Plánování rodičovství, partner stále nechce dítě
Ahoj, mám na Vás dotaz, jak to vidíte z neutrálního pohledu, nebo co byste dělaly vy.. S partnerem jsme spolu 4 roky, mě je 26 jemu 29 let. Letos v lednu jsme dodělali rekonstrukci mého bytu 4+KK s terasou, ve kterém skoro od začátku našeho vztahu bydlíme, ale potřeboval nutné opravy. Partner už má ke mě dávno přepsané trvalé bydliště a prodal svůj byt, za který jsme rekonstrukci zaplatili a za zbytek koupili nové auto. Už na jaře přišlo téma na rodinu, jenže zavrhnul to, že nejdříve si mě vezme až potom chce řešit rodinu. Řekl mi, ať si počkám s tímto tématem po dovolené.. tak jsem se trošku těšila že by mohla třeba přijít žádost o ruku .. defakto jsem si byla skoro jistá. Jenže minulý týden jsme se vrátili z krásné dovolené v Řecku, a nic. Byla jsem trochu zklamaná tak jsem toto téma znovu nakousla, jestli teda máme nějaké plány a bude se něco dít, nicméně mě opět odbyl že ať si počkám do podzima že mě třeba čeká překvápko… jenže tohle už řekl o té dovolené a já mám pocit že mě jen odsouvá. Bavit už se o tom nechce, že jsem moc zvědavá… Já mám bohužel teď takovou blbou situaci v práci že moje šefová je těhotná, na konci listopadu odchází na mateřskou a já vím, že nás přebere vedoucí z vedlejšího oddělení a to bude peklo, jemu se tam pořád střídaj lidi, je to fakt prudézní člověk a na jeho odděléní podřízení nemaj skoro nikdy prémie ( já jsem zvyklá že mám vzhledem k tomu že plním termíny a plány vždy 100% prémií, což mi dělá 6 000,- z výplaty ) takže mám pocit že o ty peníze skoro určitě přijdu, a jestli ne o všechny určitě o většinu. Proto jsem tak trošku chtěla uspíšit naše rozhodnutí, abychom třeba ( vím, že člověk neví za jak dlouho otěhotní ) pokud se povede zvládli zadělat na mimčo a já co nejdříve vypadla – nechci dělat pod tímto člověkem, vrátila bych se až se vrátí moje šéfová… když to takhe řeknu partnerovi přijde mu blbost kvůli práci takto razantně řešit soukromí, že to má přijít až my budeme chtít a né kvůli šéfovi, a řekne mi že se tam na to kdyžtak vyprdnu když to nepůjde a najdu si jinou práci… no má sice pravdu, jenže on ví, že já už chci. Už když jsme se seznámili říkala jsem mu, že chci být mladí maminka a ne čekat po třicítce. On taky od začátku mluví až jednou bude svatba… teď když jsme rekonstruovali byt tak jsme řešili jak uděláme dětský pokojíky.. mluvíme o tom. Ale mám pocit že se mi to vzdaluje. Sám mi řekl že mě nechce zklamat, ale že všechno má svůj čas, nicméně není konkrétní, neřekne kdy… prostě řekne počkej do podzimu a já ani nevím na co. Nevím, jestli to mám víc řešit nebo prostě opět čekat a neřešit abych mu to neznechutila.. ale co když to zase bude jen termín, kdy se nic nestane :-/ pak mi zas řekne počkej dejme tomu do Vánoc a pak do jara a dál a dál… a nic z toho. Už mi vážně asi hrabe, kolem mě všechny kamarádky těhotné nebo čerstvě vdané. Jen letos jsme byli už na 3 svatbách….
@guinea ono každý vztah se vyvíjí, po 10 letech máme od partnera zcela jiná očekávání než kdysi předtím. A hlavně máme každý hranici tolerance a čekání někde jinde. Asi se shodneme na tom, že univerzální návod na nejlepší řešení, postoj, názor v tomhle neexistuje 👍 Zkušenost je prostě nepřenosná. Zatímco ty kolem sebe vidíš hodně neúspěšných dlouhodobých vztahů, tak já jich mám naopak kolem sebe mnoho spokojených, aktuálně asi 4 svatební, dva s novým přírůstkem 😀 A naopak, dobrá kamarádka se asi rok potácí v manželské krizi (znali se krátce, mají dvě děti a on seká dluhy a ještě je sprostý... sama ona říká, že kdyby před ledasčím nezavírala oči, mohlo být vše jinak...ale chtěla děti🙈).
a teda, omlouvám se za tykání, ale mám za to, že na MK si dle pravidel tyká každý s každým🌹
@zuzineckah Njn, co na to říct... jen samy sobě i všem tady popřát hodně štěstí 😉
... a ano, jasně že si tu tykáme 😝
Taky nechapu, proc brat na chlapa takove ohledy. Jeste se neciti, netlacit, cekat, pomalu. Kdo ale bere ohledy na prani a pocity zeny? Jakym pravem se jede podle pocitu muze? Pravem silnejsiho?
@emamala Promiň, ale za mě ho do toho docela dost tlačíš a zbytečně. Jsi opravdu ještě mlaďoučká, proč tak tlačit na pilu? Já mám stejný názor jako tvůj partner - dítě by nemělo být únikem z jakýchkoliv problémů, ani z těch pracovních. A že má partner názor, že nejdřív svatba a pak dítě, to bych jedině schvalovala. Možná si prostě představoval romantickou žádost o ruku jako překvapení a nechtěl to udělat na dovolené, když bylo tak jasné, že to hrozně moc čekáš.
Asi bych byla obezřetná, když se takhle chová. Dítě posunul elegantně až po svatbě a svatbu posouvá pořád dál, nechce se o tom bavit, hmm. Podle mě je to tak základní věc, že by se o ní právě partneři měli bavit, aby věděli, na čem jsou. No uvidíš na podzim, co z něj vyleze ...
@bayt
Nemyslim, ze dite ma byt unikem z pracovnich problemu. Zakladatelka dite chce, citi to tak, ale hleda zduvodneni pro jejiho pritele. Proste chce mu nejspis vyjmenovat co nejvice duvodu, proc dite ano. Nekteri muzi nechapou, ze zena dite chce a citi to tak a neexistuji zadne racionalni duvody. Proste matersky pud.
@emamala když tak nad tím přemýšlím, tak bych asi udělala jedinou věc. Když se nevymáčkne třeba do listopadu a ty budeš už po několikáté zklamána, tak bych si s ním sedla a zcela narovinu a hlavně v klidu se ho zeptala jak to vidí dál. Že jestli tedy není připravený posunout váš vztah dál, tak to chápeš, ale tím pádem ho uzavíráš a končíš.
Ale pozor - já to vůbec nemyslím jako výhrůžku, nebo nějaké ultimátum. Myslela bych to zcela vážně, připravena i na to, že si vyslechnu to, co slyšet nechci (= že řekne ok, padl mi kámen ze srdce, neměl bych odvahu ti to říct sám...)
Jestli mu na vás dvou záleží a ta slova o svatbě a dítěti myslel vážně, pak ho to nakopne (oni někteří muži opravdu kopanec potřebují)😝 A jestli to bylo jen mletí pantem, vzít si tě nechtěl a naplánoval, pak to z nej vyleze...
Otázka je jestli si připravena přijmout i tu horší možnost... na to si odpověz sama.
No ja bych takhle v rukavickach jak rikaj holky nezachazela. Slusne ale razne bych se ho zeptala. Manzel mel taky takove hlasky jojo dite bude, deti musi byt, az budou deti atd. Ale porad jen reci, jsme jeste mladi, nebylo dostudovano atd. Ok, beru. Ale vysvetlila jsem mu ze nez dostuduju X let, praxe X let, pripadne snazeni X let a je na veku-kterej uz mu prijde starej. Celkem se zhrozil-vazne vtipny jak mu to samotnymu nedošlo. Takze se dala umluva. Rok v praci a pak snazeni. Kdyby chtel couvnout pak i z tohohle je mi jasne ze nebude chtit nikdy, ale ja vim ze uz to klapne. Proc ale tenhle muj vylev-proste raznejsi a pragmatictejsi postup za me. Mas praci, mate bydleni + napomaha tomu i situace v praci. Nevahala bych. Vek nevek, to bych neresila.
@zuzineckah tak ted si to napsala zcela presne, tohle vetsina lidi proste nedela a nekteri se pak ucekaji
@emamala souhlasím se @zuzineckah . Počkej nějakou dobu (řekla bych aspoň po silvestru, třeba plánuje překvapení na něj nebo na Vánoce), a pokud se nic nezmění, promluvte si. Ať ti zdělí svoje plány, a ty jemu tvoje, a domluvte si konkrétní termíny (svatba 2019, děti hned po svatbě apod.), žádné "chci svatbu a děti, ale ještě není čas". Pokud se bude pořád cukat, vztah nejspíš nemá cenu. Na děti rozhodně nejsi mladá, z biologického hlediska spíš naopak, tak na co čekat?
Ani ja nejsem zastance rukavicek. Ja si
myslim, ze do vztahu patri otevrena komunikace a tak pokud te to trapi a vnimas, ze je na case posunout vas vztah dal, tak bych si s nim o tom proste promluvila. Jak vas vztah vidi? Kam smeruje? Kde ho vidi za par let? Jak to vidim ja...Zadny naznaky, s temi maji muzi opravdu problem, ale narovinu. Jsem zastance toho "jak si to kdo udela, tak to ma" a to i ve vztahu. Vzdycky jsou na ten vztah dva. A nejak nevim, proc mela zena cekat na to az se muz teda konecne smiluje a vezme si ji, je to o dohode. Jasne je hrozne romanticky, kdyz muz pozada o ruku a ona je desne prekvapena, ze to necekala. Ale je o tom taky potreba mluvit. Nejak mi tu chybi rovnocennost. Proc by se mel muz pri vysloveni slova svatba vydesit? Copak je to nejaky zvire, kteryho chce zavrit do klece? A zena kolem nej musi opatrne naslapovat? A muze, kterymu bych musela opatrne rikat, naznacovat, nenapadne tlacit ke snatku, tak toho bych snad ani nechtela.
A rozhodne si nemyslim, ze deti a svatba jsou o veku. Kazdy muze byt pripraven jindy...
No a co to udelat takhle. Jeste par mesicu pockat, vubec o tom nemluvit a kdyz nic neprijde, tak ho proste pozadej o ruku ty. Netradicni reseni, a prijdes o tu hezkou romantickou cast, ale zase se bude muset jasne vyjadrit a ty se nebudes nekolik dalsich let trapit cekanim a pochybami.
Asi bych o svatbě a dětech teď vůbec nemluvila, nechala vše na něm, ať nemá pocit, že je tlačeny a má prostor na pripadne překvapení. Když se nic nestane do konce roku, v lednu vážná promluva s tím, že budeš připravena i na variantu rozchod.
PS: odchod šéfové bych do rozhodování fakt nemichala
@bayt mladoucka..mne bylo 25, kdyz jsem se vdavala, nastesti jsme se s muzem shodli a chteli jsme se brat..bude mi 28 a dite doted nemam..takze ja bych po svych zkusenostech, jak dlouho snazeni o dite vubec muze trvat, vylozila karty na stul relativne brzo..kdyz se muz zalekne - tak to asi nebyl v ten moment partner pro rodinu a deti..
Včera jsem dlouho přemýšlela nad tímto tématem. Píše se tu...proč na chlapy nezatlačit? Proč s nimi v rukavičkách? My, ženy, ve většině případů po dětech toužíme, ale chlapi... mají to takhle, že by jako hrozně moc toužili? Nebo si to my ženské namlouváme? Já pracuji s muži, výhradně a neřekla bych, že oni to vidí stejně. Vidí v tom hromadu práce a to jí budou mít vždycky méně než my ženské, hromadu peněz a ztrátu pohodlí... Většinou podlehnou našemu nátlaku, protože se bojí, abychom se na ně nevykašlaly. Pak ale nemůžeme tvrdit, že jde o svobodné rozhodnutí. Je to jen zamyšlení, jak se to teď teda kolem mě jeví.
@babanci A v jakém typu kolektivu pracuješ? Můj muž pracuje v ryze mužském kolektivu, a samozřejmě že prý chlapi dělají ramena, jak se jich věci okolo dětí netýkají... Ty ramena dělají hlavně na ženy, pak i trochu mezi sebou. Ale ty děti dřív nebo později každý opravdu chce (ano, je tam pár co opravdu nechtěli, tak je nemají a jsou "staří mládenci"). Teď je jim všem mezi 30-50 a většina děti má, protože je chtěla.
Děkuji velice všem za rozsáhlé názory. Je těžké se ztotožnit, více méně jsou tu dva tábory - počkat a neřešit, musí k tomu chlap dospět, a pak tábor zatlačit a pokud nechce opustit....
Víte, přesně tohle jsem potřebovala, neutralitu. I když se názory velice mění... přijde mi, že mi z toho už fakt hrabe.
Na jednu stranu partnera chápu, přijde mu že jsme ještě mladý a že není kam chvátat, na druhou stranu chápu i sebe, nevím úplně přesně jak to napsat...
Vidím prostě jenom jednu stranu mince a nedokážu se asi vžít do té druhé, i když nyní mi hodně pomohlo video dívky na youtube která mluvila o tom, jak nechce vůbec děti ( narazila jsem na něj náhodou ) ne že bych se s ní ztotožnila, to vůbec, pro mě je to naplnění své "pozemské role" a prostě pud který následuji, ale říkala ve videu jak je důležité neměnit jedince, že je dobré se shodnout a nebo najít kompromis.
Na jednu stranu, když jsme si s partnerem včera na Váš popud sedli a já se ho zeptala "kdy to teda vidíš, dej mi ale reálný pohled ne jen termín co nesplníš" ( řešeno mateřství, ne svatba, tu ať si vyřeší on, převážně on se chce ženit já bych klidně měla dítě bez svatby.. ) no na to mi řekl že neví, a že mi dal ten první termín po dovolené protože mě nechtěl zklamat, že ví, že si to moc přeju. Ale že on si myslí že ještě nejsme tak staří a že se samo s dětma do budoucna počítá že je taky chce, ale že chce ještě třeba letět do exotiky, našetřit nějaké peníze a nebýt ve stresu že na to nemá... logicky to znělo. Na to jsem se ho zeptala " a kdy to teda reálně vidíš, jako za dva roky nebo kdy ? " na to řekl že neví proč mluvím o dvou letech že to ne že dřív, ale když se zeptám kdy tak řekne že neví... no prostě psycho 😅 takže z debaty vyplinulo jen to, že začal shánět na jaro podmínky pro cestu do vietnamu, že bychom mohli na 3 týdny tam ( oba jsme tam moc chtěli, je to zajímavá země, i když já tam chtěla pár let zpátky a né teď když bych radší rodinu 😅 ) no takže plán je asi takový že na jaře Vietnam, a pak se uvidí. Už mi do toho trošku ta svatba nepasuje, protože po této cestě pochybuji že nám na ní zbydou peníze 🤐 takže nevím ... na svatbu se neptám, jestli chystá překvápko, ať mě překvapí, ale podle mě to nemá sám ještě promyšlené. Zajímavý že se bojí aby byli peníze na dítě a svatbu ale na Vietnam se našetřej, to je v pohodě. ...
No, říkal mi jak moc mě nechce zklamat a ať mu věřím, že se mnou určitě počítá do konce života, že to není klišé... ale že se můžeme ještě podívat něka, kam už se potom nepodíváme a pak založit tu rodinu, že jsem mladá a on taky a že určitě moje argumenty "nechci chodit s kočárkem o holi" nejsou tak horké. Tvářila jsem se trošku skepticky, a malinko zklamaně... dneska mě doma po příchodu z práce čekala velká merci čokoláda s řetízkem a vzkazem "Miluji Tě" .. takže asi tak..... Asi to v sobě potlačím do té dovolené, jestli do té doby přijde žádost o ruku nebo se to odsune to nevím, a po jarní dovolené existenční být či nebýt.... prostě já udělala ústupky, a pokud stále nebude vědět, bude se muset rozhodnout...... Děkuji za příspěvky, jsem z toho celá zmatená, zkusím se upnout na tu dovču, užít si jí co nejvíc, a uvidím, co osud přinese.... 🙂
@emamala PS: Opouštět ho rozhodně nechci, velice ho miluji, jinak si ve všem rozumíme a máme se spolu krásně. Pokud by to byl názor "nechci nikdy nebo nejdřív za 10 let" pak bych rozchod asi řešila, páč bychom společné štěstí nenašli, ale doufám, že k tomuto kroku nebudu muset přistoupit. Miluji ho a chci aby byl po mém boku...
@emamala můžete se třeba začít snažit na dovče, bylo by pěkné si odtamtud odvézt suvenýr v podobě mimča 🙂 mě kolikrát přijde, že si ty chlapy myslí, že když se řekne - snažme se o mimčo tak že jim druhý den bude křičet v postýlce, ale ono to může být klidně až za dva roky po tom co učiní tohle rozhodnutí a to je dost dlouhá doba na to něco si naspořit
@emamala Jestli vám můžu radit, moje nej kamarádka byla ve stejné situaci, ale horší. Čekala a čekala, až spolu byli 8 let (svatbu, řešit rodinné bydlení a dítě chtěla tak poslední 3). Nakonec už byla tak vydeptaná, že jí prostě ruply nervy a partnera opustila. Ještě tajně doufala, že o ni bude bojovat a že ho to probudí, ale zase nic. Jo a on opravdu neměl nač čekat - bylo mu myslím 34.
Nakonec měla plán (na který vlastně už pak nedošlo ale myslím že to byl dobrý nápad), prostě si stanovila maximální čas, do kdy je ochotna čekat. Dejme tomu že vy si řeknete, že mu dáváte 2 roky a vyberete konkrétní datum kdy ho opustíte (ikdyž to bude těžké), protože to nemá cenu a on je prostě ten typ co to bude odsouvat stále. A pro vás není dobré marnit čas s někým kdo si po 6-ti letech není jistý tím co chce. Ten datum partnerovi samozřejmě nesdělujte, ale tlak bych vyvíjela podle toho jak se to osudné datum bude blížit...
@guinea Ja si myslim, ze tyhle typy se vcelku i daji poznat. Myslim jestli se jen vymlouvaji...