Jak to ty mámy před revolucí zvládaly?

@netopejr nepletu🙂bylo to prostě různý, často i o štěstí nebo smůle, ale obecně bych řekla, že studovat fakt nemohl kdo se "vážně" provinil, disent, chartysti, jejich děti..atd.atd.nevím proč se v tom šťourat..to by bylo na jinou diskuzi..moje rodiče např. oba gympl i VŠ i když nikdy nebyli ve straně..a to navíc prestižní (matfyz, práva UK)..a dělali za směsný prachy před revolucí..Už jsem psala že je pravda, že i dělnický profese byly na prd některý..moje rodiče práci sehnali v oboru, ale plat např. v právní poradně 1000kčs bruto (horník prý až 10 000kčs..)😝

@anelamates tak to je jiná když pracuješ!😂

Ještě jsem jen chtěla poznamenat, někdo tu pár stránek zpátky zmínil, že tehdy lidi na nic neměli peníze a furt šetřili. No, to je jen taková iluze. Tehdy nebyly běžné půjčky na kraviny, nebylo prostě normální vzít si půjčku na gauč, nebo na televizi, rádio, nebo třeba na mixér. Když dnes řeknete, že jste si pořídili sedací soupravu a že jí máte na 24 splátek, každému (nebo valné většině) to přijde normální. Kdybych řekla "koupili jsme si krásnou sedací soupravu, šetřili jsme na ní dva roky", většina lidí by na mě koukala, jako bych spadla z Marsu. Lidi tehdy ani dnes nemají peněz tolik, aby si mohli zfleku koupit dražší věci, ale prostě tak jak dřív bylo normální na to prostě našetřit (případně třeba vypomohli rodiče, to jo), tak dnes je normální si to vzít na splátky, nebo si na to půjčit. V zásadě je to ale stejně pořád o tom, pořídit si věc, na kterou peníze nejsou. Spíš mi ještě přijde, že dřív se šetřilo určitě líp, protože nebylo tolik za co utrácet prachy. Takže většina lidí sice fňukala, ale kupodivu vlastně všichni do důchodu našetřili na několikáté auto, zařízení bytu co nepokryla novomanželská půjčka, chatu...

barumat NO tak se tě zeptám jinak - jak dlouho budeš šetřit ted třeba na automatickou pračku za 10 tisíc a anebo na sedačku za 15, a a jak dlouho se na ni muselo šetřit z platů kolem dvou tisíc? Nebo tak nějak? V9š, o tom to je taky, nejenom o tom, že se lidi nechtěli zadlužovat. Proč si myslíš, že se třeba i blbá televize kupovala z Multiservisu? protože dát 8-10 tisíc za barevnou nebylo jen tak.

@anelamates  ale ta pračka za 3 platy vydržela 20 let, dnešní pračka za 10 tis. vydrží tak pár let po záruce při troše štěstí a pokud chceš rovnocennou kvalitu a koupíš Miele, tak je to taky několik platů.
ale jinak souhlas, rozumím co tím bylo míněno a také jsem ráda, že jsem v té době vyrůstala jenom malou část života.

dřív byla jistota práce a tabulkové platy, chlap chodil na melouchy po práci a když sám stavěl, zase se poptal pár řemeslníků a postavil si svépomocí (ale doma si ho děti fakt moc neužili), za mateřskou koupili písek, nebo byly ty služební byty a novomanželské půjčky. Dneska zase všichni chtějí všechno hned, postaveno, vybaveno, zařízeno, dítě když není do 3 měsíců tak hned do CAR, je zase taková konzumní doba a to mi nepřijde taky v pořádku.

tak sama za sebe rikam, ze bez mycky (pred vanocemi se mi zvejkla a musela jsem opet myt rucne), susicky (tu ani nemam), telefonu (pouzivam jen velmi malo na sms a nekdy volani- telefon jsem nemela az do 21 let) i pc (ten nam nasi koupili az v dobe, kdy jsme meli psat diplomku (do te doby jsem vsechno datlovala na stroji) bych klidne prezila, pracka, lednicka a vysavac - to uz by bylo mnohem horsi 🙂)) a taky bych prezila bez tech silenych hypermarketu, ze kterych mam husi kuzi a je mi z toho prebytku zle....jinak se chovam tak, ze dokud si na neco nenasetrim-tak to nemam 🙂)) zadne pujcky si brat neminim 🙂))

@anelamates No, ona ale ta pračka tehdy taky nestála těch deset tisíc 😁 Jako jo, viděla jsem srovnání, co bylo dražší a co levnější. Třeba energie a spotřebiče byly dražší, jídlo naopak dotované a za babku, stejně tak bydlení atd. Je to relativní.

Nezlob se, ale tohle skutečně pamatuji, jsem ročník 57, a ta pračka stála opravdu tolik. Energie byly ve srovnání se současností jo levnější - kubík vody stál kolem koruny, kW asi 80 halířů mám dojem. Ale hádat se nebudu. Jenom vím co jsme prožili. My jsme se zařizovalui od roku 1982. Takže to prostě vím.
Jídlo za babku je historka k pousmání, schválně se mrkni výš, kde vypisuji některé ceny, což když porovnám tehdejší a nynější průměrné příjmy bylo taky dost síla. jednoduše - u nás ve fabrice byl na PŘ průměrný příjem cca 3 tisíce. Ovšem na projekci, kde nás bylo 15, na něj dosáhl pouze vedoucí a jeho zástupce. Jinak nikdo, a většina těch VŠ, co tam seděla, se pohybovala kolem nějakých 2 litrů hrubého. Asi tak. Tolik k těm cenám. Spočti si, kolik by ted stálo třeba zadní hovězí, když tehdy bylo za 47 Kčs.
No a ta pračka nebyla za tři platy a když měl člověk pech, tak se klidně rozsypala za tři roky a hotovo dvacet. Vážně to nebylo tak růžové. Ono hodně lidí už to má fakt zkreslené, nejvíc jsme se nasmáli s mužem, když se nějaká holčina rozplývala nad tím, jak její babička vyprávěla o kubánských pomerančích, jaké byly chutné a štavnaté. Většinou byly už poschlé, loupat se to nedalo a suché to bylo až hrůza. A stálo kilo pomerančů myslím 10 klorun, ne 12, deset stály citrony a 14 mandarinky. A 17 banány. Dobrý, co? kdo z vás by si koupil banány za 170 Kč?
Ale vážně, nešlo v této diskuzi o ceny a vymoženosti. Šlo o to, stručně, že kdybyste byly na našich místech, tak to zvládnete kvů§li dětem a rodině taky. Ale lehké to nebylo, to ne.

mialagia A pro dnešek s prací končím, už mi to tu pěkně pije krev - já jsem živnostník a můžu skončit kdy chci!

@anelamates souhlasim.. takto znam z vypraveni vs eja od rodicu, známých i kamaradu.... vse bylo pekne drahe.. ale lide si tolik nezavideli.. nemeli totiž co 🙂)..... dnesni svet je pro nas luxus a to i presto, ze ja jsme na rodicaku a manzel pracuje za mirne nadprůměrnou mzdu.. nebudu mluvit o dnesnim vybaveni domacnosti.. o tom si nase maminky mohli nechat zdat, o kosmetice, o drogerii a vůbec o vsem , co dnes mame.. od telefonu, pocitacu, barevnych televizi.....
muj tata se vždy smeje, když někdo tvri, ze nemá peníze a přitom mu před barakem stoji 3 auta, 2 x za rok je na dovolene, jezdi na lyze....kolik aut dřív stalo v ulici? auto měli naší a ještě jeden pan z protějšího domu..a to bylo vse... pevny telefon mela jedna pani ze vchodu..a to bylo něco.. video měli jen jedni naší znami a občas s eslo na navstevu mrknout na film...automatku si nase mama hýčkala, aby vydržela co nejdele.... protože to proste bylo drahe....porovnani cen v obchodech s dnesnimi... nevim, co by dnes lide chteli...chce t o jen nekourit, nevysedávat po hospodách, nekupovat kraviny (jako telefon za 13000 jen proto, ze s e mi libi a ikdyz ten muj za 8 tacu ještě funguje).. apod...... jako nerikam, my nezijeme v luxusu a setrime porad, ale.. když vidim nase zname, jak mají třeba i vyssi prijmy nez my, nemaji na byt, na dům, ale jen breci , ze nemaji peníze, přitom hyri jinde, tak s e mi chce zvracet..... a tak to bylo vždy.. naší makali na zahrade , aby ovoce azeleninu nemuseli kupovat... když s e to vezlo domu, ti co sedeli s cigarem před barakem měli reci typu.. jo ty se mají.. nesou tri misky jahod.. to bych si nemohla dovolit koupit...a to je porad stejne.. jak za komousu, tak dnes...
ja jsem rada, ze v 89 mi bylo jen 6... byt mi totiž před 89 18, asi bych za sve reci a poznámky byla v base... 🙂)... svoboda slova je proste pro me svata.. a tu nic nenahradi.... a ze lide vzpominaji vdobrem ? ano.. ono se lepe vzpomina na to co bylo.. byli totiž mladi.. to spatne se rychle zapomene...a cesi jsou v tomhle obzvlast vyjimecny narod...jsou to největší stezovatele jake znam...i kdyby s e měli nejlepe na svete, stejne to bude spatne.....
nerikam, ze dnesni svet je ok, ze vse je jednoduche.. ja také asi budu mit problém s e po rodicaku se dvěma malyma detma opet uplatnit na trhu práce a bude mi to chvili trvat... a ano, trosku nasim matkam zavidim tu jistotu, ze měli praci... ale zase nebyli s detma.. a to třeba pro me je mnohem dulezitejsi.... a rodicak od státu? tak myslim, ze muzeme byt za nej radi, také bychom mohli dostat velky houby...
jinak do jesli i skolky jsem chodila, dojídat s e muselo.. nechtěla jsem tam spat, protože s e mi proste spat nechtelo.. tak me nastesti vyzvedávala babicka po o.....skoda, ze mi takovou obětavou babicku nemame. ... ja jsem nastesti byla dost samostatne dite a prezila bych snad všechno.. a na rovinu krom toho, ze jsme jezdili ve skolce venku na zahrade na koloběžkách si nepamatuji téměř nic. asi mi to bylo fuk.... koloběžku si pamatuji proto, ze jsem ji moc chtěla a naší mi ji proste nekoupili s tim, ze je moc draha...
jinak v první tride jsem musela byt povinne ve skole v krouzku, po listopadu to bylo zruseno...
muj bratr v te době uz byl na gymplu a koukalo s e na nej mezi prsty, protože jen on a jeden jeho spoluzak nebyli zapsani v pionyru.... porad ho k tomu nutili...

No, já jsem tedy ročník 86, ale do jeslí (od 1 roku, bratr už do jeslí nechodil) a do školky jsem chodila. Na jesle si nepamatuju, ale ze školky pár vzpomínek mám. Tehdy jsme ještě chodili stejně staré děti - čtyřleté, pak pětileté a předškoláci. Dneska je to jedna nebo dvě třídy dětí od 3 do 6 let pohromadě. O tom, že jeden rok jsme ve škole soudružkovali a další už panučitelkovali znám jen z vyprávění. Školka v pohodě, žádné trauma, jen to spaní po obědě občas opruz, ale na WC nás pouštěli.
Teď co mám dítě si nedovedu představit ty stovky látkových plen a přebalování každou chvíli, syn chvilku nepoleží.

@marketa11112 já si pamatuju zase tříkolky na zahradě MŠ a že o ně byly boje..taky jsem jí doma neměla a chtěla😢

@mialagia jojo.. boje 🙂) také si to tak pamatuji...🙂)).. tříkolky tam byly také.. ale o ty jsem tolik nestala 🙂))

@mialagia ty jo, co ja si pamatuju byly ty prulezky z kovovych tyčí, některý i metr a půl i vic. nad zemí a většinou nad betonem. A co my jsme na nich vyvadeli. Někdy si říkám jak jsme přežili 😀

@mialagia teda ne ve školce. Ve školce byl trávník a prulezky z tyčí docela nízko. A vrzavej kolotoč.

@mialagia
@marketa11112 a historie se opakuje. Nejoblíbenější hračka mých dětí ve školce a boje o ní byla samozřejmě koloběžka. A i já jsem to tak měla🙂.

@odula no to já si řikám vždy, když naše dvojčata visí hlavou dolů z prolézačky a to je tam tráva nebo písek. Jak trpěli naši, když jsem byla stejá a mrskala na ulici na betonu hvězdice🙂.

Zajímavé téma:
Za komunistů to žádná hitparáda nebyla.Myslím si,že jak naši rodiče,tak i my jsme většinou špatné zážitky vytěsnili.A vzpomínáme častěji na to dobré.A hlavně oni vyrůstali daleko skromněji než pak my.
Já pocházím z chudší rodiny a to jen díky tomu,že můj bratr dostal ve 2měsících bohužel silnější narkózu,než jeho mozek dokázal zvládnout.Takže moji rodiče už se starají 38let o těžce tělesně postiženého bratra.Nechat si tenkrát takové dítě byla ostuda.O postižených jak mentálně,tak tělesně se nemluvilo.Patřili do ústavu,kde celkem brzy umírali.Naši ale dlouhou dobu nevěděli,co se stalo.Prvně jim tvrdili,že je jen opožděný,pak genetická vada-mamka kvúli tomu šla před komisi kvůli přerušení,protože další postižené dítě nechtěla,pak vrozená vada...Co se vlastně tenkrát stalo,se dozvěděli až po revoluci.Mamka musela dělat domácí práce-šila doma rukavice,dělala součástky pro Teslu,chodila uklízet,abychom se měli trošku líp.Většinou samé podřadné práce.Do jeslí nedala tenkrát ani mě ani sestru.Šly jsme pak až do školky.A stejně když se mi narodil brácha,tak mě brala po obědě domů.Raději oželeli peníze,aby jsme do jeslí nemusely.
Nikdy jsme nebyli u moře,na lyže jsem jela až v 1.ročníku.Každý mi půjčil něco.Většinou mi bylo všechno velké😀
Když se dělala rekonstrukce našeho bloku byly na výběr buď modré kachličky a nebo žluté.Luxus.Stejně tak plechové linky.A kotel na tuhé palivo nahradila karma.Naprosto boží věc,už jsme nemuseli zatápět na praní a koupání.Na auto jsme čekali docela dost dlouho.
Ale nikdy jsme nemeli hlad,v obchodech nebylo milion sladkostí,slaného,ovoce....Ale bylo to poctivé,ne jako dnes plné éček a náhražek.
Jako pozitivní vnímám i to,že všichni pracovali,ale nedřeli se jako v dnešní době od nevidím do nevidím,nebyli bezdomovci a "socky".Jako děti jsme měly svobodu,běhaly jsme celé dny po venku bez ohledu na počasí.Věcí jsme si vážili.Na toto téma by se dalo psát hodiny a hodiny.
V dnešní době ani nevíte,co máte.
I oproti jiným zemím si žijeme báječně.Jsme sociální stát,takže i ti postižený se mají oproti dřívějšku báječně.
Jen je tu jaksi víc a víc sobců,kteří nejsou zvyklý se o něco dělit ,těch bezpáteřních,zlodějů a tunelářů neustále přibývá.
Dřív se kradl toaleťák,teď celé fabriky.
Mohli jsme se tu mít ještě líp,bež se máme dnes...

@madre1 i tehdy mohly mamin zůstat doma,jen to neměly placené-moje máma chodila uklízet,malovala kraslice-tehdy jedna za 5 korun,ale je šikulka a za den zvládla i 20 na hotovo,plus nějaký rozdělaný,šila,pletla,a i v práci v tom pokračovala,práce měla dvě-jenže i když makala jak šroubek,tak nebyla vystresovaná jak jsme my dnes,že nad náma bdí kamery,nebo vedoucí s větou že za dveřma na naše místo čeká dalších deset-i když víme že to není pravda strašák vyhazov je nad námi pořád,lidi jsou nevlídnější,uspěchanější,prostě celý život je dnes jiný a nesrovnatelný s tím co bylo dřív a já přiznám že bych se s klidem do doby 70-80 let vrátila ráda,ať už jako máma nebo jako tehdejší teenager-jen pak bych asi chtěla ponechat ten rozum co mám 🙂

@odula
@marton jj a taky takový ty kovový kolotoče kulatý jako globus..tam vždy někdo uvnitř roztáčel a ostatní děti vyseli za ruce a vláli kolem..taky super..😀

Jinak tedy kdo by toužil se vrátit v čase a nemít myčku, pračku, mikrovlnku..je prostě blázen..

a jak to ty mámy zvládaly?holt musely a nic jinýho neznaly tenkrát..

@dzungala přesně😀

@marecek4 To je pravda, na mateřské se mohlo být s dítětem do tří let. Při prvním dítěti se brala jenom mateřská a potom už ani koruna, při druhém už byla myslím do dvou let pětistovka měsíčně.

@dzungala Buď v klidu - jsem ještě o něco mladší než jsi ty, dobu komunismu jsem už ve školce zažila jen pár měsíců a defakto si jí nepamatuju, ale co si vybavuju moc dobře, tak je blonďatá učitelka v bílém plášti, nucení do snězení masa (doteď s ním mám problém a když nemusím, tak maso nejím) a trhání mandlí bez anestezie jsem zažila taky. Pamatuju si to moc dobře, protože nás vezli spolu s bráchou na jednom kolečkovém křesle, seděli jsme vedle sebe a pak si pamatuju už jen násilný boj s tlustou sestřičkou a šílenou bolest v krku. Strašný zážitek. Ano, samozřejmě jsem si to o pár let později zopakovala, ale naštěstí už uspaná...
Ono je sice hezké, že se tu někdo ohání revolucí, ale některé zavedené systémy revolucí nekončily - učitelky učily ve školce/škole 10, 20, 30 i víc let, nic jiného neznaly a to, že proběhla nějaká revoluce mělo vliv tak maximálně na oslovování. Jinak to prostě neuměly. Nepřestaly nosit pláště, protože proběhla revoluce, to jsou naprosto nesmyslné argumenty.
A představte si, že i několik let po revoluci jsme měli na TV předepsaný úbor. Hádejte jaký 😀 ano, kluci červené trenky a tílka a holky ty příšerné tmavěmodré zařezávací kalhotky a bílé trička. A nemělo to žádnou souvislost s revolucí - učitelky to tak měly nastavené, tak si jely dál to svoje...
A naše nejtlustší spolužačka nosila ty zařízlé kalhotky až do páté třídy 😀 Takže neboj, nejsi divná 😎

@anetka1701 mnoo,kdyby ta pracovní doba byla fakt do 4,tak si troufám říct,že ještě paráda. Ale často bývá třeba i do 8,tak to je pak bonbonek😵
Mně shánění práce padá právě na té dlouhé pracovní době,nikde se ti nikdo nepřizpůsobí,a to že máš malé dítě,je každýmu sumak.
Jinak moje mamka si tu dobu naopak chválí,nebyl prý takový stres.

Já myslím, že každá doba má své výhody a nevýhody. Neříkám, že doba tenkrát je dnes záviděníhodná, ale na druhou stranu, podle vyprávění mi přijde, že lidi spolu byli víc, víc spolu mluvili a rodiny fungovaly jinak, řekla bych. Také mi podle vyprávění přijde, že všeobecná podpora rodiny - hlavně v začátcích, byla nějak větší. Nebyl takový workoholismus (zase - prosím, nechytejte mě za slovo), některé věci byly dostupnější i pro méně movité rodiny (podnikové dovolené atd.). Rodina je dnes často brána jako strašák - sama jsem nedávno dostala výpověď, protože jsem se v létě vdala a tak budu chtít děti. Nikdo mi to samozřejmě neřekl, ale dostalo se to ke mě. Než abys šla časem na mateřskou, tak jdi radši hned. Smutné...
Dnes mi přijde, že je větší tlak na individualitu, ve výchově se začíná čím dál tím víc uplatňovat americký způsob výchovy. Pravda, zase máme svobodu. Jen jestli té svobody není někdy až příliš...

No, tak rozhodně nebyl ten stres, který je dneska. Ty mámy věděly, že jim prostě v tolik či v tolik končí směna a šly domů, cestou koupily nějaký ten rohlík atd. nákup do jedné hadrové tašky, děti vyzvedly, doma zkontrolovaly aktovku, - sešity, žákovskou, udělaly s dětmi úkoly, nebo jej pouze podepsaly, i během učení s dětmi stíhaly udělat kupř. nějakou večeři, či nějaký ten malý úklid - kuchyně, koupelna..., děti chodívaly většinou spát po Večerníčku, nebo o něco později, to bylo v každé rodině jiné, rozhodně, co já pamatuji, tak už děti na to hajají byly připravené, - taška do školy, vykoupané, navečeřené. Maminky udělaly svačinu, snídani, - ale zase to bylo v každé rodině jinak.
Pokud byly v práci píchačky, tak se zpožděná minuta nadělávala 15 minutami, né hodinou, nebo půl hodinou, jako je tomu dneska. Byla možnost i během pracovní doby odběhnout někam do města a to i z fabriky a pak si ten čas napracovat, nebo naopak vybrat již napracované. Nikoho z vedoucích nenapadlo přijít za ženou, která měla děti - dneska tu musíš zůstat o 4 hodiny dýl, protože ten či ta nepřišly do práce, a kdyby, tak odmítnutí takového neznamenalo vyhazov na prvním místě seznamu.
Já jsem kupř. dva roky prala v ruce, bez absolutně žádné pračky, sice rok jen svoje a druhý rok na dva..., a chodila jsem do práce, která byla sakra fyzicky náročná, ale na to nenadávám, tu práci jsem si zvolila, chtěla jsem ji dělat, tak jsem ji dělala a byla ve svém živlu, i když to byla dřina.
Nevadilo mi, že když jsem chtěla ke svačině 100g vlašáku a dva rohlíky, že bylo zboží čerstvé, že se neválelo někde vakuově zabalené 14 dní, nevadilo mi, že když jsem nedostala ten chleba či rohlíky před zavírací dobou koupit, že jsem si k jídlu uvařila kupř. špagety s kečupem a sýrem, nebo něco jiného, Ale věděla jsem, že následující den nebudu kupovat pečivo z předchozího dne (i když u chleba kupř. to bylo trošku pofidernější), ale jen v obchodech, kde zbyl.
Jednoduše, přišla jsem z práce, uvařila jsem si kafe, sedla jsem si s knížkou, pak jsem si vyprala pár hadříků, něci jsem si uvařila, připravila jsem si jídlo do práce..., poklidila, bylo-li to zapotřebí, rozhodně jsem však nešla spát s tím, že ráno vstanu, přijdu do práce a místo práce dostanu do ruky papír, kde bude jinými slovy napsáno - nashledanou