Jak řešit problém neposlušné tříleté dcery? Rady a zkušenosti
Prosím o radu,jsem už zoufalá. Dcera tři roky mě absolutně neposlouchá. Nepomáhá křik, přemlouvání, prosby, úplatky. Např včera běhala celé odpoledne polonahá, odmítala se obléknout. Když nejsem ji k tomu přinutila, za deset minut byla zase zpět svlečená. Ven se vypravujeme hodinu. Dnes už jsem nevydržela a dala jí na zadek a je mi teď strašně ☹
Jsem tak špatná máma, že nezvládám své dítě? Nedovedu si představit, že bych měla dětí víc.
@izzylka Výmluvy. Roční dítě, kterému něco vysvětlíš, neexistuje. Ani matky, které své děrti nebijí, takové děti nemají. Jen si prostě myslí, že je lepší, když děti nelítají do slinice, protže je to nebezpečné, nehrají si s ohněm, protože by se mohly spálit, nelezou do oken, protože by mohly spdnout, a zdraví sousedy, protože jim tím udělají radost –než aby to dělaly proto, že pokud je anblízku rodič, tak je plácne. Přijde totiž chvíle, kdy rodič nablízku nebude.
Já teda čekám první, takže jsem sama zvědavá, jak to u nás bude vypadat a jak se budeme navzájem přizpůsobovat. Člověk si asi vždycky říká, ze “Tohle moje dítě dělat nebude” a realita je pak jiná. Nejsem pro fyzický tresty! Ale plácnutí bych neříkala mlácení. Myslím, že občas je prostě potřeba vymezit hranici a to trosku “ráznějším” způsobem. Samozřejmě to dítě to v podstatě necítí a obzvlášť přes plínu, ale zarazí se a ví, že takhle opravdu ne. Je jasný, ze záleží na situaci, veku, důvodu a stavu.
Určitě bych nesrovnávala fackovaní manželem s tím, když dítě dělá naschvály.
Zrovna dneska jsem viděla, jak sestra řekla své 3leté holce, že lízátko prostě nedostane. (Mohla si v obchodě vybrat a chtěla bonbóny.) Malé se to nelíbilo a začala ji bít přes obličej a přes ruce. Zatím ani neměla histerák, prostě jen bylo vidět vztek v její našpulené puse a v “síle”, jakou ji bila. A tohle jsou pro mě třeba chvíle, kdy prostě jedna přiletí přes ruku a nebo zadek. 🤷♀️ Samozřejmě ne beze slova! Nejdřív řeknu, ať přestane a že tohle teda ne a pokud neposlechne, tak pak přilítne! Protože pak vidím, jak ji segra pomalu prosí, ať ji nebije a porad vysvětluje a malá ji v podstatě řekne, ze její to fuk, ze ona prostě chce a hotovo a pokračuje dál.. A to já musím odejít pryč, protože tohle fakt nedávám.
Prostě vysvětlím dítěti, co a jak a pokud neposlechne jednou, podruhé, potřetí, tak prostě následuje reakce. A né, že děcko si v restauraci usmyslí, že bude stát nebo ležet na stole, tak ho nechám. Nebo mu budu něco pul hodiny vysvětlovat, abych pak udelala, co chce, protože už nevím, jak dál a aspon nebude už brecet. (Nemyslím tím, takový ty chvíle, kdy už je matka opravdu na pokraji sil nebo nemá proste den nebo je to už 85. scéna za den.)
Jen mám v okolí takový případy výchovy nebo spis nevychovy, ze fakt musim odcházet z místnosti, protože na to proste nemam nervy! 🤦♀️
@ninive211 S tím, co píšeš ty, ale nijak nepolemizuju. A klidně to znovu zopakuju: neodsuzuju plácnutí dítěte ani netvrdím, že to někdy nevypadá jako nejlepší řešení, a už vůbec ani nenaznačuju, že bych to nikdy neudělala. Ale považuji za velmi nebezpečné tvářit se, že to jinak nejde. A za ještě nebezpečnější pak to postupné posouvání hranic. Tady vedu diskusi o plácnutí za to, že se díte svléklo do polonaha nebo že si chtělo hrát s odkapávačem na nádobí. Když úplně opustím téma plácnutí či bití, samotná otázka poslouchání je dost zásadní: opravdu je správné požadovat, aby se dítě obléklo, pokud je mu vedro, jen proto, že to rodič řekl a poslouchat se musí? Opravdu je to to, co chceme děti do života naučit? Že poslouchat se musí, bez přemýšlení, bez ohledu na to, co chce ono?
@rebe ona se ani nemusela svliknout, protoze ji bylo vedro, jen si treba chtela vyzkouset jaky to je nebyt oblecena 🙂 tohle je strasne zalezitost lpeni na poslusnosti a nebo takovyho toho vymezeni, pres co vlak nejede. Treba to byl od zakladatelky jen blbej priklad a ma s dcerou daleko zavaznejsi trapeni
@ivybee Možná by ti pomohlo, kdyby sis zkusila uvědomit, jaké možnosti prosazení vlastního názoru dítě má a jaké má schopnosti a dovednosti bojovat se svými pocity. To dítě po něčem velmi toužilo – a když dítě touží, touží celou svou dušičkou. A maminka jí řekla ne. Nezeptala se, proč je chce, nezkusila vymyslet, jestli by to mohli koupit a sníst jindy, nenabídla jí jkékoli řešení, které by ji uspokojilo. Prostě něco hodně, šíleně, k zbláznění chceš, ale nikdo tě neposlouchá, nikoho to nezajímá. Cítíš frustraci, vztek, bezmoc, cítíš se osamělá a nepochopená. Plus navíc na to máš šílenou chuť, která zůstane neuspokojena. Tohle všechno je celkem hodně i na dospěláka (který by to navíc neprožíval zdaleka tak intenzivně), nejspíš by v takové situaci křičel, nadával, do něčeho kopnul. Dítě nic takového udělat nemůže, protože to je vztekání. Když pláče, křičí, válí se po zemi, to všechno je chování, za které utomaticky následuje trest. Tak co má teda dělat?
Samozřejmě, nesmí mámu uhodit. Ale jak to pochopí z toho, že naopak ona uhodí jeho? Nesmíš nikdy nikoho uhodit, a já tě to naučím tím, že tě uhodím. OPravdu je to logické a funkční?
Dá se to řešit jinak. Každá z nás "chytrých" to někdy musela řešit a ne, opravdu nemáme děti, kterým řekneš Maminku nesmíš uhodit a oni to už nikdy neudělají. Jsou jiné cesty. Vyjekneš bolestí, protože tě to bolelo. Tváříš se smutně, protože jsi smutná, že tě dítě uhodilo. Chytíš ho za ruce a zabráníš mu dělat, co dělat nemá. Řekneš mu, že vidíš, že se moc zlobí, že je to pochopitelné a že mu pomůžeš to zvládnout. V takové situaci může pomoct dokonce i to, že ho obejmeš a řekneš mu, že ho máš moc ráda, i když se na tebe zlobí. Dítě se postupně naučí, že může vztek ventilovat nenásilnými způsoby a že když ho pustí ven, uleví se mu a sám se může rozhodnout, že se uklidní. Stejně tak jako ty ses naučila, že když máš vztek, můžeš ho postupně nechat odejít a uklidnit se, aniž by tě někdo plácal nebo zavíral do jiné místnosti.
@mdch91 Velmi pravděpodobně je toho mnohem víc, co jí trápí a nejde, to máš asi pravdu. Ale jestli opravdu hledá řešení, třeba ji tahle diskuse aspoň trochu nasměruje k přemýšlení, jestli je pro ni smysluplné investovat tolik energie do řešení věcí, které by mohla nechat plynout, které nejsou tak zásadní a které by se vyřešily samy, kdyby je nechala na dítěti, a raději tu energii nasměřovat k tomu, co je pro ni opravdu zásadní a přes co nejede vlak.
K tomu mlácení puberťáku. Nejsem na to pyšná, ale napíšu to. Mě máma mlátila a je jedno v jakém věku a většinou za blbosti, např. cca v šesti letech mi řekla ať už ty šaty dám na půdu a já si je nechala protože se mi líbily a chodila v nich. Máma mě vzala za vlasy, liskala mě a tahala za vlasy po zemi. Atd, atd. V 15 letech mi něco řekla a já ji neslyšela, zezadu mi dala takový pohlavek, že jsem doslova dostala druhou o skříň, no a v tu chvíli jsem se otočila a chytla ji taky. Pak přišla a brečela, že nikoho jinýho než nás (děti) nemá. Od té doby na mě nesáhla a dostala jsem to od rodiny vyžraný co jsem si to dovolila. Dovolila jsem si přesně to co mi celý život ukazovala. Proč by rodič měl mlátit svoje dítě, chápu, dostat na zadek, ale pubertální děti se kterým je domluva a popř. může dostat úplně jiný trest než pohlavek. Tak jen aby ses jednou také nedivila, až se to děcko přestane líbit a uvědomí si, že rodič není bůh a nikdo nemá právo ho mlátit jen za to, že neposlouchá jak pes.
@sylvka
@ivybee A ještě jedna věc: tady se jako protiklad k plácnutí opakovaně objevuje něco o tisícinásobném opakování. Ale ono je to úplně přesně naopak: většina matek moc mluví, proto jed ěti (a kluci zejména), neposlouchají. Řešení je přesně opačné, mluvit co nejmíň. Předcházet rizikovým situacím, stanovovat hranice a trvat na jejich dodržování, nechat děti zažít přirozené důsledky nebo rozhodně, ale nenásilně zabránit pokračování nežádoucího jednání. Když dítě, které tě bije, plácneš, jeho vztek ještě zesílí a bude tě plácat hlava nehlava. Když mu pevně sevřeš ruce, aby tě nemohlo bít, a pevn ho obejmeš, v naprosté většině případů tě v tu chvíli pevně obejme a rozpláče se.
@rebe A já třeba zrovna v tom příkladu, že se dítě svíklo do naha, nevidím ani tak to, že by to udělalo proto, že mu bylo vedro...s daleko větší pravděpodobností to udělalo proto, aby matku "nasralo". Aby udělalo naschvál něco jiného, než co chce matka (tři roky, to je období vzdoru, vymezování se, vztekání se kvůli blbinám); matka pravděpodobně měla svůj důvod, proč chtěla, aby se dítě obléklo, pravděpodobně měla v plánu někam jít, být někde na čas a hodinová výprava je opravdu na nervy. Nebo možná třeba to, jak psala zakladatelka (resp. z následného vyplynulo), že dítě už v tu dobu začínalo být nachlazené...nachlazené dítě prostě nenechám lítat po bytě nahaté a opravdu nenechám na jeho uvážení, zda nahaté bude nebo nebude. Prostě nebude, tečka. Protože ono ve třech letech nevidí ty následky toho, že když bude lítat nahaté, bosé chodit po studené zemi, notabene když mu začíná třeba rýma, že z té rýmy bude za dva dny brutál kašel, horečka a matka doma na OČR. Jsou prostě věci a situace, kdy mohu nechat dítě o sobě rozhodnout, jestli něco chce nebo nechce (např. Chceš červené nebo modré tričko? Nejdřív uklidíš pokojíček nebo se nejdřív najíš?) a jiné, kdy prostě se poslouchá rodič, protože to dítě není natolik rozumově vyspělé, aby pochopilo důsledky svého nesprávného chování (pozn. pořád se tu bavíme o TŘÍLETÉM dítěti).
@ninive211 Docela hodně "pravděpodobně" v příspěvku o tom, jak je naprosto namístě za to dítě uhodit, nemyslíš? Nicméně, i kdyby to to dítě opravdu dělalo výhradně proto, aby matku nasralo – myslíš, že by v tom pokračovalo, kdyby máma řekla, OK, tak si to sundej, jestli je ti takové vedro, mě přišlo, že je docela chladno, já teda raději zůstanu oblečená, mně zima nebude, tak co. S tím zbytkem prostě nesouhlasím, kašel a rýma nejsou důsledkem toho, že je dítě málo bolečené, naopak, menší množství oblečení zpsůbouje otužilost a za způsobuje lepší obranyschopnost malého organismu.
A ano, právě proto, že se bavíme o tříletém dítěti: pokaždé, když mi ujely nervy a s tříletým dítětem jsem něco řešila na sílu, protože já jsem rodič a musíš poslechnout, sakra, pokaždé to skončilo vzdorem a děláním věcí natruc. Jestli opravdu někam pospíchala, nevěřím ani na sekundu, že po plácnutí na zadek by se dítě okamžitě vzorně obléklo a odešlo za ruku, spíš by kolem sebe kromě svlékání se začalo ještě kopat a mlátit a trvalo by dalších dvacet minut, než by se zklidnilo.
@rebe Asi jsem to nenapsala dobře. 😬 V obchodě dostala na výběr, jestli chce lízátko nebo bonbóny. Volba byla čistě její. Až když to snědla, chtěla ještě lízátko.
Ano, chce to dítěti naslouchat a vžít se do něj. Že něčemu nerozumí, neví, co znamená zítra nebo za týden, něco si moc přeje,.. Ale já tu mluvím o situacích, kdy je dítě zvyklý, že si vyřve, co chce a s úmyslem ublížit bije matku nebo kohokoli, kdo se “opováží” říct mu NE!
Samozřejmě by tam měl být nejakej balanc a měla by to být střední cesta a ne z extrému (pořád jen vysvětluju) do extrému (nevysvětluju a trestám)! Dítě potřebuje hranice, protože to jsou jeho jistoty.
A pokud to jde, tak se plácnutí určitě vyhnu nebo je to prostě až poslední volba.
Hele, můj synovec třeba porad kousal. Byly mu asi 3 a musím říct, ze to jako docela i bolelo. 😅 Porad jsem mu říkala, ze se to nedělá a ze to bolí.. Nic nezabralo. Až jsem ho jednou kousla zpátky (jemně, ale tak, aby pochopil), ten jeho výraz si pamatuju dodnes! 😂 Vůbec nebrečel, bylo vidět, ze to pochopil a od té doby nikdy nikoho nekousnul.
Určitě není správný přístup “maminku bít nebudeš nebo tě zbije”! Ale jak říkám, záleží na situaci.
Malá je opravdu generál a dělá si, co chce. Ale na mě si nedovolí nic! Hrajeme si, prijde se pomazlit,.. ale jakmile se pokouší o scénu, ví, že u mě má smůlu. Když mě štípala a bila, protože jsem se jí snažila vysvětlit, že prostě nebude v restauraci chodit po stole, plácla jsem ji “zpět” přes ruku. Ani nekníkla, spíš byla zaražená, že to opravdu myslím vážně a že se mnou nehne (a taky, ze jsem jediná, kdo už po několika minutách diskutovat nebude a nenechá si to od ní líbit).. A byl klid. A když je se mnou, tak je to absolutně bez problému. 🤷♀️
@ivybee Jasně, pokud je dítě zvyklé, že si vyřve, co může, tak má rodič velký problém. Nevěřím ale, že se vyřeší použitím tělesných trestů. Mnohem lepší je tomu předcházet a nenechat to tak daeko dojít, a pak samozřejmě stanovovat hranice a trvat na jejich dodržování. A to opravdu jde i bez fyzických trestů. 🙂
@lidax z mého pohledu je nejrozumnější zkusit hru jak tu psala paní někde na začátku🙂.. ideální s počítáním do 10 a bez příslibu fyzického trestu pokud to nestihne 🤦🏻..jinak další možnost - pokud je extrovertní,tak zkusit odvést pozornost jinam.. pokud introvertní a víc hloubavá, tak ji to zkusit do zblbnutí vysvětlovat.. je to práce,no😂
@alilali tak moment,já tady nepíšu o tahání za vlasy a týrání dítěte 🙄😠to jste mě velice špatně pochopila a takové přirovnání mi přijde až nevhodné. 😠To že nejsem zastáncem liberální výchovy a nenechám děti,aby mi diktovali ,kdy se budou oblékat neznamená,že je tyram anebo mlátim jak žito. Ještě bych chtěla říct,že si ráda poslechnu názor,ale jen matky,která doma má dítě stejně staré,čili má už zkušenosti. maminky pětiletých děti se nezlobte,ale víte málo o tom,co vás čeká 😫
@sylvka samozrejme, ze nevime, co budou delat nase 13lete deti, ty nevis, co bude delat tvuj fackovany syn v 18, ale zkusenost s temi triletymi, ktere jsi tu radila za neposlusnost placat po zadku, tak tim uz jsme si i s temi 5letymi prosly, ne? Rika se, ze jak jsi vychovala svoje deti poznas na svych vnoucatech, tak myslim, ze vsechny mame jeste kus cesty pred sebou.
@sylvka tak jo, já mám doba děti 13, 10 a 7. V životě, fakt nikdy jsem jim nedala facku. Neříkám, ze ode ode me nepřišla nikdy bolestivé fyzická reakce, ale vaše reakce mi přijde hodně přehnaná. A tyhle věta mi nedává smysl - nenechám děti, aby mi diktovaly, kdy se mají oblékat. Jen se zeptám - jsou vaše děti šťastné? Přijdou se pomazlit? Tráví s vámi rádi čas nebo se jim naopak uleví, když ‘vypadnete’ z domu? 😉
@sylvka mám kluky 10 a 14 let a nikdy, nikdy bych je neuhodila!! Kluci jsou skvělí, nemám s nimi problémy. Jedu respektující výchovu od mala a doufám, že tohle je výsledek!
Nedovedu si představit lisknout 14 pubertaka, proboha proč?
Teď si kladu otázku, zda když tady čtu články mamin, které partner bije, jestli se tihle parchanti náhodou nerekrutuji v domácnostech, kde je máma ve 13 bije a tím je neskutečně ponižuje!!!
Já už se fakt musím smát, kam se ta diskuze dostala 🤣🤣
Jinak tě fyzickým reakcím - občas se stávalo, ze někdo kousnul, kopnul, stipnnul, bouchnul. Nevracela jsem zpátky fyzicky trest, ale vysvětlila jsem, ze je to špatně, protože to bolí a ze dítě asi neví, jak mě to bolelo, tak mu to teď udělám já, ať to ví. Neříkám, ze to je správně a ze by to tak měli dělat i ostatní, ale docela to funguje.
Děvčata, k tomu opravdu nemám slov.me je jasné,že každá máte doma geniální,super hodne dítě ,na které ani hlas nezvysite,protože prostě neodmlova. Nějak nemohu pochopit tuto dobu,kde dítě řídí rodiče ,vše se přizpůsobuje ,včetně učitelů ... A dát dítěti facku je skoro na sociálku ... Holt holky,každá nejsme tak dokonalá 🙄🙄🙄
@klokanka31 Ano, i mně se stane, že udělám blbost. Dokonce nebezpečnou blbost. Ano, před pár týdny jsem málem najela do kruhového objezdu, protože jsem si prostě nevšimla auta, které po něm přijíždělo. A nebylo vůbec potřeba po mně křičet, jestli se chci zabít. Hned mi docvaklo, že to byla nebezpečná blbost. Hrklo ve mě pořádně a od té doby si dávám bacha. Roční dítě zatraceně dobře ví, co to znamená, když něco bolí. Není potřeba mu vysvětlovat fyzikální procesy a důsledky jeho jednání. Ono z tvého vyděšeného výrazu či vyděšeného zakřičení naprosto bezpečně pozná, že udělalo průser. A opět, je to záležitost, které jde předcházet: tedy nečekat, jestli náhodou někde nevlétne pod auto, ale od té doby, co začne chodit,ho učit, že obrubník je zeď a nesmí jej překročit jinak než s mámou za ruku. Věřím, že ji do té doby odkapávač nezajímal a tebe pak vydsilo, že si mohla ublížit. Ale podle mě to prostě nebyla její chyba, ale tvoje. Ona je prcek, který poznává svět. Ty jsi její matka a zodpovídáš za to, aby pro ni to poznávání bylo bezpečné. Takže jo, možná ti to zní blbě, ale máš zamknout nebezpečné chemikálie nebo je dát do skříně, kam nedosáhne, nenechávat nikde ležet těžké a ostré věci nebo nádoby s horkou vodou, které by na sebe mohla strhnout, odstranit závěsy a ubrusy, na které by se mohla pověsit. Neexistuje žádné roční dítě, kterému můžeš yvsvětlit, proč se nemá věsit na ubrus. Ve třech letech už to pochopí každé, stačí zajistit, aby se toho dožilo.