Jak zvládnout těhotenství a péči o dvě malé děti?
Zdravím, malé bude 5 měsíců a přemýšlíme o tom, že až ji bude cca půl roku, začneme se snažit o druhé miminko (stále kojim) jak to zvládáte vy? V těhotenství chodit na kontroli s kočárkem a tahat miminko na ruce a tak? Nežárlí první miminko?
Záleží na tobě jak se cítíš. Ségra má 10 měsíců od sebe a je spokojená, děti jsou v pohodě. Švagrová má 3 roky od sebe a nedává to a děti jsou na pěst 👊....
Pokud se na to cítíš, nevidím v tom problém, děti si zvykají a na tom jak se budou chovat k druhým za to můžou rodiče a jejich výchova. Zda dělají rozdíly nebo ne...
Já mám teď 5 letou, jsem v 10tt. A dcera pusinkuje teď bříško a už se těší na sourozenece. Až se malé narodí, tak rok na to chceme jít opět na umělé. Samozřejmě ten rok se budeme snažit přirozeně. Tak se třeba zadaří dřív...
Za mě je to škoda...neužijete si ani jedno dítě. Možná že teď máte hodné spavé miminko, ale za chvíli se začne pohybovat, pak mluvit a nebude na nej moc čas, protože vám začne lézt další mimino. Já mám kluky skoro 3 roky od sebe a moc ráda vzpomínám na ty chvíle, kdy jsme se starším chodili za ruku a povídali si. Hezky jsem si ho vypiplala, a pak sel do skolky a byl cas i na mladsiho. Kluci jsou velcí kámoši i s tím 3 letym rozdílem.
19měsíců - dva chlapci. První dítě nejprve za odměnu, druhé zato řev prvních několik měsíců. Pak co si pamatuju, tak různý spánek, jedno spalo 2x denně - ráno a odpolko, druhé po obědě. a jelikož po obědě byl spáč, nikam jsme se už nedostali - bylo to krátké obdoví, ale neskutečně mě to sr.... nebo když se jeden zabejčil a najednou máš dvě malé děti každé úplně jinde - třeba na odstrkovadlech a řešíš co uděláš, když jsi u vody, u silnice... Mladší navíc zdrhal, takže nekompromisně byl v kočárku přikurtovaný. jakmile jsme ho vyndali, skončila veškerá zábava. Pravda ale je, že tohle všechno je jen začátek - píšu spíš proto, že nic se nemá očekávat růžové. Druhá věc je, jak už tu někdo psal - druhé dítě uřvané, další ruce v nedohlednu a mámo starej se. Jenže všechno vzala voda, uteklo to a klukům je 9 a 11. už asi od věku 3 a 5 let to bylo moc fajn, kluci si vyhráli, vlastně jsem najednou nechápala, co to je mít dítě, oni byli na všechno dva a stačili si. takže touha po třetím nám "zkazila" idylku (myšleno pozitivně, s nadhledem). Najednou vidím, jak moc nás to dítko potřebuje, kluci ho "nechtějí" - protože mentálně není tam, kde oni a každou hru jim naruší, takže mami, starej se 🙂 ale zpět k malému rozestupu - ti kluci byli v pohodě, rozdělila je trochu škola/školka, najednou mu starší trochu utekl. pak se to zase srovnalo a teď už jsou jako den a noc, jsou dny, kdy jsou spolu v pohodě, ale běžně se spíš hádají, štěkají, špičkují. Pokoj mají každý svůj a běda jak ten druhý překročí práh. Jeden bordelář, druhý ne, jeden kutil, druhý čtenář... nemusí to být vždycky jednoduché. Kždp. pro mě jako mámu je ideální, že do a ze školy jedou sami, že si takto vypomůžou a jsou dva. (jezdí 40 minut do školy do města). Hodně zvaž. Jako vše to má mnoho výhod ale i nevýhod a je jen potřeba si vše uvědomit a zvážit, co oželíš a co ti naopak vyhovuje. Plus ta velká proměnná - jaké vlastně ty děti budou? 🙂