Zvládneme to s miminkem? Nepokazí se náš vztah?
Ahoj holky, s přítelem jsme se rozhodly, že se budeme snažit o mimi. Ale mám z toho takové smíšené pocity.. Strašně to chci ale na druhou stranu se bojím. Mám strach jaký bude náš vztah, jestli se to celé nepokazi. Mám strach,že už nebudeme mít čas pro sebe, že si jen tak nezajdeme s kamarádama sednout, že si nezajdem do kina,na večeři,na dovolenou,že ztratíme veškeré hezké volné chvíle kdy jsme spolu.. Měla jste takové obavy některá také? Případně jaký byl váš vztah když se narodilo mimi, zašli jste si někdy někam s partnerem sami?
@hofmi92 - je to fráze....taky jsem si myslela, že jak si dítě naučím, tak to budu mít....jenže ouha, pak se mi narodilo neskutečně uplakané miminko, které se nedalo vůbec odložit, od narození byl problém s jídlem a se spoustou dalších věcí, i když jinak byl syn v podstatě zdravý, nestonal....ale byl prostě náročný, nedokázal usnout sám, i když jsem se ho to snažila naučit, nezabavil se ani chvilku sám, ačkoli jsem se o to snažila.....před jeho narozením mi všichni říkali, jak miminka většinu dne prospí...no a moje dítě spalo 2-3x po půl hodině a to bylo za celý den všechno....v noci se každou chvíli budil....v době, kdy byl vzhůru, většinu času probrečel, do 2 let byl schopný přes den usnout jenom v kočárku na vzduchu, doma v postýlce ani náhodou.....a takhle to bylo se vším.....později se objevily problémy s mluvením, od 3 let jsme řešili logopedii a další odborníky....první noc bez nás strávil v 6 letech, když měli přespání ve školce....ale ani na okamžik jsem nelitovala, že ho mám....má i svoje naprosto úžasné stránky.....teď je mu 9 a je to fajn kluk, který nosí samé jedničky a na podzim absolvoval 5 denní výpravu se skautem, kde skoro nikoho neznal a všechno si vyřídil a zvládnul....holt prvních několik let jsme byli sami jen když pohlídala pár hodin babička u nás doma.....on člověk někdy může stokrát chtít, ale každé dítě se nenechá nacpat do vašich představ....nemyslím to nijak zle, ale někdy to prostě může být všechno jinak, než si člověk představoval....a moc s tím nenadělá.....přesto bych nikdy neměnila 🙂
@kovalcice ano, mohla jsem čekat inteligentní odpověď na takové úrovni 😉
Ono se mladá paní říká o 180 stupňů, pokud je něco o 360, nezmění se vůbec ale vůbec noc. Možná si zopakujte geometrii ZŠ než budete dávat moudra 😀
180 stupňů je úhel přímý, je to úhel, jehož ramena jsou opačné polopřímky
360 stupnu je úhel plný 😉
@krystalka Tak samozřejmě záleží i na dítěti, to nikomu neberu..... jenže ono taky všechno není ze dne na den a občas to chce pevné nervy a vydržet........ ano představy jsou jiné než realita ale jsou věci, za kterými si stojím a pře to nejede vlak.... pokud to samozřejmě nejde, tak s tím člověk nic neudělá ale stejně si myslím, že tato fráze je v něčem pravdivá...... 🙂
@hofmi92 - jo, tak do určité míry pravdivá je....jen je dobré vědět, že i přes všechnu snahu to tak vždycky fungovat nemusí....aby potom nebyla maminka překvapená, že si představovala, že to všechno půjde, jak si ona určí....někdy to prostě nevyjde a je dobré být na to připravený....
@kovalcice je to jako start a cíl, pořád jste v jednom bodě 🙂 proto se tomu každej směje když někdo říká že se to změnilo o 360, nejlepší je to vždy na konci výměny manželek, to doma s manželem vždy lapeme smíchy po dechu, jak říkají: změní se to u nás ó 360, je to totiž postavený na hlavu.
myslim, ze debata o počtu stupňů zakladatelku nezajima...
strašně si přeju dítě, ale ještě víc se bojím toho, že nebudu moct jít kalit s přítelem 🙂))))) tak ten příspěvek vyzněl...asi bych ze sebe ještě vytříkala co to dá, trochu si užila, zklidnila hormony a pak uvažovala o děcku 🙂))) protože ti musí bejt jasný, že se ti ten život dost změní
Ještě bych dodala, že pokud tě vyloženě netlačí věk, tak ještě počkej, splň si sny, co s dítětem nejdou nebo jen těžko.. ale zas bych to nenechala zajít do stadia hrozně moc to dítě chci a nic jiného neexistuje.. taky takové mám kolem a nejde to, jak jsou na to upnutí...
Těžko říct, jaké to bude. První dcera byla extrémně náročné mimi. Tam už nešlo jen o ztrátu svobody, ale o rozleptání osobnosti. Najednou bylo na dlouhé měsíce jedno, že mě něco bolí, potřebuju jíst, spát,..Aspoň trochu. Bylo mi 27 a nevím, jak jsem to přežila. Teď, o pět let později, bych to nevím jak zvládla. S jejím otcem jsme se rozešli, byl to tlak na psychiku, on to nedal. Začal toužit po ,,normálním" životě. Ale nezávidím mu. Malá se zklidnila, odrostla a já se z ní raduji. Kdežto on se o to obral a je defakto zase na nulovém bodě. Od malé jsem se hnula na celý den až tak v jejich 3 letech. Narodil se mi v prosinci syn, naštěstí je celkem hodné miminko, ale náročné je to vždy. Hlavne ten první rok je to jak na houpačce. Od začátku chodíme ven, nakupovat, mezi kojením se za ty dvě hodinky dá stihnout nějaká vernisáž. Co jsem se stala mámou, změnil se pohled okolí na mě, hodně lidí mi ze života samo zmizelo, zůstalo jen pár, ale takových, kteří mají stejné priority a vzájemně se obohacujeme. Užila jsem si dost na VŠ, když dcera trochu odrostlá, tak jsem začala chodit i ven. Jenže jsem potkávala samé pseudoumelce, lidi kolem dvacítky jsou už někde jinde myšlením, takže jsem nakonec ráda, že se synem mám novou výplň dní. Radši už mám akce s dětmi, zahradní grilovačky, koupání, minulé léto jsme jeli parta s dětmi do Chorvatska, jezdíme pravidelně na chatu.
Ta ztrata svobody je opravdu absolutni, zda se mi, ze nejvic to desi maminky, ktere byly pred tehotenstvim hodne aktivni a porad neco podnikaly. A budes se bat vzdycky, naopak bych necekala, protoze cim budes starsi tim budes zvyklejsi na ten svuj rezim “delam si co chci”, takze bych do toho skocila po hlave.
Ale uklidnim Te, kdyz se chce, vsechno jde. Na zacatku jsem kojila, takze jsem mohla odejit max na dve hodinky, ale to na kavu s kamaradkou nebo pocourani po obchodech staci. No a ted ma malej pres rok a chodime s manzelem sami do sauny, do divadla, kina, na vecere. Minimalne 1x za mesic neco podnikneme a to si myslim, je slusna frekvence. Kazdy patek parit venku uz nikdy nepujde, ale ono by Te to s postupujicim vekem stejne nebavilo, a miminko Ti to vynahradi jinak. I s nim muzes podniknout spoustu veci. Ted uz jsou vsude detske zidlicky, koutky...
Ještě jednou mi to nedá a připojím se... Už tady bylo řečeno skoro všechno, ale velmi souhlasím s
@elinkal - podle mě není dobré vyčkávat, až si budeš 100% jistá, že dítě chceš, protože to může přijít třeba až ve 40 a může být pozdě... Na mě "to" přišlo kolem 35, sice jsem otěhotněla atd.naprosto bez problémů, ale přece jen mě teď mrzí, že nejsem mladší :-/ Trochu mi vadí to současné "plánování rodiny" málem na měsíce a hrozně racionální přístup, kdyby naše maminky takto plánovaly a vyčkávaly, až si budou zcela jisté atd., mnohá z nás by se vůbec nenarodila 🙂 Hormony udělají hodně. A s dětmi se dá podnikat spousta věcí, zvlášť když nosíš, my jsme s mladší dcerou na zádech prochodili celou Malou Fatru a byla to paráda 🙂 A zjišťujeme, že vlastně už ani nemáme chuť někam jezdit bez dětí, nechceme je ochudit o zážitky z poznávání. Ta doba, kdy děti chtějí trávit čas s námi, hrozně uteče...
@zuzakova ne vzdy, je to mimi od mimi... ale treba my jsme takove obdobi meli cca necely mesic v sestinedeli.... je tam takove obdobi, ze mimco moc jeste nezabavis a mene spi. To je vazne i wc pomalu tabu... pak se to vzdy nejak da, sice nekdy s nekolikahodinovym revem, ale da se to. Ale nektere mimi jsou naprosto ukazkove, nektere jsou uplakane hoodne dlouho. Do predu Ti nikdo nerekne, jake budes mkt mimi Ty. Rika se, ze matky, ktere odpocivaly behem tehu, maji klidnejsi deti a ty aktivni, co se nezastavi, maji ubrecene... ale co je na tom pravdy, nevim.
Kolik Ti je let? Pokud kolem 20, rekla bych, ze jeste neprisel Tvuj cas, pokud kolem 30,.zacni o mimcu vice uvazovat, pokud kolem 35, tak nemas na co cekat, pokud mimi nekdy chces.
@zuzakova Ja píše @priefi, hrozně záleží na tom, jaké miminko se ti narodí, a taky na co jsi zvyklá. Já jsem třeba odjakživa samotář a nepotřebuju mít kolem sebe moc lidí, tak mi nikdy nevadilo být sama doma s miminem. Nejnáročnější bylo šestinedělí se starší dcerou, protože přes den skoro nespala (jen v kočárku, nošení jsem bohužel objevila až později), hodně plakala, pořád jsem kojila, ale během 3.měsíce se to začalo zlepšovat a pak už byla v pohodě. Naopak mladší byla zlatíčko, první dva měsíce prospala 🙂 A taky záleží na tvém psychickém nastavení, pro někoho je náročné a problém téměř cokoli a k životu tak přistupuje.
@zuzakova vůbec se neboj, může to tak být a nemusí, já taky byla vystrašená z těch všech proroctví. Nakonec to u mě bylo o tom, že jsem první tři měsíce proseděla u televize, protože malý se kojil tak 9 hodin denně 😀. Dokud nezačal lézt a (ne)jíst bylo to v pohodě, náročnější to začalo být potom. A kamarádka to měla třeba přesně naopak.
A i když to bude náročnější, zase se ti to vynahradí jinak 😉
@zuzakova Ano, s největší pravděpodobností narození dítěte (možná už i těhotenství) ovlivní váš vztah, s dítětem už nebudete mít tolik času pro sebe, určitě si nějakou dobu jen tak nezajdete s kamarádama sednout (odpadne spontánní rozhodnování a navíc jestli kamarádi nebudou mít taky děti, budete hůř hledat společná konverzační témata a vlastně i termíny setkání), to samé platí pro kina a večeře (seženete hlídání? svěříš malé dítě někomu jinému? budeš kojit + jak dlouho?), dovolenou budete vybírat s ohledem na dítě, jeho vyžití a cenu (a dost možná ji těsně před odjezdem zrušíte, protože dítě onemocní), a čeká vás ještě mnohem víc omezení...
Na druhou stranu, je dost možné, že se v rodičovství najdete, že vás to bude bavit a naplňovat (aspoň částečně) a hlavně život získá naprosto jiný smysl - už to nebude o nejlepší party, super filmu, ale o nejkrásnějším úsměvu nebo prvním krůčku. Malé děti jsou náročné na čas, fyzickou i psychickou kondici, ale to období trvá jen pár let - jakmile povyrostou, stanou se z nich parťáci a přihrávači a taky nebudeš mít tolik času pitvat své pocity a budeš řešit úplně jiné problémy. 😉 Jestli dítě chceš, jdi do toho - to dáš.
Je to ztráta svobody. A i když všichni říkají, jak je to nádherné, hodně záleží, s jakou povahou se ti drobek narodí. A někdy mě fakt s odpuštěním sere, že se naše malá narodila s povahou, kdy jí leccos rozruší, vadí, musí si nutně prosadit svou a je schopná řvát a řvát. Jenže miminko není rozmazlené. Některá jsou klidná, pohodová, některá jsou jako rozbouřené moře. My máme to moře. 🙂 Má to ale i své výhody, je živá, zajímá se o vše.
Dceři je teď devět měsíců, s manželem jsme byli jednou na pivě. Na půl hodiny. :D Dcera nespí celou noc, špatně usíná, nevydrží spát déle jak hodinu. Ano, jak si to každý udělá, takové to má. Dcera byla ale taková odmala, takže jsem ji buď mohla nechat vyřvat, nebo s tím nějak pomalu pracovat. A je to běh na dlouhou trať.
Takže... Je to náročné a někdy si to uvědomuji víc a někdy méně. Neboj se přijímat pomoc, naopak! Nech, ať se stará i okolí. A neměj přehnané představy, co všechno na mateřské stihneš. Soustřeď se na mimčo, ale udělej si i chvilku pro sebe, je to velmi důležité. Pro sebe a partnera. 🙂
Ale nemaluj si také všechno černě. Život se ti změní, to rozhodně. A o hodně. Ale jak prcek poroste, budete spolu moci podnikat víc a víc věcí. Už teď, v devíti měsících, je to o hodně jiné, než na začátku.
A bez výčitek si na to wc dojdi. 🙂 Možná si mimčo popláče, ale vyčůraná budeš do minuty. ;)
Ono je dobrý nemyslet jen na to, co "ztratíš", ale hlavně na to, co s dítětem získáš 🙂
@zuzakova jeste bych dodala, ze je treba pocitat i s tim,.ze nekdy nemuzou za to, ze jsou uplakane, nekdy je jen neco trapi, jako treba rostouci zoubky, ruzne potravinove alergie (boli brisko, ekzem, aj). Musis vzit v potas i zodpovednost, kterou s sebou dite nese. Bezstarostna leta budou tentam 😉 budes matka
@zuzakova ahoj 🙂 v první řadě je třeba si říct tohle nahlas a vše probrat. Je jisté že život to změní ale myslím že nikdy ne tak aby jste neměli čas jen na sebe 🙂 Najednou zjistíte že máte nový společný zájem a to miminko 🙂 do kina i večeři jistě zajít můžete a někdo vám dítko pohlídá 🙂. Musíte to probrat tak zda chcete jen chodit s přáteli bavit se a kdykoliv si říct "jedem" a nebo chcete mít uzlíček štěstí a nový život s radostí s potomkem. Počítejte s tím že s dítětem to bude náročné ale je to to proč žijeme 🙂
@basko206 My to s přítelem probirame téměř denně, vždy mě ujišťuje že to zvládneme,že přeci jen máme kolem 10 km celou rodinu a že by nám občas jistě dítko rádi pohlidali. Zase si říkám že to omezení přeci jen není navždy, že jakmile bude dítě trochu samostatné tak už nebudeme tak omezení jako když je mimi
Záleží opravdu na tom, jaké si to uděláte. Pokud ale už teď se děsíš takových věcí, asi bych počkala. Vždycky přijde něco, s čím člověk nepočítá a tak to je. Já krom jednoho člena v rodině(i z manželovo strany) nesvěřím syna nikomu, navíc manžel je přes týden pryč, takže se starostí o prcka a o barák jsem sama, ale chtěla jsem to tak a neměnila bych za nic na světě. Mám zdravé dítě a není víc. Teď brzy čekáme druhé. Švagrová děti nechává v kuse u rodičů, takže ta je v pohodě, ale stejně se nudí a je tam pečená, vařená. Já jsem třeba unavená, vyšťavená, ale nešťastná z toho, jak ten den utekl a že jsem si syna ani neužila. Každý to má jinak a opravdu jak tu zaznělo, je to takové jaké si to uděláš. Kdybych chtěla trajdat a užívat si, dítě někomu dám na hlídání a pohoda. Kort u Vás asi není problém.
@pavcik123 aha pani u nas asi bydli