Ideální věk na miminko
Ahoj,
Kdy si myslíte, že je ideální otěhotnění? Nebo kdy to začít plánovat. Já 20let, přítel 24. Mám svůj vlastní byt, tedy s hypotékou, stabilní práci. O miminku padá více a více slov. Ale jsou lidé co říkají, že je ještě hrozně brzo a pak jsou ti co říkají, že klidně ano. Že na to budeme mít více energie a mnoho dalšího.
Já vidím tak nějak dvě stránky. 1. Moje mamka mě měla v 19ti a teď k sobě máme prostě blízko a rozumíme si oproti třeba rtomu přítelovi rodiče jsou o dost starší a prostě není to takové. Za druhé taky více energie,zdravotní stránka apod. Ale taky si říkám ,že prostě to není jen tak, že nám to otočí život vzhůru nohama a nebude to tak jako teď.
Jaký n to máte názor vy ? 🙂 Kdy jste otěhotněly? 🙂
@michaela_2 Tak...ono to nemusí být jen o odstavení...pokud je dítě "závislák", tak s hlídáním může být problém do tří let...pokud to tedy máma nebude táhnout na sílu a nenechá ho vyřvat...
@urtica to je taky pravda. I to se ale dá do jiste míry ovlivnit, myslím 🙂 pokud babička, chůva, kdokoliv proste, hlídá od miminka, pak je to dítě zvyklé. Pokud je podstatnou většinu času zvyklé jen na rodiče, pak pravděpodobně přijde to, že nechce jinam.
@michaela_2 Jsou na to dva názory - jeden, že to z větší míry ovlivnit lze, druhý, že je to věcí povahy dítěte...mně se potvrzuje spíš pravidlo č. 2 (a to máme enormně nezávislé a samostatné dítko - ale nemám pocit, že by to byla naše zásluha - z větší míry to má prostě v sobě..).
@michaela_2 Tak některé dítě se odstavuje hůř, některé líp. Znám děti, které tomu prsu nikdy moc nedaly. Pak takové jako můj syn, pro které by to bylo trauma a nejspíš by naříkal takovým způsobem, že by mu to žádná normální matka neudělala. Nehledě na to, že i nekojené děti mají separační úzkost, možná i víc, než ty kojené, takže nemusí matku večer nikam "pustit".
Já vím, na vše se dá říct, tak ho nechám řvát a plakat a půjdu se "bavit", ale předpokládám, že většina z nás by to na úkor dítěte, kor kojence, neudělala. Doufám.
Když si vezmu sama sebe ve 20to jsem byla prostě ještě "decko", těsně po maturitě v prvaku na vejsce. Priorita byla nejdřív dostudovat a pak chvíli (min2 roky) pracovat, pak teprve dítě. Nynějšího manžela jsem potkala v necelych 23,po 6 letech svatba(chvíli mu trvalo, než se rozhoupal) - já chtěla nejdřív svatbu, pak teprve děti. První dcera se narodila měsíc před 30.narozeninami a přišlo mi to tak akorát. Rozhodne jsem se na to necítila stara! Mela jsem to tak, jak jsem to chtěla a plánovala (první dítě do třicítky, druhé pak nejlépe do 33, syn se narodil v mých 32 letech)
Školu mám dostudovanou, práci mám dobrou, být mám sice s hypo, ale mám. Podporu miluji rodiny taky. Jsme pejskaři přizpůsobujeme se psovi a přizpůsobit věci dítku popř. Se něčeho vzdat mi nepřijde jako problém, ale zase je fakt že já úplně nevyhledávam nějaké chlastací akce a vsechno možný. Nějak sem si to vychodila během střední a teď o to nějak nestojím. Ráda Zajdu jednou za čas, ale nebýt někde mi nedělá problém. Stejně jsem vždy radši doma se čtyřnohým kámošem.
Jinak co se týče já bych třeba o sobě řekla, že jsem zodpovědná nic sem nedostala jen tak, a že jsem vyspělá, prostě verim, že i když to nebude jednoduché tak to zvládneme.
Studovat se dal nechystam to není nic pro mě. Nespěchám na to , jen mě zajímali vaše pohledy. Neodsuzují mladé a ani starší maminky. Chtěla bych to stihnout do 24 let. 🙂 Uvidíme co život přinese každopádně ono to přijde samo ve správný čas 🙂
@bayt pak je ještě třetí skupina dětí - a sice ty, které za žádnou cenu nechtějí maminku pustit, pláč neskutečny, ale do cca 2 minut poté, kdy se za ni zaklapnou dveře, jsou z nich zase úsměv rozdávajíci zlobidla 🙂 A teď nemluvím o našich dětech, ale o tech, které jsem dříve chodila hlídat do rodin.
Ale je fakt, že tvůj malicky má teprv rok a půl jak píšeš, takže tam je to opravdu ještě “buď a nebo”
A co by pro ne člověk neudelal 🙂 💙
@michaela_2 Já bych od takhle neskutečně plačícího dítěte neodešla....to, že se dokáže rychle utišit neznamená, že ten pláč nebyl "tak důležitý" nebo že to nebylo "tak vážné".
@bayt rozumím 🙂 je to dítě od dítěte. Moje děti také většinou nepláčou bezdůvodně. Nepočítám tedy zachvat pláče ve vzteku :D Ale třeba od neteře manžela, by svagrova nemohla odejít ani na záchod. Ta ale plakala porad a kvůli všemu, odchody maminky jsou jen jedna věc z řady
Zajimava diskuze. Priznam se, ze ve 20 me ani vzdalene nenapadlo mit dite. Resila jsem zmeny typu prestehovani za VS, "problemy" s tehdejsim pritelem co zustal doma, brigady... Myslenka na dite a rodinu byla pro mne asi stejne vzdalena jako treba v 15. Dosud si umim vybavit ten pocit, ze svatba a dite je tak nejak konec zivota, pak uz proste nic neni 😀 I kdyz jsem vedela, ze to chci, ale proste mnohem mnohem pozdeji. Jelikoz jsem si vybrala odbornou profesi, kde se vyzaduje studium, pak praxe, pak dalsi zkouska a pak idealne jeste chvilka praxe pred materskou, tak me ani nenapadlo nad ditetem premyslet driv nez ve 30. A pak uz teda jo, protoze to jsem vzdy vedela, ze dite chci. Ja jsem dost planovaci/racionalni typ, takze jsem ani nikdy neresila biologicke hodiny atd, spis to, jak chci zit (co chci delat) a podle toho jsem prizpusobila to, co jsem v dane fazi zivota delala. A vim, ze mit dite ve 20, tak bud se vzdam vzdelani a zapomenu na vysnenou profesi, nebo to "zvladnu" s prckem, coz bych urcite zvladla. Jenze za jakou cenu. Rada se koncentruji na 100% na jednu prioritu a te venuji vse, jinak jsem nervozni. Takze do 30 se postavit v zivote a kariere pevne na vlastni nohy a pak se v klidu venovat detem s tim, ze vim, ze mame pevne zaklady, tohle byla ta nej cesta pro mne.
@kok123 já dvojcata v 38 letech, pocaty prirozene. Nejdřív nebyl vhodný partner, pak jiný, vše bylo ideální, ale neplodnost z jeho strany. Zase tak jsem po mateřství netouzila, abych kvůli tomu měnila partnera.. cestovala jsem opravdu hodně, užila si společnost, vybudovala skvělou práci, kterou mohu dělat i z domova na mateřské. Vyjezdila se v aute a za mě nutno rict, ze jsem rada, ze mám deti teď, užívám si to a před 35 rokem jsem se na to proste necitila psychicky. Porad bylo tolik plánu a měla jsem pocit, ze materstvim, to vše skonci. Teď když se bavím s holkama 25-30 let co mají deti, tak si jen ztěžují - na vyber partnera (po letech, kdy s nim par let jsou, než si pořídili decko), ze nikam nejedou, nemají prostředky finanční a babicky, který chodí ještě do práce a nemůžou hlidat. Já mám peníze i na chuvu a moje mama si vnoučata užívá, čerstve v důchodu. Každý to cítí jinak a za mě nutno rict, ze to není rozhodnutí pouze ty ženy, ale obou partnerů. Kdybych potkala již dříve někoho z koho budu úplně paf, on mě bude přemlouvat, bude mu 35 a více, možná mám dite pod 30kou... ví bůh.. to jsou proste ty cesty osudu..
@loylii přesně tak. Každá má jinou situaci a životní zvraty - tohle proste nejde pausalizovat
A ani si to moc plánovat. Upřímně, kdybych zvažovala všechna pro a proti nějak dopodrobna, nemám děti doteď 😃
Ano u každého je to individuální,o okolí bych se vubec nestarala je to čistě jen Vaše věc a pokud miminko chcete oba dva tak není co řešit,a ano ideální věk prostě neni a pokud máte stabilní práci zázemí a finance pořešené je to lepší,a třeba mně stačí ke štěstí že máme děti zdravé krásné a těšíme se z každého nového dne a že jsme všichni spolu
@bayt jenže k tomu hlidani - to je pak každého volba 🙂 pokud bude chtít maminka dejme tomu v roce prcka začít pracovat, cestovat atd. tak ho proste v roce odstavi
Ne každá musí (a chce) kojit dva roky nebo déle
Btw. a jsem zastáncem kojení, kojim třetí dítě, nefrcime na UM
Ale chápu, ze některá to má proste jinak