Aký dar do života vám dala neplodnosť/ dlhodobé snaženie?
Ahoj dievčatá, o dieťa sa snažíme cca 16 mesiacov, zatiaľ bez akéhokoľvek úspechu. Ja budem mať za chvíľu 32 rokov, takže už ma občas chytá mierna panika, aby sme to akoby "stihli", hlavne keďže by sme radi mali viac detí. Mám bezproblémový pravidelný cyklus, nebrala som HA a tak som sa domnievala, že počatie bude záležitosť na pol roka maximálne, ale keď prešiel skoro rok, tehotenstvo nikde, kamarátky tehotneli (poniektoré doslova na prvý krát! Jak sa toto robí?? 😲 ), tak som začala byť pekne nervózna. S nervozitou začali pribúdať pravidelné smútky až depresie a výlevy hnevu na partnera. Som presvedčená, že zdravie a plodnosť je silne spojené s duševnou pohodou a takže som začala skúmať, či je u mňa nejaká duševná príčina, ktorá bráni počatiu. Zistila som, že mám veľký problém so sebavedomím a sebaúctou, že si nie som istá, čo od života chcem, akú prácu chcem robiť a hlavne ako nájsť v živote zmysel (dieťa malo toto vyriešiť). Najväčší zlom bol pobyt zameraný na meditáciu a regresnú psychológiu, kde som odhalila hromadu akoby chorobných programov vo svojej rodine, ktoré u mňa v podvedomí bránili počatiu. Začala som na sebe pracovať a musím povedať, že hoci mám pred sebou ešte veľa práce, hodne ma to posunulo a hlavne to zlepšilo môj vzťah s partnerom. Myslím, že keby som otehotnela hneď, tak by som si s materstvom musela zároveň riešiť všetky svoje strachy a neistoty, a to teda neviem, ako by sme dali. Za toto som vďačná, že sa to nepodarilo hneď, pretože ma to hrozne posunulo, som omnoho viac sama sebou, nenechám zo sebou mávať a som celkovo šťastnejšia (až na 1.DC 😀 ). Na druhú stranu, občas ma prepadá strach, že zo seba urobím zenového mistra a aj tak sa to nepodarí 😀 😀 Zaujímalo by ma, či tiež si v snažení dokážete nájsť nejaký dar, či vám to aj niečo dalo (a nielen vzalo). Díky, teším sa na inšpiráciu 🙂
@515ka Ahoj, jak tu píšeš o svých pocitech, můžu se zeptat, jestli jsi s těmi pocity pracovala (jsi ve mnou moderované skupině, je k dispozici manuálek FasterEFTu...) nebo proč jsi nevyužila nabídky skype práce s pocity bezmoci a dalšími, které vyjadřuješ? Věř mi, že tím můžeš hodně svému cíli napomoci.
@no_title Můžu se i Tebe zeptat, co Ti bránilo využít nabídku skype FasterEFT sezení? Jestli si vzpomínám, ve skupině Et jsi byla, nabídku nevyužila. Opravdu to nestojí za pokus? Nebo je překážkou to, že jsem muž? Možná můžu mít pohled, který bude jiný než "ženský" a třeba to může být naopak přínosné. Abych pravdu napsal, právě s tím, pomoci skupině žen, které mají potíže otěhotnět, jsem šel na MK. Ač se na televizi moc nedívám, shodou okolností jsem viděl kus jednoho (už nevím jak se jmenoval) seriálu, kde ukazovali bolest, vliv hormonů a "snažení" na vztahy... a to mě přivedlo k tomu, že jsem chtěl v této oblasti pomoci. A za celou dobu, co jsem na MK jsem po skype pracoval tak s možná už 50 členkama, ale ani s jednou, která se snažila o otěhotnění. Je škoda, že jsem nedostal příležitost ukázat, co se dá udělat. Můžu říci, že mám jen pozitivní ohlasy na mou práci. Byl bych rád, kdybych měl příležitost ukázat, co je možné s motivovanými "snažilkami" dosáhnout.
@no_title Rozumím potřebě sdílení - já nabízel pomoc s emocemi. Pracoval jsem s dost křesťany a když jsem to věděl, doplnil jsem to o práci se vztahem k Bohu. Na druhou stranu jsem se taky často setkal s odmítnutím od křesťanů. Respektuji to, ok. Přeji Ti, ať se Ti (vlastně Vám) brzy podaří, po čem toužíte.
@no_title Súhlasím, tiež som si pred tým absolutne nevedela predstaviť, do akých stavov sa človek dostane, keď sa to nedarí. Úplne neuveriteľne na mňa pôsobila informácia, že psychicky je neplodnosť rovnako náročná ako napríklad onkologická diagnóza. Teraz už tomu rozumiem a je fakt, že kým si tým človek neprejde, tak to nepochopí. Inak k tým PCO, skúšala si aj úpravu diety a ďalšie prírodné prístupy (okrem byliniek)? Nejaké info som našla na stránkach fertility.sk, nemám overené, či to funguje, ale možno by to mohlo byť k niečomu. V každom prípade, držím palce 😉
@jahodi Presne, človek silne prehodnotí svoje postoje, keď sa ocitne v situácii, kedy prirodzené počatie nie je možné alebo je nepravdepodobné. Ja osobne veľmi dúfam v prirodzené počatie, pretože sa u nás nevyskytuje žiadna známa prekážka, ale môj postoj k IVF sa značne posunul od "nikdy!" k "ak sa inak nedá, tak prečo nie". Naviac obdivujem ženy, ktoré do toho idú, pretože je to hodne náročné ako na telo tak na psychiku. To som si predtým napríklad vôbec neuvedomovala.
@jahodi Jo, to máš pravdu. Ale když jsem jak píšeš "vlezl" tam, kde přímo v popisu bylo o těch kdo potřebují a o těch kdo chtějí a potřebují pomoci, na rozdíl od Vás se nejen nebavily, ale během několika hodin se rozběhla taková diskuze, takový boj (podotýkám, že ničím jiným, než že jsem chlap, jsem ho nezpůsobil), že jsem skončil a příspěvek smazal. Proč tu? Protože otázka v úvodu ukazuje otevřenost a vstřícnost. A, oproti výše popsané situaci, to tak je. Nikdo tu a priori nebojuje. Je to příjemná změna. Představ si to tak, že děláš něco, o čem jsi přesvědčena, že (přinejmenším) může pomoci se špatnými pocity (a že jsi přesvědčena, že dokonce i víc). Myslím si, že hledáš cesty, jak to uplatnit. A vůbec, ta otázka, co mi to přineslo je hodně zajímavá a poučná.
Nechci rušit dál diskuzi a odvádět od tématu. Jsem rád, že vnímáte, že to myslím dobře a jestli by některou napadlo jak to dělat lépe a věnovala by čas napsání do mailu, budu rád. Děkuji a omlouvám se za "rušení tématu".
@diva_ziva Ono, většina žen s PCO má nadváhu nebo i obezitu. Já naštěstí ne, mám spíš opačný problém, vždycky jsem měla podváhu. Teď jsem někde na rozmezí podváhy a normy. Celý život do sebe cpu špenát, pohanku, tuňákové saláty, mám zdravou stravu ráda. A sladké mi nikdy nechutnalo. Ono někdy možná intuice sama řekne, co pomáhá a co ne. Z toho, co mám vyzkoušeno, že na PCO pomáhá je Nosifol, kontryhelový čaj (ten pomáhá na nízkou sliznici) a cvičit hormonální jógu. Jednou jsem si totiž řekla, že se na ty bylinky a cvičení vykašlu, že je to stejně k ničemu když nemám ovu, a měsíc jsem nic nebrala ani necvičila a pak jsem to málem nedostala ani po tabletkách, ptz jsem měla sliznici jen 4 mm. A to jsem si říkala, že už nemůže být hůř, no ale mohlo být hůř 😀. A po měsíci užívání Nosifolu se mi LH spravilo ze 14 na 9,5. (dělaly se 2 hormonální profily měsíc po sobě) Taky nic moc, ale lepší. No ale furt to nestačilo, abych ovulovala 😀. Taky si teda pomáhám tinkturou na uklidnění. Beru šišák bajkalský - tinkturu, protože jsem někdy fakt napjatá, že se mi špatně dýchá a skřípu zuby, po něm se vždy tutově uklidním 😀. Ne nadarmo je skoro ve všech čajích pro početí i třezalka, která uklidňuje 🙂
Holky, díky. Moc mi ty Vaše příběhy pomáhají, já už se svojí neplodností jedu na jiné lodi, než většina žen z mého okolí. Moc mi pomáháte🙂
Teď už se tady do diskuze moc nehodím, ale ještě minulý rok jsem řešila to samé, co vy. Je mi 28let, od 25 let jsem vysadila HA a s přítelem jsme se snažili o mimčo. Po půl roce, kdy se nám stále nedařilo, jsem začala navštěvovat všelijaké lékaře, specialisty, testy od endokrinologie po alergie. Díky snížené funkci štítné žlázy jsem měla nepravidelnou menstruaci, která se ale během pár měsíců vyřešila díky práškům na štítnou žlázu. Nicméně ani potom nám to nešlo a až po roce všemožného snažení převážně z mé strany - od jogy, zdravé stravy, léčitele, injekcí a hormonů na ovulaci, jsem dala na gynekologa, který nám doporučil CAR. Tam už musel na vyšetření i přítel a tam taky diagnostikovala minimum zdravých spermií. Takže náš problém vyřešen, proč nám to stále nešlo a to i přes to, že jsem reagovala na veškeré injekce na dozrávání vajíček apod... Abych to zkrátila, v CARu nám pomohli během jednoho roku, ale skoro tři roky jsem si vytrpěla své a zná to tady asi každá z nás. Deprese, vztek na sebe sama, závist všem maminkám a těhulím.. I když jsem se dokázala přes neplodnost bavit a užívat si život i bez dítěte - výlety, párty, sport, přátelé kolem sebe, dovolené, poznávačky, vždycky se našla chvilka, kdy mi došlo, že můžu být se sebou maximálně spokojená, ale stejně nebudu štastná... Nesmím zapomenout, že mi hodně v době snažení pomohlo, když jsme si do bytu pořidli dvě kotatka z ulice. Alespon jsem se měla o koho starat, s kým se mazlit, koho rozmazlovat 🙂 Ted už jsou to roční dámy a členové naší domácnosti. Patří jim velké díky - takže vlastně mě asi pomohly kočky 😀 a samozřejmě přítel a rodina. Je dobré, když na to nejste sami a máte podporu. Tak takový můj příběh, který má štastný konec, ale jen díky lékařům na klinice. Držím Vám všem palce, aby jste se taky dočkaly. Každá žena, která po dítěti touží, si ho zaslouží ať už je to proti přírodě nebo ne. A ještě dodatek : Měla jsem dobu snažení nastavenou do svých 30 let, potom bych určitě začala boj s adopcí.
@hanpavka No ja zatial mam tendenciu to brat prirodnym sposobom, kedze nie je ziadna objektivna pricina, preco by to nemalo ist. Ale urcite som rada, ze tato moznost tu je v zalohe 🙂 Inak dakujem za pribeh, vzdy potesi pocut, ze to pre inych dopadlo dobre! A gratulujem! Akurat si vlastne moc neuviedla to, co ma najviac zaujima u osatnych a to, co ti to snazenie dalo, okrem teda dvoch kociciek, co je super 😀
@diva_ziva Konkrétně odpověď na otázku, Co mi to dalo? Asi snad jen trpělivost a odhodlání, jít si za svým cílem. Ale nějaké sebepoznání nebo pochopení neplodnosti, to určitě ne. Jak už jsem psala, mohla jsem být sebevíce spokojená a vyrovnaná, ale stejně jsem v srdci měla pořád poloprázdno a myšlenky jen na dítě. U nás ale byly zdravotní problémy , proč by to přirozeně nešlo, takže jsem se už dál ani nesnažila nějak porozumět svému tělu a svěřila jsem se do péči odborníků. Tobě a všem ostatním snažilkám přeju, aby jste se už brzo dočkaly // 🙂
@hanpavka Díky 🙂 Trpezlivosť a odhodlanie, to tiež celkom cítim, že sa to u mňa pomalinky zlepšuje. Ale ideál to nie je 😀 Aspoň s tým dieťatkom to už to nehrotím, cítim, že to príde v pravú chvíľu, ale v iných oblastiach života som teda mega netrpezlivá 😀 Užívaj si tehotenstvo a ešte raz gratulujem 🙂
@diva_ziva děkuji! Ted ale můžu říct, že jak jsem si vždycky přála si to užívat a záviděla jsem všem těhulím, realita je jiná - každého vyšetření, každého znepokojení se bojíš, pořád je tam nejistota... Nicméně znám i ženu, které došlo po narození dětí, že to není v životě to podstatné, má dva zdravé, úžasné kluky, ale stejně není spokojená a šťastná sama se sebou. Taky má bývalá šefová, má 36 let, vlastní obchod se značkovým oblečením, peněz mají opravdu dost, nemůžou mít děti a ani se o to nijak dál nesnaží - adopce, IVF. Smířili se s tím s partnerem a užívají si života i bez dětí. Hodně cestují, meditují, dali se na veganství, jde na ní vidět, že je opravdu vyrovnaná, smířená a šťastná...
Neplodnost mi dala sílu bojovat a nevzdávat to.....ale taky závist, zlobu a vztek....takže nic moc hezkého 😉
@hanpavka Presne, dieťa nie je zárukou šťastného života! U mňa rozhodne platilo ešte tak pred polrokom, že som šťastná vôbec nebola a ani som nebola ochotná zobrať zodpovednosť za svoje šťastie do vlastných rúk, ale vinila som okolie, že ma nerobí šťastnou a osud, že nemám dieťatko, ktoré by ma urobilo šťastnou. Strašný blud 😀 😀 Teraz som síce stále bezdetná, netehotná, ale výrazne šťastnejšia a mám aj lepšie vzťahy s okolím. Nebyť toho, že nemôžem otehotnieť, tak by ma asi ani neťuklo, že by som mala svoje nezmyselné očakávania od okolia prehodnotiť. No, alebo ťuklo, ale až na materskej a asi by to nebola sranda riešiť si svoju psychiku a zároveň bábo. 🤐
Úplne chápem, že si nervózna z každého vyšetrenia. Naviac mám pocit, že ženy, ktoré dlho nemohli otehotnieť, sú prirodzene o to viac úzkostlivé, pretože už to tehotenstvo samotné je z ich pohľadu úplny zázrak. Držím ti palce, aby ťa neistoty a strach čo najskôr opustili. 🙂
Taky přispěju svou troškou do mlýna. Myslím, že to, co mě potkalo je proto, abych více porozumněla ženám, které neplodnost prožívají. Mám okolo sebe hodně žen, které nemohou mít děti, ale dokud jsem neprožila, co jsem přožila, nikdy bych si neuvědomila, jaké to pro ně je. Svého času jsem si dokonce myslela, že je to možná tak moc netrápí.
Já mám od 15 let PCO (je mi 25), jsem zcela bez MS (pokud se nevyvolá léky nebo injekcí), tak mi bylo už trochu jasné, že mít děti bude trochu boj, ale netušila jsem, jak moc velký. Když už jsme u těch fází, taky jsem měla nějaké 🙂
1. fáze: Vysazuji antikoncepci a těším se na miminko. Očekávám, že se moje tělo za tu dobu třeba umoudřilo
2. fáze: Tak nic neumoudřilo se, 50 DC a MS nikde. Nasazuji bylinky a utrácím peníze za nefungující připravky.
3. fáze: Lítání na vyvolávačky Agolutinem a pochybnosti o mém těle i o mém ženství. Začínám mít pocit, že jsem jako žena selhala. Vždyť nedokážu ani takovou banalitu, jako mít mestruaci. Zkouším jiné přípravky.
4. fáze: Obracím se na odborníky. Obvodní gynekoložka mou neexistující menstruaci bagatelizuje
5. fáze: beru to do vlastních rukou, platím hormonální profil jako samoplátce a po hrůzných výsledcích se obracím na CAR
6. fáze: Uklidnila jsem se v CARu po setkání s doktorkou, která mi vše vysvětluje.
7. fáze: Vyšilování, že se to snad nikdy nepovede, kamarádky, co o mém problému ví, si mě v těch měsících dost užily a manžel taky, měl mě plné zuby v tu dobu 😀. Nedivím se, každý den stejná písnička...
8. fáze: snažím se uklidnit a nemyslet na to, ale moc dobře to nejde. Kašlu na všechny bylinky krom těch, které mi prokazatelně pomohly.
Teď momentálně upínám svou naději na laparoskopii, která mě čeká, tak se dá říct, že jsem teď ve fázi uklidnění 😀.
Abych to dopsala, myslím, že jsem tu neplodnost dostala proto, abych porozumněla neplodným ženám a jak moc to může do vztahu zasáhnout. Na jednu stranu nás to s manželem hodně sblížilo, na druhou stranu si musím dávat fakt velký pozor, ať ho nevysávám, protože mám tendenci mu nakládat svoje problémy. Jednou, až budu trochu starší, bych chtěla dělat manželského poradce. Vím, že bez této zkušenosti bych v tomto ohledu nedokázala být tolik empatická, pokud bych si toto neprožila.
Pak jsem se naučila být trochu drsnější na zvídavé dotazy/poznámky typu: Kdy se začnete snažit o děti / ale vy máte na děti ještě čas. Do té doby jsem mile a trpělivě odpovídala každé sousedce, avšak každý takový dotaz mě rozesmutní, takže jsem se naučila najít své hranice.
No a taky jsem se naučila rozumnět bylinkám. Dneska když jdu do zdravé výživy a čtu složení čaje pro těhotné, tak se tam divím, proč je v něm maliník, když se maliník může až od 35. týdne. A prodavačka ze mě vyšiluje 😀.