Ideální věk na miminko
Ahoj,
Kdy si myslíte, že je ideální otěhotnění? Nebo kdy to začít plánovat. Já 20let, přítel 24. Mám svůj vlastní byt, tedy s hypotékou, stabilní práci. O miminku padá více a více slov. Ale jsou lidé co říkají, že je ještě hrozně brzo a pak jsou ti co říkají, že klidně ano. Že na to budeme mít více energie a mnoho dalšího.
Já vidím tak nějak dvě stránky. 1. Moje mamka mě měla v 19ti a teď k sobě máme prostě blízko a rozumíme si oproti třeba rtomu přítelovi rodiče jsou o dost starší a prostě není to takové. Za druhé taky více energie,zdravotní stránka apod. Ale taky si říkám ,že prostě to není jen tak, že nám to otočí život vzhůru nohama a nebude to tak jako teď.
Jaký n to máte názor vy ? 🙂 Kdy jste otěhotněly? 🙂
Já jsem biologické hodiny vnímala taky už někdy od 21 let, ale do 25 jsem studovala a neměla peníze a vlastní zázemí. Ale po škole už jsem si říkala, že bych aspoň jedno dítě chtěla stihnout do 30 let, muže jsem musela přemlouvat, protože měl pocit, že je času dost a chtěl původně až v těch 30 nejdřív. Za mě do toho klidně jdi, pokud máš vhodného partnera, jste spolu už nějakou delší dobu, oba dítě chcete, máte bydlení i nějakou finanční rezervu. Lepší než čekat někdy do 35 a pak zjistit, že to nejde...
Pokud Te (Vas) nebavi kino, divadlo, koncerty, festaky, pivo s kamoskama, pohoda ve dvou s pritelem, kdy si muzete jit kam chcete, kdy chcete, pokud nechces poznavat krasy nasi vlasti ani sveta - bez do toho! V tom pripade je ve dvaceti ten pravy cas. Protoze na tohle na vsechno muzes na dost dlouhou dobu zapomenout. Ja rodila v cerstvych 31. To vse co pisu vyse jsme si s muzem uzili a jsem za to rada. Dodnes ze vsech tech spolecnych zazitku cerpame, uz jsme vyblbnuti, oba chceme travit cas se synem a uzivame si to..ve 20 bylo pro me dite nocni mura.. ale kazdy to ma jinak. Tohle je muj pohled na vec.
@hankaviki Taky nechápu, některých reakce na starší prvorodičky. Čekáme první s manželem a je mi 31. No a? Naše volba. Jako každého je to věc. Já zas si nedokážu představit, že bych malou čekala ve 20 letech, ale nikomu to neberu.
@kok123 já měla první týden před 27. narozeninami a druhé teď v 28. Kdybych neřešila školu a zázemí, šla bych do toho klidně driv. S manželem jsme spolu od mých 17 let, on je o 8 let starší. Brali jsme se mezi 3. a 4. ročníkem na VŠ. Já dělala takovou školu, že mimčo k ní nepřipadalo v úvahu. Po škole bych do toho šla klidně hned, už jsem se moc těšila asi od 20. Jenže manžel hodně řešil zázemí (opravovali jsme domeček), a když už uznal, že by to šlo, tak nám to zabralo dalších 10 měsíců, než se zadarilo (hlavně kvůli stresu z mé práce). Nakonec si říkám, že vše bylo a je tak, jak to být mělo. Ale mít to zázemí driv a nestudovat, co jsem studovala, tak jsem se na dítě cítila klidně i v těch 20. Tak pokud byste chtěli oba, zázemí mate, tak proč ne.
@kok123 Ideální věk je ten, kdy jsem otěhotněla, tj. ve 30 :D Samozřejmě pro mě :D Pro tebe to může být jindy. V klidu jsem dostudovala, získala praxi, cestovala a užívala si. Neplánovaně to přišlo trochu dřív, tak ještě teda dodělávám nějaké resty. Jsem fakt moc ráda, že jsem dítě neměla dřív, protože bych asi těžce nesla, jak by se mi změnil život. Blbě to nesu i teď, ale jako starší to asi beru lépe.
Ještě mě napadá jeden pohled. Někdo tu zmiňoval, že jestli vás nebaví kino, cestování a kdo ví co ještě. Jasně že s prckem toho kupa nejde, ale zase když máš dítě ve 20, tak ve 30, 35 je už poměrně samostatné, a ty jsi zase dost mladá má to si užívat později. Když se začne později, tak se dětem zákonitě věnuješ do pozdějšího věku (a teď to je jen čirý fakt, žádný hejt, aby si to zase někdo moc nevztahoval), a třeba na to cestování a zábavu po dětech nemusí zbýt tolik energie... každé má své pro a proti.
@tynka9 přesně takto to vidím i já. Teď s mamkou jdeme někam zapařit spolu. Ona si teď užívá a má klid 🙂. Může kdy chce kam chce, jdeme spolu apod. 🙂. V tomhle je taky fakt který se mi líbí. S přítelem máme zážitků hafo, podnikáme toho dost. Ale zase si nemyslím že s dítětem věci, které děláme nepůjdou :D já nejsem typ co musí vymezt festovaly apod. Občas jdu ale nevadí mi se zrovna tohohle vzdát. Každopádně si myslim, že za krajinou teď pojedeme do Slovinska se psem apod. Se dá i s dítětem a že je to prostě takové jaké si to člověk udělá a jak moc se tím nechá omezovat 🙂
Otázka jak jsi připravena po psychicke stránce..není to jen vozit a přebalovat. Jsou to Velké starosti. Najednou jde vše stranou 😉
@kok123 K tomu "Se dá i s dítětem a že je to prostě takové jaké si to člověk udělá" jen podotýkám, že hlavně u mladších dětí se to odvíjí spíš od "jaké dítě si člověk udělá". S dítkem lze teoreticky leccos, ale třeba při velké spánkové deprivaci a probdělých nocích ty možnosti odpadají a existence se může smrsknout na velkou únavu a touhu se vyspat. Tím nechci děsit, jen prostě..i tak to někdy první roky může vypadat a dopředu to moc ovlivnit nelze.
Já si teda nemyslím, že dítětem mi “skončí život” ve smyslu jakýchkoliv zážitků a užívání si. I s dítětem se dá cestovat atd. Jen se musí přizpůsobit podmínky, asi nepolezu na Mt.Everest s miminem...S divadlem počítám, už jsem domluvená s mamkou, že mi bude hlídat :D Obě potenciální babičky jsou mladé, aktivní a už plánují i výlety s vnoučátkem, jediná nevýhoda je, že ještě pracují.
@kok123 Celá ta otázka ohledně ideálního věku je hrozně individuální. Každý jsme jiný a máme jiné priority. Zkus si představit sebe za 10 let, kde se vidíš, co by sis přála atd.
My s manželem jsme oba studovali do 25 let a naší prioritou bylo mít více dětí (4-5) a přitom nerodit později než v 35 letech (jsme oba stejně staří). Takže hned po škole jsme se vzali a počali našeho nejstaršího. Z režimu "student" jsme skoro plynule přešli do režimu "rodič". Místo biflování nás začaly omezovat děti. Nikdy jsme nezažili ten svobodný život, kdy máme peníze a můžem si jet, kam chceme. Poprvé u moře jsme byli zároveň s našimi dětmi před dvěma roky. Ale to vůbec nevadí. Člověk nemůže mít (resp. stihnout) všechno a my máme své priority jasné. Přijde mi, že oproti těm, kteří toho spoutu zažili před dětmi, se máme stále na co těšit. Děsně se těším na to, až za cca 2-3 roky dáme na týden všechny děti na tábor nebo k babičkám a vyrazíme si na dovolenou ve dvou. V necelých 40 letech snad nebudeme tak staří na to, abychom si to nemohli užít stejně jako v 25 🙂.
To každý vidí jinak... Ze zdravotního hlediska je nejideálnější mít první dítě do asi 25 let.
Dcera se narodila, když mi bylo 22 a manželovi 24 🙂 Druhé dítě chceme cca v mých 28.
@kok123 Souhlasím tady s @urtica. Můžeš mít 5 dětí, naložit do minivanu nebo pobrat do letadla, dorazit do cíle a užívat si dovolenou protože se zabaví, vyhrají, usnou kdekoliv, snědí cokoliv. Nebo pak můžeš mít 1-2 děti, které usnou výhradně ve vlastní postýlce i když od narození to uspáváš v kočárku, v šátku, v nosítku, na gauči, mají paniku se vyčůrat do trávy protože je kdysi něco štíplo do zadku, nesnědí nic, co je cokoliv nového, zvrací, bojí se, nebo naopak nebojí se ničeho a ty pak trneš, kde hledat nejbližší pohotovost nebo chirurgii, pořád hlídat u vody... . Tady mluvím z vlastní zkušenosti, před dětmi samé služební cesty, dovolené a pořád vlastně na cestách, pak divadlá, kultura, sportování, hory, lyže. S dětmi zatím skoro nic. Zkoušíme ale trpíme. Pro mne to nikdy není dovolená ale větší stres než doma. Ani do divadla na 3 hodiny nemůžu, protože ta mladší když nejsem na očích víc než hodinu, tak spustí řev. A nemám to srdce jí nechat řvát i když s tatínkem nebo mámou. Ale, s tímto jsem počítala, resp. jsem si říkala, že tohle může nastat, přetrpíme to a snad časem to bude lepší.
@lstuchlova Jj, ale ono právě to zdravotní hledisko je jen jedno hledisko...
Já jsem měla prvního syna ve 30ti, druhého teď ve 32 letech. Stará si nepřijdu, spíše lituji, že jsem před dětma pravidelně necvičila a nepřipravila jsem tělo dostatečně na těhotenství. Do 24 jsem studovala, pak jsem chtěla mít praxi, takže jsem pracovala no a obě děti se povedly napoprvé. Dříve jsem si to nedovedla představit, takto mám po mateřské mnohem lepší pozici, než kdybych měla děti hned po škole. Ale pokud se studovat nechystáš a nepotřebuješ další vzdělání pro kariérní postup, resp. to není tvojí prioritou, nevidím důvod, proč váhat. Důležité je, jak to sama cítíš, ať si okolí říká co chce.
@urtica Jak jsem psala, u ostatního to už záleží na každém. Někdo chce děti co nejdřív, někdo chce napřed stihnout několik věcí nebo zatím necítí potřebu mít dítě.. Někomu stačí žít v pronajatém bytě a někdo si chce nejprve postavit barák atd atd. Nedá se říct, kdy je ideální doba na miminko.
@surikata131 Tak tohle je hodne individualni. Pokud si pred detma trekovala v Nepalu, tak ti deti logicky omezi a zmeni zivot vic nez kdyz si jezdila do Turecka.
A hlidani - synovi je rok a pul, kojeny a doposud nehrozilo jit vecer do divadla. Vecer chce maminku a prso.
Já měla první v 21letech, druhou ve 38letech... Každý věk má plus i minus,ideal považuju někde mezi 25-35. První dceři je 21let a na, dítě mi připadá hrozně mladá 😀
@surikata131 jo, to si myslis, protoze jeste zadne nemas 😂 😂
Já měla děti v 26,28 a 35. Přijde mi to akorát (25-35 ideální doba). Manžel má dceru ještě,měl ji v 22, a to vůbec nedávám. Nepřijdu si tak stará,aby mohla být moje ( i když by mohla být)
Tohle hodně záleží na tom, jak to cítíte zrovna vy dva 🙂 Já jsem třeba ještě ve dvaceti říkala, že žádné děti mít nechci a to jsem byla v sedmiletém vztahu. Po rozchodu jsem začala žít s novým partnerem a s ním mi začali tikat biologické hodiny a cca po třech letech vztahu jsme si napevno řekli, že do toho půjdeme, chvilku jsme si museli počkat a ve dvacetišesti letech se nám narodil syn a musím říct, že jsem ráda, že jsem dala na svůj vnitřní pocit kdy do toho jít, byla jsem naprosto v pohodě fyzicky i psychicky. Co se týká výletů a života všeobecně, tak mi přijde, že si ho teď užíváme ještě víc než předtím, kvůli malému vyletujem všude možně a i když je to s ním náročnější, tak si tu radost z poznávání nového moc užíváme všichni. Takže za mě, pokud cítíš že to tak oba chcete a jste připraveni na změny, tak bych do toho šla 👍
@surikata131 nechci Vám brát iluze, ale taky jsem to tak růžové viděla. No o divadlu a kinu si můžu nechat jen zdát i když máme babičky i prababicky a milion teticek hold kojím a malá má období kdy bezeme ani ránu. Pak druhá věc doposud jsme na výletě taky nebyly když nepočítám výlet max 20 km od domova😃.Jinak pěknou mateřskou 😉.
To podle mě hrozně záleží na tom jak se cítíš připravená.. Osobne teď ve 33letech se trochu bojim že to budu zvládat hůř třeba kvůli únavě, ale doteď sem se na to prostě necítila, nebylo poradne zázemí ani vlastne partner.. Kazdej to má jinak.
Je mi 23, bydlení máme , práci o a dva . Našetřené peníze v rámci možností také a už se o miminko snažíme dva roky. Nechci být matkou prvního dítěte au v 30 a chceme dvě děti 😉 v tom máme jasno
Za mě je nejlepší nějaký ten střed mezi 20 a 30. Máš dost energie, už máš něco za sebou, vztah různě vyzkoušený...
Ahojte 🙂, viem, že to tu asi patriť nebude a nechcem tu ani nijak spamovať, ale chcela by som vás poprosiť o láskavosť. K mojej záverečnej práci som vypracovala dotazník, ktorého cieľovou skupinou sú práve ženy, ktorým v tehotenstve boli robené testy na toxoplazmózu. Dotazník je dobrovoľný, anonymný. Preto, ak by ste si našli čas (3 minútky) na vyplnenie jednoduchého dotazníka, bola by som Vám veľmi vďačná 🙂
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSd_g1F...
Podle mě tohle vůbec není o věku, ale o tom, jak člověk žije, jakého má partnera, jaké má zázemí, práci atd. atd.... já jsem v 21 letech byla vdaná za pochybného o dost staršího týpka, žila jsem na ulici, horko těžko dodělávala bakaláře, neměla jsem práci, kolikrát co jíst, ale byla jsem svobodná a bylo mi tak dobře. Kdybych si v té době pořídila dítě, bylo by to peklo. Pro něj, pro mě... Když mi bylo 25 už jsem byla šťastně rozvedená, měla nového přítele, žila v jeho bytě, dodělávala si dálkově školu. Oba jsme vydělávali mizerné peníze, a snili si o velkém cestování. Kdyby tehdy přišlo díte, OK, nějak bychom se postarali, ale štastní bychom nebyli. Teď je mi 29. Mám hotovou školu, za přítele jsem už 3,5 roku vdaná. Vlastníma rukama jsme se postavili dům, splnili si různá cestovatelská přání, zažili jsme spolu spoustu věcí od pokuřování jointů v Amsterdamu, po omrzliny na Jebel Toubkalu, projeli si karavanem půl Evropy, dokázali vytvořit příjemnou a útulnou domácnost... A teď, teprve teď, chvíli před třicítkou, se cítím na dítě připravená a vím, že do našeho života a do našeho světa skvěle zapadne. Beru ho jako další životní výzvu, jako další dobrodružství. A takhle bych určitě před pěti, deseti lety neuvažovala. Byl by to konec světa. Teď se nemůžu dočkat, až se v srpnu narodí. Takže pro mě nastal ideální věk až na prahu třicítky, manželovi bude 33. Ale takhle se život prostě vyvinul, kdybych ve stejném bodě byla o pět let dříve, měla bych dítě dříve. Takže ne, věk nepovažuju za rozhodující faktor, pokud dítě chcete, směle do toho 🙂
Jak jsou na tom s planovanim rodiny vasi kamaradi? Musim rict ze je fajn, kdyz kamaradi a treba sourozenci nebo bratranci a sestrenice maji deti v podobnem veku. Samozřejmě, ze to neni to nejdůležitější, ale myslim ze zhruba od 20 do 35 zalezi spis na okolnostech nez na veku. Cloveku se proste zmeni priority a aktivity a kamaradi v podobne situaci maji casto vetsi pochopení a povidani o detech je bude vic bavit ;)