Chodí všechny maminky na dětská hřiště i dnes?
Napadlo mě, jestli chodí opravdu všechny maminky na dětská hřiště? Vybavuji si, jak mamka říkala, že na to hold nebyla. Hodně jsme si hráli doma nebo měli velmi brzy odpoledne jiný program (od 3-4 jsme se učili na lyžích, potom byla několikrát týdně taková malá přípravka - všestranná pohybová příprava a brzy kolo). Měli jste/máte to někdo podobě nebo je to v dnešní době tak mimo?
Stručné shrnutí
- Frekvence návštěv dětských hřišť se výrazně liší podle bydlení: rodiče z paneláků/sídlišť často uváděli každodenní nebo několikrát týdně návštěvy, zatímco rodiny bydlící v domě se zahradou chodí na hřiště méně (někdy 1–2× týdně nebo jen výjimečně).
- Jako alternativy k veřejnému hřišti rodiče uváděli zahradu s trampolínou či bazénem, procházky do lesa nebo parku, jízdu na kole/koloběžce, herničky/dětská centra a organizované aktivity typu plavání, cvičení pro batolata nebo juda.
- Diskuze ukázala rozdělené názory na sociální stránku hřišť: část rodičů hlásila, že na hřištích našli kamarády a socializaci dětí, jiní preferovali tichý dohled, sluchátka nebo úplné vyhýbání se kvůli rušivým rodičům a dětským konfliktům.
Nejčastější otázky
Q: Jak často chodit s dítětem na hřiště?
A: Frekvence záleží na rodině a dostupnosti hřišť; ve vlákně rodiče uváděli intervaly od „každý den“ během rodičovské dovolené přes 2–4× týdně až po 1–2× týdně nebo 1–2× měsíčně.
Q: Co dělat místo veřejného hřiště, když ho nechci navštěvovat?
A: Alternativy z diskuze: zahrada s trampolínou a bazénem, procházky do lesa nebo parku, jízda na kole/koloběžce/odrážedle, herničky a dětská centra nebo organizované kroužky (plavání, cvičení pro batolata, juda).
Q: Pomůže chození na hřiště s socializací dítěte?
A: Ano, mnozí rodiče popsali hřiště jako „skvělé místo k socializaci“ a uvedli, že děti si tam rychle najdou kamarády; jiní rodiče ale uvedli, že socializaci zajišťují školka a kroužky, takže pravidelné hřiště není jediná cesta.
Q: Jak se vyhnout přecpaným nebo konfliktním hřištím?
A: Praktické tipy z diskuze: volit méně frekventovaná hřiště, chodit mimo špičku, dojet na jiné hřiště (někdo zmiňoval jet „vláčkem do jiné vesnice“) nebo zvolit jinou aktivitu (les, park, zahrada).
Q: Co dělat, když mě na hřišti obtěžují povídavé nebo vtíravé matky?
A: Rodiče doporučili sedět stranou, použít sluchátka, nastavit hranice („odejdu po 10–15 minutách“) nebo přejít k jiné aktivitě; někteří rodiče jednoduše odcházeli, pokud jim to psychicky vadilo.
Q: Jaký vliv má bydlení na frekvenci návštěv hřiště?
A: Bydlení zásadně ovlivňuje frekvenci: rodiny v bytových domech/sídlištích často chodí častěji na veřejné hřiště („hřiště na každém rohu“), rodiny s vlastní zahradou navštěvují veřejné hřiště méně a více využívají zahradu a výlety.
Závěry z diskuze
Shoda
- Frekvence návštěv hřiště závisí hlavně na dostupnosti a typu bydlení (panelák/sídliště vs. dům se zahradou).
- Hřiště slouží jako snadno dostupná forma venkovní aktivity a možnosti socializace dětí.
- Mnoho rodičů preferuje kombinaci aktivit: hřiště, procházky, les, kroužky a výlety.
Sporné názory
- Sociální interakce dospělých na hřišti: někteří rodiče tvrdí, že se na hřištích vznikají přátelství a probíhají běžné konverzace; jiní tvrdí, že matky se tam většinou neangažují a výměna slov je minimální.
- Nutnost pravidelného chození na hřiště pro vývoj dítěte: někteří rodiče považují hřiště za důležité pro socializaci, jiní tvrdí, že školka, kroužky nebo domácí aktivity tuto potřebu uspokojí.
Otevřené otázky
- Do jaké míry absence pravidelných návštěv hřiště ovlivní adaptaci dítěte po nástupu do školky?
- Jaké konkrétní strategie fungují nejlépe pro nastavení hranic vůči vtíravým či dlouze monologujícím rodičům na hřišti?
Zmíněné značky a firmy
Modrém koni, Jupika
Zmíněné produkty a metody
trampolína, bazén, klouzačka, houpačka, pískoviště, odrážedlo, koloběžka, kolo, hernička / dětské centrum, skupinové plavání, cvičení pro batolata, juda, kroužky, procházky do lesa, „kočárkování“
Místa a osoby
Praha
@kotatko_va chodím na hřiště a ráda. Teď už jsem teda spíš tichý pozorovatel z okna ale za chvilku mě to čeká se třetím. Jsem společenský typ. Nemám problém si pokecat s každým. Znám díky tomu plno lidí ze sídliště. Seznámila jsem se tak i s kamarádkami, se kterými jezdíme i pod stan....za mě super.kor když bydlíš v bytě. Jasně že to prokládáme i výlety, procházkámi a blbnutím na zahradě rodičů...ale.přes týden kdy není moc času nebo v čas kdy se nechce nic plánovat je fajn sbalit pití a vyjít ven na písek a houpačky.
@kotatko_va každá matka i každé dítě jsou jiné. Já měla před covidem veselou extrovertku, která se hned se všemi kamaradila, pak v covid jsme se hřištim spíše vyhýbali protože můj táta měl relativně nedávno vylecenou rakovinu a nechtěli jsme nic riskovat a raději odriznout děti než dědečka - naši nechtěli aby Eli chodila na hřiště vůbec když tam někdo byl (nebo nejlíp úplně vůbec) ale já vyhledávala aspoň když tam bylo jen jedno dvě děti maximálně, aby aspoň nějaký sociální kontakt měla. Aspoň občas, jednou za 14 dní a s podobnou frekvenci jsme se potkávali s kamarádkami. Už tehdy mi z toho nebylo úplně lehko u srdce, ale připadalo mi, že to v pohodě dožene, i když později. Do školky nastoupila ve 3 letech, těsně po covidu. A nedohnala to úplně ani teď v 5 letech, i když už je to aspoň lepší. Některé děti ale problém nemají (možná ty, kterých rodiče to neřešili? Kolikrát jsem viděla i za covidu plné hřiště). Tak do toho chci přidat tenhle úhel pohledu. Jinak já si na hřiště chodím odpočinout, protože ať tam dělá cokoli, pak ji nemusím donutit to uklízet 😅😂 (těch pár hraček na písek neberu jako úklid, to je brnkačka 😁)
@irmamala tak u mě jsou bobky a příkrmy aspoň nějaká možnost jak vést debatu na přecejen vyšší úrovni než "hají" , "ee" a "ham". Přijde mi, že by matky (a otcové, babičky a vůbec všechen doprovod) na to hřiště měly(i) chodit vybaveny(i) tričkama nebo transparenty, jestli se bavit nechtějí, chtějí se bavit o hovně (doslova), nebo chtějí řešit cokoli jiného od kytek po teorii relativity ale hlavně cokoli, co se ani trochu netýká dětí 😁
@ai30 promin, ale naše cacorka když jsem šla na to dětský hřiště si sedla a sedela, totální nezájem, ještě kdyz tam byla sama tak byla kapku akční, zájem o hřiště u nas az po 4, 5roce. Dříve to opravdu nemelo cenu. Takže ne, nechodíme tam denně, jen když projeví zájem, jinak chodime spíše na pole do lesa i se psem.
@kolibricek36 To je v pohode 🙂 Ja jsem tam prave jenom nevidela tu spojitost mezi nasimi komentari, tak mi to nebylo jasne. ;)
Syn má čtyři a půl a ano na hřiště občas chodíme. Buď se tam zastavíme cestou ze školky nebo se tam jdeme později odpoledne projít, případně děláme o víkendu cíleně výlet na nějaké větší hřiště. Bydlíme na úplném okraji malého města, u lesa, v nejbližším okolí máme hřiště tři, každé tak dva kilometry od nás, takže mladší sedí v kočárku, starší bere odrážedlo a já nebo manžel jdeme. Občas se domluvíme s nějakou sousedkou a jdeme spolu, případně tam někoho známého potkáme. S cizími rodiči prohodíme pár slov, většinou zjistíme jak se děti jmenují, jak jsou staré, kde chodí do školky. Stejně tak, když se vrací manžel se synem ze hřiště, tak mi ve dveřích hlásí jméno dítěte, které na hřišti bylo. Opravdu jsem nezažila, že by tam někdo tlachal a kvokal o bobcích a příkrmech. Jasně, když tam půjdu s mojí kamarádkou, tak tato debata třeba proběhne, pokud bude sedět vedle cizí maminka a zapojí se do hovoru, tak klidně. Ale fakt bych chtěla vidět, že na někoho úplně cizí člověk vyvalí debatu o dětských hovnech jen tak. Syn chodí i na kroužek, ale tam si je přebírají v šatně trenéři a rodiče tam nezůstávají. Když byl menší, chodili jsme na cvičení rodičů s dětmi a tam jsme za ním běhali většinou oba, takže na nějaké tlachání nebyl čas. Různé blbosti máme na zahradě taky, stejně jako všichni sousedé, takže když se děti potkají venku, tak tráví odpoledne u někoho, my dáme kafe, případně se domluvíme, že hlídá jeden rodič, další den druhý a ti ostatní makají na zahradě. Asi je to o lidech, mezi kterými bydlíme.
Tak kde se to bere ty věčně tlachajici matky. To vypadá, že ty ženský co tam přestaly chodit, když na hřiště přišly, tak následoval nálet těchto matek.
@alice180 asi tak. Ja tedy nezažila situaci zde popisované, i když ja bych byla celkem ráda. Protože kde nyní žijeme kamarádku či známé nemám.
@kolibricek36 no já teda taky a to chodíme často. Jako, ale fakt poslední dobou těch dětí u nás moc na hřištích není. Řekněme půl roku zpátky.
Holky, mě by taky zajímaly ty místa, kde matky spolu klábosí na téma mimísci, protože já bych o to klidně měla zájem. 😃😃😃
@kotatko_va Moje mamka se mnou chodila na písek, ale ne klábosit s jinými, obvykle mi tam háčkovala oblečky na panenku, co si pamatuju 😀 A já na hřiště chodím, i si ráda poklábosím, ale rozhodně ne každá cizí maminka si chce povídat, a když už klábosíme, tak rozhodně ne o plínách, ale spíš kam si zajít na dobrou masáž, kam s dětmi na výlet, kde je jaké cvičení nebo akce a kdy a jak se vrátíme do práce 😀

Bydlíme na vesnici, na zahradě máme hřiště, ven chodíme se psem, občas to přes to hřiště ve vesnici vezmu. Já všeobecně nejsem druzici se, kocarkujici a povídací člověk, takže jsem rada, ze děti se socializujou ve školkách, na krouzcich. Kdybysme bydleli v paneláku asi na to koukám jinak