Rozhodování o třetím dítěti: Zkušenosti a rady.
Potřebovala bych slyšet zkušenosti těch žen, které mají 3 děti tak, že navazovala rodičákem na rodičák. 🙏
Mladší už má přes 2 roky, takže nastal čas, kdy je potřeba přemýšlet o tom, zda se vrátit do práce nebo se začít snažit o mimi. S manželem jsme se od začátku bavili o velké rodině, až 4 nebo 5 dětí. Od toho jsme upustili skrz finance, místo, čas, auta a já zejména kvůli sobě. Manžel by to třetí moc chtěl a vím, že by nad tím celý život přemýšlel. Jen já si jistá, že to všechno zvládnu znovu. Porody jsem neměla ani trochu hezké, po prvním jsem měla i poporodní deprese řešené léky. A už jen ty 2 děti umí dát pěkně zabrat,mám pocit, že se vůbec nezastavím. Děti jsou nerozlučné, pořád spolu, ale mezi objetím a fackou je u nich tenká hranice 😀 I to těhotenství s dětmi je náročné, člověk je unavený, rozlámaný a ani si nemůže odpočinout. To všechno mě dost odrazuje od dalšího dítěte. Vlastně si ani neumím představit, kde bych vzala prostor a čas na další. Přemýšlím, jestli bychom jim tím třetím spíš neuškodili. Bylo by tak málo času a tak těžké spravedlivě rozdělit lásku a čas mezi 3.
Jaké to je se dvěmi vs třemi? Podle čeho jste se rozhodovali?
@krisstina93 tak to jsi stastny clovek 😅 U nas vsichni tri budici se nespavci (jako kojenci a mala batolata), neprelozitelni do vlastni postylky, vyplizit se vecer od nich byl vykon hodny Mission impossible. Takze stacilo, kdyz nekdo za dvermi svym vysokym detskym hlaskem promluvil a mohla jsem uspavat zase odznovu 🤦♀️😅
Ale jsou samozrejme i super chvile, obzvlast kdyz hlavne k tomu nejmladsimu projevuji lasku, jak se k sobe tuli a maji se radi. Jako ja verim v karmu a ta vydana drina se mi jednou v dobrem vrati 😂 ze se pak na svou starou nebohou matku nevyprdnou 😅 Doufam 🤣
@aedoss já mám děti 8,4 a necelé 2 roky, v čem to nejmladší vyžaduje nejvic pece? Mě přišlo vic práce, když sem měla jednoho :D takhle se spolu zabavi, vypomuzou si, mladší lecos odkoukaji od starších a já jsem prakticky bez práce :D 8 lety už je plně samostatná jednotka. Možná mám hodné děti, ale nepřijde mi to jako nějaký masakr, neresit finance, tak bych si klidně ještě aspoň jedno- dvě pořídila :D
@krisstina93 taky to tak vidím. Už s druhou bylo mnohem méně práce. Protože si spolu hrály. Teď třetí k nim - jen co přijdou ze skolky/školy, tak se jich nepustí: 🤣
Všechno okouka od nich. 🙂
A to tedy opravdu nemam hodně holcicky 😃😃😃
@handulkak Pridavam se, mi to taky neprijde se tretim horsi, ale lepsi. A co jsou vetsi je to i vetsi pohoda, pomuzou, neco obstaraji i oni, takze super. Nikdy se mi nebudili navzajem, proste jsme si zvykli. ALe bacha, hadat se umi, ale nejak delam, ze to neslysim 🙂))
@drzticka81 tak o spani nemluvím. 😂 ale je fakt, ze u nás spí špatně všechny. Takže ne navzájem, budí se postupně nekolikrat za noc 😂
@handulkak Neboj, to prejde, moji 11,9,6 uz umi psat az do desiti 🙂)) Teda jdem spat pozdeji, ale spi celou noc aaaaaaaaz do skoro poledne 🙂))
@drzticka81 jo, vím, ze to bude lepší, časem. 😅 ale už jsem si nějak zvykla 🤣
@krisstina93
@handulkak
@drzticka81 hele ja nevim, u nas doma je to asi proste jinak. Tim nerikam, ze to nekde nemuze byt lepsi a vetsi pohoda. Ja litam cely den kolem maleho. Pres den skoro nespi, takze cokoliv potrebuji delat, tak s malym za zadkem. O to mi to trva vsechno stokrat dyl. Porad leze nekde do vysek a neda si to vysvetlit. Kdyz se s necim chce hrat, vestinou s necim, co hracky nejsou a mohl by se smele zaradit do demolicni cety. Napr. krajim maso, maly neco stracha na zemi, otocim se, mrknu zpet a chodi po jidelnim stole. 🤦 A fakt neni opatrny. Starsich sourozencu si moc nevsima, umi si spolu pohrat, to ne, ze ne, ale on se moc nedrzi jich a oni jeho. Zase nechci, aby nejstarsi delala chuvu opatrovnici, abych na ni hazela starost, at na neho dohlidne nebo at ho odnekud chyta. Navic mi do roku zabralo hodne casu kojeni, je to takovy prisavka. Uspavani bylo na dlouho a pak spal treba 40 minut po hodine a pul uspavani. Hodne rval a chtel se hodne nosit, ale v satku byt nechtel. Ted zase zabere cas jeho krmeni, neji sam a i tak je to boj. Vic je toho vsude kolem, nez v nem. Kdyz ho necham chvilku s detmi v pokojicku, hned treba leze na parapet, bori detem hracky - drahu, lego. Deti jsou pak nazlobene, nechteji ho, tak ho zase s revem odnasim z pokoje. Starsi potrebuje pomoct s ukoly pres tyden, nebo na ne aspon dohlidnout, to se taky nedela uplne jednoduse za mocneho revu dvou mladsich deti. Je to spis narocne pro me casove. Cely den jen deti, domacnost, v noci se nevyspim, pres den padam unavou na usta (nezridka spim treba jen ctyri hodiny). Proto je to pro me mazec, protoze neni kde vzit cas pro sebe, natoz nejaky cas pro nas jako partnery s muzem. Ja jsem z tech, co by nejradsi, aby se deti rodily uz petilete. 😁 Nicmene ano, je to pohodovejsi nez, kdyz starsi byly tri a narodil se prostredni. Manzel treba ctrnact dni v kuse v praci kazdy mesic a nikdo dalsi na pomoc. Ted se starsi vicemene vyhraji spolu sami, chodi si jen pro jidlo a pro piti, kdyz na to prijde a maji dobry den, kdy se nervou jako kone. Kazdopadne je to i radost. Jen mam pocit, ze mi to nyni prerusta pres hlavu, ale vim, ze je to jen obdobi a bude to zase jine.
@aedoss Mozna je to i tim, ze mam uz starsi deti a no tohle jsem uz zapomnela 🙂))) Asi jsem toho mela taky nekdy plne brejle. Pro me nejhorsi obdobi deti bylo, kdyz zacaly vsude lezt a pak chodit, nez dostaly rozum - brrrrrrr. Ted uz mam dlouhou dobu klidecek (krom tech obcasnych hadek). proste se to zlepsuje, takze sleduj lepsi zitrky. Drz se 🙂
@aedoss klid, meli jsme to stejne. Ted je nejmladsi 2,5. Je to vyrazne lepsi, ale obdobi vzdoru neni moc kompatibilni s nutnym dodrzovanim rezimu prvnaka a vlastne i predskolaka. Pro me byly nejjednodussi dve deti, to bylo super:D Ted chteji deti na vylet a mala kvuli tomu nespi, i kdyz to po obede jeste potrebuje. A vecer je pak opravdu krusny. Nejsi v tom sama😉
@aedoss jak pisi víš, spánek neřeším. Nám malá nespí už dlouho přes den a to měla teď dva. Večer usina pozdě, budí se i 6x za noc. A spí max do šesti 😃 takže přes den taky musím všechno s ni. Plus ráno pěšky chodím s holkama do skolky, školy. Pak rychle poklidit, uvařit, zase do skolky/školy. Na krouzky, atd.. jako je to náročnější, ale zvyknes si na kde co 🤣 časem to bude super, uvidíš.
Děkuji všem za názor. Hlídání nemám prakticky žádné, manžel je dost v práci. Dělám v podstatě úplně všechno sama a neustále se 2 dětmi. Manžel by potřeboval všechno, takže výdaje obrovské a já na vše sama, proto se spíš přikláním k tomu,že 2 mi stačí. I když mě to dost mrzí. Celou dobu jsem si říkala, že to nemůže být posledni dítě, ale ruce mám jen 2 a zdraví, hlavně to duševní, jen jedno. Hlídání nula a manžel poradně nepomůže, takže jak se tu psalo i víckrát, že je potřeba velká pomoc, tak asi rozhodnuto. 🙂
Nerozhoduj se podle par zenskych na koniku, to neni moudre (btw mam to stejne, vetsinu casu sama, hlidani nemame, prostredni tezky PAS, malinky byt, ale nemenila bych aninza nic 😉)
Nechali jsme to být a přišlo třetí. Vplula mezi děti a je to fajn. Jsou jim momentálně 6, 5 a necelé 3 roky.
Není, já taky nemám hlídání žádné, manžel odchází v 6 ráno, vrací se v 6 večer, takže mi max pomůže děti vykoupat a uložit. Jedna babička 600km daleko, druhá si na ne netroufa. Mě to na to duševní zdraví naopak pomáhá, jako je to narocne na organizaci a občas člověku tečou nervy, ale zas když vidím tu svoji smečku, jak se mají radi a jak se přijdou přitulit a každý z nich je jedinečný a každý den se zasmějem nejake jejich vylomenine, tak sem víc šťastná, než kdybych měla děti jen dve, víc klidu, peněz, času atd. Když se to dobre zorganizuje, tak mám dost času i na sebe 🙂 ty tři se zabavi mezi sebou. Možná tak první rok byl horší, když mala nechodila a byla na me non stop nalepena, ale má 20 měsíců a když sou starší doma, tak o ni skoro nevím.
Pokud jsi měla poporodní deprese, tak bych do třetího nešla, kámoška má 3 děti právě takhle, aby navazovala rodičákama, prej dvě nebo tři už je jedno a teď je úplně vyřízená - jsou jim 6, 4, 1,5 - nevyspaná, unavená, naštvaná, na prvňáka nemá čas, na nikoho z nich nemá čas a hlavně jestli se hádají dva nebo do toho ještě řve třetí je na nervy sakra rozdíl, i její partner toho má dost a otevřeně to přiznává. Já mám taky tři děti, ale když se narodil poslední, dětem bylo osum a deset a to už bylo super, pomáhají, pohlídají, pro všechny je to mazlíček, takže za mě určitě později, pokud třeťátko chcete.
@22hanah mas nejaky problem? 🤔 nepotrebuju abys mi verila.
Ja bych toho v zivote chtela 🤣 treba zdravy deti 🤷🏾♂️ nemuzes mit vzdycky co chces. (Btw my teda taky nemeli kazdy svuj pokoj a ani treba auto…no trauma z toho nemam, mam super sourozence a to je k nezaplaceni. Mrzelo me to v detstvi asi jako kdyz jsem chtela digihru nebo hodinky, pokud mozno hned 😄, ted je mi to fuck. Zij a nech zit 🤷🏾♂️)
A jeste jednu poznamku si neodpustim. Kolikrat jsem v zivote pochybovala, jestli delam veci spravne. Vychova, vyber vzdelavani, finance, organizace chodu rodiny, …ale nikdy jsem ani na vterinu nezalitovala a nezapochybovala, ze “nechat” si tretiho bylo spravne rozhodnuti. Bez nej si to nedokazu predstavit. V poctu to neni 😉 (pokud se to da zvladnout financne, ale to je jina story, to je neco co si autorka urco umi spocitat sama)
@22hanah ja souhlasim, je to fakt masakr tri mrnata, vsichni 3 te potrebujou idealne nonstop 😄 S manzelem si pokecame az vecer chvilku nez jdeme spat, jinak s detma clovek neudrzi myslenku. Samozrejme jsme nikdy nelitovala a deti bych nevymenila a bla bla, to je jasny, ale jak moc clovek pada na hubu je proste umerny poctu deti, ktere potrebuji tvou bezvyhradnou peci a proste nekde ten cas ubyde - u tebe i u manzela, to je jasne. Je cas na to, na co si ho udelas. Ale my jsme je chteli presne takto, brzy po sobe, at si maji k sobe blizko, at mame za par let akcni deti, ktere s nami do vseho pujdou, takovou vlastni partu 😄 To byl cil a uz se to blizi, nejmladsimu jsou 2 👍 Je to neco za neco.
@vikinkav a zeptám se, omezil se i manžel? Mě by se taky líbila vlastní parta, do dítěte později se mi už právě nechce, jak kvůli našemu věku, tak kvůli tomu, že jsme akční rodina a s miminkem je to vždy omezující jak pro rodiče, tak i pro ty starší sourozence. Nechci abychom pak řešili to, že třeba děti jdou lyžovat a já budu stát pod sjezdovkou a mlátit s kočárem nebo že děti chtějí do Aqua parku a já řeším to, že tam batole celý den nevydrží. Je to buď teď nebo nikdy. Jenže někdy mi přijde, že manžel by potřeboval všechno hned - dům, auta, budovat firmu, sportovat, děti. Má úspěšnou firmu, která stále roste, jsme finančně zabezpečení, ale je to na úkor toho, že já jsem na vše sama.
@22hanah já si nemyslím, že by děti, kterým už bude třeba 8, budou zvědavé na hraní si s miminkem. To pak stejně už bude takový jedináček. To mi potvrdilo už spoustu kamarádů, kteří mají děti dále od sebe. Že jsou děti spíš věčně zpruzelí, jak na dovolených, tak doma a zabavit musí stejně zvlášť. Stačí těch 5 až 6 let rozdíl a už je to mladší dítě úplně mimo.
@marge_s tak je to určitě rozdíl, mezi tím, když to třaťátko přijde neplánovaně nebo když o něm člověk přemýšlí plánovaně. Neplánovaně bych si ho taky nechala. 🙂 Já teď už delší dobu
řeším to, že starší chce pomáhat, jak třeba na prolézačkách, tak i doma u stavení nebo tvoření a mladší je vyloženě neposedný kamikadze. Takže starší vyžaduje pomoc už i tam, kde to dávno bylo zvládnuté bez pomoci v rámci vyžadování pozornosti. Ale i rámci posouvání se, třeba u toho tvoření pomoc potřebuje nebo deskové hry teďka miluje. A když něco dělám se starší, tak trnu hrůzou, kde se mladší přizabije. Nějak si říkám, že kdybych měla ještě to třetí, tak už bych se fakt musela rozčtvrtit. 😂
Mam 3, za nic bych nemenila, ale je to hodne, hodne narocne. Jsem typ spis flegma, pradlo na sedacce misto ve skrini me nerozhodi, ale 3 deti jsou proste hodne. Dala bych si trosicku vetsi odstup i kdyz u me je to relativni, mam mezi nejstarsi a nejmladsi 5 let, ale je to tim ze ty dve starsi jsou hodne blizko u sebe, mezi 2-3 jsem pockala 3,5 roku.
Ano, dneska uz starsi dost pomaha, umi nejmladsi cilene zabavit, bez ni bych to snad nezvladla 🙂 Ale to mam velkou kliku, ze ona je hodne pecujici, kdyby nebyla byla bych v pytli. Prostredni to treba vubec neumi. Jasneze se s nejmladsi taky miluji, hrajou si spolu, ale kdyz miminak (oni ji teda uz jsou 4...) ma mizernou naladu, tak se leda tak pohadaji. Ale vubec si neumim vyresit, kdyz vetsi holky obe potrebuji s necim pomoct do skoly, nejmladsi chce pozornost a jeste potrebuju treba dodelat veceri, to je strasny mazec.
Finance, dovolene, osobni prostor - velky spatny. Jsme dobre financne zabezpeceni, bydlime ve vlastnim, kazde dite ma svuj pokoj, ale ty vydaje jsou hodne znat. Boty, outdoorove obleceni, obcas nejaka restauracka, vstupy, ubytovani. To jsou vsechno veci, ktere si nechceme uplne odrict, ale je hned videt, jak to tam naskakuje. Musi se hodne planovat, na last minute dovolene i po cesku to uz v tehle skupine moc neni - velke apartmany i hotelove pokoje existuji, ale jsou pryc hned.
Malo co je pak pro rodice relax. Kazdy vylet znamena, ze mi vzdycky alespon jedno dite visi na ruce a nemuzu rict jinak nez mele a mele a mele. Miluju je, rada se si s nimi povidavam, ale kdyz na me od 7 rano do 9 vecer opravdu nonstop nekdo mluvi, tak moje dusevni energie je v zapornych cislech. Ono se trema detma je to opravdu nonstop - jedno zmklne, okamzite ho vystrida dalsi, kteremu se celou dobu chtelo neco rict a takhle porad dokola. Manzel to nedava vubec, ten je nekdy az skarede odezene, ze potrebuje klid, to ale fakt delat nechci. O akcich jako navsteva bazenu ci aquapartku vubec nemluvim.. Prestoze vsechny uz umi plavat, ty starsi dobre, tak je to nekolik hodin stresu, kdy se ani jeden z nas nezastavi. To stejne vlastne ty dovci u more apod.
Casem se to zlepsi, ale je to nekolik hodne krusnych let. Nam to hodne otestovalo manzelstvi. Na druhou stranu, vsechny jsou uzasne a kdybych mela volit, udelala bych to stejne. Ale ja si vzdycky velkou rodinu a 3 deti prala
ted docitam ze pises ted nebo nikdy a uvadis prave ten aquapark, lyze... Tady bych skoro rekla, ze je to naopak. Dokud jsou ty starsi jeste male, potrebuji vsude pomoct a vsechny tyhle akce jsou logisticky problem, u nas byl nejcasteji reseny tak, ze manzel mel na starosti starsi dve a ja nejmensi, ale jeste vic tak, ze prvni rok (spise dva) tretatka jsme vesmes nikde nebyli. Ty dve deti na sjezdovce, kdyz si jeste nejsou lyzarsky zcela jiste jsou na 1 dospeleho az dost. K tomu jedne zacne byt zima a sekne se, ze uz toho ma plne zuby, druha rve, ze ji to bavi a chce jeste. Ale male dite ani jedno nemuze nikam samo a ja zamestnana miminkem mu nejsem v tu chvili schopna pomoci.
Naopak s vetsimi detmi uz je to pohoda, jezdi jiste, kdyz jedna rekne, ze uz ji to neba, tak si sedne k horke cokolade a je uplne spoko, kdyz ji jen pri kazdem sjezdu "skupinka" zamava. Takze tady ten vetsi odstup vnimam spis pozitivně. Ano, stojis pak pod sjezdouvkou, houpes kocar a lyzarum jen mavas - ale uz muzes mavat a oni to daji bez tebe
Rozhodně bez do třetího,já bych neměnila....je to náročné,ale péče o 2 nebo 3 ...rozdíl nevidím.Deti mají 7let,5,5 let nejmladší má 2 roky a 4 měsíce,pracujeme na poslednatku teď 🙏❤️
@tereza0111 jo, tos popsala naprosto presne 👍🏼
A jeste bych chtela zminit - pokud je manzel vecne v praci, tak to by se pak na deti chodil koukat jen jako na zviratka do zoo a veskera starost, pece a zajisteni provozu by byla jen na tobe. A to je zahul jako prase. Obzvlast, kdyz nemate hlidani. A prvni rok je ultra narocny. Ale jak psaly holky vyse, pro nektere je to pohoda. Takze ted uz zalezi na tobe, jak jsi schopna to fyzicky a hlavne psychicky zvladnout 🤗 (takhle, zvladnes to vzdycky - ale otazka je, co jsi ochotna ze sveho pohodli vsechno obetovat).
Ano, manzel je s malym doma kdyz nema sluzbu a ja jsem v praci. Cele me tehotenstvi s tretim az ted stavime barak, uz i bydlime, manzel stavi svepomoci. Hodne nam pomahaji moji rodice. Navic sel manzel do nove prace a byl 2 mesice v tahu na vycviku, nejmladsimu byly 3 mesice. I to jsme zvladli a bylo to narocne. Pokud bych mela prostredky, coz asi mas, zaplatila bych si uklid a vyhledove treba na 1 den v tydnu chuvu nebo skolku, moc to pomuze 👍 My mame zatim jen tu skolku 1x tydne a ten den jdu bud do prace nebo si delame s manzelem spolecny cas. Myslim ze zpetne se na to clovek kouka s nadhledem jako na neco, co te posili, ale v tu chvili je to hodne narocne. Me drzi nad vodou myslenka, ze uz to bude jen jednodussi, deti jsou hodne samostatne, museji byt ☺️ Manzel jde taky do vseho po hlave - dreamjob, dum, moje prace, kdyz je s detmi tak se na 90 % postara a angazuje a je mnohem klidnejsi nez ja - nechapu 😄
Ja bych rekla, ze je to silne individualni, nekdo je matersky typ od prirody a utahne s prstem v nose deti pet, nekdo se hrouti z jednoho. A taky bych rekla, ze dokud nezkusis, neuvidis. Bohuzel, pak uz to nejde vzit zpatky a nejak se s tim clovek musi poprat. 😁 Mame tri (8, 5, 1,5). Za me je to masakr, ktery nemam pocit, ze bych nejak s prehledem zvladala. Rozhodne to neni, ze to treti se nejak ztrati, naopak vyzaduje te pece nejvic.