Nevím, jestli jsem na dítě připravená

@lauranic jak píše výše určitě je to momentální pocit jak poroste bříško budeš se na miminko těšit. S přicházejícím miminkem přijdeš o spoustu věcí ale přijde spousta ještě lepších věcí které budete prožívat už jako rodina a sny si můžete plnit společně. Tvůj život nebere jiný směr a tvé sny se můžou změnit

@lauranic Uplně připravená se nebudeš cítit nikdy, i když už budeš mimčo chtít celým srdcem. A za druhé - určitě nepřijdeš o všechno a navždy. Život se ti od základu změní, to ano, ale za pár let ti prcek odroste a zase začneš víc chodit ven a věnovat se svým zájmům. Sny si splníš i s dítětem, jen budeš o hodně bohatší a prožiješ si je úplně jinak. Nic si nevyčítej, pochyby jsou normální. Každé z nás dítě změnilo život o 360 stupňů. Ale oni i ti přátelé budou brzy zakládat rodiny a budete na tom všichni stejně a budete najednou pařit jen s dětmi a jen do 10 večer. Ale to neva, to je život a tak to má být.

@lauranic myslim,ze malokdo se v těhotenství niceho nebal,o necem nepochyboval. ja si druhe prala moc a ted kdyz jsem tehotna aže da se rict,ze vim,do ceho jdu, bojim se taky.
ztraty "sveho" zivota jsem se u prvniho bala taky.mela jsem treba silenou touhu na kino v sestinedeli 😀 ale kdyz jsem se uklidnila, doslo mi,ze tohle je hrozny obohaceni zivota. je to jiny, ale bohatsi. na to ale prijdes,az to zazijes,az se na tebe prte usmeje a chytne te za ruku..
je to zmena od zakladu,co si budeme povidat, ale casem se zase vratis ke staremu zivotu,jen budes obohacena.. neboj, das to 😉

Za sebe můžu říct, že jsem se připravená na dítě necitila ani ve 29 letech, kdy jsem neplánovaně otěhotněla. Přemýšlela jsem, jak mi bude chybět cestování, svoboda, akce. Co se syn narodil, cestujeme snad ještě víc a je skvělej parťák. Když funguje manžel a babičky, tak i na akce se čas najde. Teď se cítím nepripravena na druhý dítě neumím si představit to všechno znovu... Tak za pár týdnů uvidíme, jak to bude. Každopádně dítě není konec světa. Je to začátek trochu jinyho světa. A rozhodně ne horšího.

A o co prides, co je tvojim snom? To ako prides o to navzdy? Dieta je obmedzenie len vtedy, ked ho tak ty sama vidis.

@lauranic Když jsem byla ve tvém věku, viděla jsem to úplně stejně. Chodila jsem na vejšku, jezdila do ciziny, žila s partou i přítelem a vyváděla blbiny. Na děti jsem nemyslela. Brala jsem poctivě antikoncepci a byla rozhodnutá, že kdyby náhodou něco, půjdu na přerušení. Naštěstí se tenkrát nic nepřihodilo, takže jsem to nemusela řešit a pro děti se rozhodla až vybouřená po třicítce, když jsem už byla vdaná za skvělého muže. Ale když se na to dívám zpětně, tak ten můj bohatý studentský život byl vlastně strašně chudý. Ano, viděla jsem to a to, zakalila s tím a tím, budovala kariéru, ale žila jsem jen okamžikem a požívala tyhle věci jako spotřebku. Zažít, zapomenout, jít za dalším zážitkem.Teprve děti ti otevřou obzory, o kterých se ti teď vůbec nezdá. Zažiješ absolutní a ničím nepodmíněnou lásku, zažiješ neuvěřitelnou radost z každého nového kousku, který dítko svede, jak bude růst. A zažiješ fakt hodně legrace při výletech. To jsou ty věci, které ti skutečně zůstanou v paměti na celý život... Ale ano, zažiješ i probdělé, proječené a probrečené noci, budeš občas padat na ústa a mít pocit, že takhle jsi to fakt nechtěla. Jenže ráno koukneš do postýlky a tohle bude pryč, bude tam zase jen to dobré. A navíc, kromě toho i s dítětem se dá jít na pivko, i s dítětem můžeš na výlet, na dovolenou, nebo třeba na grilovačku s kámoši. Ze začátku ti bude chrnět v kočáře, pak ti za čas začne řádit s kamarády a bude si je získávat svou bezprostředností. Alespoň u nás to funguje. Dětní i bezdětní, blbnou s dětmi klidně do půlnoci.

Myslím, že věk na dítě máš, není ti 17, abys musela opravdu vážně přemýšlet nad přerušením. Bojíš sice oprávněně, ale vlastně úplně zbytečně.

Strašně moc Vám všem děkuji! 🙂 Tohle jsem asi potřebovala slyšet 🙂 Je úžasné, jak si lidé takhle na dálku dokáži pomoci. Ještě jednou děkuji.

@lauranic Není zač, přeji, ať se rozhodneš dobře a jsi spokojená 🙂

@lauranic pokud muzu mluvit ze sve zkusenosti-pripravena nebudete nikdy 🙂 a zivot opravdu nekonci-mate celych 9 mesicu si jeste “uzivat” ale verte,ze po narozeni mimca si ten zivot uzijete o 1000% vic-sice jinak nez ted,ale ten stav s detatkem je mnohem lepsi 😉 a jinak ja ted opravdu lituji,ze dite nebylo kolem toho 25 roku-mela bych na nej vic sily,mohla mu poridit treba dva dalsi sourozence a furt bych byla mlada maminka-to uz ted v 35 nedozenu.

@sudylichozrout myslím, ze už jsem se rozhodla... 🙂 Nebo spis - konečně vím.

@lauranic 🙂 Držím ti palce!

Dítětem přeci vše nekončí. Já jsem otěhotněla v 22 letech také neplánovaně. S manželem jsme spolu byli v tu dobu skoro 4 roky a věděla jsem že je to ten pravý a že to zvládneme. Také jsem se ze začátku bála a říkala si že ten bezstarostný život končí a že to bude stát za prd. Mám velký koníček. Od mala jezdím na koni. Mám svoje 3 vlastní a jezdim i závodně. Bála jsem se že se budu muset svého koníčku vzdát. Po narození syna jsem si do sedla sedla po 5 týdnech a pravidelně stále jezdím. Sice ne už na závody ale alespon rekreačně. Je to super odreagování. Syna nadevše miluji a nikdy bych neměnila. Je to to nejlepší co nás potkalo. A rozhodně ten život není horší. Podnikáme výlety i se synem. Teď plánujeme letní dovolenou, prostě žijeme trošku jinak ale určitě ne hůř. Synovi je 20 měsíců a už plánujeme další dítě. Tak že se toho nebojte. Takové pocity měla většina žen. Budete super máma a uvidíte že vás to bude naplňovat.

@ronja55 Přesně tak. Občas se mi stane, že mám náladu pod psa, už vylezu z postele a jsem naštvaná. A pak vidím, jak si ty naše dvě pidiholky hrajou, chechtají se u toho a je mi dobře. A mám pocit, že neexistuje nic, co by mě dokázalo odeštvat tak rychle, jako smích našich dětí. A to i tehdy, když jsem naštvaná na ně 🙂

Jsi pripravena, jen zlobi hormony, mne je 35 a mela jsem uplne stejne myslenky 😄 proste jsem uplne zmagorila na zacatku. Ted jsem v 5. mesici a nafsckovala bych si za to 🙂 cekam malou culikatou holcicku 🥰

@lauranic Na mateřství nebudeš připravená nikdy, to se nedá, musí se to prostě zažít.😊 A mít dítě, neznamená, že se musíš vzdát věcí, které máš ráda a baví tě. Jasně, že budeš muset život přizpůsobit dítěti, ale dá se i s ním dělat opravdu skoro vše, když se chce.😊 Mimochodem, já od malička do nějakých 22 let tvrdila, že dítě nikdy nechci. Byla jsem fakt přesvědčená, že je to pravda. Pak najednou bum a chtěla jsem ho, ale až dýl. S přítelem jsme se dohodli, že dítě budeme mít za dva roky, vysadila jsem prášky, že si vyčistím tělo. Dohoda byla, že nebudeme používat ochranu, ale budeme si dávat pozor a kdyby to přišlo, tak by to přišlo dřív no. A ono to fakt přišlo.😂 Za 3 měsíce jsem otěhotněla.😂 A teď mám doma skoro čtyřměsíčního chlapečka. A víš co? Mateřství je ta nejkrásnější s nejhezčí věc, co mě potkala. Nedá se s tím srovnat vůbec nic. A i s dítětem dělám věci, co mám ráda. Tak se toho neboj! Je vidět, že spolehlivýho a milujícího chlapa máš, spolu to zvládnete.
A na druhou stranu buď ráda, že se to povedlo takhle nečekaně, než aby jste se za 5 let snažili a ono to nešlo a nešlo...
Měj se krásně.❤️

Holky Vy jste úžasné! ❤️ Všechny jste mi moc pomohly! Už se nemůžu dočkat další kontroly a hlavně toho, až to řeknu manželovi, ten bude skákat do nebes! 🙂 🙂 Děkuji Vám! 🙂

@lauranic Budeš skvělá máma!❤️ Pochyby jsou normální a budou tě doprovázet pořád, ale to mimčo za to stojí!❤️

Byla jsem ve velmi podobné situaci, dítě jsme si samozřejmě nechali (na potrat bych jít nedokázala a ani by mi to manžel neodpustil, přeci jen, dokázala bys zabít dítě proto, že si ještě chceš pár let užívat "svobody"?, já bych si to neodpustila). Nicméně ano, s dítětem přijdeš o dosavadní život (přestože ti bude spousta lidí tvrdit, že vůbec), přinese ti nespočet radostí a takových "dospělých" starostí, ale opravdu ti vezme veškerou svobodu. Abych se přiznala, asi není dne, kdy bych na to aspoň chvíli nemyslela, jak by mi bylo krásně, moct si dělat co chci bez dítěte, jako spousta mých vrstevníků. Ale už nás život zavál do této situace, nezbývá než se ji snažit co nejlépe prožít a připravit našim dětem co nejlepší život. Tak to prostě chodí, život není kalendář, aby sis ho nalinkovala přesně jak se ti hodí, přestože se o to dnešní doba zoufale snaží. Jsi v podstatě v ideální situaci, abys dítě měla, tak převezmi zodpovědnost a směle do toho. 😉

Bylo mi najednou tricet. Vdala jsem se po sedmi letech vztahu s tim,ze deti se rodi az po svatbe. Meli jsme uz dum,oba praci,chodili jsme se bavit, kazdy jsme meli konicek...a ja si rekla,ze je cas, ze kdyby to neslo,tak resit to,take pripadne chvili potrva. Manzel souhlasil . rikala jsem si,ze kdyz otehotnim do konce roku, budu spokojena. Kdyz jsem ale uz za mesic drzela test v ruce,popadla me silena panika. Tehotna? Ted? Jak? V te panice jsem se placala jeste mesic sama. V 8. Tydnu jsem manzela pri veceri v restauraci obdarovala krabickou s dudlikem a capackama. Byl mimo,reakce stejna, jako kdybych mu podala pytlik s rohlikama. Doslo mu to az za par dni. Vybavicku neresil,jen ja. Nijak zvlast me to nebavilo. Zlom nastal az ve chvili, kdy jsem skoncila v nemocnici a predcasne rodila. Najednou jsem vedela,ze toho kluka v brise miluji,moc ho chci a uz si neumim predstavit ho nemit. Bojovala jsem za nej a pro nej o kazdy den. Narodil se o dva mesice driv. Videla jsem ho jen velmi matne,pres slzy a unavu, pres rychlou peci doktoru a ulozeni do inkubatoru. Ze salu jsem sla rovnou za nim. Videt ho , bylo to nejuzasnejsi na svete. Po trech dnech prvni dotyk a ja se rozplyvala blahem. Nikdy jsem kvuli nikomu nebrecela,poprve az kvuli synovi. Ten strach o nej me pohltil. Meli jsme silene mesice, plne strachu, pochybnosti, lekaru. Zestarla jsem snad o deset let. Presto vsechno jsem po 2,5 roce rodila podruhe. Dvakrat jsem malem predcasne porodila, ale nakonec jsme to dali. Bylo to uzasne, prirozene, dcera hned u me na brise, pak na pokoji. Dnes mi tu jeci dva zlobivci,rvou se o hracky a nekdy z nich fakt silim. Muj zivot je uplne jiny nez driv. Ale nelituji. Diky tem dvema vim, ze zivot je zazrak. Oni mi za tu bolest , za vsechno to zle, co jsem kvuli nim musela snest, stali. Vim, ze jsme na tom jeste dobre. Vem si maminky, ktere se o dite snazi roky a nic. Ber to tak, ze dite k tobe chtelo, vedelo, ze je ten spravny cas prave ted, vybralo si tebe, tady a ted. Drzim palce, to bude dobre

Úplně přesně stejné pocity a myšlenky jsem taky měla. Že na to ještě nejsem zralá a tak. Byla jsem teda o dost mladší než Ty. A víš co? Dala jsem to a díky tomu mám dneska báječnou dceru a od ní vnučku a přitom jsem ještě mladá babča. 😀

Hodně ti to vezme a hodně ti to dá. Bude to asi jiný život, než si představovala, ale bude to skvělý život 🙂 Jsi mladá a to o čem sníš, si holt splníš o pár let později. Přeji hodně štěstí 🙂

Já jsem měla první dítě ve 27, a teď zpětné přemýšlím, ze by bylo lepší dřív. Vím dřív s dětmi začnete - tím dřív utečou ty první náročnější roky a vrátíte se k více-méně normálnímu životu. Myslím si, ze po par letech žádná připravenost nenastane. A důležité je, ze v manželovi mate podporu.

@lauranic já otěhotněla ve vyšším věku než ty (32), plánovaně, ale mnohem rychleji než jsem si vůbec uměla prědstavit (ihned a to počítala jsem i kvůli věku, že to rok bude trvat určitě). Byla jsem čerstvě atestovaná, měla spoustu pracovních i cestovních plánů a co ještě stihnu před dítětem a taky se to ve mně pěkně mlelo. Na dítě jsem se těšila, ale zároveň jsem byla taková pracovně naspídovaná a štvalo mě, že tohle období, který mohlo být pracovním vrcholem, strávím někde na ambulanci (protože infekce a záření a tak) a že budu chodit místo tůr na procházky. Ale jak říkala jedna moje profesorka ( v čechách ji prakticky nikdo nezná a přitom je to snad jediný Čech, po kterém se opravdu jmenuje nějaká nemoc), dítě se nehodí nikdy 😉

Ja otehotnela planovane a mimco se mi narodilo v mych 24letech a i presto, ze bylo planovane, tak jsem mela uplne stejne obavy😉 ale nemenila bych, uzivat si muzu az deti odrostou🤩 ted cekame druhe, taky planovane a zase se bojim, protoze najednou budou deti dve😃 myslim si, ze clovek se vzdycky neceho boji, nevi co ho ceka a tak😉 jsem 34tt a mam stavy kdy jsem uplne natesena na toho drobecka a nekdy me prepadne panika😃 nebo si postesknu, ze dcera uz je samostatna, nemusi se tak hlidat nonstop a ted zas vse od zacatku, ale to mam chvilku a pak se zas desne tesim😃 ale obavy mame kazda😎

Nikdy nebudeš připravena. Ať je ti 20 nebo 40. Na určitý veci se nelze připravit dopředu.

@drep 😀 Já v 33 a hned na první pokus. A přesně jak ty jsem nepočítala s tím, že se to hned povede: Měla jsem v plánu nejprve tady v zahraničí nějakou dobu pracovat (tak ten rok) než porodim. 😀 Takže to teď mám trochu komplikovaný, ale co už. 😀

Ahoj. Je mi líto, že jsi v takové situaci, když máš obavy atd, jen chci říct, že po potratu se dítě za dva, tři roky nemusí zadarit. Nebo vůbec... Pak to může hodně bolet a budeš si vyčítat, že nemelas se ho zbavovat a mela bys dítě. Mluvím z vlastní zkušenosti z rodiny. Sestřenice to takhle má, otěhotněla neplánovaně, šla na potrat, pak za nějakou dobu se snažili a léta se jí nedaří otěhotnět. Stále si spomína na to dítě, že kolik by mu bylo let atd

@svetlanalana
to,ze sestrenice nemuze otehotnet vubec nemusi s potratem souviset

@zelenaesmolda máte pravdu, nemusí, ale může