Bojím se druhého těhotenství - ale miminko chci
Ahoj maminky, potřebuju se vypovídat. Dcerce budou brzy dva roky, je to spokojené a hodné dítko, zlobí pouze s jídlem a pitím, ale to už zaznělo v jiné diskuzi. A jelikož mi zbývá do konce rodičovské rok s přítelem přemýšlíme o dalším miminku. Opravdu si to přeju, ale mám jakýsi blok z těhotenství. To první jsem měla dost krušné, psychicky i fyzicky velmi náročné (nechutenství, zvracení do 7 měsíce, nervový kolaps, nemocnice). Ráda bych si touto cestou popovídala s maminkami, pro které bylo těhotenství podobně náročné a přesto všechno je miminko na cestě a nebo už mají druhé.
Bojím se, že to nebudu s malým dítětem zvládat, mám sice podporu v rodině - v prvním těhu to tak bylo - ale nerada bych zase poslouchala, že musím být vděčná a při každé hádce poslouchat, že jsem sobecká (když jsem potřebovala, oni tu pro mě byli atd)
Dík za komenty
První těhotenství jsem měla strašný. Kazilo se všechno co se kazit mohlo, porod děsnej. Ted čekám druhý a těhotenství úplně bezproblémový. Doufám v lepší porod. Tím ti chci říct, že každé těhotenství mám úplně jiný.
@veeeraf Rozumím Ti, chápu Tvé pocity, měla jsem dost podobné....
Obecná rada na to asi není, mě pomohlo si to porovnat v hlavě... že to prostě moje tělo jinak neumí, než mi dát na začátku pořádnou čočku (taky jsem zažila kolabování, nevstala jsem z postele, neustále jsem zvracela..... hrůza)....
Zkusila jsem se maximálně naladit na to, že ve druhém (ev. třetím) těhotenství budou nevolnosti lepší, zkusila jsem se maximálně připravit - kontaktovala jsem homeopata, domů si jsem si pořídila všechno, co mi při nevolnostech pomáhalo, zajistila jsem si maximální podporu okolí, promluvila jsem si o tom s manželem, prostě jsem udělala všechno proto, aby to proběhlo lépe. Neproběhlo to lépe, bylo to ještě horší, ale tím, jak jsem si to před tím v hlavě porovnala, jsem tomu dokázala lépe čelit. A nenechalo mi to v duši takovou tu pomyslnou jizvičku, ten blok z dalšího těhotenství.... 🙂
Já jsem měla první těhotenství naprosto strašné. Vzhledem k neléčeným srůstům v podbřišku jsem již od 4 tt trpěla neuvěřitelnými bolestmi a křečmi v podbřišku. Takto jsem trpěla do 7 měsíce. Psychickou stránku snad ani raději popisovat nebudu. Neměla jsem krom své mamky zastání a pochopení v nikom. Rodina mého muže je sobecká a o nic se nezajímala a s ničím nepomohla, ale to už od doby, co se znám s manželem. Porod byl kupodivu celkem ok, ale týden v nemocnici po porodu byl pro mě očistec, kde mě psychicky zcela nechali v nemocnici zkolabovat a na vině byly dětské sestry. Nikdy už jsem nechtěla mít druhé dítě. Teď jsem ve 29 tt a mám zcela bezproblémové těhu o kterém téměř nevím, když mě zrovna nebolí žebra nebo mám utlačený močový měchýř 😀
Dceři jsou teď 4 roky a tak jsem rok chodila do práce, změnila jsem gynekologa, podstoupila operaci naodstranění srůstů a hodila se po třech letech do psychické pohody. Trvalo to celkem dlouho, ale zatím to stojí za to. Těhu jak jsem psala mám teď pohodové a já se cítím celkem v pohodě. Obavu samozřejmě mám z porodu a co bude po něm. Ale to je přirozené.
Uvažte, jestli je správný čas na druhé miminko a rozhodněte se vy sama. Vy jste ta, která bude těhotná, půjde rodit a pak bude opět doma. Pokud se na to budete po smíření se se sebou sama a svými pocity cítit připravená, jděte do toho. Nebo si dejte ještě čas a zkuste třeba nastoupit na rok na dva do práce. Ale opravdu učiňte tak jako tak pouze na základě vlastního rozhodnutí.
Držím Vám pěstičky 🙂
Já budu mít dvouletý rozdíl mezi holčičkami a příliš jsem o tom nepřemýšlela, až když jsem podruhé (plánovaně) otěhotněla začala jsem mít strach, jestli to vážně chci. Starší dcerka je úžasná, ale dost náročná, přesně s jídlem, pitím, spánkem a dalšími věcmi, které většina dětí zvládá v pohodě. Já mám sice úžasnou podporu rodiny, kterou mi nikdo nevyčítá, ale zase musím kvůli financím z domova pracovat a už s jedním dítětem to bylo vyčerpávající, natož dvě..... A ke všem těmhle myšlenkám i dost náročné těhotenství oproti prvnímu, nevolnosti, únava, migrény..... Ale 9 měsíců je naštěstí dost dlouhá doba na to, aby se člověk srovnal se svými obavami a začal se těšit 🙂 Teď už si hlavu s ničím nelámu, chystám výbavičku, těším se, jak to bude zase úplně jiné s dvěma dětmi a náročné miminkovské období uteče jako voda a budu mít doma dvě parťačky. Když vidím dceru s jinými dětmi vím, že nic lepšího než jí pořídit sourozence pro ní nemůžu udělat a díky tomu vydržím všechno 😉
@veeeraf Těhotenství se nedají srovnávat. Já jsem měla děsné těhotenství, bylo mi hodně špatně,druhou půlku těhotenství jsem proležela v posteli...A teď je malé rok a já jsem znovu těhotná - chtěli jsme druhé do dvou let. Jsem teprve v 6tt, zatím jsem ani nebyla u doktorky, tak těžko soudit. Ale špatně mi není, jen se mi občas točí hlava, smrdí mi, když se vaří maso, ale jinak zatím pohoda. U prvního těhotenství jsem už touhle dobou trpěla jako pes. Takže hlavu vzhůru!
Také mám strach z druhého těhu ☹ A to kvůli hemeroidům a trhlinám ve svěrači, to nastalo až tedy po porodu - bolesti, ale mám strach, že mě to chytne v těhotenství a já budu trpět jako kůň ☹
@veeeraf je velmi pravděpodobné, že to bude stejné. Nebo můžeš mít štěstí a bude to lepší. Ale pokud máš oporu v rodině, tak ji využij. Prostě to možná jinak nepujde, ale druhé dítě chceš a to je to nejdůležitejší. Jde o pár měsíců, to dáš. A až budeš pomáhat svojí dceři, tak si snaž vzpomenout a neopakovat chyby svých příbuzných...
Já se bojím druhého těhu trochu z jiného důvodu.
Mám sice již za měsíc 6ti letého syna (ježiš to tak letí), ale byl extrémně nedonošený a narodil se mi ve 26+6tt 😠 těhotenství jsem měla naprosto ukázkový, naprosto žádná nevolnost. Sice poslední měsíc extrémní stres, ale ten jsem nějak nestíhala vnímat.
Sice mi všichni říkají, jak na to nebudu moct myslet a budu se muset hodit do pohody. Ale kámoška co zažila to samý, tak druhé těhotenství si každý den řikala, zda miminko donosí a ty myšlenky tam prostě byly. A říkala mi, že na to nejde nemyslet. A že z tohodle směru to těhu bylo hrozný. No naštěstí má zdravé dítě a vše proběhlo v pořádku...jenže co když ne u mě?
Co když moje tělo není schopné donosit dítě?
Každé těhotenství je jiné,nejde to srovnávat,i porody jsou jiné,já se poprvé bála např.porodu,protože jsem nevěděla,podruhé už jsem věděla a stresovala jsem od 6měsíce,protože první porod jsem neměla zrovna ukázkový a dnes vím,že zbytečně,druhý porod byl rychlý,téměř bezbolestný 😀 no a teď jsem zase a zase se bojím 😖 😖 😖