Styl kamarádské výchovy. Funguje to vůbec někomu?
Zajímalo by mě, je tady někdo, komu reálně funguje teďka ten moderní styl výchovy, kdy rodič je kámoš/parťák, s dítětem se na všem domlouvá a za každé situace je chápající jeho emoce a vymýšlení, tohle tričko si neoblíknu a tyhle boty nechci. Rodič není autorita, ale o všem si povídáme a všechno si vysvětlujeme, hledáme kompromisy a protože jsme parťáci, tak dítě to chápe a s radostí vyhoví.
Fakt to někomu funguje? 🤔
Ja sa pre svoje deti snazim byt hlavne rodic, mama. Nie partak, tych maju dostatok v skolke/skole. Davam im velku slobodu v rozhodovani (co si oblecu - pokial to neni uplna silenost, co sa bude varit, co sa bude robit dneska/cez vikend/na dovolenke) Berem ohlad na ich nazor a snazime sa domluvit na kompromise. Niekedy su situacie kedy musim nieco nariadit direktivne - dneska nejdeme na ihrisko lebo musime porobit veci na zahrade/ nejdeme stavat lego lebo nas cakaju domace ulohy a podobne. Takisto vyzadujem od nich zodpovednost - napr. vyberes si kruzok tak tam odchodis cely polrok/rok. Na toto upozornujem od zaciatku. Neviem ako sa tento styl vychovy vola ani ci je spravna ale robim najlepsie ako viem aby sme sa vsetci nezblaznili 🤷🏼♀️
A mam jednu znamu co detom dovolila vsetko co si zmysleli, vo vsetkom vyhovela, deti nemali ziadne hranice a pravidla. A jej syn dneska uz 21 rocny je na nu odporny, drzy, nevdacny, vyuziva ju a do toho ma vsetky mozne paychicke problemy, ktore su podla mna sposobene mimo ineho aj jej sposobom vychovy.
@cherie24 i v respektujici a kamaradske vychove ma byt rodic autoritou. Ale autorita neni nic, co si vynutis, ta musi byt prirozena. Navic pristup k vychove neni jeden spravny, kazde dite je jine a kazde potrebuje ten pristup trochu jiny. Pokud si dobre pamatuju, Tvoje starsi dcera je ADHD nebo mate na to podezreni. Moje nejstarsi je ADHD, jenze tenkrat to nikdo nediagnostikoval, az ted v dospelosti, kdy se u ni objevily nove potize souvisejici s ADHD u dospelych. Ostatni 4 deti jsou proti tomu, jaka byla v detstvi ona, uplni svatousci. Jela jsem intuitivne, nebylo zbyti, tenkrat nikdo nepomohl ani neporadil, co s ni (a byla jsem s ni v poradne i u psychologa). Dozili jsme se uspesne jeji dospelosti, prestali jeji celkem divokou pubertu a dnes za mnou sama chodi, kdyz potrebuje radu nebo ma problem. Chce to pevne nervy a nebrat to jako boj o preziti. A u techto deti nema moc smysl nastudovavat ruzne teorie, protoze tady musis tuplem individualizovat.
Podle Tvého příspěvku to opravdu vypadá, že máš o "respektující" nebo jak ty píšeš "kamarádské" výchově zkreslenou představu. Tak jak popisuješ, by to fungovat nemělo (byť je pravda, že často to tak v praxi funguje, právě protože to lidi "pochopí" špatně, nebo s tím prostě vnitřně nesouzní a provozují jakýsi paskvil)
@cherie24 Mě by to taky zajímalo. Synovi budou 4, fakt jsme se snažili jít tou cestou všechno vysvětlovat, na všem se domluvit. Někdy to funguje, ale někdy vůbec. Syn je paličaté stvoření, které s námi neustále polemizuje o mytí rukou, čištění zubů apod. Často vysvětluju, vysvětluju důsledky, a nic, dost často zabere jen zabavení oblíbené hračky, dokud danou činnost neudělá. Tak by mě zajímalo, od kolika let ta domluva začne fakt fungovat. A zda to tak funguje i u extrovertních paličatých dětí, které se nebojí na svém názoru trvat stůj co stůj a vysloveně zkouší, kolik toho rodič vydrží.
@petulkadodo Třeba s čištěním zubů jsme taky měli dřív trochu problém. Pomohl částečně humor: "Fuuuj, nechoď za mnou a už vůbec mi nedávej pusu! Tobě ale smrdí z pusy..." A schválně jsem utíkala pryč. No ale nejvíc pomohlo vrtání zoubku u paní zubařky. Povídání o kazech nebylo moc k ničemu, dokud se ten kaz v puse opravdu nenašel.
@petulkadodo Hm, jako matka dvou palicatych extrovertnich deti o par let starsich ti rikam, at se jeste moc netesis :D Ono vazne zalezi na tom, co si predstavujes pod tim 'fungovat'. Na to, ze deti udelaji, co jim reknes, to moc nefunguje. Na to, ze se deti uci premyslet na tim, co a proc delaji a budovat si vnitrni motivaci, to funguje. To vecne dohadovani je mnohdy ubijejici, osmilety syn je schopny obcas diskutovat o vecech, ktere by me nenapadly ani v nejdivocejsich snech. Na druhou stranu uz vidim, ze nad vecmi uvazuje jinak, nez kdysi ja, ktera byla vychovavana jako poslusna holcicka. Ja to beru tak, ze prinos te respektujici vychovy je dlouhodoby, z kratkodobeho hlediska je to rozhodne narocnejsi, nez prisna vychova bez otazek.
Ale jak psal nekdo nademnou, je dulezite, aby deti pochopily rozdil mezi 'o tomto si promluvime' a 'tohle rozhoduje rodic'. Nektere veci, ohledne bezpecnosti nebo hranicich ve vztahu k druhym nejsou otevrene k diskusi a je treba v tom byt velmi konsistentni, aby v tom dite nemelo gulas. (Jenom podotykam, ze se ve vychove nesnazim byt kamoska, to nastaveni mi vadi i v kontextu jinych kamaradskych vztahu, ktere si ma dite budovat. Jsem furt rodic, ne kamos.)
@cherie24 Ono hodně záleží i na dítěti jeho povaze,energii apod.. Ja mam dvě děti. Se starším jedeme tu "kamarádskou vychovu" vysvětlujeme... Samozřejmě máme nějaká pravidla která musíme dodržovat. Mladší byl od malinká takový "malý satan" vysvětlovat nepomáhalo. Takze u něj v situacích kdy nejde udělat žádný kompromis to musí "dostat přikazem" , protože když mu to začneme vysvětlovat začne diskutovat az se vztekat, že nechce a pak už s ním nehnem. Je pravda , že věkem se to lepší a uz si něco nechá i vysvětlit.
Funguje, ale mám teprv 4 letého. A nebo možná nefunguje, jen je to jednoduchá povaha. Není to s ním těžký, je to flegmatik a je jen jeden, takže není problém čas na domluvu a přizpůsobení se jeho potřebám.
Nejsem žádná super matka, jen mám jednodušší dítě.
Kamarádky s temperamentnějšíma dětma to mají těžší a mít to stejné dítě, tak mi ten můj styl nefunguje. A taky to nedám nervově. 😁
Ja mam doma 2 uplne rozdilne povahy deti - to starsi je klidne, empaticke, citlive, introvertni, ma rada pravidla a plne je dodrzuje. Druhe je bavic, energicke, vsude je ho plno, rad je stredem pozornosti, soutezivy, rad zkouma jak veci funguji a testuje hranice.
Na oba nejlip funguje jako u @rebe styl vychovy Respektovat a byt respektovan.
Cim jsou starsi tim vic vidim jak byla tahle cesta spravna. Momentalne jsme na dovolene a jedeme program jeden den podle dospelych jeden den program podle deti.
Ano snažím se o to.Zjistila jsem totiž, že je to lepší cesta a mnohem méně cirkusu.😉
@cherie24 no jasně funguje, vidím to na hřištích. Rodič parťák a dítě ho posílá do pr.dele. Nejlepší bylo, když cca 6 lette dítě shodilo 4 leté dítě z klouzacky. Rodič přiběhl a hned se ptal 6keteho proč to udělal. Prý se mu chtělo a protože může. Tím diskuze skončila. 😂 Moderní výchovu vidíme teď všude a takové zmetky jsem v životě neviděla
@cherie24 nám to funguje. Muže si vybrat jakékoliv oblečení i boty ze skříně. S tím, že mam oblečení nesezonni schované bokem. Takze se nikdy nemůže stát, ze by šlo v zimě v skandálach nebo v krátkém rukave. Když se nudime, tak navrhnu co budeme dělat a uděláme nějaký kompromis. Třeba když nechce jít ven, tak ji řeknu benefity - že venku jsou kamarádi.. Mam takový veselý přístup ke všemu. A každé dite občas zlobí 🙂
@cherie24 pokud se to uchopí správně, tak to určitě funguje. Rozhodně to není o tom, že jako rodič budu dělat co nechci, protože to chce dítě. U Nevychovy je jedno velké téma Hranice, na které se často zapomíná. Dítě hranice potřebuje. Nevím, co myslíš pod slovem kamarádská výchova - ano, u nás se také hodně vysvětluje, hodně vše probíráme, někdy taky zvýším hlas, ale umím se omluvit, že jsem to přehnala nebo přijít v klidu říct, proč už jsem zvýšila hlas. Stejně tak to umí naše dcera, přijít a říct, že se nechovala úplně dobře, ale že prostě v tu chvíli jí to třeba vážně naštvalo. To by měl být asi ten "moderní" směr výchovy. Obě si umíme říct, co chceme a proč, umět udělat kompromis, uvažovat o svém chování, omluvit se a nebo klidně diskutovat o různých situacích. Já jsem hrozně šťastná, jaký vztah díky tomu máme. Klidně bez výčitek řeknu, že si teď na chvíli potřebuji sednout a dát si kafe, klídek a pak si s ní půjdu hrát a ona je s tím v pohodě, ví, že nikdy nelžu, takže až si odpočinu, přijdu a budu se věnovat jí. Oproti tomu, když si chce vzít jiné tričko nebo boty, tak pokud je to v rámci počasí ok, ať si jde třeba v kostýmu kočičky🤣 však to nosí ona ne já 😎
Nikdy jsem jí nebouchla a zvýším hlas tak 2x do měsíce. A mám velice poslušné dítě. Takže to asi jde.
@pampelina18 zato ty jsi produktem nějaké echt skvělé výchovy, jak se můžeme v diskuzích pravidelně přesvědčit 😘
@pampelina18 Tak ale ten rodič nevysvětlil dítěti vůbec nic. Ptaní se není vysvětlování. Člověk se klidně může zeptat: "A když tebe někdo shodí, tak je to pořádku? Já tě taky můžu shodit, protože chci a můžu. A co pak uděláš ty? Bude se ti to líbit? Takhle asi moc kamarádů mít nebudeš, když budeš ostatním ubližovat."
@cherie24 Mě funguje, naštěstí, jinak to totiž neumí😃 Vychovavam podle instinktu a až zpětné jsem zjistila,ze se tomu říká kontaktní rodičovství. Pro mě naprosto přirozená věc. Děti neumím buzerovat, být na ne zla,bít je,trestat. Mám asi štěstí na vzor ve své mamince a na děti ktere jsou v pohodě. Ne,ze by se neuměly vztekat jako batolata a ze by poslouchaly na slovo, to urcite ne, ale proste se nějak vždycky domluvíme.
@cherie24 mne teda prijde hrozne jet podle nejakych prirucek 🤦♀️ Ono je proste nejhorsi, kdyz clovek nad vsim hrozne premysli... ok, obcas si vyslechnout neci nazor muze cloveka i obohatit, ale rict si "ja budu sve dite vychovavat takhle, v situaci x se zachovam takhle a takhle... budu se chovat takhle, abych.... ( si zachovala autoritu, byla dobra partacka atd). Lepsi travit s detmi spolecny cas nez ho travit nad webinari a nechat cas proplouvat mezi prsty.
@cherie24 Nám se kamarádská a respektující výchova vyplatila. Možná je to i jejich povahou, ale musím říct, že máme fakt hodný a šikovný děti, který se nám snaží vycházet vstříc, tak jako my se snažíme vycházet vstříc jim. My s bráchou jsme byli vychovaní stylem “škoda každé rány, která padne vedle” a rozhodně jsme nebyli žádný skvěle vychovaný a vzorný zlatíčka - naopak, čím víc nás řezali, tím větší průsery brácha dělal doma i ve škole a tím traumatizovanější jsem já byla. S rodiči ani spolu navzájem nemáme moc pěkný vztah Já svoje děti nikdy nebiju a dokonce na ně ani neřvu a je by zase nikdy ani nenapadlo mlátit anebo řvát na někoho dalšího. Doufám, že jim to vydrží a že si pak k sobě do páru nenajdou nějakého tyrana…
@lucie_1986 o tom to ale přeci vůbec není.
Nejde o to jet podle příručky, to normální člověk nedělá.
A poslouchání různých webinaru a podcastu neberu jako ztrátu času, je to hodně obohacující a inspirativní, ale neznamená to prave, že se něco učím dělat podle šablony. Nechám to na sebe působit, přemýšlím o tom, a vezmu si z toho to, co se mnou nějakým způsobem rezonuje
@patypresdevaty ale prispevek zakladatelky tak na mnohe pusobi. Ze jede "priruckove"
@cherie24 Myslíš respektující výchovu? Je to dost o nastavení, ale chce to hranice. Já se nechci pokoušet o to být kamarád, jsem rodič, ale určité výchovné metody jsou mi proti srsti, takže děti nebijeme, nevyhrožujeme, minimalizujeme křičení. Neznamená to, že občas neujeduleme, ale chci být čitelná, umět se omluvit. Je to i o typu dítěte, ale celkem se s mužem shodneme. Staršímu synovi neustále nastavujeme hranice, je trochu náročnější, mladší holka je klidnější, jde to lépe. Ale oba jsou fajn, je mi s nimi dobře, mají kamarády, umí se chovat ve společnosti. A hlavně se nebojí zeptat na cokoliv, i sexuální dotazy padají. Nebojí se svěřit. Nějak cítím, že jsme na dobré cestě, ale taky někdy bojujeme, nejsme dokonalí rodiče. Dává mi smysl uznání emocí, oni dozrávají a vyvíjí se, vidím to u obou, je jim 6 a 10. Ráda se v této oblasti vzdělávám, ale vnímám i svůj instinkt.
Mně se víc líbí Dovychovat a Studnička, s jeho tipy ohledně výchovy kluků souhlasím
@lucie_1986 psala jsem, že nás se to netýká. Zas akorát dochází k překrucování. 🤦🏼♀️ Vzhledem k tomu, že máme se starší problémy s chováním i výchovou už od 11 měsíců, tak jsem mimo jiné čas od času hledala řešení například v těchto webinářích. Ono to bývá i docela dobře propagované, takže když na člověka někde vyskočí video s nápisem, který se ho týká, tak proč se na to nepodívat, že? Ale u nás se nakonec zjistila porucha pozornosti a špatné zvládání emocí, takže s ní občas docházíme k dětskému psychologovi pro rady. U mladší jedu už intuitivně. Ale ona je taky zrovna jedno z těch dětí, které je snazší na domluvu. A vzhledem k tomu, že jsme si s malou prožili klidně 3/4 hodinové amoky několikrát denně, tak teď už mě nerozhází, když se mladší někde čas od času sekne nebo vztekne. 😃 Toto mě zajímalo hlavně proto, že ty videa jsem viděla a už jsem fakt hodně často slyšela jiné maminky používat ty hlášky z těchto videí. Ale nemůžu úplně říct, že by se mi zdálo, že to snad na ty děti fungovalo. Spíš to vypadalo často jako debata s dětmi, které měli mámu u 🍑. Tím to ale nechci shazovat, jen se ptám, jestli to teda někomu pomáhá.
@cherie24 no ja prave byla svedkem kdy (mne blizka) osoba neustale malemu diteti vse vysvetlovala a byla schopna dlooouhe minuty vest monolog, a musim rict, ze mne samotne z toho malem praskla hlava 😄 Natozpak tomu prckovi. Kteremu to ocividne cele bylo u zadele 😄
@cherie24 k těm "výchovným" videím, mně přijde, že většinou nefungují tak jak se prezentují (potřebuji prodat předplatné, že a u takové Nevychovy to bije do očí).
Ale pár myšlenek jsem si z toho vzala a jsem za to ráda.
Jinak já maminky, které jedou jenom takto nepotkavám skoro vůbec, kromě pár extrémů (velká direktivita nebo naopak total nezájem o dítě) mi přijde, že většina rodičů se zkrátka snaží najít ten kompromis.
Na druhou stranu, pokud potkáš někde na hřišti cizí lidi, neznáš pozadí, třeba ta maminka ví proč to zkouší zrovna v tu chvíli jinak než po zlém... (únava, chce předejít scéně a amoku, nechce ukázat, že doma by už "jednu" dostalo atd...).
@cherie24 já vyjdu vstříc, dítě vyjde vstříc, to určitě není něco, čeho dosáhneš tím, že změníš styl - to přijde časem a věkem, ale zase do určité míry. S mými dětmi tam jsme, někdy ustoupím já, někdy ony, ale často se sekneme někde, kde dítě chce něco a já něco jiného. Tam vidím rozdíl v té respektující výchově, že rodič věnuje víc času a trpělivosti hledání řešení a možná je i ochotnější ustoupit nebo hledat jiné řešení.
Ono je taky potřeba si uvědomit, že to, o co se často snažíme, není respektující výchova, ale vmanipulování dítěte, aby udělalo, co chceme