Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Kdy jste poznali, že už jste připraveni na mimčo?

misagom
11. bře 2016

Dobrý den kdy jste věděli že už chcete mimčo? Já už bych ho chtěla tak strašně moc, že až se budeme snažit tak nám to nepůjde už to vidím. Vždy jsem věděla, že mým největším cílem je stát se maminou. S manželem děti chceme, ale stále jsou nějaké finanční a pracovní problémy které nám to neumožní. Teď jde na vojenský výcvik a pak pokud to výjde dostane dobré místo ve Strakonicích. Takže by to bylo další stěhování na což se netěším. Mám tě takové období, že už bych ráda vysadila antikoncepci i z důvodů toho, že ji beru 5 let a opravdu má u mě nežádoucí účinky jako nechuť k sexu, náladovost, někdy špinění mimo cyklus.Myslíte, že to období zase přejde ? Docela mě to ubíjí v tom, že už bych tak moc chtěla, ale nejde to. ☹ ☹ vím, že se jednou dočkám jen nevím jak to teď vytěsnit abych na to nemyslela.

nedbi
11. bře 2016

No, ona se ta práva chvíle nikdy nedá asi úplně odhadnout. To, ze jeden den mas zázemí a finanční pohodu muže byt druhy den úplně jinak a navíc devět měsíců je dlouhá doba a změnit se muže cokoliv. Na to bych se neohlizela, taková "výmluva" se dá maji vždycky. Pokud děti chcete oba, tak výsad prášky a uvidíš, jak rychle to pujde. Ono to totiž bývá často tak, ze kdyz si vzpomenes, ze ano, teď chces, tak to prave nejde. My jsme sháněli pro rodinu větší byt a nemohli ho pořad najít, na trefili jsme na nej 6 týdnu pred porodem, stěhovali se kdyz mela dcera čtyři měsíce, mezitím vyřizovali hypotéku a rekonstruovali byt. Kdyz jsme se rozhodli pro druhé dítě, manžela měsíc po tom, co jsem otěhotněla, vyhodili z dobre prace. Tak jsme rozjížděli podnikání. Ideální dobu neodhadnes 🙂 jestli děti chcete a mate se rádi, to je to hlavní, co potřebuji i děti... Možná to zní jako klišé, ale je to tak.

no_title
11. bře 2016

Ahoj,
začal to vlastně manžel, že se ho v práci ptali na děti a tak že by už do toho šel dřív než jsme se dohodli, že bez nich je naše rodina neúplná. Do té doby pro mě byly děti jen řvoucí balíky, které potkávám v obchodě 🙂. Pak mi začalo docházet, že mi brečící dítě v obchodě vlastně nevadí a že bych je opravdu chtěla.
Teď jsem ráda, že jsme do toho šli dřív, protože mi zjistili PCO a mít dítě bude boj (s mým tělem).
Jestli ti můžu poradit, vysaď HA. Můžete se chránit kondomem. Potom, co jsme vysadili, tak to neskutečně změnilo náš vztah. Nejen že mám víc energie, ale co se týče našeho vztahu... předtím sex 2x za měsíc, teď 2x až 3x týdně 😀. Manžel teď už vůbec nechce, abych to někdy brala.
Na finance a na práci se až tak ohlížet neohlížím, protože kdybych to dělala, neměla bych děti nikdy. Možná nejsme nejbohatší a nemůžem si dovolit dovolenou jinak než přes slevomat nebo v autokempu, ale vždy něco ušetříme. A ano, nemáme to jednoduché v práci. Já teprv začínám podnikat, takže to moc nevynáší a až to vynášet bude, budu nepochybně těhotná. Manžel zase má tendence do 3 roky měnit práci a teď vyšilije, protože se mu jeho 3letá lhůta kryje s pokusy otěhotnět (máme s jeho prací i neskutečně levný služební byt a já nesnáším změny, tak jsem mu řekla, že se těhotná stěhovat nebudu). Takže taky ne moc ideální stav.
Ale darovat život je důležitější než tyto prkotiny. Moje nemoc se stále zhoršuje a mě začínají "tikat hodiny". Je mi 26 a do 28 let se s PCO ještě jakž takž otěhotnět dá. Zpětně jsem ráda, že jsem se začala snažit dřív (původně jsem chtěla začít s pokusy o dítě ve 27, teď je mi 25). Dověděla jsem se dřív, že je nějaký problém a je manipulační čas na to jej řešit. Spíše si říkám, že jsem tomu měla hned po svatbě (ve 22 letech) dát "volný průběh" a HA nebrat.

misagom
autor
11. bře 2016

U nás je teď největší problém manželova práce. Teď půjde na ten výcvik a pokud ho udělá bude to fajn, jenže to trvá 3 měsíce a až po posledních zkouškách bude jistota, že to udělal. Pokud to neudělá tak samozřejmě si bude muset najít jinou práci a to je docela problém do teď dělál na firmě sekuriťáka a byl tam skoro pořád aby bylo dost peněz na bydlení a další věci. V Praze je vše drahé 🙂 Tak přemýšlím, že to ještě s prášky vydržím než dodělá výcvik a bude mít jistou práci a pak bych vysadila a nechali pak tomu volný průběh. 😒 Manžel mi to právě taky říká, že až bude mít jistou práci tak se klidně můžeme začít snažit. On teď k dětem nemá takový vztah, nerozplývá se nad jinýma. Ale to je asi stejné skoro u všech. Vždy mi říká, že až bude mít svoje tak z něho bude určitě hotový :D jen teď ještě ne.

arielka222
11. bře 2016

Já děti dříve taky nechtěla, porad si říkam ze jsem ještě mlada a mam času dost a hodně cestujeme a nechtěla jsem se toho vzdát. Ale nakonec sem teda řekla že tomu s manželem necháme volny prubeh. Zadařilo se a hned na poprvé a ja z toho moc nadšena nebyla. Bohužel se to ale neudrželo a od te doby na mimi myslím kudy chodim. Asi mi to museli uzrat v hlavě. Ale vhodna doba myslím není nikdy proste to musíš cítit ze to chceš ;)

mrskato
11. bře 2016

Ahoj, myslím, že spoustu lidí na to připraveno není, nepočítaje ty, kteří se o mimčo snaží dlouho. Znám spoustu holek, které když našly 2 čárky na testu, málem kleplo, a to bylo takové to chci/nechci, já mezi ně taky patřím 😀
Ačkoliv píšeš, že vám tomu brání finanční situace, práce a příp. stěhování, mohla bys alespoň vysadit HA, nikdy nevíš, jak dlouho bude tělu trvat, než se dá do kupy, některé mají velké potíže, některé naopak...Já jsem jednou v prosinci manželovi řekla, že mě už nebaví brát HA a že od nového roku bych ji už nebrala, s tím, že jsme v lednu zkoušeli jiné ochrany, které nám však lezly na mozek, tak jsme se shodli na tom, že všem mimino vychází až tak po roce, ne-li déle, a že to bude takhle ideální. No, v březnu jsem byla už těhotná 😀 ...Člověk se možná nechává dost ovlivnit okolím, kolem mě jsou od loňska taky samá miminka nebo pupky, takže jsem už v červenci zpracovávala manžela na druhé, opět jsem ho uklidňovala tím, že to jistě nevyjde tak rychle, jako u Zuzanky, no..hned následující cyklus jsem měla dvě čárky, ale bohužel se neudrželo. Teď máme další "pokus", který zatím vypadá nadějně 🙂
Držím palce, aby vám vyšlo vše, jak si představujete 🙂

marki00
11. bře 2016

U nás to v podstatě bylo na mně. S manželem jsme věděli, že chceme mít děti brzo, ale já ještě byla na vš. Pak jsem chtěla aspoň rok pracovat. Bohužel se mi vš protáhla o rok a pak jsem nastoupila do práce. S manželem jsme začali debatovat o dětech a nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme hned, kdoví, za jak dlouho se zadaří. Pracovala jsem asi 4 měsíce a nám se zadařilo na první pokus. Bohužel jsem ve 20.týdnu měla zamlké těhotenství, takže jsme tam, kde jsme byli. Život se prostě nedá naplánovat a nemůžeš vědět, co se stane zítra. Takže být tebou, tak bych se toho nebála.🙂
Jo a antikoncepci jsem přestala brát před 2 lety, po 6 letech užívání a je mi mnohem lépe.

misagom
autor
11. bře 2016

Já ji beru 2 roky a vím, že je to něco jiného než když jsem ji nebrala. V něčem mi pomohla, ale v něčem zase ne. Moc vám děkuji za odpovědi. Jsem na vážkách, protože bych mimi chtěla ale zase chci mít jistotu, že ho uživíme a dokážeme mu dát vše co potřebuje nejen materiálně. 🙂

madulinka
11. bře 2016

já byla připravena snad od svých 19ti let 🙂 - to jsem poznala manžela (ale chtěla jsem se naučit AJ, tak jsem odjela pryč jako au-pair, alespoň se starat o cizí děti).. Po návratu jsem začala s mužem bydlet (v domě jeho rodičů), ale on stále nebyl připravený. Vlastní bydlení bylo podle něj v nedohlednu, chtěl být ženatý, když by měl dítě, a do svatby se nehrnul. Vlastně jsem jen čekala, až rozhodne on. Dnes už bych to neudělala (a tehdy jsem ho měla kopnout do zadku 😀 - nadsazeně řečeno, jinak jsem samozřejmě ráda, že jsem vydržela čekat).. Nakonec stejně bylo rozhodnutí na mě, já jsem prostě řekla, že vysadím antikoncepci, pokud on dítě nechce, ať si ochranu obstarává on, když otěhotním, mě to vadit nebude. Sbíral odvahu asi 2 měsíce, podařilo se nám otěhotnět druhý měsíc po jeho rozhodnutí, že do miminka půjdeme. Myslím, že je to taky hodně ovlivněné psychikou ženy... Tenkrát jsem cítila, že je ten pravý čas, teď už si myslím, že bych druhé tak rychle neměla (mám takový pocit, že mé biologické hodiny dotikaly, už se k druhému neupínám ani po něm už netoužím... a to neustálým odkládáním ze strany manžela)...

veraga
11. bře 2016

Já nebyla připravena asi nikdy. Nebylo to u mě tak, že by mě osvítila vyšší moc a vzbudila jsem se se silným mateřským pudem. Ale v době svatby jsme si řekli, že už máme všechno, co k životu potřebujeme. A že čekat, až bude vše ještě dokonalejší by se mohlo stát čekáním na Godota. Manžel je o 11 let starší a ve svých 38 letech už měl beztak načekáno dost. 😅
Zadařilo se nám tak rychle, že jsme plno plánovaných věcí ani nestihli (dodělat celý barák), ale razím heslo, že všechno se dá zvládnout. 🙂

slecnajohanna
11. bře 2016

ahoj, já jsem myslela, že na děti nebudu připravená nikdy, i když jsem věděla, že racionálně je jednou chci. emocionálně jsem ale necítila nic. s manželem máme skvělej bezstarostnej vztah, k tomu super kamarády, pořád jsme něco podnikali, cestovali, bavili se. další věc je ta, že mám cca dvojnásobnej plat než manžel. věděla jsem, že dítě tohle všechno změní. ale nebyl to ten hlavní důvod, pořád jsem čekala, až ho začnu chtít. jenomže chtění nepřicházelo. manžel děti chtěl, ale načasování nechával plně na mně, protože věděl, že mě to dost děsilo.
loni na podzim jsem udělala čistě racionální rozhodnutí že se začneme snažit, že už je prostě čas - je mi 32, v době porodu mi bude 33. nechtěla jsem riskovat zdravotní problémy moje a miminka kvůli svýmu věku. nejdřív jsem s tím měla dost problémy, nebyla jsem kvůli strachu z otěhotnění schopná spát s manželem bez kondomu... a pak šup, vyšlo to hned na poprvý. když jsem viděla pozitivní test, málem to se mnou švihlo. čekala jsem, že nám to bude trvat minimálně půlroku. byla jsem dost rozhozená a dost jsem si i pobrečela.
teď jsem ve 23tím týdnu a už jsem se trochu uklidnila. setrvalej strach vystřídaly i chvilky, kdy se na miminko těším 🙂 pořád nejsem nijak odvázaná z dětí, dětskejch věcí a podobně, nejsem nijak extrémně natěšená, ale myslím, že to přijde, až se nám miminko narodí. finanční situaci vůbec neřeším, nechávávám to na osudu a věřím, že to nějak půjde i s hypotékou, kterou platíme. nejdůležitější věc je ta, že se s manželem milujeme a že je miminko zdravý. ostatní věci jsou druhořadý a vždycky se nějak vyřeší.
takže moje rada zní - vrhnout se do toho po hlavě. máloco v životě je důležitější než rodina 🙂

jbzirafa
11. bře 2016

@misagom jestli tomu rozumím manžela čeká přijímač a pak nějaká základní funkce. ?Po tom je v armádě takový hlad že jestli prošel na zdravotní, tak ho vezmou. Jestli teda už ví, kde by sloužil, tak o to líp pro vaše bydlení . S tím bych si hlavu nelamala. O dlouhých cvičeních event. Misích víte, s tím počítáte. Jestli není nemakacenko tak vás uživí. Finanční problémy jsou pořád,mají je i ti, kteří mají vysoké platy ale neumí hospodařit. .Prášky bych vysadila hned, ono tělo si taky rádo zvykne na normální režim, a nechala bych volný průběh. Nějak to dopadne, přesně naplánovat se děti stejne nedají .já to s manželem řešila tak, ze bychom děti chtěli za nějakou dobu (až se po půl roce vrátí ze zahraničí) ,povídali jsme se o víkendech (oba v uniformě a pracoviště na jiném konci republiky) ,tak se uvidí a pak seženeme bydlení. Takže u nás pořadí: těhotenství,dům, předčasný porod, stěhování, starosti a létání po doktorech, svatba. Nebylo to podle mých původních představ, ale asi to tak mělo být správně.

misagom
autor
11. bře 2016

@jbzirafa on pokud to udělá tak by byl ve Strakonicích a pracoval by na počítačové technice plat by měl mít dobry a k tomu jsou tam byty levnější než v Praze.

jbzirafa
11. bře 2016

@misagom Jo tak to by měl dobrý flek. Ne,nebala bych se na vašem financí a necekala jestli udělá přijímač. To je formalita, i když náročná

g_m
11. bře 2016

@misagom HA můžeš přece vysadit kdykoliv, tělo pak bude alespoň "vyčištěné" a budete se moct rozhodnout kdykoliv, že už je ten pravý čas ;) Já měla stejné problémy - nechuť na sex, náladovost apod. a po vysazení byl ze mě úplně jiný a šťastnější člověk, hormony asi dělaly své...
Jinak my to měli jednoduché - dostudovali jsme, našli si společné bydlení, vzali se a po nějaké praxi v práci už nám začalo něco doma chybět 🙂 Jsme spolu 11 let, takže to chce zase nový impuls 🙂

kuliseks
11. bře 2016

Chlapi si to vetsinou dopredu neumeji predstavit. Ten muj "cholerik", co byl zvyklej mit obed v nedeli ve 12 na stole, je uplne milujici tata a najednou mu nevadi, ze si dodelava vecere, kdyz je treba, chodi se na maleho podivat, kdyz se v noci taky vzbudi apod 🙂 az budete mit mimco, tak bude stastnej, neboj. A jak psaly holky vyse, necekala bych na prestehovani atd... Na ten vycvik ok, ale pokud to tak moc chces, tak bych to nepodcenovala... Priroda si rekne 🙂taky jsem to tak mela. Drzim palce, at se vam to brzy povede jako nam. Jsem sice nevyspala a tim, ze kojim, nedelam cely den nic jineho nez toceni se kolem maleho, ale nebrala bych uz nic jineho 🙂

misagom
autor
11. bře 2016

Moc vám všem děkuji 🙂 ještě to probereme doma jak to vidí moje druhá polovička a uvidíme 🙂 opravdu moc děkuji modrý koník je super portál 🙂

monikagurthova
11. bře 2016

@misagom Víš, ja si myslím ze úplně "ideální" doba na miminko není nikdy. Vždycky jsou nějaké problémy k řešení, vždycky se něco děje a nikdy nemáš jistotu, ze peníze budou vždy. My jsme se proste začali snažit ve chvíli, kdy jsme oba cítili, ze miminko chceme.

malinkaelinka
12. bře 2016

My jsme si někdy v listopadu poprvé řekli, že dítě si asi jednou poridime...před měsícem jsme se vzali, od jara budeme svépomocí stavět domek. Mě v srpnu končí tělísko a já pořád řeším jak dál. další tělísko nechci, HA rozhodně ne...ale otěhotnět by se mi taky nehodilo, musíme nejdřív postavit ten dům...pomalu si otukavam, co to vlastně obnáší mít dítě, zkoukla jsem všecky série Čtyři v tom a možná bych i trochu mimino chtěla...ale asi se budu chránit až do kolaudace 🙂 ale melou se ve mně teda všelijaký myšlenky 🙂

misagom
autor
23. bře 2016

Tak jsem dala na vás a další platíčko antikoncepce jsem nezačala brát 🙂 jsem zvědavá jak rychle se mi nahodí cyklus a zda vůbec 🙂 A jsem zvědavá co mě čeká po vysazení. 🙂

515ka
23. bře 2016

@misagom jak kdybych to napsala já 🙂 taky jsme s manželem čekali..pořád něco..peníze..stěhování...svatba...nakonec jsme začali 4 měsíce před svatbou a teď litujeme že sme nezačli už dřív, protože se nám nedaří 🙂 stejně to mimčo přijde až bude samo chtít...nedá se to naplánovat 🙂

michverunka
23. bře 2016

Já studuju čtvrtým rokem doktorát, takže by bylo rozumnější počkat, až to dodělám, ale to by mohlo být až někdy za dva roky, kdo ví. Když mi zrušili pracovní cestu, kam jsem se moc těšila, řekli jsme si s manželem, že bychom se mohli snažit o miminko, protože už jsme po něm oba dva toužili, manžel asi 3 roky, já pár měsíců. Antikoncepci jsem nebrala už přes půl roku, nechtěla jsem do sebe ládovat svinstvo, chránili jsme se jinak. No a jak jsme se začali snažit, hned druhý měsíc nám to vyšlo 😉 Je mi jasné, že školu nestihnu dodělat, ale poperu se s tím. Navíc po narození malého se budou u nás prodávat pozemky na stavbu domečku, takže nás čeká taky ještě moc a moc práce, ale když touží člověk po dítěti, měl by to zkusit, protože starosti s bydlením a prací budou pořád, ale ta chvíle, kdy je člověk připravený a jeho tělo také, může být krátká a nikdy bych si neodpustila, kdybych ji propásla... Držím palce, ať ti všechno vyjde tak, jak si přeješ, hlavně si užívejte ty chvíle snažení se o miminko, u nás to bylo nějaké moc rychlé, ani jsem si to nestačila pořádně užít 😉

alen_ka
23. bře 2016

@misagom měla jsem to podobně jako @veraga, žádný silný pud ve mně nevyrostl, nikdy jsem se k cizím dětem s radostí nehrnula, ale tušila jsem, že s vlastním dítětem to bude jiné
navíc už jsme měli všechno, co bylo k založení rodiny potřeba, vlastní bydlení, odbytou svatbu, několik let praxe v oboru, procestovaný světa kraj, tak na co ještě čekat? život začal být v tu chvíli jakýsi jednotvárný
no a teď tu mám třítýdenní křičící smrádě a rozhodně bych ho za ten předchozí klid a pohodu nevyměnila 🙂
jinak tobě a manželovi doporučuju to příiš neplánovat a nechat tomu volný průběh, my jsme měli kliku, že to vyšlo do půl roku, ale jsou páry, co marně čekají několik let, ono se nakonec všechno dá nějak zařídit, znám fůru lidí, co se zrovna stěhovali nebo měnili práci, ale na rodinném štěstí se to nijak neprojevilo

jbzirafa
23. bře 2016

@misagom tak hlavně jestli jste dala na sebe a manžela. Aby pak nebyly anonymní radci obviňováni, že to nebyl dobrý nápad
..

misagom
autor
23. bře 2016

Dala 🙂 pořádně jsme to promysleli a necháme tomu volný průběh. Stejně teď odjíždí na ten vojenský výcvik a uvidíme jak se mi srovná cyklus. Takže to ani nevidím na to, že by se povedlo tak rychle. Takže snad nebudou žádné stresy a bude to tak jak říkám bez přemýšlení prostě si budeme spolu úžívat když spolu budeme a časem se nám to určitě povede a budeme mít malý poklad. Moc vám všem děkuji žádné obviňování anonymních rádců určitě nebude 🙂 asi jsem jen potřebovala ujištění, že i kdybychom čekali až budeme mít vhodné finační podmínky tak se toho stejně nemusíme dočkat a pokud už si myslíme, že jsme připraveni tak do toho máme jít, protože člověk si to nikdy nemůže přesně naplánovat. Jsem ráda, že jsem dala na radu vás i manžela. Sám mi říkal, že nechce abych do sebe dál cpala antikoncepci když oba víme, že chceme rodinu i když jsme třeba podle některých moc mladí. 🙂 Takže moc vám děkuji Modrý koník je nejlepší fórum na které jsem mohla narazit a určitě tu budu dále sledovat vás a časem uvidíme zda sem přidáme naše mimi až ho budeme čekat a až se narodí 🙂

Sem začni psát odpověď...

Odešli