jsem se zbláznila s kufrem a s třema dětma, ať jedeme autem.. ale mě to nedalo, přece jen každé ráno mi šeptala Terezka do ouška hůů hůů.. sbalili jsme kufr a krosnu na záda a děti si nadšeně vzali baťůžky.. vyrazili jsme od nás z vesnice autobusem do města, kde jsme nasedli na vlak a s přestupem v Praze jsme dojeli do zastávky Skochovice.

Kamarádka nás nemohla čekat na zastávce, řekla nám, že když vystoupíme z vlaku hned uvidíme schody nahoru a po nich máme jít a vylezeme hned u ní v ulici..

Vláček motoráček odjel a my jsme se vydali po peroně hledat schody.. schody jsme našli, byli úzké a vedli přímo do kopce.. bohužel uprostřed kopce jsme zjistili že cesta končí.. vedlo to jen k nějaké chatičce.. a při představě že onen kufr a s dítětem na zádech vláčím zase dolů i s dětma jsme pokračovali dál nahoru „roští-neroští“..

Začli přibývat chatičky tak jsem byla ráda protože s největší pravděpodobností najdeme za chvíli i cestu.. v jedné chatce byl starší pán, kterého jsme se ptali na cestu a který vůbec nechápal jak jsme se tam ocitli 🙂 natož když nás viděl takto naložené..

Bohužel jsme zjistili že jsme na špatném kopci a že to celé musíme obejít 😀 naštěstí jsme dorazili vpořádku ale v cestování nás to neodradilo a když jsme pak jeli na další návštěvu zase jsme jeli vláčkem a dokonce jsme našli i správné schody 😀 😀

Cestujeme moc a to autem a vláčkem. Vláček ale v oblibenosti vítězí. Zijeme sami, daleko od babiček takže opravdu chtě nechtě je cestování naším koníčkem. Nejkrasnejsi byla ale nedávná cesta na Moravu vlakem kde se k nám pripojila jedna maminka se dvěma dětmi. Deti si s Eliškou hráli a povidali jedno pres druhé. Vracela jsem klucikovi auticko a rikam mu "Adamku dekujem ale už budeme vystupovat" ... kluk na me koukal a pta se "a jak víš jak se jmenuju ? " usmala jsem se na maminku a rikam " protože ja vim vsechno . Carodejnice vědí vtdycky vsechno !" Kluk vykulil oci jako by mu meli vyklouznout z oblicejicku a cely vygon se dal do smíchu az do naseho vystupování po me koukal a myslim ze o tom premysli ještě dnes 😀 .

Nejčastěji cestujeme autem, ale čas od času si uděláme výlet vláčkem, protože je mrňous zbožňuje. Nejoblíbenější pohádka je mašinka Tomáš, taky jak jinak že :D ale jednou při delší cestě vlakem nás ohromně pobavila jiná maminka asi s tříletým prckem, který už se ke konci cesty hodně nudil a začal lítat po vagónu. Časem usoudil, že je mu tam prostě vedro a než maminka stihla zareagovat, už po vlaku lítal nahatý a byl tak hbitý, že ho maminka ne a ne chytit :D

Náš Tomík (3,5let) samozřejmě nejraději cestuje vlakem. Jak babička tak děda jsou bývalí celoživotní nádražáci, děda dokonce strojvůdce, tak v něm prcek vidí vzor. Známí v okolí se nám smějí, že za chvíli bude sám podnikat "Honzíkovu cestu", protože hlídání babičkou většinou probíhá tak, že si ho vyzvedne na nádraží ve Frýdku, odveze si ho do Návsí a pak po hlídání zase přiveze - pro nás super 😀 Děda ho naučil poznávat snad všechny mašinky, co jde u nás vidět a jejich technické parametry. A tak se mi naposledy stalo na dni železnic v Ostravě, když jsme jeli historickým vláčkem tohle: Ve stanici mu říkám: "hele Tomíku, elefant", pohrdavě se na mě podíval a spustil přednášku: "To není elefant, to je žralok (shark), Maminko, já ti povím, že vůbec neumíš poznávat mašinky"...tohle kázání zbořilo celý vagón mašinkových fanoušků 😀

My moc vlackem nejezdíme. Ale když už se podaří,je to pro ně zážitek sám o sobě. ;)

Prevazne cestujeme autem,ale i dalsi dopravni prostredky nam nejsou cizi 🙂
Starsi dcera zboznuje vlacek,tak jsme uz jeli vlakem i nasim mestskym vyletnim vlackem. Vzdy jen sedi a kouka z okna a vse hrozne komentuje. To je pak zabava odpovidat na vsetecne otazky,kdyz vas posloucha cely vagon 🙂 Taky hrozne rada jezdi na kole,odrazedle atd. Nekolikrat do tydne,pokud pocasi dovoli, jezdi s manzelem na projizdky po okoli na kole.

Z 90% cestujeme s chlapečky autem, my s manželem jsme vysocí, kluci už taky rostou a tak mám pocit, že jsme sardinky, ale spokojené. Každý má svou úlohu. Manžel je řidič a zvedač dudlíků. Já jako maminka jsme navigátor, chlácholič, uklidňovač, občerstvovací stanice a hromosvod, pokud je třeba zase kaná D1 a atmosféra v autě houstne. Starší syn je opora brášky, hlavní komentátor cesty a mladší je hlavní velitel, jeho povely jsou jasné, bez jakékoli možnosti ústupku🙂))
Oba kluci najezdili tisíce kilometrů už v bříšku a starší má ve svých 5letech minimálně 80tisíc km taky odježděno🙂
Občas vyzkoušíme autobus, kdy starší syn zásadně sedí na zadní 5ce a je strašlivě důležitý, že on už není malý a může tam sedět sám🙂 Menšího fascinuje otvírací a zavírací systém dveří, stále chce, abych mu ten zvuk pššš říkala.)
A vyzkoušeli jsme před 14dny i lanovku, kabinkovou i otevřenou, no to bylo výkřiků - jee, juu, mami a můžu skočit🙂))
S našimi syny se při cestování nenudíme a jsem ráda, že přesuny zvládají více méně v klidu a pořádku🙂)

My - máma a Kryštůfek (teď 14měsíců) nejvíc cestujeme kočárkobusem 🙂 Jsem řidička, která má na řidičáku už několikaletý nános prachu, takže moje smůla, jinak než pěšky nebo mhd necestujeme. Leda s tátou, to se dostaneme kamkoli, zatím nejdál jsme zvládli cestu autem 2h, na chatu 🙂

Když byl menší a ještě nechodící, nelezoucí, chodívala jsem s kočárkem i na 3h procházky do lesa, za každého počasí, a domů se vracela s odpočinutým a vyspalým dítětem, zatímco já sotva lezla... Později, když se nám upravil režim, chodívali jsme ven s kočárkem "na čumendu" 🙂 a teď, když od roka začal chodit, a teď už běhá, většinou kočárkem jen někam popojedeme a pak lítáme po hřišti, hrajeme na babu a tak různě.

Jinak u nás necetujeme jenom my, ale poslední dobou cestují i věci. Asi máme doma teleport nebo permoníka, co přemisťuje předměty nahodile a nepředvídatelně, už na čas zmizel mobil, peněženka i třetí blikající míček. Jednoho dne se popeláři budou divit 🙂

Ježiši, musím se hodně nudit (nebo mám právě spící dítě), že sem píšu takový eseje 😀

@bara_lego my nejcasteji cestujeme peskobusem, dcerka je velky nezmar a ve 2,5 letech ujde bez reci i 4 km v kuse, cestou si povidame, co vidime, co to dela apod. Dcere je puntickar a na kazdeho, kdo nema na kole helmu, dela prstem "tytyty" 🙂) to by Vam prala videt ty pohledy cyklistu 😉

My cestujeme zatím jenom autem. Mladšímu synovi se tam ne vždy líbí, ale starší to má moc rád, sleduje okolí a ukazuje nám, co zajímavého po cestě vidí. Ale je velmi netrpělivý, dříve vždycky, když jsme stáli na červenou, popoháněl kopáním tatínka, aby už vyrazil 😀 . Teď už naštěstí chápe, že na červenou se nejede🙂. No a virtuálně cestujeme hlavně vlakem - syn miluje videa s železničními přejezdy, takže vláček od Lega Dupla by jistě ocenil🙂!

Autem. I na malý výlet máme se třemi dětmi v kufru narváno 😀 Sem tam jedeme městskou dopravou, to bývá fajn.
Ale dvakrát třikrát do roka vyrazíme vlakem a to je pro děti sen. Nejmladší, na začátku léta když jsem vyrazili do Rožnova pod Radhoštěm, se nadšením rozpištěla.

Nejvíce cest absolvovaly děti autem a pak jezdíme hodně na kole. Syn už jede na malém kole sám a dcerku vezeme v sedačce. Cestou vždy pozorujeme, co je kolem zajímavého a hrajeme soutěže. Děti s námi nejdále jely několikrát autem z/do Itálie na ozdravný pobyt k moři a pak na východní Slovensko k prababičce. Tyto cesty jim utkvěly v hlavě jako něco dlouhého - velkého a používají je k vyjádření velké lásky: "Mami, mám Tě hrozně moc rád. Jako když se jede do Itálie a pak z Itálie do Slovenska!" 🙂

My nejcasteji cestujeme autem a MHD. Jsme velci vyletnici, nase rok a pul stara dcera uz byla i za hranicemi. Je sikulka protoze na jednicku zvladla ve 4 mesicich cestu dlouhou 4 hodiny a v roce 6 hodin az do sousedniho Rakouska. Prvni tezsi sluvko proto u nas bylo auto 🙂 a vzdycky kdyz z auta vidi jerab, bagr a podobnou techniku zakrici jeeee. Zazitku je mnoho 🙂

Nejčastěji jezdíme MHD, v podstatě pořád. A jak dítě roste je to stále větší zábava. Na známých trasách hrdě přes celý autobus/trolejbus/šalinu hlásí jaká bude příští zastávka i to zda "je na znamení" nebo "je v tarifní zóně 101".

Ostatní cestující se baví, chválí ho nebo se jenom pousmějí. 🙂
Občas pokud je čas a chuť chodíme se koukat na Hlavní nádraží na to jak jezdí vlaky a syn hned hlásí "pojedou České dráhy". Vlakem se občas svezeme do Tišnova na chatu. Ale syn a to víc baví zvenku než přímo ve vlaku. 🙂

Cestujeme hlavně autem, ale jeli jsme párkrát i autobusem. Dcera ráda jezdí autobusem a pro mě je cesta s ní neskutečným zážitkem a nejen pro mě 🙂

Dobrý den, asi nejčastěji cestujeme MHD - šalinkou, autobusem, trolejbusem, to jsou naše každodenní výlety a syna to od malička moc baví.
No a víkendech cestujeme za babičkou, nejčastěji autem, protože ať jedeme na víkend nebo na týden, pořád je to takové malé stěhování. 🙂 Ale poslední dobou cetujeme rozděleně, partner s mladším synem a věcmi autem a já se starším synem vláčkem. Syn je nadšený, moc si to užívá,nejraději "počítá" tunely... A ta radost v dětských očích je k nezaplacení, zítra vyrážíme znovu!

Syn hrozně rád jezdí vlakem a autobusem. Autem jezdíme hodně často, to už pro něj není takové terno 🙂 Když si uděláme výlet do Prahy, tak největší radost má, když jedeme tramvají a metrem....to mu údivem lezou oči z důlků 😀
Ve vlaku tradičně pobaví tím, když sedí proti směru jízdy a začne vykřikovat, že couváme a že je to moc prima a ve všech ostatních dopravních prostředcích mě mučí tím, že mu musím říct, co je to za značku a jak se to jmenuje...tramvaj, na které je napsáno "Škoda" je tedy nemilosrdně v nemilosti, protože Škodovka může být přeci jenom auto! 😀
Největší fanatismus se ale u něj projevuje tím, že zná všechny značky aut, když jdeme na procházku, tak u každičkého auta mi sděluje, co je to za značku, jaké má kryty kol, jestli jsou správné, nové nebo velké, kde má jaký nápis a nutí mě to po něm opakovat...nepřejte si znát moje myšlenky, když se blížíme k parkovišti.... 😅 😀 😀

@jijanka oči a uši možná fungují ještě lépe 😀

@zmrzlinkaa snad se to zlomí a cestování se jí zalíbí.. držím palce! 🙂

@svatbataz já si Vaše eseje ráda přečtu. 🙂

Cestujeme se synem moc rádi. Nejčastěji tramvají či autobusem. Vlakem cestujeme zřídka. Přesto máme velmi pěkný zážitek z nedávné cesty, kdy syna fascinoval výpravčí s plácačkou a píšťalkou 🙂

My cestujeme asi nejvíce pěšky a autem, nepohrdneme ale ani vláčkem, ten je teď top. Cesty autem se nám ale trošku komplikují, protože náš malý Houdini (přezdívka našeho prcka) se dostane i ze sedačky s pultíkem. Jedeme, jedeme, najednou uslyším "tadyyyy" a náš Ondra si stojí v sedačce... nikdo nechápeme, jak se z ní dostal... takže vláček pro nás asi bude do budoucna jistější a i bezpečnější 🙂