Plánování rodičovství, partner stále nechce dítě
Ahoj, mám na Vás dotaz, jak to vidíte z neutrálního pohledu, nebo co byste dělaly vy.. S partnerem jsme spolu 4 roky, mě je 26 jemu 29 let. Letos v lednu jsme dodělali rekonstrukci mého bytu 4+KK s terasou, ve kterém skoro od začátku našeho vztahu bydlíme, ale potřeboval nutné opravy. Partner už má ke mě dávno přepsané trvalé bydliště a prodal svůj byt, za který jsme rekonstrukci zaplatili a za zbytek koupili nové auto. Už na jaře přišlo téma na rodinu, jenže zavrhnul to, že nejdříve si mě vezme až potom chce řešit rodinu. Řekl mi, ať si počkám s tímto tématem po dovolené.. tak jsem se trošku těšila že by mohla třeba přijít žádost o ruku .. defakto jsem si byla skoro jistá. Jenže minulý týden jsme se vrátili z krásné dovolené v Řecku, a nic. Byla jsem trochu zklamaná tak jsem toto téma znovu nakousla, jestli teda máme nějaké plány a bude se něco dít, nicméně mě opět odbyl že ať si počkám do podzima že mě třeba čeká překvápko… jenže tohle už řekl o té dovolené a já mám pocit že mě jen odsouvá. Bavit už se o tom nechce, že jsem moc zvědavá… Já mám bohužel teď takovou blbou situaci v práci že moje šefová je těhotná, na konci listopadu odchází na mateřskou a já vím, že nás přebere vedoucí z vedlejšího oddělení a to bude peklo, jemu se tam pořád střídaj lidi, je to fakt prudézní člověk a na jeho odděléní podřízení nemaj skoro nikdy prémie ( já jsem zvyklá že mám vzhledem k tomu že plním termíny a plány vždy 100% prémií, což mi dělá 6 000,- z výplaty ) takže mám pocit že o ty peníze skoro určitě přijdu, a jestli ne o všechny určitě o většinu. Proto jsem tak trošku chtěla uspíšit naše rozhodnutí, abychom třeba ( vím, že člověk neví za jak dlouho otěhotní ) pokud se povede zvládli zadělat na mimčo a já co nejdříve vypadla – nechci dělat pod tímto člověkem, vrátila bych se až se vrátí moje šéfová… když to takhe řeknu partnerovi přijde mu blbost kvůli práci takto razantně řešit soukromí, že to má přijít až my budeme chtít a né kvůli šéfovi, a řekne mi že se tam na to kdyžtak vyprdnu když to nepůjde a najdu si jinou práci… no má sice pravdu, jenže on ví, že já už chci. Už když jsme se seznámili říkala jsem mu, že chci být mladí maminka a ne čekat po třicítce. On taky od začátku mluví až jednou bude svatba… teď když jsme rekonstruovali byt tak jsme řešili jak uděláme dětský pokojíky.. mluvíme o tom. Ale mám pocit že se mi to vzdaluje. Sám mi řekl že mě nechce zklamat, ale že všechno má svůj čas, nicméně není konkrétní, neřekne kdy… prostě řekne počkej do podzimu a já ani nevím na co. Nevím, jestli to mám víc řešit nebo prostě opět čekat a neřešit abych mu to neznechutila.. ale co když to zase bude jen termín, kdy se nic nestane :-/ pak mi zas řekne počkej dejme tomu do Vánoc a pak do jara a dál a dál… a nic z toho. Už mi vážně asi hrabe, kolem mě všechny kamarádky těhotné nebo čerstvě vdané. Jen letos jsme byli už na 3 svatbách….
@guinea Jo, to neúspěšné IVF jsem v práci zažila, ale to spíš vypadalo, podle toho, co říkal, že mu pochroumalo ego. Že není dost chlap, když neumí udělat dítě. Já jsem opravdu asi trochu pracovně pochroumaná. Kdybys je někdy slyšela.... Vidí krásnou holku a řeknou, tu bych nechtěl, ta má malá prsa a druhý den jí oblbuje a toká...🙂
U nás to bylo podobně, já chtěla dítě a přítel se na to ještě necítil a různě jsme to rozhodnutí odkládali. Byla jsem kvůli tomu trochu smutná a hlavně jsem měla takový ten pocit, že se nic neděje a čas mi běží (bylo mi 29)... Ale ani by mě nenapadlo se kvůli tomu rozcházet. Netlačila jsem na něj, protože jsem věděla, že k tomu rozhodnutí dřív nebo později dospěje. Můžete mě mít třeba za naivku, ale svého chlapa znám a prostě vím, že když řekne že dítě chce, jen ne teď hned, tak to tak taky je, v takové věci by mi nekecal. A tak teď máme dvouměsíčního syna, přítel je naprosto úžasný táta a moc mi s ním pomáhá. Narodil se nám po 12ti letém vztahu a asi rok jsem si na něj "počkala", než po něm začal toužit i přítel...
Dej v tomhle na svou intuici, po čtyřech letech už ho snad znáš dostatečně. A přijde mi blbost chtít po něm nějaký termín, kdy se jako rozhodne. Spíš si jen společně řekněte, kdy to znovu proberete, aby to nevyšumnělo, a do té doby to nechte úplně plavat.
tak určitě jsou chlapi kteří chtějí děti, ten můj o tom začal mluvit jako první a u mé nej kámošky to bylo zrovna tak 🙂 jinak taky pracuji v mužském kolektivu takže chlapy docela dobře už znám ale asi tam máme normálnější vzorek :D
řekl ti to naprosto jasně a srozumitelně, není na dítě připravenej - teď ho nechce...byl k tobě upřímnej, naopak tě nechtěl zklamat, ví jak moc je pro tebe děcko důležitý, stavíš ho do patový situace, není to moc fér 🙂 na dítě musí být 2...
Nemůžu si pomoct. Narozdíl od mnoha diskutujících zde na to koukám prostě jinak. Myslím si, že rodičovství je společný projekt a je dobré o něm mluvit tak, aby oba vždy věděli, jak na tom ten druhý je a jak to vidí. Můj partner věděl od začáku, že jako smysl života vidím založení rodiny a vychování potomků. Věděl, že chci mít první dítě určitě do třiceti - z mnoha racionálních důvodů, se kterými od začátku (4 roky před narozením syna) souhlasil. Přišlo mu to rozumné. Nebyl tam totiž strach a panika z toho, že už je to tady.
Nesouhlasím s názorem "moc o tom nemluv, tím tlačíš a jeho odradíš", stejně tak s tím, že je zakladatelka mladá a má čas. Tohle je velmi individuální záležitost a podle mě se dostává do fáze, kdy už má nejvyšší čas (zvlášť, když v dnešní době má třetina párů problém s početím). Minimálně nejvyšší čas na to, aby měla jasné stanovisko, jak na tom je on.
Její partner odsouvá a nic konkrétního neřekne a ona je opravdu v nejistotě. Mám kolem sebe několik holek, které netlačily, stahly se a čekaly, až partner dospěje, jenže najednou je jim 32 a on pořád ještě nechce. Nechce se vzdát zábavného bezstarostného života. Ty holky jsou v patové situaci - rozejít se a hledat nového partnera, budovat vztah, do kterého má přijít dítě úplně od začátku? nebo čekat? jak dlouho? na co? Problém je v tom, že chlapovi čas neuteče.
Podle mě by se měli opravdu domluvit, co pro něj znamená "být připraven". Je to o cestě do Vietnamu? Dobrá, to je konkrétní věc, konkrétní čas. Je to o financích? Fajn, jakou finanční rezervu chceme našetřit? Je to o pocitu, že jsem si dost užil a jsem připraven dobrovolně dospět? Na to pozor, to může být za rok, nebo naopak nemusí být za pět let, deset let. Ono totiž jedním z negativ dnešního plánovaného rodičovství může být (ať už ze strany ženy, nebo muže) čekání na ideální situaci . Jenže ideální situace nenastane nikdy.
a co může být horší, než kdy se ženská doprošuje chlapa o děcko...🙂 má to smysl? asi jo...pro ni...ale co pro něj... 🙂 tohle je prostě ošemetná situace, stavět kohokoliv před hotovou věc je ...sobecký, je smutný, že to oba nevidí stejně, ale to už se mezi partnery v životě stává
@xdrak102 jako bys mluvila o mem pribuznem. Stejny vek, s holcinou byli skoro deset let. Ona chtela rodinu, on se furt nedokazal rozhoupat, mel spoustu konicku, o ktere asi nechtel prijit... Nakonec mu dala sbohem. Je mi to lito, byla moc fajn. I on je super, jen zapomnel v nekterych ohledech dospet.
@tinaprofi Ale on k zadavatelce až tak upřímný a fér nebyl, nejprve to odložil na dovolenou, pak na podzim... Kdyby teď nezatlačila, na podzim by bylo nejspíš zas ticho po pěšině. Je fajn, že nakonec se vyjádřil a asi si uvědomil, jak je to pro ní důležitá otázka. Chtít si užít Vietnam je termínově celkem v pohodě, lepší, než aby se pod nátlakem zadařilo na první dobrou a ona pak měla celý život na talíři, že se kvůli miminu nikam nejelo. Ten půl rok bych počkala, ale pak bych si dala pozor, aby z toho nebylo "Vietnam byl super, co jet nejdřív ještě na Bali".
@jezz1e možná má pocit, že na to, aby přišlo dítě a jeho přítelkyně seděla dalších 6 let doma, protože si třeba udělaj další, je prostě čas později...snažím se to jen brát z pohledu chlapa, nic víc - je mi jedno, jak dlouho jsou mámy doma s dětma 🙂)))) ale pro ženskou je to prakticky jednoduché, otěhotní, jde na mateřskou je doma x let...frajer musí makat, starat se, aby se jeho rodina měla dobře, pro něj se nic nemění, jen má víc zodpovědnosti 🙂))) prostě se mu do toho nechce
@tinaprofi No a nebo je to naopak - užívaj si volna, peněz a svobody a když se konečně rozhoupou mít dítě, zjistí, že to jaksi nejde. Jenže zatímco pro holku ta šance na dítě celkem rychle klesá, partner se jednoho dne sbalí a klidně si ho v padesáti uplete s nějakou dvacítkou. Proto to jsou obvykle ženy, kdo na to dítě víc spěchá..
@jezz1e jo oukej, ale pořád se tady bavíme o mladých lidech, kterým není ani 30 ...holčině je 26 let...mimino je samozřejmě individuální volba nezávisle na věku, ale fakt, že je mladá a nemusí panikařit, pokud je zdravá, zůstává 🙂)) jenže...to taky prostě nejde někomu vysvětlovat, že má na děcko dost času, protože sám by intuitivně měl nejlépe vědět co je pro něj kdy správný...takže ona to prostě ví, je si jistá ale měla by chápat i partnera, kterej ready není...vždyť jí odpověděl 🙂))
@guinea Přemýšlím o tom a máš pravdu, asi tam jsou trochu zvláštní vzorky. 🙂 Ale cítíš z té diskuze, že my je tlačíme? My jim to podsouváme? Nebo je opravdu chlap, který řekne, já chci mít co nejdřív dítě?