Touha po dalším dítěti a obava manžela. Řešíte také někdo?

@kakba Děkuji za názor. To já bych neudělala. Je to přesně jak píšete o souhlasu obou dvou. Určitě se bojí přesně toho, co píšeš. Zvládáme to podle mého názoru dobře, ale samozřejmě nevíme co bude..doba je těžká a v září dětem začne škola, tak to nejspíše bude ještě těžší.

@kakba To že otěhotněla přes jeho nesouhlas je obrovský podraz, na druhou stranu je sobec, opustit rodinu kvůli tomu, že on není schopný si teda zajistit svou vlastní ochranu?
A k těm vadám, tohle mi už delší dobou vrtá v hlavě, k čemu jsou všechny screeningy, když se pak stejně rodí nemocné děti...

@klokanka31 sama jsem zvědavá jak to dopadne. Je to horká hlava a bere to opravdu jako velikou křivdu. Víš jak, když ti žena řekne, že bere pravidelně prášky tak muž na to nemyslí.

2 děti jsou akorát, manžel je spokojený a ty se s tím budeš muset nějak popasovat.

Tohle je trochu citlivé téma. Podle toho, co píšeš, bych to řešila tako. Ideálně tohle s ním otevřít, když bude v klidu, budete mít prostor pro sebe. Zeptat se ho, jak on by to měl s dalším dítětem. Pak mu říct, jak to máš ty, že jsi vždycky chtěla alespoň 2 a teď se v tobě probouzí touha po dalším, že jsi si myslela, že to máš vyřešené, ale úplně ne.... A asi se nehroutit z první odmítavé reakce.

Vysazování antikoncepce na tajňačku je problém, to bych nedělala. Na druhou stranu, pak klidně může nastat situace, že potkáš někoho, kdo by to třetí s tebou chtěl. Život je někdy pestrý.

@kakba To chápu... chlapi v tomhle přemýšlí jinak. U prášků stačí jednou zapomenout a už je to. Ale pokud záměrně vysadila, to je věc jiná. My jsme třeba před nějakou dobou řešili, že jsem to nedostala..i přes tělísko mám každý měsíc měsíčky. A ten mi vyšel se slabým duchem (nejspíše vadný test, falešně pozitivní) a manžel mě svou reakcí milé překvapil, proto mě to možná utvrdilo ještě více v tom, že bychom to jedno přeci jen zvládli. Možná tak reagoval, jelikož si to vůbec nepřipouštěl, že by to mohla být realita.. nevím

@terra001 Ahoj, kolik je vám let? Já mám dítě jedno a také s tím teď poslední dobou bojuju, že dcera nebude mít sourozence. My jsme se o druhé dítě snažili přes IVF a domluva byla, že jedno kolo a pokud se nepovede, další cyklus podstupovat nebudeme. Bohužel ze 4 embryí se nechytlo žádné, mě to pocuchalo nervy i tělo. Ale teď když přesně vidím, jak to všechno utíká, je mi někdy smutno. Také jde v září do školy. Říkám si, že někdo nemá ani to jedno dítě, asi to tak má být. Uvidíš, třeba potřebuje ještě chvilku čas na to,aby souhlasil.

@marketa1218 Ahoj, děkuji za názor. Také jsme si mysleli, že budeme muset podstoupit IVF, ale nakonec se to povedlo i s jedním vejcovodem. Ale tobě úplně rozumím. Mám 32 let.

@levandule_k Děkuji moc. Budu muset najít vhodnou chvíli a probrat to, přesně jak píšete. Máme krásné šťastné manželství, děti jsou úžasné, ale možná právě proto toužím vidět ještě i ty naše dvě lásky vyrůstat s maličkým sourozencem. No je to náročné téma co si budem povídat..

@klokanka31 Díky těm screeningům se těch postižených dětí rodí méně. Pořád mají testy svoje limity.

@terra001 32 je krásný věk, to třeba dopadne. Dej mu čas 🙂.

Za mě je asi nejdůležitější o tom s manželem mluvit otevřeně ne jako o rozhodnutí hned teď, ale spíš sdílet, jak se cítíte. Že to není tlak ale něco, co ve vás je. Třeba se na to časem začne dívat jinak. A zároveň bych počítala i s tím, že to nemusí vyjít už jen kvůli té předchozí zkušenosti. Možná i proto jsou ty emoce silnější. Držím palce, ať si to doma nastavíte tak, abyste s tím byli oba v klidu 🙂

Myslím si, že situace, kdy jeden z partnerů chce víc dětí než ten druhý, je poměrně běžná. U nás to bylo také tak, manžel původně nechtěl žádné dítě, já vždycky věděla, že chci alespoň tři. U nás rozhodlo to, že já jsem víc toužila než on nechtěl, plus potom už chtěly i děti. Rozhodně nesouhlasím s tím, že je nutné zachovávat nějaký status quo nebo se rozhodovat na základě toho, kdo nechce. Myslím, že stejně jako v miliardě jiných věcí to chce o tom mluvit, vyjasnit si nejen touhy, ale i obavy, najít možná řešení, ustupovat si a chtít pro toho druhého to nejlepší. My nakonec máme děti tři a jsem si jistá, že můj muž toho nikdy nelitoval.

@klokanka31 Screeningy nedokáží odhalit ani zdaleka všechna možná postižení, jen některá.

@rebe Já nevím ale já těm screeningům nějak nevěřím, přijde mi to akorát jako tahák na peníze. Protože co kolem sebe slyším, tak lidi kteří si zaplatili veškeré testy co jsou možné, tak prý že miminka jsou naprosto v pořádku. A nebyly. A zase ženský co měly špatné výsledky (tak nacpaly další tisíce za další testování), a miminka naprosto v pořádku...

@terra001 myslím, že nejlepší je mluvit upřímně. A předtím sama sobě upřímně říct, proč vlastně další dítě chci. Jestli opravdu toužím po dítěti, nebo jestli je to “jenom” touha po miminku nebo třeba stesk za mládím. Já jsem další dítě začala chtít někdy ve třech třech letech naší dcery, manžel nechtěl. Já v tomhle ve vztahu respektuju právo veta (na počet dětí, bydlení a domácí zvířata, protože to jsou věci, které ovlivní celou rodinu), takže jsme o tom mluvili a za tři roky manžel otočil a s dalším dítětem souhlasil. Můj zamklý potrat následně ho hrozně sebral, ale i to jsme spolu zvládli.
Upřímně bych mu popsala své pocity a touhy, nečekala, že po jednom rozhovoru otočí o 180. Ale nikdy bych nešla plánovaně do dítěte proti jeho vůli.

@klokanka31 to je ale nepochopení skríninku. Prvotrimestrál cílí na trizomie, ty jsou velmi závažné a mají typickou morfologii. Nicméně je to statistická metoda, říká, kolik ženských mělo podobné výsledky a měly nemocné/zdravé dítě. Kardioskrinínk jde po nejzávažnejších vadách - fallot, transpozice velkých cév, hypoplázie levé komory, defekt komorového septa (velký) atd. Žádný skrínink ani jejich kombinace nejsou metoda, která ti zaručí zdravé dítě, protože část věci bude viditelná až okolo porodu nebo po porodu (typicky plíce, ty do porodu nefungují) nebo někdy pozdějí - typicky funkční vady typu poruchy autistického spektra.

@drep Já schválně koukala proč se screeningy neplatí ze zdravotního pojištění, a tam psali že to není životně důležitá věc. Další věc co mi v tom "nesedí", když se všude říká jak je to strašně důležitý...🤔

@klokanka31 tak to je zase nepochopení systému veřejného financování zdravotnictví🙈 u každého skríninku, tj. Vyšetření, které má vyhledávat asymptomatické patologie, máš nějaký cost benefit a obvykle i omezenou kapacitu té dané vyšetřovací modality. Ano, mladá a neriziková těhotná má nízké riziko trizomických vad, proto ji pojišťovna hradí jenom biochemii v rámci prvotrimestrálu. Stará a riziková rodička může mít podle nálezů hrazeno mnohem víc - provtrimestrál mi vyšel dibře, ale jsem stará, takže mě poslali na genetiku, genetik zindikoval nipt na pojišťovnu (kdyby to nezhodnotil takhle, furt jsem mohla jít na amnuocentézu a hradila by ji pojišťovna), plus zindikoval expertní ultrazvuk ve 21. Týdnu plus echo plodu. Tohle všechno mi hradí pojišťovna a stejně by to uhradila nerizikové mladé rodičce, kdyby ji vyšla blbě biochemie a genetik to indikoval i u ní.

Ja na to trosku koukam, protoze … nejak nechapu, co je na tom, si otevrene s partnerem promluvit? 🙂 nalij vecer kazdemu sklenicku vina a proste se sver s tim, ze mas myslenky na dalsi dite, ze bys asi jeste jedno chtela… ze jsi to sama necekala, ale ze ta touha prisla a premyslis nas tim. A nech na partnerovi, aby se vyjadril, co jemu se na toto tema honi v hlave. Samozrejme asi necekej, ze ti hned rekne jooo pojd na to, mozna bude prvne nazor zarazeny/odmitavy, ale treba se mu to rozlezi v hlave …. Uvidis. Ale v partnerstvi se musi o vecech mluvit 🙂

@terra001 to, že tě manželova reakce na planý poplach ohledně neplánovaného těhotenství mile překvapila, je super 🙂 . Možná by pro mě tohle zjištění bylo důležitější než to, jestli budeme mít další dítě, nebo ne. Jestli spolu máte otevřenou komunikaci, tak se myšlenku na další dítě neboj vyslovit nahlas. Tuhle otázku nerozlousknete během jednoho večera, ale když si vzájemně vyjasníte svoje postoje, strachy a touhy, můžete s tím dál pracovat a někam směřovat.

@klokanka31 A já vždycky žasnu, když tady nějaká těhotná žena napíše, že byla na nějakém screeningu nebo jiném vyšetření v těhotenství a prý čeká zdravé miminko. Kdo jí to řekl? Doktoři? Nebo si to domyslela? Hrozně moc bych všem maminkám přála jen zdravá miminka, ale myslet si, že když chodím na všechna vyšetření a vše vyjde negativně, tak budu mít s jistotou zdravé dítě, je dost velké nepochopení všech těch testů a vyšetření. Během těhotenství jsem byla několikrát na UTZ ve 20. týdnu u MUDr. Vlašína, který tehdy platil a stále možná platí za jednu z nějvětších kapacit na prenatální diagnostiku na Moravě. A hodně dobře jsem poslouchala, co mi říká. Ačkoli bylo vždy vše negativní, ani jednou mi neřekl, že čekám zdravé miminko. Vždy to bylo ve smyslu: "Nenašel jsem žádnou vadu, která se dá v této fázi těhotenství rozpoznat ultrazvukem." Tím mi nezaručil, že moje dítě nemůže mít např. těžkou formu autismu nebo třeba metabolickou vadu - mukopolysacharidozu a jiné šílené nemoci, které mně osobně přijdou horší než třeba lehká forma Downa.

Ahoj, já jsem v podobné situaci. Vždycky jsem chtěla aspoň tři děti, ale roky běžely, můj věk překročil 30 a já pořád nemohla najít toho, s kým by to šlo, tak jsem začala doufat aspoň ve 2 děti. Našla jsem v 33, v 35 jsem otěhotněla a teď v 37 máme 18měsíční dvojčata. Lidi říkají "To máte dobrý, že jste to měli jedním vrzem." Ale já mám pocit, že jsem si to mimimateřství, ale i těhotenství, vlastně pořádně neužila. Jako byly dny, kdy jsem přežívala, ale já jsem ten typ, co v tom byl hrozně spokojenej. A mám pocit, že nám doma někdo chybí a že bychom to jedno dítě" ještě stihli". Nejsme nijak bohatí, ale finance nejsou problém, a máme luxusní rodinné zázemí z mojí i partnerovy strany. Partner neříká, že nechce, ale bojí se zdravotních komplikací (měla jsem ke konci těhotenství preeklampsii a musela jsem být posledních 10 dní před porodem v nemocnici). Říká, že bychom měli být rádi za dvě zdravé děti. A nepřizná to, ale bojí se i o své pohodlí, protože péči o dvojčata zvládám z většiny sama, a kdyby přišlo miminko, možná by se musel víc zapojit. Navíc nemáme čas čekat, tlačí mě věk.

@nfr Děkuji moc za názor. U nás je to de facto stejná situace. Cítím se úplně stejně. Máme také skvělou rodinu, která pomůže pohlídat a cokoli je potřeba kolem dětí. Z partnera cítím to samé, o děti se postará, ale jak píšeš veškeré zařizování atd.je zcela na mě. Nicméně děti do školky a ze školky vyzvedne, vezme je ven na hřiště, nebo někam na výlet. Pracuji ve 12.ti hodinovém směnném provozu, tak se musel hodně přizpůsobit. A teď bude mít 35. narozeniny a bere to tak, že už je vlastně starej a že děti už jsou takové samostatné atd. Tak jsem ráda, že v tom nejsem sama a že to ti naši chlapi takto prostě vnímají. Chápu tvé obavy, že ten věk už není úplně ideální, ale i já co jsem rodila v 26 letech jsem měla ke konci preeklampsii a strávila tak 14 dní v nemocnici. Ale aspoň si nás pohlídali, to je hlavní. Budeme si držet palečky a třeba se nám to jednou podaří 🙂

@terra001 Ahoj, mě je 33, manželovi 40. Máme desetiletého syna, takže už téměř samostatné dítě. Vždycky jsme chtěli děti dvě, jen to před pár lety nebylo možné...před skoro třemi lety jsme si ale řekli, že to by teda už jako šlo a že tomu dáme volný průběh. Jenomže ono to bohužel nějak nejde a v tom je kámen úrazu. Já po dítěti stále toužím, dělám proto co jde, manžel bere nějaké vitamíny, byl na spermiogramu a tím to pro něj hasne. Je toho názoru, že když to nejde, tak druhé mít prostě nemáme a že po tom, co jsem prodělala zamlklé těhotenství vlastně začíná polemizovat jestli to druhé máme mít - vyhovuje mu prostě ten život co máme teď. U mě převažuje takové to - chtěla bych mít ještě to miminko, syn už pádí spíš za kamarádama než za mnou a mě je prostě smutno. Za pár let bude dospělý a to mám ve čtyřiceti už být jen já a manžel? Já to tak prostě necítím. Už teď bývám často sama a máme dost času pro sebe. Takže tohle téma je u nás momentálně nedořešené, protože já bych chtěla a on zvažuje, neví, není si jistý. Je to na prd, tahle nejistota. Hrozně jsem to obrečela, protože právě vím, že si přece dítě nemůžu vybrečet ani vyprosit. Přitom, kdyby to tenkrát vyšlo, tak jsme mohli mít už týden další miminko ☹ Určitě s manželem o tom promluv..třeba budeš překvapená jeho reakci. Důležité ale je si to prostě ujasnit. Když se neshodnete, tak jeden musí ustoupit a asi je jasné, kdo by to v tomto případě byl. Musíme to prostě nějak schroustat...

@xxxmarket A co v tvém případě říct manželovi že tomu necháte volný průběh, nebudete šílet jestli jsou plodný dny, jestli spolu spíte dostatečně často atd, ale nebudete se ani hlídat? Prostě nechat tomu volnost jak to osud chce...

@xxxmarket já to měla podobně.
Vždycky jsem chtěla děti 2. Možná i tím, že mám sestru a jsme si blízké a moje mamka se svým bráchou taky.
První dcera se nám narodila, když mi bylo 28 (prášky jsem nebrala, takže se to dalo čekat) a byla to náhoda.
Před 2 lety jsem manžela ukecala, že zkusíme ještě jedno teda. Povedlo se hned, ale skončilo to zamlklým těhotenstvím. Od té doby nic. Nechávali jsme tomu volný průběh, ale nic se nedělo.
Loni v září šel teda manžel na spermiogram, i když ne s nadšením a tam nám řekli, že je na tom špatně a bez pomocí kliniky to nepůjde.
Takže jsem se smířila s tím, že další dítě mít nebudu a začali jsme plánovat letošní rok a ono ups..... Na konci února jsem zajistila, že jsem těhotná. Teď jsem v 13 tt.
Vůbec nic jsme pro to ani jeden neudělali - jen prostě plánovali něco jiného.
Takže jak se občas říká, je to o hlavě, něco málo na tom asi bude.
Tím chci říct, neztracej naději a zkus se opravdu zaměřit na něco úplně jiného. Jinak mě je aktuálně 37 a manželovi 41.

@mackys To je jak u nás, taky jsme "zapomněli" že chceme mimi a začali jsme si plánovat co letos budeme dělat, a úplnou náhodou jsem otěhotněla 😃

@xxxmarket Ahoj. Úplně chápu..my jsme si prošli klinikou IVF, kde jsem dostala hormony, které jsem si musela aplikovat do břicha, potom nějaké zobání hormonů atd. Hned do tří měsíců těhotenství, ale bohužel mimoděložní, takže levý vejcovod musel pryč. Potom jsem se rozhodla po nějaké době, že změním práci. A po roce po mimoděložním se nám narodila dvojčata. Manžel to bral hodně podobně už tehdy.. navštívili jsme i tzv. médium, kde nám paní řekla, že děti budeme mít, ale že cesta k nim nebude snadná. Ale upřímně tohle zastává má tchýně, já těmto věcem moc nevěřím. Nicméně měla pravdu. No a teď to třetí dítko je tak nějak ve vzduchu. Manžel ví, že bych ho chtěla, ale bojí se hlavně té finanční stránky. Je to náročné. Zkusila jsi třeba nějaká homeopatika?