Je fér, aby si syn přispěl na drahé tenisky?

A až přijde s tím, že spolužáci mají nejnovější iPhone, tak budete dělat co? Kdyby šlo o nějakou věc, kterou by třeba chtěl ke svému koníčku tak bych mu i přispěla, ale oblečení obecně žádnou přidanou hodnotu nemá a za rok ty boty budou ve výprodeji stát min. polovinu a i tak to bude jen drahá přišitá značka, kterou tam nějaké dítko v Číně přišilo na své 12hodinové směně..

Půlku bych po něm chtěla 🙂 zaplatím do naší standardní výše, nadstandard z vlastní kapsy

Mám pochopení pro to, když člověk po něčem touží, ale co je moc, to je moc. Ono se lehce touží, když to má zacálovat někdo jiný. Nedala bych mu na to ani tu polovinu, i to mi přijde moc. Zajímalo by mě, jestli je ochoten něco pro ně obětovat. Třeba dostat k narozeninám jen ty a nic jiného? Nebo k Vánocům? Nebo prostě na ně čekat a šetřit? Nebo je dostat hned a splácet? A tak dále. Jako jsem ochotná koupit i předraženou blbost, ale pokud vím, že opravdu strašně moc o to stojí, je ochotný pro to sám něco udělat a zná hodnotu peněz. To, že si věcí váží a stará se o ně, to je bezva základ.

A co mu část dát jen tak, část k narozkám nebo k Vánocům?

Pokud má vlastní ušetřené peníze, chtěla bych část, případně to dala jako tip k vánocům od babiček- příspěvek na ně.

Mam mladsi deti a tenhle typ prani (triko s youtuberem atp. proste veci, co by se daly poridit za desetinu se stejnou uzitnou hodnotou, ale dite by z nich nemelo takovou radost) plnime k narozeninam/Vanocum/svatkum, pokud s tim ditě souhlasi, jinak smula.
Samozrejme i tohle ma limit. U nas treba ten iphone, ale nekdo ten limit muze mit nastaveny niz, a uz se mu tam boty za 4 a pul nevejdou ani k Vanocum.

Varianta dam ti na normalni boty a ty si muzes vyplytvat svoje nasetrene penize na to, aby sis mohl dovolit boty za 4, mi taky prijde dobra, ale tam zatim nejsme.

Koupila bych pokud by se jednalo o boty na konkrétní sport nebo k svátku, narozeninám nebo pokud by si 1400 doplatil nebo ve výjimečných případech kdy by se hodně snažil ve škole a pomáhal doma.

Nekoupila bych "jen tak". Nabidla bych moznost zaplatit to na pul nebo jako darek k vanocum.
Ale hodne zalezi od vasi financni situace doma - jak drahe darky si kupujete, jak drahe obleceni nosite treba vy jako rodice. Kazda rodina to ma jinak nastavene.

@anonym_autor syn většinou našel ty samé na netu za min nebo je měl v rámci dárků třeba i od rodiny úplně sám že by si na ně přispíval ne to až teď to už mu je 18 + ...

@anonym_autor a Ty si kupuješ vše, co chceš nebo někde vidíš? Ne, takže sorry not sorry, pro dítě nejsou boty za tuhle částku normální, když je bude mít max pár měsíců, spotřební zboží. Smůla.
V 15 může na brigádu, běžně si vydělají kolem litru za den, tak ať jde a až si tu částku vydělá, ať si sám řekne, zda to chce dát za boty.

U nás tohle moc nepodporuju. Hlavně se snažím vysvětlovat, že svůj život neřídíme dle "ostatních". Obvykle jsem se domlouvala s dětmi tak, že jsem určila částku běžných bot, kterou jsem ochotna poskytnout a zbytek si měli doplatit sami, ideálně z toho, co vydělali, aby poznali hodnotu těch peněz, protože příspěvek od babičky je moc nebolí, že jo. Ale je pravdou, že kdysi jsme se na nějaké boty taky jakože skládali s babičkou dohromady s tím, že nic dalšího k narozeninám nedostal, ale celkově to byla nižší částka... Tahle částka je na mě už opravdu moc. Za tolik nemám ani kožené barefoot kozačky pro sebe, které bych užila x let, protože nejsem ochotna tolik za boty investovat🙂

V 15.letech uz neni male decko. Pokud neco chce tak at si to koupi ze sveho. Ja bych maximalne prispela castkou jak za boty, ktere bych koupila ja, zbytek on sam. Nejsou to ty hnusny Niky? 😀😀

Realizuju jen prani ktera jsem schopna splnit a tohle uz patri k tem co bych nesplnila…ale pokud by si na ne sam nasetril tak bych zvazila zda neco neprispeju…tak bych videla, ze po tom opravdu touzi a je ochotny pro to neco udelat…

Brácha měl období, kdy chtěl nějaké drahé "skejťácké " boty a mamka mu řekla, že si na ně má vydělat brigádou. My jsme opravdu neměli v té době na drahé boty. Brácha to vzal v pohodě a našel si několik brigád po škole.

Jestli nosi dobry znamky a posloucha tak bych mu je koupila.

Musel by si přispět. Snažím se takové věci rozmlouvat, nemáme peněz nazbyt.
Třeba dcera hrozně toužila po Apple telefonu. Pro mě nepochopitelné. Snažila jsem se jí vysvětlit, že když si koupí levnější telefon, může si koupit ještě další věci. Ne, chtěla ho, tak rok a půl střádala peníze z narozenin a Vánoc a telefon si koupila.

Nebo bych mu je koupila, ale rekla, ze to ma i na Vanoce ( napr moji rodice to tak delali). Na druhou stranu obcas i nekdo koupi batoleti hracky za x tisic a ty skonci po prvnim pouziti v koute. Radsi dopreju pubertakovi, ktery potrebuje zapadnout a libit se. Staci kdyz si vzpomenu na sebe 🙂

Mel by je jako darek na narozeniny či vánoce.

@rokio Nemůže mít všechno co si zamane, ale pokud si přeje jen ty boty a jinak se ve všem jiném uskromní a finanční situace rodiny to umožní pak je to jiná situace.

@rokio Nechce snad všechno, ale jen boty...

V 15-16 letech jsem si koupila glády za 3800Kč (před 20 lety!). Hrozně jsem je chtěla a věděla jsem, že je opravdu budu dlouhodobě nosit a není to jen záležitost na půl roku, než mě to "přejde". Pokud si pamatuji, část jsem si zaplatila z "úspor" - peníze za narozeniny apod., část zaplatili rodiče jako dárek k narozeninám/Vánocům. Každopádně fakticky to všechno byly peníze od rodičů... Ty boty jsem nosila dalších 5 let v každém ročním období a jiné jsem skoro nenosila. Takže bych řekla, že se to nakonec vyplatilo 😝
Podle mě tedy záleží na tom, jak moc po těch botách syn touží, jestli ho to za pár měsíců nepřejde a jestli ty boty mají z hlediska materiálu vůbec perspektivu delší dobu vydržet.
Jo a z obavy, že mi ještě poroste noha, jsem si koupila o dvě čísla větší 😅

Mam taky deti v puberte a nechci delat tu samou chybu jalo moji rodice a snazim se divat na svet jejich ocima a ne svym racionalnim pohledem dospeleho. V tomhle veku jsme nebyli jini, chteli jsme veci, ktere frcely mezi vrstevniky, jak vypadame bylo proste to nejdulezitejsi. Maloktery clovek v tomhle veku je na tolik uvedomnely, ze vidi jak je to povrchni a hloupe. Takze ja bych mu nerekla smula, je to zbytecny. Nabidla bych mu prispevek, nebo to pojala jako darek k nejake prilezitosti. Dcera taky chce znackove veci, na materske s tremi detmi mam moznosti omezene a vsechno tak kupuju z druhe ruky za par korun.

@anonym_autor Nechala bych aby si na boty aspoň trochu přispěl,aby si toho víc považoval. Dcera 12 let si nedávno prala mikinu za 1800, tak si přispěla 500. Bezne ji takhle drahý mikiny nekupuju,ale je zase chapu kdyz po něčem touží.

Pokud je to pro vás vysoká částka, domluvila bych se se synem na příspěvku. Nebo to pojala jako dárek, hromadný dárek, k narozeninám, vánocům ...
Já s tím problém nemám. Už několikrát jsme dcerám kupovali boty, co byly v podobné výši. Prostě chtěly být trendy úplně stejně, jako jsme chtěli být my. Já sama jsem si ušetřila na martensky za 2800,-, což tehdá byly dost peníze. Nosila jsem je pořád.

Obě chtěly iPhone. S manželem jsme souhlasili pod podmínkou, že si na něj alespoň 1/4-1/2 přispějí z ušetřeného kapesného, dárků od babiček apod.. A ano, obě ten iPhone mají, pojatý jako dárek k vánocům a jednou k narozeninám.

Taky si rada obcas koupim dražší vec nekdy ma smysl ( funkcni bunda ) nekdy ne ( znackove slunecni bryle)

Castku kterou bych mu dala na beznou obuv vych mu přispěla bez mrknuti oka .

Plus i neco navic - dejne tomu okolo 50 e zbytek by di musel vymyslet sam - bud brigada , nebo prispevek od rodiny na vanoce , narozeniny apod. Nebo ze proste ze treba mel mit 2 tenisky ale bude mit proste jen jedny..

Jako nevim kazdy chtel mit obcas vec co je cool a zas nejak bych to nehrotila …
Nerikam ze se musi kupovat veci Gucci nebo nejnovejsi iphony. Ale zrovna z tenisek jdou kluci fakt hotovi …

Mimochodem neverim ze se ty tenisky nedaji sehnat ( v ověřeném obchode ) za nizsi cenu …

U nás zatím tohle ještě moc nenastalo, ale hodlám postupovat tak, že si na to částečně přispějí, pokud to bude nad rámec toho, co jsem ochotná dát.

Moje ségra měla ráda drahně značkové věci, máma to řešila tak, že určila částku kterou dá na určitou věc (třeba 500 na kalhoty) a pokud ségra chtěla dražší, musela zbytek doplatit že svého... Budu to u svých dětí praktikovat podobně.