• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Existuje ideální věk pro založení rodiny?

24. června 2011 
no je fakt že bych to zas tak neřešila, hlavně když jsou lidi spolu štastní a chtějí mít rodinu, na věku zas tak moc nezáleží, pro mě je to můj osobní pocit, že kdybych mohla tak ho mám dřív, jenže to nejde. Někdo může mít dítě v 18 a bude matka naprosto skvělá a někdo ve 40 a bude to průser, a naopak..takže, můj názor-na věku nezáleží, ale spíš na tom jaká žena je!
16. říj 2007 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
..a hlavne netreba zabudat na fakt , ze nie kazdemu sa otehotniet podari za par mesiacov. niekto sa trapi vela rokov..a potom ten vek naozaj nehra rolu, dolezite je aby sa partneri dopracovali k vytuzenemu dietatku...aj ked budu mat 40 tokov. :slight_smile:
16. říj 2007 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
svatá pravda..co víc dodat..na věku prostě nezáleží! :slight_smile: teda....v 15cti bych asi dítě nechtěla
16. říj 2007 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Se zájmem jsem si přečetla tuto diskuzi a musím říci, že mě zarazilo, kolik holek zde má dítě kolem 20 let věku. Zarazilo mě to proto, že v mediích nedávno proběhla zpráva, že průměrný věk prvorodiček v ČR je 27 a půl roku a osobně neznám žádný takový případ, kdy by holka rodila kolem 20, ba naopak mám kolem sebe jen holky, kterým táhne na 30 a o mimču ještě zdaleka neuvažují. Mně bude za měsíc 27 let. Po mimču toužím už od svých 23 let, ale v té době jsem byla na VŠ, takže nepřipadalo v úvahu, abych si ho pořídila. Když jsem dostudovala, bylo mi necelých 25 let a měla jsem doslova holou pr..., takže jsem musela na pár let do práce vydělat nějaké penízky a vybudovat si zázemí. To se mi podařilo a nyní již nic nebrání příchodu miminka. V současné době rozhodně nebudu litovat toho, že pravděpodobně ve svých 27 letech budu mít první mimčo, protože jsem vystudovala VŠ, mám dobrou praxi, rodinný baráček, trochu jsem si zacestovala, takže myslím, že je ideální doba pro mimčo, i když na mě někteří lidé koukají jako kdybych spadla z višně, že chci miminko tak mladá. Já si ale mladá nepřipadám. Někdy si naopak přijdu na první mimčo stará. Ale holt žiju v Praze a tady vysokoškolačky běžně nemají děti před 30. Je mi jedno, co si bude myslet okolí. Já jdu prostě do toho už teď, protože chci mít víc dětí a chci se dožít v budoucnu i vnoučat a pravnoučat.
17. říj 2007 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
bambulka.cervena • 1d • 25. feb 2008 o 19:47
Ahoj holky, zakládám nové téma a ptám se vás, o jakém věku si myslíte, že je ideální pro založení rodiny?
Mně osobně je 20, mám měsíční dceru Isabellu a s mým přítelem chystáme svatbu. Těhotenství přišlo neplánovaně, ale hned bylo jasné, že si miminko necháme. :slight_smile:

etuska • 1d • 25. feb 2008 o 19:49
Ja som sa stala maminou ako 24 rocna a odhlaidnuc od iných aspektov/obaja sme studovali na VS/ si myslim,ze je to na materstvo idealny vek :slight_smile:

krista • 39tt • 25. feb 2008 o 19:49
Bambulko taková tématu už tu jsou :slight_smile:
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=10577&vGroupOffset=0&=&vOffset=0
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=1694&vGroupOffset=0&=&vOffset=0
http://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThreadID=39928&vGroupOffset=0&=&vOffset=0

Mě osobně je 21 - za měsíc 22, s manželem jsem sedmým rokem, bydlení, škola, práce ... tím vším jsme si prošli a všechno zařídili než jsme se do miminka pustili a jinak bych to nechtěla :slight_smile: :wink:

marinka • 1d • 25. feb 2008 o 19:51
Ideální věk neexistuje, pro každého je to jiná doba - někdo je připravený na mimi ve dvaceti, někdo není ani ve třiceti, takže se to nedá zevšeobecňovat. Já jsem po miminku toužila od dvaceti, ale první byla škola a mimi přišlo "až" ve 23 letech.. Pokud bys to myslela po fyzické stránce, tak tam se názory taky různí, třeba podle mojí dr. je ideální mít první dítko do 25 :wink:

kejka • 3d • 25. feb 2008 o 19:56
Ideální věk??????????
Prvního syna jsem měla v 18letech-neplánovaně jsem otěhotněla a myslela si,že je to láska.Bohužel nebyla.Druhého v necelých 22letech,ten už byl plánovaný a s milujícím mužem.No a když mi kluci odrostli a bylo najednou takové prázdno,tak jsem plánovaně v 36letech otěhotněla ještě jednou.Opět mám krásného klučíka.Všichni moji synové jsou moje pýcha a jsem šťastná,že je mám. :wink: :wink: :wink: Takže můj názor je,že na věku nezáleží.Některá má dítě brzo,jiná později.Hlavně,když je milované a chtěné. :slight_smile: :slight_smile:

jaduska • 2d • 25. feb 2008 o 20:47
Tiež si myslím, že nezáleží, koľko má žena rokov. Hlavne na to musí byť psychicky pripravená. Ja som mala prvé dieťa ako 27 ročná a druhé ako 31 ročná a niekedy si zavzdychám, že som ich mala mať skôr, kým som mala viac energie. Ale čo už, keď toho správneho chlapa som našla až v 25-ťke? :wink:

bambulka.cervena • 1d • 25. feb 2008 o 21:05
Děkuji za názory. já osobně si myslím, že kdybych si mohla vybrat ideální věk, tak je to hned jak budete moci poskytnout dítěti dobré zázemí a hlavně na něj budete i psychicky připravená. :dizzy_face: Je to paradox, říká se že mladé matky si s dětmi více rozumí, ale ty zralejší jim zase dokážou poskytnout veškerou zodpovědnou péči, což ne že by ty mladé nedokázaly, ale mládí je přece jen bláznivé.. Ale stejně jsem ráda že mam dítě tak brzy :slight_smile: Kdybych ale neměla partnera který mě zajistí, nevím co bych si první 2 roky počala. :confounded:

revayova • 2d • 25. feb 2008 o 21:45
ja som mala22 pri prvom a nejako som si to nevedela vychutnat. Chcela som byt super matka , manzelka a pod. a bola som z toho unavena a nervozna . Mam 26 mame druhe dieta a som velmi rada.uzivam si ho.Vsetko okolo ide bokom.Prvorade su deti a ich usmev.Ja si myslim ze idealny je 25 a viac a samozrejme samostatne byvanie a pod.

anjelik85 • 1d • 25. feb 2008 o 21:48
ja si myslím, že ideálny vek na materstvo neexistuje. každá je matka podľa toho, ako a kedy sa cíti na to.

margaretka11 • 2d • 25. feb 2008 o 21:49
ťažko povedať aký vek je ideálny. Myslím, že každá žena to pocíti sama, kedy je ten správny čas na bábätko. Ja mám momentálne 29, dvojičky sa mi narodili v 28 a cítim sa super. Stihla som si urobiť vysokú školu, nejaký čas som pracovala a teraz si naplno vychutnávam pocit, že som matka a mám doma krásnučké bábätká :slight_smile:

markytkaaa • 29tt • 25. feb 2008 o 21:49
Já budu mít mimčo ve 22letech :slight_smile: S manželem jsme čtyři roky, a myslím, že jsme nikam nechvátali ... prošli jsme si randěním, studiem (já teda ještě procházím :grinning:), sháněním bydlení ... všechno, je to bezva :slight_smile:

wladka • 1d • 25. feb 2008 o 21:53
podla mna to zalezi od okolnosti :wink: , situacie, podmienok atd..
idealny vek, ako pisu ostatne, neexistuje.. ja som otehotnela neplanovane v 24, ale som rada ze to tak je, aj ked s muzom sme uz ex :wink: .. moj nazor, myslim si ze okolo 25 je zlata stredna cesta.. :wink: ale je to indi vindi :wink: .. niektore maju predpoklady a chcu byt aj prv matkami, preco nie.. :wink: niektore neskor, tiez preco nie.. :slight_smile:

berynka • 1d • Dnes o 12:16
Já si myslím, že ideální věk pro mateřství je ten, kdy matka má dostatek sil a finančních prostředků pro zaopatření dítěte a je určitá šance, že se dožije jeho dospělosti :wink: .

kacka.va • 34tt • Dnes o 13:05
ideální věk neexistuje. Je to podle toho, jak se kdo cítí

poleva • Dnes o 14:51
podla mna 25, ja mám 25

1980mat • 23tt • Dnes o 15:08
Já si také myslím, že ideální věk je okolo 25, jak z biologického hlediska, tak i ze všech ostatních hledisek. A asi je i rozhodující, jestli jde žena na VŠ nebo ne. Já jsem šla na VŠ a dokončila jsem ji až dva měsíce před 25. narozeninami. I když už jsem toužila po miminku dva poslední roky na VŠ, musela jsem to brát rozumem. Nejdřív dostudovat, udělat si alespoň malou praxi a vydělat alespoň nějaké penízky a sehnat bydlení. Navíc můj manžel (v té době jsme ještě nebyli manželé) se ještě na mimčo necítil. Takže nakonec to dopadlo tak, že máme oba s manželem vystudované VŠ, udělali jsme si i doktoráty, získali jsme několik let praxe v oboru, vydělali nějaké penízky, máme rodinný baráček a konečně již nic nebránilo miminku. Takže jsme na něj loni zadělali. Naštěstí nám to vyšlo hned napoprvé a miminko se narodí v mých 27 letech a manželových 30 letech. Kdybych ale nešla na tu VŠ, určitě bych se pro mimčo rozhodla dříve, protože si myslím, že je to z některých hledisek lepší. Žena má více energie a i prarodiče a prarodiče si vnoučátko a pravnoučátko mohou lépe užít.

Jen ještě dodám, že i když mi letos v listopadu bude už 28 let, tak jsem teprve třetí ze třídy ze střední školy (bylo nás tam 30), kdo bude mít miminko a stejně tak jsem i třetí ze ZŠ. O VŠ raději ani nepíšu. Tam jsem taky za raritku. Takže si vlastně přijdu ještě relativně mladá, protože kolem mě moji vrstevníci ještě zdaleka děti nechtějí a nebo je nemají s kým mít.
28. únor 2008 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,já myslím,že ideální věk není,protože některé z nás už by prostě neměly šanci :wink:
28. únor 2008 v 15:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, jen tak jsem si přečetla tohle téma, tak třeba někdo bude mít chuť o něm znovu diskutovat, trošku tu zapadlo :slight_smile:
Co se mě týče, tak je mi 26 a miminko ještě nemám, už ho pomalu plánujeme, ale pořád to vidím spíš za ty 2 roky, když bude mít s námi příroda stejné plány jako máme my :slight_smile: Těšíme se, ale teprve jsem dokončila letos VŠ, mám novou práci, teď kupujeme větší byt ...atd, znáte to :wink:
Nicméně jsem to trošku přehodnotila a kdyby mi bylo nyní 20let (to jsem ale neměla ještě současného přítele :sweat_smile: ), tak bych třeba nestudovala VŠ prezenčně, ale šla studovat dálkově a přitom si už dělala také praxi, pracovala, vydělala penízky, koupili bychom třeba byt dříve...a vlastně bychom tak ušetřili nějaké roky, což by bylo fajn :slight_smile:
Kdo chodil nebo chodí na VŠ, tak ví, o čem mluvím, ta VŠ přeci jen ty plány hodně posouvá a všechno se to natahuje... Jenže když jsem na VŠ šla, tak jsem ani zdaleka nempřemýšlela tak jako teď, to prostě přijde až se zkušenostma a věkem :sweat_smile:
Kdo se přidá a poví, jak to má? :wink:
25. kvě 2011 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přesně, jak tu někdo psal na úvod - záleží spíš na psychické a fyzické kondici. Já poprvé hodně začala uvažovat nad dětmi, když mi bylo přesně 21 let - ale: byla jsem ve druháku na vysoké a neměla partnera :D takže trochu nereálná představa. Ve 23-24 se mi to šíleně vrátilo, v necelých 24 mi rodila kamarádka - vrstevnice, což mě podpořilo v touze mít dítě. jenže bývalý furt odkládal (i po 3 letech), nicméně ve 24 jsme se "usnesli", že prášky můžu přestat brát a že si budem dávat pozor. menstruace mi nechtěla přijít déle jak půl roku (asi vliv dlouholetého braní hormonální antikoncepce). pak byla strašně nepravidelná, pak jsme se rozešli.. Našla jsem si fajn chlapa, hned jsme začali bydlet, tak jsme si po třičtvrtě roce řekli, že to zkusíme (i vlivem mých dřívějších problémů s cyklem, doktor taky strašil náběhem na PCO) a ejhle - hned druhý měsíc to vyšlo! byla jsem nesmírně šťastná, že jsem stihla "ještě v 25ti" otěhotnět (samozřejmě, že mi nešlo tolik o věk, jako o to, že už chci pomalu 5 let a nepřešlo to ani na chvilku), no a v 7. týdnu už jsem musela na revizi :( asi jsme to uspěchali, měla jsem v té době veliké problémy se zády! teď mi bude přesně za 2 měsíce 26, máme pauzu - 5 týdnů po revizi, v létě bychom chtěli začít zkoušet znovu. tak uvidíme, no..
25. kvě 2011 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi jinak, je to tak, jak píšeš! taky bych už radši studovala dálkově a při tom něco napracovala a našetřila.. rovněž jsem skončila školu "až" v 25ti.. nedá se nic dělat, no.. myslim, že do 30ti je to ok.. chce to ale včas vysadit antikoncepci, já bych měla rok a půl asi stejně smůlu.. ono se zdánlivě zadařillo u nás hned, ale už jsem přes rok a půl prášky nebrala.
25. kvě 2011 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daasenka85 Tak ať Vám to brzy vyjde !! :wink:

Když jsem šla na VŠ, tak jsem vůbec takhle nepřemýšlela, přišlo mi, že času je spousta, všechno bylo daleko....navíc v té době jsem se rozešla po dlouholetém vztahu, takže otázka dítěte jaksi aktuální nebyla. Zpětně bych ale opravdu šla na VŠ dálkově (nebo alespoň v půlce přejít, pokud to jde, nebo aspoň na to magisterské jít už dálkově) a při škole si již zajistila praxi, něco si našetřila a pokud už je v té době i pravděpodobný budoucí tatínek dětí po boku, tak si s ním už i něco pocestovat, koupit si třeba ten byt... Prostě ne jen studovat a po VŠ teprve řešit tyto věci. Já jsem teda při VŠ už pracovala, ale taková ta pravá praxe to ještě nebyla, protože jsem právě VŠ dělala prezenčně a skloubit by to úplně nešlo. Bydlení jsme sice taky vyřešili už na VŠ, ale byl to malý byt, takže to stejně začalo po VŠ nanovo...
Opravdu zpětně bych během těch let na VŠ nezahálela a rozhodně celou VŠ už pracovala na plný úvazek, v létě cestovala a ideálně vyřešila už i bydlení. Je to sice v tuto dobu náročné období, ale stojí to za to, že po VŠ může klidně přijít mimčo a v podstatě je vše "nachystané". :slight_smile:
Sice to, že si počkáme ještě třeba ty 2 roky, mi nijak nevadí, ale kdyby to bylo dřív, bylo by to asi lepší, ale te´d to beru tak, že je ještě spousta věcí, co bychom chtěli stihnout před mimčem, ať už dodělání té praxe v práci, tak rekonstrukci bytu, tak nějaké ty dovolené... Ale zase nejsme tak naivní, abychom to nechávali na buhvi kdy a pak bylo třeba pozdě řešit případné problémy, které sice doufám nenastanou, ale to si říká každý a kolik je lidí, co ty problémy pak mají, bohužel :frowning2:
Tak to vidím já, co kdo z vás na to? :wink:
25. kvě 2011 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi děkuji moc! Tobě ať to taky vychází podle Tvých představ, až se rozhodnete :slight_smile: a hlavně radím vysadit včas antiko (pokud bereš).
25. kvě 2011 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daasenka85 - my sme mali dcerku neplanovane v mojich 22 rokoch, uprostred vysky + prace, drahy bol v nemecku, vztah "na dalku" funkcny, ale nic viac... nejake plany do buducna neboli... no ale padli sme do toho, mala ma dnes takmer 5 rockov... ja som sa prestahovala za drahym, skolu dala na distancne studium a aspon toho bakalara dotiahla do konca :grinning: Ked mala mala dva rocky, zasa do prace na plny uväzok, ked mala ona 4 roky sa narodil junior...to som ja mala 26 :slight_smile: Planovany, vytuzeny :slight_smile: Planujeme este tretie... niekedy... mozno coskoro...mozno o 4-5 rokov... sa uvidi :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Len treba povedat, ze moj drahy stal v tej dobe pevne nohami na zemi, mal uz postavany dom, skvelu robotu, financne nas nikdy nic nebrzdilo... mohla a mozem sa venovat detom ako dlho to bude treba... je to taky fajn pocit byt mladou maminou...
25. kvě 2011 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@daasenka85 Díky !! Antikoncepci bohužel beru a hodně moc let....takže určitě plánuju to všechno neodkládat, člově nikdy neví :wink:
25. kvě 2011 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi Ako to tu bolo už viackrát spomenuté - ideálny vek neexistuje, záleží na žene, ako sa cíti a v neposlednom rade aj na okolnostiach, ktoré sú od prípadu k prípadu iné. Ja som sa dlho musela starať o môjho o takmer 10 rokov mladšieho brata, prípadne ešte aj o deti zo susedstva (keďže som bola taká zodpovedná :stuck_out_tongue_closed_eyes: ), tak som o vlastnom ani neuvažovala. Tiež som študovala prezenčne na VŠ a navyše mala len zopár "nápadníkov" ale zato poriadne žiarlivého štvornohého partnera - vĺčka (rasa ČV). Dlho mi život "osamelej vlčice" stačil - kým som sa náhodou nezoznámila s mojím terajším manželom, máme neskutočne veľa spoločného a obom nám bolo hneď jasné, že chceme mať spolu aj deti. Tak sa z vlčice stala syslica.... a do klanu pribudol presne v deň mojich 31. narodenín prvorodený syslík, približne o tri roky po ňom ďalší ... a keďže sysľov nikdy nie je dosť (vraví môj najskvelejší manžel), raz bude aj syslík tretí. Teda, dúfame, že to bude syslinka :slight_smile: Kedy to však bude, neviem, dúfam, že nám príroda plány neprekazí ....
26. kvě 2011 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anjelicek26 a Tobě blahopřeji, že to tak hezky vyšlo, i když to původně nebylo úplně plánované :slight_smile: ono každý věk má své výhody.. je vidět, že jsi spokojená, a to je fajn :wink:
1. čer 2011 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daasenka85
Rekla bych, ze neco na tech "biologickych hodinach"(okolo 28.roku) bude... :wink:
Ja jsem se stala poprve maminkou v 18/19ti letech
Po druhe ve 28mi letech
Po treti a ctvrte ve 31 letech...

Prvni bylo prekvapko a kdyby sel muj syn v mych "stopach", byla bych uz nejaky ten rok babickou (ve +- 36ti)...
Po prvnim nas nekolik miminek predcasne opustilo...
Druhe "zdarene" tehotenstvi bylo nadherne, jako hodinky, vse klapalo i zaklapavalo a vse tak tise a nenasilne, proste jak jen priroda to umi :wink:
Treti a ctvrte bylo opet prekvapko, ktere nam zpusobilo i bolest, treti odeslo a tak mame dvojcatka :frowning2:
Chtela bych prozit jeste jedno tehotenstvi , nejak "na uzdraveni" z posledniho tehotenstvi a odchodu male jeste v brisku..proste si zopakovat tehotenstvi, na ktere se nezapomina, protoze na to posledni nemuzu zapomenout... :frowning2: Tezko se to vysvetluje :wink:
Ale manzeluv vek uz dalsi "nedovoluje"..tak si pockam na "babickovstvi" :wink:
1. čer 2011 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fangi No, já našla manžela už v 16 (vlastně skoro 17), ve dvaceti svatba, pak přišlo miminko, od 21 máma. Studuju k tomu, zrovna včera jsem měla poslední bakalářskou státnici, takže až v lednu půjdu rodit, budu už moct hlásit, že jsem bc :grinning:
Nejdřív jsem nevěděla, jak to zvládnu, ale vzhledem k tomu, že máme supr babičky, tak to jde. Jenom MM se občas trochu zlobí, že není uklizeno nebo uvařeno, ale to jsou jenom takový přeháňky :slight_smile:
Myslím, že dost záleží na tom, kdy najdeš manžela. Protože bez něj se rodina zakládá dost těžko... A taky je fakt, že MM je starší, takže vydělává a drží naší rodinu po hmotný stránce. Jsem mu za to dost vděčná. Obecně jsem si uvědomila, že být matkou je náročný, ale být otce taky není sranda. Zajistit rodinu, chodit do práce a k tomu se ještě čeká, že budeš trívit spoustu času s potomstvem, aby si ta unavená máma mohla odpočinout. nezávidím jim :slight_smile:
Když se na to teď zpětně koukám, říkám si, že jenom studovat by byla asi trochu nuda. Jsem za Mikuláše ráda. Ale možná je to i tím, že nejsem zrovna studijní typ...
1. čer 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
me to naprosto vyhovuje jak to mame :slight_smile: ...poprve mamou ve 21 letech, podruhe ve 23 a potreti ve 24 :grinning: :grinning: :grinning: nemam pocit, ze by to bylo brzo, proste jsme to tak citili, ze je to spravne :slight_smile: a tesim se, ze si to treba za par let jeste zopakuju, prece jen casu mame porad habadej :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
1. čer 2011 ve 20:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, obnovuji diskuzi, je mi 26 a přítelovi 28, svatbu máme za měsíc a půl. 2 roky spolu žijeme, už máme oba dávno VŠ hotovou a mimochodem jsme moooc rádi, že prezenčně, protože chudáci dálkaři to měli o dost těžší+práce apod. O takový život bych neměla zájem, ale to jsem rozebírat nechtěla. Plánovali jsme miminko tak za 2 roky, až nám bude 28 a 30, to už budeme mít dobrou praxi, já pracuji teď teprve 2 roky. Ae byla jsem před 14ti dny na preventivce u doktora a bavili jsme se i o svatbě, že máme v létě a tak a on, že teda už se asi budeme chtít snažit o miminko a jestli chci ještě napsat HA... že asi ne... A já že teda bysme chtěli až za ty 2 roky, že teď máme spoustu aktivit (kromě práce) že bysme asi miminko nezvládali... a on si mě posadil a říkal, že rozmlouvat mi to nemůže, ale že to vidí z jiného úhlu pohledu, že to co já mu tam tvrdí každá druhá (mimi okolo 28 let), ale pak se to taky málokteré podaří a někdy se snaží třeba 2-3 roky a pak po třicítce na první mimi už je to hodně rizikové. Řekla jsem mu, že to chápu, ale že prostě po miminku ještě až tak moc netoužíme a on, že jo, že to musí přijít samo, ale ať se o tom s přítelem pobavíme, že i když žena nemá žádné problémy zdravotní, tak prostě se nemusí zadařit a hlavně že věk, kdy to jde dobře, se u žen strašně rychle snižuje a obecně lze říct, že okolo 25tého roku je na první miminko úplně nejlepší věk.
Tak teď s přítelem řešíme co a jak. Doktor mě nestrašil, je to fajn člověk, prostě mi jen řekl pár poznatků z praxe, ale na mimčo se ještě necítíme. Tak uvidíme co vymyslíme. Každopádně HA beru dál a mýty o delší době vynechání před početím je taky jak u koho, zase mi doktor řekl, že obecně tak 3 měsíce po vynechání se lze začít snažit, samozřejmě někdo otěhotní hned první měsíc po vysazení, někdo až za půl roku, někdo za rok a dýl.
23. čer 2011 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlovasandra nám se první mimi narodilo, když mi bylo 28, manželovi 30. V té době jsme byli téměř rok manželé, měli oba vystudovanou VŠ a pár let odpracováno. Miminko jsme předtím plánovali tak rok, ale chtěla jsem dokončit nějaké věci v práci, stihnout svatbu apod., takže tohle byl pro nás vlastně ideální věk. Z lékařského hlediska je 25 možná nejlepší, ale zároveň musíš cítit, že teď je prostě ten pravý čas, kdy už chceš dítě. Věk 28 není podle mě ještě žádná hrůza :slight_smile: Ale kdyby člověk dopředu věděl, jestli se mu mimi bude dařit nebo ne, bylo by to o moc jednodušší..
23. čer 2011 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jak jsem psala, já už jsem dostudovala, i přítel, tu pravou práci jsem ale našla teprve nedávno, takže se teď snažím věnovat jí, baví mě a přeci jen je dobré po škole získat alespoň ten rok,dva dobré praxe :wink: Přítel má práci hodně dobrou a pokud to lze v dnešní dobře říci, tak snad i jistou :wink: Být maminka už na škole jsem ale nechtěla, chtěla bych se miminku věnovat opravdu na 200% a to si myslím, že při škole nejde, navíc babičky jsou pracující apod., tak by to ani nešlo. Ale hlavně bych ani nechtěla, těším se na to,až se dětem budu věnovat já (a přítel samozřejmě), nechtěla bych je "dávat" pořád "na hlídání". To vůbec. Přítel je úžasný, skvělý chlap, oba se na dítě těšíme, svatba je také "ve vzduchu" :dizzy_face: .
Věkově jsme podobně jako @pavlovasandra .. A naše "plány" na miminko směřujeme taky zhruba tak "za 2 roky"....
Já třeba pracuji ještě ne ani rok. (Pracovalal jsem i předtím při VŠ, ale nebylo to v oboru a na plný úvazek apod.)
Názor tvého doktora (@pavlovasandra) mi přijde rozumný, máš fajn doktora... Mimochodem máme také hodně aktivit, ne jen práci, no máme to teď asi v hodně podobné jako @pavlovasandra.
A to, co doktor říkal, to si uvědomuju, vím, jaký máme věk apod.... ALE...

Hodně o tom teď přemýšlím a my se na to miminko už opravdu cítíme, i trávíme dost času mezi malými dětmi kamarádů a příbuzných, takže víme, že bychom to zvládli, užívali si.... :slight_smile: ...ale zase ALE...

U nás asi momentálně nejvíc řešíme to, že jsme si teprve koupili byt a čeká nas rekonstrukce apod, což bude náročné jak finančně, tak časově....a prostě bychom asi chtěli pro miminko mít prostředí hezké, útulné... :slight_smile: Dříve to bohužel nešlo a kdo si s partnerem bydlení a vše zařizoval sám bez pomoci, tak ví, že je to težké a nejde vše hned. Jiné to samozřejmě je, pokud někdo má bydlení vyřešené s pomocí rodičů už třeba na škole apod.

A také jsme si plánovali, že teď, když už máme po škole a máme dobrou práci, tak si začneme užívat ještě víc jeden druhého ve smyslu cestování, sportu atd atd...A ne vše se dá dělat s dětmi a také je přeci jen na rodičovské dovolené těch financí méně. A asi ani nejsem z těch, že bych pak chtěla děti "vláčet" někde po cizině. Vím, že pak už budu chtít dát vše jim :dizzy_face:

@pavlovasandra Jestli se můžu zeptat, protože asi teď řešíme víceméně totéž :slight_smile: , tak bydlení máte vyřešené? A cestování a společné aktivity (takové ty, co se nedají dělat s dětmi), tak s nimi to máte v hlavně nějak vyřešené? Píšu to hloupě, ale víš, jak to myslím, mně pořád hlodá, že teď jsme přeci chtěli jet tam a tam, kam s dětmi už nepojedeme....zažít to a to....koupit si to a to sportovní vybavení, začít s tímhle sportem apod....A potom to bydlení...bude nám chvíli trvat, než to celé zařídíme, aby to bylo opravdu hotové, hezké, útulné...a připravené pro miminko...

Na druhou stranu si naprosto uvědomuju, že by mi tvůj doktor řekl totéž, co tobě, a řekne mi to i spousta lidí, a hlavně to tu sama vidím, že naplánovat si miminko k 28.narozeninám je sice hezký plán, ale asi jen minimálnímu procentu lidí to tak opravdu vyjde...A pak ten čas může chybět.....A nějaké cestování a hotové bydlení budu pak považovat za hloupost vůbec řešit :unamused: Nedejbože tedy, kdyby se opravdu pak nedařilo :frowning2:

Je to docela těžké, co, to rozhodování :slight_smile:
23. čer 2011 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi Jo, asi to máme hodně podobné, podle toho co píšeš. Tak my máme spravený domeček, který jsme dostali, když umřela teta před 2 lety a skoro celé dva roky jsme ho spravovali. Jsem za to šíleně moc ráda, i přítel, protože hypo by nám jen komlikovala život a plány. Takhle jsme si domek v celkem fajn stavu spravovali normálně z výplat bez nějakých větších půjček (pouze od rodičů třeba nárazově větší částku a tu jsme hned zase splatili do pár měsíců). Je to sice jen 4+1, ale je to vyřešeno, máme vše téměř komplet nové a zařízené, teď děláme zahrádku s jezírkem, posezení s krbem atd.
No a ty naše aktivity, naší největší zálibou je poznávání nových míst, takže máme sjetou skoro celou čr (autem, s kolama apod.) a to s malým mimčem moc nejde. Skoro každý víkend jsme někde, dřív když jsme spravovali tak to moc nešlo, ale teď jezdíme často. No až bude mimi, určitě se toho nevzdáme, jen si dáme pauzu a pak bude jezdit mimi s námi, budeme volit výlety, kde to jde i s kočárkem. No a pak přítel má velký koníček a to jsou veteráni, se svým bratrem mají jeden krásný kousek. :slight_smile: No a já kromě čtení a malování už nemám žádné jiné koníčky, které by s mimi nešly nějak skloubit. No a pak dovolený, ty trávíme nejčastěji ve švýcarsku, rakousku a to jak v létě tak v zimě, moře moc nemusíme, ale hory, jezera, lesy to zase jo.
No je třeba se na to začít cítit, snad to příjde brzy, uvidíme, začínám se po tom co mi doktor řekl za to modlit. Teď teda hlavně aby dobře dopadla svatba a od září se dám na modlení, aby biologické hodiny začaly tikat co nejřív. :slight_smile:
23. čer 2011 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlovasandra @fangi Tak mě i manželovi je 32 a čekáme první miminko. Také jsem to okolo 28 roku řešila s doktorkou a ta mi řekla, že z fyzického hlediska je nejlepší věk okolo 25. Po 25 roce prý začíná chybět sem tam nějaká ovulace, po 35 chybí každá druhá a nemusí to nutně být od jeden cyklus. Řekla mi, že do 35 je určitě rozumné mít první miminko. Pak mi taky řekla, že když budeme mít nějaký problém ve 30, měli bysme ho i ve dvaceti, rozdíl je v tom, že je víc času s tím něco dělat. Pak jsem četla nějaký výzkum a když se daly dohromady hlediska fyzické, psychologické a sociologické tak nejvhodnější věk je prý po 30. Člověk prý má většinou zajištěnou práci, bydlení, něco procestoval a užil si a je finančně zabezpečený a ze sociologického hlediska vyspělý. My jsme studovali při práci, chtěli jsme dostudovat, podařilo se, najít si bydlení - podařilo se a užít nějaké dovolené - podařilo se. Teď čekáme miminko a jsme hrozně šťastní a doufáme, že bude všechno v pořádku. Takže určitě nepropadejte panice a nenechte se do ničeho nutit. Myslím, že to prostě musíte cítit a chtít a ne to cítit jako povinnost.
23. čer 2011 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlovasandra @fangi ono to přijde, vždyť mimi neodkládáte na 35. Kdybyste měli pocit, že kvůli dítěti vám někde něco utíká, nebylo by to ono a necítily byste se na mateřské dobře.
23. čer 2011 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlovasandra Víceméně vše, co píšeš, tak platí i pro nás, jsme na tom opravdu hodně podobně :slight_smile: My teď kupujeme byt, je hodně velký a je to naše vysněné bydlení, takže to je určitě velký krok k rodinnému životu, i když už spolu bydlíme několik let, a proto taky můžu říct, že přítel je pro mě opravdu budoucí tatínek mých dětí, se vším mi pomáhá, na děti se těší apod, máme hezký vztah :slight_smile: Co se toho bydlení týče, tak rekonstrukci odhaduji tak na ten rok až dva, zvládneme to taky z výplat, příjmy máme naštěstí fajn, ale prostě ten rok, spíš dva to asi potrvá...sice si to plánujeme dřív, ale ze zkušeností odhaduju, že to spíš bude ten rok a půl určitě až dva....nemáme takovou částku připravenou, uděláme ten základ a potom budeme postupně dělat celý byt, místností je to hodně, tak to nějaký čas a peníze spolkne. Ale těšíme se moc :slight_smile: To máte fajn, že už jste zabydlení a zařízení, to jste o krok vepředu oproti nám a rozhodování je o to snažší :wink: Já bych přeci jen ještě chtěla tu rekonstrukci zvládnout před miminkem, ani tolik peněz už by pak na to nebylo, času také ne, a hlavně bych chtěla, aby miminko měla kolem sebe hezké prostředí a ne "stavbu" :wink:
Co se týče trávení volného času, tak my jsme vy v bleděmodrém :grinning: Máme to úplně stejně, tak to nebudu vypisova, také každý víkend jezdíme po výletech, máme hodně zájmů apod.... Ještě máme trochu pocit, že jsme chtěli ještě tam a tam, protože máme ještě pár míst, kam jsme si přáli vydat, kam by s miminkem asi nešlo...a užít si to ještě ve dvou...Jinak ČR už máme taky procestovanou a taky si představujeme, že ve výletech budeme pokračovat i s dětmi :slight_smile:
Co se týče toho, cítit se na miminko, tak my se myslím na něj cítíme, dovedeme si to představit, že by tu třeba zítra bylo a je to jen a jen hezká představa :dizzy_face: Ale tím, že přeci jen člověk ten první krok musí udělat rozhodnutím, tak ne že bychom se toho báli, pocitově je to jasné, ale spíš rozumem si říkáme, že teď máme možnost ještě za ty dva roky dokončit tu rekonstrukci a udělat si pár hezkých dovolených, výletů ve dvou.... a že jsou to v podstatě taky 2 roky, které už takové nikdy nebudou, že pak už budem žít pro děti...takže "odkládáme" spíš rozumově, pocitově jsme připravení na mimi na 100% :slight_smile:
Trošku mám pocit, že mi právě biologické hodiny mlátí :grinning:, ale hned nastoupí rozum a říká, že ještě ne, že ještě je třeba to a to... mimo to, co jsem psala, tak mám taky práci, kde se teprve učím a ještě tam nejsem ani rok a potřebovala bych se ještě chvíli posouvat někam dál, abych to pak měla snažší po návratu z rodičovské. Přeci jen práce je taky důležitá :confused:
@ilonne Díky za příspěvek :slight_smile: Určitě to u nás necítíme jako nějakou povinnost, to vůbec, nenechala bych se do ničeho nikdy tlačit ani okolím apod. Dokonce bych řekla, že fakt biologické hodiny tikají o sto šest, ale spíš je tam ten rozum, že přeci jen ta praxe v práci je důležitá, udělat rekonstruci potřeba, udělat si finanční rezervu také, připravit miminku hezké prostředí, splnit si těch pár plánů kolem společných dovolených a zážitků.....ne že bychom doteď necestovali, ale tím, že už nestudujeme, tak je to přeci jen všechno takové jiné, ve větší pohodě, volné víkendy apod...a tak si to chcema asi ještě trochu užít :slight_smile:
Je to dilema, na druhou stranu si uvědomuju, že pak naše plány nedejbože nemusí vůbec vycházet a nechtěla bych mít první dítě až buhvíkdy po 30tce....rozum mi z druhé strany říká i to, že by člověk měl být trochu pokorný a tolik neplánovat, protože pak může být všechno jinak....a kdyby nedejbože mi bylo pak 35 a miminko nikde, tak mi opravdu společné cestování, zrekonstruovaný byt apod. bude připadat malicherné....to bych fakt nechtěla zažít :frowning2:
@ivonne Docela bych věřila, že pokud mají být problémy, tak budou, víceméně nezávisle na věku, ale jde právě o to, že pokud se na to přijde moc pozdě, tak je toho času něco řešit už fakt málo....
@helulela Díky :wink: Víš co, já vím, že bych šťastná na mateřské byla, ale určitě ještě o moc šťastnější, kdybych měla takový ten pocit, že je vše hotové, připravené a teď už myslet jen na miminko, než ještě myslet na rekonstrukci a další věci....Jestli mi rozumíš :wink:
No možná jsem se nevyjádřila úplně dobře, ale takhle nějak to mám/máme :slight_smile:
23. čer 2011 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jejej, omlouvám se za délku :sweat_smile:
23. čer 2011 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fangi uz nevim co a na co jsem odpovidala v tomto tematu.ale muj idelani vek byl davno,ja ho prosvihla,ale i tak jsem se dockala miminka. a chci jeste druhe.. aspon se o to pokousim.tak uvidime.
23. čer 2011 ve 23:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlovasandra moje kamarádka měla první dítě v 35. do tý doby nějak nebylo s kým by rodinu založila a vyšlo jim to napoprvé... já otěhotněla v 27, vyšlo to po půl roce. Paradoxně nejvíc se mi tělo začlo rozhazovat zhruba 6 měsíců po vysazení antikoncepce... ono je to strašně těžký, někdo jde na umělý oplodnění ve 24 a někdo si ve 35 otěhotní na první pokus. stejně jako kdy je na dítě ideální věk, je i tohle individuální.

já o dítěti přemýšlela asi od 23, kdy porodila kamarádka (jí bylo za pár dnů po porodu 28)... tenkrát jsem ale neměla potřebu mít děti, jen prostě od tý doby se mi ta myšlenka honila v hlavě a pomalu ale jistě to různě gradovalo a pořád jsem měla tu samou otázku? kdy je to ideální? kdy já budu mít dítě? vždycky jsem si říkala, že těch 28 je pro mě značka ideál, ale to byly tak nějaký jakýsi plány 18ti letý holky, jak to jednou v budoucnu možná bude. Měla jsem štěstí, manžela jsem poznala v čerstvých 22, jemu bylo ještě nějakou chvíli 21 a od tý doby jsme se od sebe nehli, za rok jsme spolu bydleli, on při vejšce pracoval, já začala, takže jsme oba VŠ dodělávali dálkově. v 25 jsem pracovala 2 roky a v tý době to nějak nabíralo na obrátkách. jenže jsme se ještě chtěli vzít, což se stalo v 26. furt jsem ale vnitřně bojovala s pocitem, že je na dítě ještě moc brzo. bydlíme v Pze, takže tady by to fakt byla v podstatě rarita (a i když jsem měla ten pocit, nakonec jsem byla v porodce na pokoji s 23 letou pražandou. :slight_smile:)) ). když jsme se o tom s někým bavili, tak nám všichni říkali, jaký jsme blázni a proč tak brzo... tenkrát ještě netchán dokonce prohodil, že takhle brzo mají holky děti snad jen na vesnici, což se mě teda dost dotklo (neb jsem z hodně malý vesnice a ta je zas raritou v tom, že tam mají holky děti až ve 30ti :slight_smile:))... jen reakce manžových prarodičů na to, že se chceme vzít byla dost děsná!
po svatbě už naštěstí tohle nikdo neřešil... spíš se nás všichni po půl roce ptali, kdy jako to miminko bude... otěhotněla jsem nakonec v 27 a ještě i v 27 stihla porodit, za měsíc a kousek na to, mi bylo 28 :slight_smile:)) snažili jsme se půl roku a i mě překvapilo, jak rychle to vyšlo a dobrých 14 dnů jsme to s manžou zpracovávali :slight_smile:)) sice jsme nebyli v nepříjemným šoku, to né, ale byl to hodně zvláštní stav. :slight_smile:)
naštěstí na VŠ si ani jako rarita nepřipadám... v ročníku nás bylo celkem 6, z toho 3 baby a dvě máme děti... ta třetí by ho měla taky, ale tam to bylo komplikovaný a i holky z nižšího ročníku mají děti, takže je to fajn, akorát od sebe bydlíme všechny hrozně daleko.
jinak musím říct, že jsem se chvílema cítila blbě. vypadám mladší, i po porodu, kdy jsem byla ztahaná a nevyspalá mi nejedni hádali tak 23, někdo měl i najepnou poznámku, že "tak brzo máte dítě?" a všichni se divili, že je mi 28, až je mi ten můj ksicht tím protivnej... časem to možná ocením, teď mě to akorát štve, i teď občas cítím takový pohledy. Dřív bylo běžný mít děti kolem 20, dneska jsou mladý mamky pomalu za magory, co neví, co je antikoncepce, což mi hlava teda nebere...

jak už tu nejedna mamina, nebo budoucí mamina psala - to, co nejvíc rozhoduje je, jestli máte na zakládání rodiny partnera! Hlavně bez něj to nejde :slight_smile:)) i kdyby jste v tu chvíli neměli byt, ale jste schopní se o sebe postarat, tak se dá všechno vzládnout.

teď je to u nás tak, že já pracuju pořád. nepřetržitě, odskočila jsem si akorát porodit :slight_smile:)) mám sice práci z domu, ale vytěžuje mě to místy teda pekelně, za chvíli začnu šedivět a už snad konečně vyřeším hlídání :slight_smile:)) a i tak plánujeme druhý. teď už věk neřeším. už vím, jaký to je mít dítě a je mi upřímně jedno, co na to kdo řekne, jestli je to brzo, pozdě, je to jedno. protože bejt rodič je nádhera a to i když padáte na hubu. ty, co teď nemají v mým věku partnery, tudíž ani děti a kroutí nade mnou hlavou, ty děti za chvíli (rok, tři, pět) budou mít taky a všem už bude všechno jedno, rozdíly se smažou....
24. čer 2011 v 00:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fangi mě se taky biologický hodiny mlátily s rozumem a pořádně teda! :slight_smile:)))
24. čer 2011 v 00:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já první dítě ve 24 letech a ve 25 letech už tři děti :grinning: :grinning: :grinning: Ideální věk dle mě neexistuje, já jsem spokojená tak jak to mám. Při mateřské jsem si dodělala Mgr., něco odpracováno mám taky, bydlení taky. Pro mě ideální stav
24. čer 2011 v 00:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek