Kdo se snaží o potomka opravdu dlouho (roky)?
Ahoj, máme tu diskuzi pro ženy, které se snaží déle jak osm měsíců a našla jsem i takovou, kde se ženy vyrovnávají se třemi měsíci. Ale nenašla jsem žádnou, kde by na tom byl někdo podobně jako já - v současné chvíli se snažím o potomka již více jak 4 roky.
Ráda bych si občas popovídala s těmy z vás, které se několika měsícům smějí a které mají v kabelce připravený jed nebo aspoň projímadlo pro každého, kdo jim poradí "Nemysli na to". Jak se dá taková věc řešit z dlouhodobého hlediska? Jaké je podřizovat váš život nekonečnému kolotoči těhotenských/ovulačních testů a hormonálních terapií. Také vaše intimní partie viděl zástup doktorů, který by se nevešel ani do středně velkého letadla? Také si při koupi každé letní či zimní dovolené říkáte něco jako "Kéž bych tenhle zájezd na Bali za 180 000 musela kvůli těhotenství zrušit. Klidně bez nároku na storno poplatek."? Také jste už ustoupily z Vaší dětsky naivní představy, že jedináček musí být vrcholně nešťastné díte a jeho rodiče sobci, a říkáte si, že i to jedno dítě by byl zázrak přirovantelný leda k tomu, co udělal před pár tisíci lety Mojžíš u Rudého moře? Také jste začaly plánovat potomka mezi svými kamarádkami jako první, ale vypadá to, že budete poslední?
Nebo je tu někdo, kdo se mi směje i za moje blbý 4 roky? Pojďte si na mě zakřičet a obvinit mě z netrpělivosti, jestli chcete. 😉
My budeme mít s manželem v únoru 3 roky....když si vzpomenu, jak jsem si ve 22 plánovala, jak si do 27 udělám praxi, pak se začneme snažit a budeme mít dítě...no a snažit jsme se začali už ve 24 a díkybohu za to, protože kdybych teprve teď procházela tím, čím jsem si za ty tři roky prošla, tak mě asi urve. Po roce snažení jsme šli do CARu, všechna vyšetření v pohodě, tak jsme absolvovali dvě IUI, ty hormony byly strašné a to čekání na pozitivní výsledek ještě horší. žádný pozitivní výsledek se samozřejmě nedostavil, skoro nám to rozbilo manželství, tak jsme se na CAR vykašlali, že to zkusíme přírodně. Manžel měl kvůli všemu tomu snažení čím dál tím větší problémy s erekcí a to je to mladý kluk. Nakonec nám pomohl androlog a prášky, které bere. Super, další překážka vyřešena. Začala jsem chodit na meridian masáže, cvičit mojžíšku a absolvovala jsem dvě mobilizace páteře, hrozně mi to pomohlo, uvolnilo mi to blokaci snad úplně všeho, zlepšil se mi sexuální život, fakt jsem cvičila poctivě každý den, v srpnu tohohle roku pozitivní těhotenský test, nicméně radost a čekání po týdnu vystřídal smutek a vztek, protože jsem potratila. Mezitím to kolem nás těhotnilo a rodilo, každé kamarádce jsem dítě přála, ale každé oznámení jsem zároveň obrečela...záviděla jsem jim. Za ty roky jsme překonávali kecy rodiny, které nám nepřidávali (naštěstí už s tím přestali), moje zdravotní problémy, hodně věcí...momentálně se léčím bylinkami, snažím se vyhrabat z vleklých kvasinkových infekcí, vyléčit v sobě bakterie, po Novém roce začínáme znova se snažením.....nkdy jsem ale neřešila ovulační testy ani měření bazální teploty, nikdy jsem nechtěla jít do IVF ani do adopce...oboje je pro nás prostě nepřijatelné......pořád doufám, že to půjde přírodně.....a budu vděčná za kluka i holčičku, je mi to jedno, hlavně, aby prcek byl a aby byl zdravý 🙂
Omlouvam se, zda nekoho pobourim svoji zvedavou otazkou - predne jen chci rict, ze si nedokazu predstavit,jake to je a co citite, ale vy, co se tak dlouho snazite a tak moc mimi chcete: proc nepristoupite na adopci, kdyz vam to tak dlouho nejde? Prosim neukamenujte me, nemyslim to zle...
@michalusenka - no, když už dojde na téma adopce,tak se ti vyrojí spoustu "kdyby"...
U nás to byla hlavní otázka, jestli dokážeme vychovávat "cizí" dítě - to dítě má nějakou danou povahu...
Dokážeme ho provést i řečmi, které budou mít lidi tady, na vesnici?
Chceme projít to martýrium kolem adopce - žádosti, posudky atd.?
Prostě to není tak jednoduše stylem:"nejde nám naše, plné děcáky, tak si vezeme odtud..."
Já jinak proti adopcím nemám vůbec nic - znám pár lidí, co se znich po adopci stala fungující krásná rodina, bohužel znám i tu druhou stranu - po letech výchovy a pocitu, že všechno je fajn, se kluk chytnul pití, party a nakonec sedí za vraždu...
Ale to už je extrém a jistě se to může stát i u biologicky vlastního dítěte.
To jen chci nastínit ten tok myšlenek.
Ale u nás to byla pořád ještě relativně krátká doba, takže jsme téma adopce odsunuli a nakonec se podařilo...
Prosim o pridani.. jinak preji pekny den..
@michalusenka @elvira
Přesně jak píše elvira - je tam hrozně moc nejistot - to dítě není biologicky tvoje, budeš schopná mu být dobrým rodičem? A co tvůj muž?
Kromě toho bych řekla, že je hrozně těžké si přiznat, že jinak opravdu rodičem nebudeš a spousta z nás dlouhodobých snažilek nemá vlastně identifikovaný žádný nepřekonatelný problém.
A pak je tu samotný proces adopce - pokud vím, tak to obnáší několik let příprav a čekání, než dítě dostaneš. Musíš dostat psychologický profil na sebe i manžela, někdo ti přijde domů, podívat se, jestli máš dobré zázemí, musíš chodit na přípravku, atd.
A v neposlední řadě je tu ta strašná fáze, kdy si musíš v páru ujasnit, jaké dítě vlastně chceš. Zatímco vlastní za tebou prostě přijde a ty jsi geneticky naprogramovaná milovat ho, tady musíš určit věk, rasu, pohlaví, zdravotní stav...
@damae ahoj prosím o přidání děkuji
ahoj holky, my na miminko čekáme něco přes rok a půl. Říkala jsem se si, že už to začíná být dlouhá doba, ale jak vidím, tak to nic není.. Moc bych všem tady těhotenství a miminko přála! Chtěla jsem Vám doporučit ale web Wahlgrenis.cz Je to paní, která moc pomáhá maminkám, které čekají na miminko a věřím, že alespoň některým z vás by pomoct mohla! Určitě to za vyzkoušení stojí a když nic, je to rozhodně levnější a příjemnější cesta než umělé oplodnění. Napište jí, nebo si alespoň přečtěte příběhy jiných. Dodá vám to minimálně naději ♥
Ahoj holky, my jsme se o malou snažili 3 roky. První rok jsme to neřešeli, druhý rok jsme to už řešili a můj dr zkoušel clostík a po 4 měsících plánovaného sexu a plození dětí se můj manžel seknul a říkal, že není stroj a že nemůže mít sex na rozkaz. Takže to vypadalo na rozvod. Další rok jsme zkusili 1 IVF to nedopadlo, ale naštěstí nám zůstali sněhuláčci a tak jsme měsíc po neúspěšném IVF zkusili KETík a naštěstí si k nám naš malá cestu našla. Možná to bylo taky tím, že jsem v tu dobu zvažovala změnu zaměstnání a než ke všemu došlo zjistila jsem, že jsem těhotná. Teď už se skoro rok pokoušíme o druhátko, zatím jenom doma, tak uvidíme kdy dojde k rozhodnutí, že si půjdeme pro zbývající sněhuláčky
Přečti si příběh mojí sestry..třeba ti to dodá trochu optimismu 🙂
https://www.modrykonik.cz/blog/luscilla/article/zivotem-zivota-je-dite-aneb-nase-neplodn-7ylpl3/
Teďka zkouší druhé,tak snad se zadaří brzo 😎
Nebudu ti psát,že vím,jaké to je čekat tolik let,já s otěhotněním problémy neměla.Ale vím,jak je úžasné mít děti a přeji je každé ženě,Proto ti přeji mnoho štěstí a ať se brzy zadaří 😉 🙂
AHoj holky, nečetla jsem tedy celou diskuzi, ale podělím se s Vámi o moji zkušenost. S manželem jsme se o malé snažili přes tři roky, vím, že oproti některým z vás to nic není, ale pro mě to byla muka.
Po roce snažení jsme navštívíla gynekolgoa, který mě pro jistotu poslal na laparku kde mi byla zjištěná už zajizvená endometrioza. Docela to doktory překvapilo, protože jsem neměla absolutně žádný její příznak. Ostatní testy byli v pořádku. Nakonec jsme byli odeslání do Caru, kde jsme podstoupili 2x IVF a 5 KET, ani jenou jsem neměla pozitivní test. Naposledy jsme na pokusu byli letos na jaře. Jelikož nám nezůstali žádná embrya, rozhodli jsmse se, že do dalšího pokusu půjdeme teď na podzim až zase došetříme nějaké finance. No a nakonec si k nám malá vybrala cestu sama a zcela přirozeně. V tu dobu jsem rezignovala najakékoliv čaje, léky a pod. Dokonce jsme v měsíci kdy jsem otěhotněla měli sex jen 1!!!! Teď si říkám, že to tak prostě mělo být. Ráda bych měla dvě děti, takže až se malá narodí, začneme se zase co nejdřív snažit a dáme tomu víc času než vyhledáme opět doktory.
Reakce skoro celé rodiny na těhotenství bylo - a přirozeně jo? No vidiš kolik vás to stálo peněz a my ti říkali, že na to stačí nemyslet a povede se to.
No za to bych zabíjela.
Omlouvám se za takový román, ale třeba to někomu pomůže, že se každá může dočkat svého šťastného konce, některá dříve, jiná později, ale ten šťastný konec na na každou nás někde čeká. Tomu věřím
Ahoj holky,
po osmi letech snažení, sedmi inseminacích, jednomu SP v 8tt, třech IVF a mých 43 letech čekáme po přirozeném početí chlapečka (28tt). Pevně doufám, že vše dobře dopadne a v únoru ho budeme držet v náručí. Všem vám, které čekáte, moc držím palce a věřte mi, že zázraky se dějí 😉
@jesterka001 poslala sem srdocha aby ti prineslo stesti a vse ste zdarna doklapali 😉
@michalusenka Díky, jsi moc hodná 🙂
@jahodi diky za uprimnost.........asi uz chapu.......
@jahodi Někteří lidé mají prostě pocit, že cest k dítěti je tuna. (A obvykle jsou to ti, kdo mají dítě hned napoprvé, pravděpodobně i víc a některé třeba ne uplně neplánované.) A pak se diví - ale přeci můžete jít na IVF, ale přeci můžete zažádat o adopci, co blázníš, jsi ještě mladá, raději si užívej, buď ráda.
Jenže ono ani to IVF taky není zas taková sranda - je to psychicky i fyzicky vyčerpávající, nemluvě o čase a ceně, který člověk musí obětovat. Je to nápor se vším všudy. Člověk musí svůj osud kompletně odevzdat do rukou množství lidí, které třeba v životě neviděl a kteří také můžou mít své špatné i dobré dny. Příroda je prostě podle mě lepší - minimálně má dlouhou dobu náskok v praxi.
Chci dítě, moc. Jsem pro něj ochotná udělat hodne. Ale chci ho za každou cenu? Opravdu za uplně každou cenu? Hm...
Včra jsem si četla tuto diskusi, trochu si při ní i poplakala, i když se mě tento problém netýká. Jen jsem si pak říkala, jak je ten život někdy zvláštní, že člověk chce nejvíc to, co nemůže, místo toho, aby si vážil toho, co má. Každopádně po přečtení některých příběhů jsem si v duchu vynadala za to, jak jsem byla nešŤASTNÁ, když jsem musela v září zrušit dlouho plánovanou dovolenou (zase k moři po mnoha letech). V létě jsem totiž neplánovaně otěhotněla (údajně během neplodných dnů) a dva dny před odjezdem na dovolenou jsem začala krvácet. Měla jsem velký hematom a musela jsem nějakou dobu ležet a pak se šetřit. Štvalo mě, že dovolená nevyšla, že jsme přišli zbytečně o peníze a samozřejmě jsem taky měla strach o miminko, prý hrozil potrat říkala gynekoložka. Každopádně všem Vám moc držím palce a hlavně to nevzdávejte (neříkám nemyslete na to, to mě říkali, když jsem nemohla najít 10 let partnera a opravdu to moc nepomáhalo!!! ). Život sice není jednoduchý, ale u mě to čekání stálo za to. TAk se držte!
Ahoj holky, i já se k vám ráda přidám 🙂 s přítelem jsme 15let a už 7let se o miminko snažíme. Máme za sebou 2x IVF a 2x KET ani jednou jsem neotěhotněla. zkoušela jsem bylinky ale zatím nic nezabralo... V rodině všichni vědí čím procházíme a nesnažím se to nějak tajit i když občas vysvětlovat proč se zase nezadařilo mě už nebaví :( . I v práci jsem musela z pravdou ven a tam je to bohužel už horší. Můj šéf to bohužel nechápe a jeho rejpavé řeči tomu všemu moc nepomáhají. Ted uvažuji o lázních a snažím se je vyběhat tak jsem zvědavá jak pochodím ale pokud se má zkusit všechno tak bych tam strašně ráda jela a doufám že by pomohli. Držím všem palečky ať brzo držíme všichni toho drobečka v náruči! Lucka
@jesterka001 ahoj,nechces k nam do skupiny, maminou po 40🙂 Ale zas tak strikne to neberem, mame tam i 38 lete prvorodicky, to zas pisu kvuli
@berblin 😀
@miska2611 Jestli jsem tě přidala, tak sorry. Nicméně tě v diskuzi nevidím, tak jsi se asi odhlásila. Nevím, ale řekla bych, že sama se do nich přidat nemůžeš, proto se jim řiká soukromé. Ale nemám s nimi zkušenosti, tak se omlouvám, jestli jsem se tě v nadšení nějak dotkla.