Nosítko - je to nutné lzo?

Smysl to má, když nefunguje to, co u Vás - tj. dítě uspat a jít si po svém... jsou děti, které nevydrží jen tak ležet v kočárku, když už v něm usnou, tak vydrží spát chvilku, protože spánku tolik nepotřebují a když jsou vyspalé, nechtějí ležet, ale pozorovat svět, v kočárku brečí než usnou a pak zase, když se probudí.... takže pro mě manduca byla u dcery vysvobození, protože jsem najednou měla volné ruce, a současně nebrečící kočárek 🙂 .... a syn byl úplně jiný, v manduce možná dvakrát - sice se rád tulil, ale taky rád ležel a měl rád svoji volnost v kočárku.... záleží, jaké máte dítě a podle toho jsou některé věci poklad a některé vyhozené prachy, není to univerzální 😃

@terka2018 Nosím od dvou týdnů, dcera má 3 měsíce a teď je nemocná, takže venku jsme moc nebyly, ale doma nosítko využíváme dennodenně. Na uvazování šátku jsem si netroufla, ani mě to neláká. Máme šátkové nosítko, s Manducou ani jiným nosítkem zkušenost nemám, ale prý nejsou tak pohodlné. Dokonce uvažuju, že prodám kočárek a pořídím jen nějaké golfky, které jdou dát do lehu... Proč?

1. Dcera má nošení ráda, v nosítku vždy brzy usne, pokud jí uspávám na rukách, trvá to déle. Pokud se vzbudí, v nosítku jí většinou stačí se dívat kolem, takže nemusím odskakovat třeba od vaření k plačícímu dítěti v postýlce.
2. Já si nošení užívám, tohle je čistě neracionální subjektivní pocit.
3. Bydlíme ve městě. V obchodech, v MHD atd. se mi mnohem lépe chodí bez kočárku. Všude se musíme dostávat přes podchod, kde jsou jen koleje na kočárek a s těmi si nerozumím 😀.
4. Máme byt v patře bez výtahu a bez sklepa, korbu máme v bytě na chodbě, ale podvozek už se nikam nevlezl, tak ho schováváme v autě. Už jenom tahat tu korbu nahoru i s malou je pěkně nanic, natož štelovat to celé na parkovišti před domem.

Podotýkám, že nejsem nijak alternativní, ale prostě nám to takhle vyhovuje víc, každý to má jinak, já si s tím kočárkem nějak nerozumím, takže blízkost je fajn, ale nošení volím taky kvůli praktičnosti. Jediné, kdy nenosím ven, je když je kluzko, to si netroufám.

U prvniho ditete jsem nositko ani satek nepotrbovala, nebyl problem ho treba dve hodiny uspavat, a nebylo riziko, ze pribehne dvouletak k postylce a zacne boichat do bubinku. Nebo v kocarku jet sviznym tempem, nebylo potrba zastavovat co dva metry kvuli kaminku nebo kyticce. U druhe dcery se satek stal nutnost, kocatek nesnasela a nemohla jsem ji uspavat a nechat dvouletaka bez dozoru, takze I na uspavani to bylo cajn. Treti ditko s kocarkem problem nema, ale pouzivam ring sling na kojeni, abych pritom nebyla blokovana a mojla se venovat I starsim, no a ted je nejmladsi nemocny, je mu pul rokh, tak jsem ho nahodila na zada do nositka a nemusim tak poslouchat celodenni rev, je tam totiz spokojeny.
Takze uznavam, na prvni dite je celkem zbytecny.

Syn 14 dni mi komplet pozvracel kočárek, syn 3,5 let ale na procházku chtěl takže jsem opravdu byla ráda ta šátek.
Když syn nemůže zabrat tak je jednodušší si ho navázat a v klidu si se starším hrát.
A např. Včera - oběd ve městě, logopedie se starším a oak velký nákup, který bych do auta ani nedala kdybych tam dala kočár, nosítko/šátek jsou praktické. Na jaře jedeme na tři dny na dovolenou tahat se s kočárem nebudu.
U staršího jsem potřebovala něco dělat, ale pi očkování plakal a nespal u mě zabral hned
To jsou výhody když pominu ten kontakt. Dítě cítiti matku, je klidnější a vyrovnanější a do budoucna je to pak výhoda.
Já si to bez nosítka nedovedu představit včera na nákupu starší ve vozíku, mladší mi spal v nosítku a plný košík, byla jsem ráda, že něco takového je a že mi to usnadnilo práci

Začala jsem nosit své první dítě proto, že bylo kontaktní a byl to pro nás způsob mazlení bez mé bolesti rukou. Ano, pořídila jsem si nosítko až po porodu a to prostě jen tak, že jsem ho děsně nutně potřebovala 🙂 nakonec se z toho vyklubal šikovný pomocník. S dcerou jsem celé dny trajdala po lesích a byla jsem šťastná, že se nemusím držet kočárkových cest. Zjistila jsem, že je to fajn věc na výlety a cestování. K tomu všemu se mi tam malá krásně prospala. S prvním dítětem jsem si pak pořídila ještě jedno nosítko, šátek a už to jelo 🙂 a druhou dcerou je něco takového spíš nutnost. Ta by si v šátku musela zvyknout i kdyby nechtěla :D v postýlce být nechce, neusne kdekoliv, jak jiné děti, křik, dupání a hraní tě starší jí budí... V šátku mi spinká třeba 4 hodiny a neprobudí jí ani zbíječka ;) zaplať pánbůh za všechny ty nosicí dary :D

@terka2018 Dovedete si představit, že každé dítě je jiné než to vaše? Pokud ano, zkuste si představit, že ho uspíte a to rozkošné dítko se se zoufalým pláčem po 3 až 5 minutách co od něj odejtete probudí. Co jste tak mohla stihnout udělat? Nebo si zkuste představit, že by Vám to dítě v obchodě a kočárku zoufale plakalo, protože ne každému dítěti se kočárek líbí. Ostatně s kočárkem a košíkem v druhé ruce se taky moc zázračně nenakupuje.
Nehledě na to, že miminko bylo v kontaktu se svojí maminkou 9 měsíců nonstop. 9 měsíců ho bezvýhradně nosila a byla pro něj vším. Pro spoustu dětí je to omezení kontaktu na kojení (a to nejsou všechna dítka z různých důvodů kojena) velký úbytek a stres.
Jestli mě mateřství něco naučilo, tak zkuste se přestat zajímat o to, proč někdo dělá něco jinak. Je to jen jeho věc. Může k tomu mít 1000 a jeden důvod.

Já jsem prvorodička a také o téhle metodě hodně přemýšlím.. Moc se těším, až budu moct být s miminkem co nejvíce, ale nechám to osudu, Každé miminko je jiné, chtěla bych to zkusit, pokud bude vyhovovat bude, pokud ne, tak ne. 🙂

Mně nošení nevyhovovalo, měla jsem šátek a použila jsem ho asi třikrát. Ale rozumím tomu, že pro někoho je to praktičtější než kočárek, který může někdy překážet, nedostaneš se s ním všude... I když jsem sama nenosila, nepřijde mi ma tom nic divného, každému vyhovuje něco jiného.

Holky dekuj Vam za nazory 🙂. No ptala jsem se hlavne proto, ze jsme minuly tyden byli na prodlouzenem vikendu s prateli a tak a hrozne se vsichni divili, ze zadne nositko nemam a hrozne jej vychvalovali. Souhlasim s Vasimi nazory, jen si teda rozhodne nemyslim, ze nenosici deti nejak stradaji a nevyrostou z nich tak vyrovnane osoby jako deti nosene, jinak dekuji 🙂

U dcery jsem využila jak nosítko tak kočár. Dceři se líbilo oboje, takže jsem tyhlehle dvě věci využívala podle toho co bylo zrovna praktičtější. Ted čekám druhé mimčo a mám doma už i šátek, takže když bude mít prcek rád nošení, určitě toho využiju, jak kvůli věnování se starší dceři, tak při práci kolem baráku (máme menší hospodářství).

@terka2018 je to stejné téma, jako spaní v pokojíčku versus v posteli s rodiči. Kojení versus nekojeni. Každý na to má svůj názor a své zkušenosti. Já čekám dvojčata a doufám, že budou jak kocarkova tak nosici. Neumím si představit výlet do terénu se psy a kočárem pro dvojčata. Za to si krásně umím představit, že si s manželem vezmeme každý jedno mimco do šátku a půjdeme. Takže asi tak

Ano, i dítě na těle někdy brečí, tak to je, nošení není jen o tom příjemném obětí, ale i o oběti, tak je to přirozené... Fígl je v tom, že i ty nepříjemné záležitosti dítě nemusí překonávat samo, v neosobním kočárku, postýlce a pod., ale v blízkosti svého vesmíru, své osoby, na kterou se v určitém období své bezbrannosti může absolutně spolehnout v čase dobrých a zlých, a je naprogramované potřebou si učinit silnou vazbu... a pak by mělo být schopné se od té osoby zdravě odpoutat, i když to snad vypadá, že to takovým dětem trvá o dost déle než ostatním -klasicky vychovávaným- dětem, které neměly tolik jistoty a tak se třeba poohlédly po něčem náhradním ( v tomhle je každé dítě jiné, každé má jinak silnou potřebu kontaktu, sání, rytmu...). Neukojené děti často nepřirozeně lpí na některých věcech, které jim dávají pocit bezpečí, jdou to tzv. "zlozvyky" (které ve skutečnosti nejsou zlé, ale dobré, protože dítěti pomáhají s jeho frustrací), ať už to jsou vlastní prstíky, dudlík nebo nějaká určitá věc, hračka, bez které neusnou.., rytmické pohyby bouchání. tzn. taky nejsou volné, i když vypadají, protože maminku, či jinou jejich osobu nepotřebují....Odnosila jsem 4 děti a nošení beru jako styl života, výchovy, která se snaží plně potřeby dítěte uspokojit a být tu s nimi za každých okolností, ale zároveň být nadále svobodná a neomezená třeba tím kočárkem, který zavází a je neskladný, leckde neprojede..Ale chápu, taková žena nesoucí nejlépe řvoucí dítě + kdo ví co ještě, navlečená do neforemného čehosi, co rozhodně neobkresluje její ženské tvary, musí vypadat dost divně, politováníhodně, protože to navenek dokáže ukázat přesně opak toho, co to dává a poskytuje těm osobám uvnitř 😀

@terka2018 no tak to už chápu, v čem tkví jádro pudla, taky moc nemám ráda, pokud je mi něco vnucováno.

Ja osobne satek nebo spis nositko pouzivam jenom tehdy, kdyz neni zbyti. Obe deti jsou kontaktni opicky, ale radsi jsem je mela volne na rukach a pak odlozila, nez je mela furt na sobe. Jo, hrozilo, ze se brzo vzbudi a ja nic neudelam, ale to jsem neudelala ani s navazanym ditetem. Sice jsem mela volne ruce, ale pred sebou zavazejici hrb, se kterym mi nebylo prijemne a stejne se tak nedalo poradne treba uklizet nebo varit.
Je to ale fajn na vylety do prirody nebo obecne do terenu, kde je problem s kocarem, tam to dokazu chvilku prezit.
Kazdopadne je to jen muj pohled na vec a beru, ze pro nekoho je to spravny a naplnujici zivotni styl, ja jsem rada za kazdou chvilku, kdy na me dite nemusi byt nalepene.

@terka2018 úplně chápu tvoji otázku a nevidím na ni nic špatného. Před narozením prvního syna před 10 lety jsem si koupila šátek, který jsem poté nikdy nepoužila. Při druhém dítěti jsme pořídili manducu, kterou jsme využili na pár výletů a procházek i u třetího dítěte. No a to čtvrté, které mělo teď rok, bylo v manduce jednou ve svých pěti měsících asi 10 minut, než se začalo vztekat, že chce do kočárku. Asi jsem měla štěstí, že jsem měla čtyři spavé děti, které opravdu milovaly svoji postýlku a kočárek. Zvlášť nejmladší svůj první půlrok života víceméně prospal - a to kdekoli, třeba i na sedačce v obýváku. Proto jsem neměla potřebu nosit. Ale naprosto chápu, že pro některé děti je nošení nutnost a pro jejich maminky pak je šátek nebo nosítko vysvobozením . Co ale nechápu je to, když se z nošení dělá kult a všechny nenošené děti jsou onálepkované jako frustrovaní jedinci, kteří si musí hledat náhražky jinde. Už jen rozlišování "klasické" výchovy a "kontaktní" výchovy mi přijde padlé na hlavu. Mateřství se čtyřmi dětmi mě naučilo pokoře a tomu, že není možné svým pohledem posuzovat všechny ostatní a určovat, co je pro koho dobré, co dobré není a jak by to mělo být. Mateřství je mnohem víc než jen kojení, biostrava, nošení, spaní s dítětem v posteli, barefoot, RABR, Montessori atd. atd. 😉

@jajulin Tak s tím naprosto souhlasím, přesně jste to napsala.

@terka2018 nevím, kde se to v nás bere, ale všímám si toho čím dál víc. No jsem dítě v šátku i nosítku, ale jezdila jsem i s kočárkem. Nikdy mě nenapadlo, že bych pro něco z toho byla lepší nebo horší máma, nebo někdo jiný je horší nebo linější. Stejně jako používání/nepoužívání vlhčených ubrousků, látkových plen, kojení, spaní v postýlce,...
Nevím, kde se ve spoustě lidí bere pocit, že jejich nevyžádané rady někoho zajímají. Mám osobní domněnku, že si tímto způsobem něco kompenzují.

Každý to má úplně jinak - záleží na životním stylu, na místě bydliště, na tom, jaké miminko se narodí🙂 Já zase zápasila s kočárem a velkým psem, láskou k procházkám v lese a na horách (tj v terénu, kam se kočár nedostane), doma mi malý nespal v postýlce, takže byl neodložitelný, vyřvat nenechávám. První 4 měsíce jsem na nošení čekala a nenosila, takže jsem malého neustále měla na rukách a neudělala opravdu vůbec nic, total vyřízená, cesty kočárkem prořvané, pes nespokojený, protože s takovým řevem jsme chodili domů brzo... Když jsem pak nosit začala, všecko se obrátilo k praktičtějšímu a lepšímu🙂 Absolvovali jsme víc výšlapů a dovolených v terénu i s malým, nebyli jsme vlastně díky tomu nijak limitovaní, kočárek jsme brali taky a když to šlo, odložili jsme ho spícího do něj...venku procházky úplná paráda.A věřím, že u druhého miminka to bude opravdu velká pomoc. Nicméně nošení není pro každého, někomu vyhovuje mít prcka v kočárku či postýlce a mimčo je tam v pohodě 😉 A to je taky to - hodně záleží i na miminku, jaké je...když spí v kočárku i postýlce bez problému, pak není o čem😉 když ne, je velice kontaktní..pak je to jiné. Nošení hodně pomáhá třeba i na koliky, takže v tomto je to taky velký pomocník...ale ne všechny děti mají koliky, ne všechny děti mají doporučeno široké balení (kterému šátek taky může hezky pomoct). Na druhou stranu některé maminky to nemusí zvládnout fyzicky, jiným to překáží...A nic není špatně🙂 Takže ti rozumím, ač to mám a vidím jinak.

U nas to bylo o tom, ze prcek ne a ne usnout, zkouselo se vse mozne, a jedine, co pomahalo, bylo dlouho nosit v naruci. Nohy a ruce nam klesaly, unava narustala, nic se neudelalo, pak nastoupilo nositko a pomohlo to vsem.

Proč se rozmohlo ergonomické (a ne to neergonomické - typu krosny aj.) to je přece jasné. Kdo by chtěl s dítětem pak dobrovolně chodit po rehabilitacích? Je už dávno prokázáno, že špatné nošení způsobuje problémy s páteří a kyčlemi. Dát dítě do špatného nosítka - třeba do klokánky nebo hipseatu je víceméně totéž jako chodítko (o kterém už dneska snad všichni ví, jak je škodlivé).
Ve skutečnosti nošení není žádný "moderní" vynález. Je to evolučně dané. Člověk se vyvinul z opice a opice je nošenec. Akorát se drží sama, člověk potřebuje pomoc matky, ale ta evoluce se nepopře. Většině dětem je proto naprosto přirozené nošení a stálý kontakt s matkou, kojení na požádání atd. Jsou výjimky, kterým nošení vadí. Z těch výjimek to jsou často děti, které chtějí při nošení kojit a matka to neví, možná je pár dětí, kterým by vadilo nošení i tak, ale je jich minimum (po narození - pak už je to otázka zvyku)
Nosilo se vždy, jen minulé století, částečně v bohatých vrstvách i předminulé, obsadily kočárky. Ale dítě neví, do jaké doby se narodilo, chová se víceméně stejně, jakoby se narodilo do pravěku, protože evolučně je naše doba krátká a ty staré instinkty u dětí přetrvávají. V tomto prostě kočárky jsou věc módy posledních století. Není to obráceně.
Abych to tak trochu dokázala, posílám fotku z období cca kolem 2. světové války, kde žena mmch nejen nosí, ale i kojí na veřejnosti 😀
A proč se to rozmohlo teď? Inu, přišla jiná generace maminek, které to nechtějí dělat jako jejich rodiče za komunismu, je v tom asi i určitá revolta. Zároveň asi ta výchova nebyla úplně ideální, protože hodně z této generace má v háji páteř a deprese 😀 tak asi je něco blbě a snažíme se zjistit, co. Část maminek k tomu přišla tím, že hodně čtou. Tak se to stalo mě 😀 přečetla jsem si ty argumenty (viz výše) a přišlo mi to normální a přirozené. Část ženských to má i jako módu, nepopírám, že ne. Ale u mě to bylo opravdu pozorovnáním dítěte, přečtením knih a zjištěním, že evolučně je nastevený takto a vyhovuje mu to více.
Jinak na nošení nedám dopustit. Už žádné překonávání schodů, teď v tom sněhu je to taky 100x lepší a žádné doprošování se o pomoc s kočárkem v autobuse 🙂 opravdu mi to ulehčilo práci. A do 5 měsíců v něm krásně spinkal, takže jsem si ušetřila i hodně nervů 😀

@terka2018 a oni ti neco v tom smyslu, ze nenosici deti nejak stradaji a nevyrostou z nich tak vyrovnane osoby jako deti nosene, rikali? Pokud ano, to jsou teda ale neslusni kamaradi.

U svých dětí zjistila, že to není o tom co chci já nebo okolí, ale co chce a potřebuje dítě.. 🙂 Dceru jsem nosila a byla i kočárková a postýlková.. Zase měla problém s citlivou kůží a nesnesla žádné jednorázové plenky, tak jsem musela látkovat.. Syna jsem první 4 měsíce z šátku skoro neodložila.. Měl reflux a je hodně kontaktní, ale zase mu nevadili jednorázovky.. Bez šátku bych se upřímně zbláznila a nejvíc by trpěla prvorozená dcera, na kterou bych neměla čas.. Navíc protože byl druhorozený, už jsem se nebála ani vázání na záda, i když byl hodně malý.. A to jsem mohla dělat úplně cokoliv.. Ale opravdu je to především o dítěti, každé je jiné. Rozhodně si nemyslím, že dítě, které je spokojené v postýlce a kočárku nějak strádá nebo bude citově nevyzrálejší.. Pokud by mi to ale kamarádi vyloženě nutili a říkali, že moje dítě bude citově strádat, poslala bych je někam a ne úplně slušně.. Jsem už taková..

@terka2018 Myslím, že by se maminkám nemělo nic vnucovat, pokud nejde vysloveně o něco škodlivého. Mně nosítko a šátek vyhovuje, a proto je taky používám. Už dávno před těhotenstvím, když jsem poprvé viděla nošené dítě, jsem z toho byla úplně paf a říkala jsem si, proč vůbec existují kočárky. Vydrželo mi to dodnes, pro mě je to prostě praktičtější. Konkrétně v našem terénu je to svým způsobem nezbytnost, na procházky chodím do kopců a na místa, kam bych se s kočárkem nedostala. Kdybych bydlela ve městě, možná vyrazím někdy do ulic s kočárkem, ale takhle si cestou do města ráda ušetřím tahání se s kočárkem do vlaku a z vlaku, popř. ho vyndávat z auta a rozkládat. Mně to zkrátka vyhovuje. Nikomu bych to ale rozhodně nenutila. (No, manželovi své kamarádky, kteří očekávají potomka, jsem teda řekla na rovinu, že pochybuju, že na vandry do hor budou fakt chtít jezdit s kočárkem, jak plánují, pokud to jednou zkusí i s nosítkem 🙂 ). Mně naopak vadí třeba přístup mé babičky, od které mám v jednom kuse na talíři, že si nošením zničím záda, a že kdyby nošení záda neničilo, tak přece nikdy nikdo nevynalezne kočárek... Jinak jak píšeš s tím uspáváním, v nějaké době mi fungovalo, že jsem malého uspala v nosítku a pak ho vyndala. Ale souhlasím - od té doby, co to nejde, ho tak neuspávám. Taky zaboha netuším, proč bych ho měla na sobě nosit, když spí a já KONEČNĚ můžu mít klid :D Na ty cesty a výlety je to ale hold praktičtější (zvlášť pokud se přidá manžel, který je ochotný ho do nosítka vzít), stejně tak mi to usnadňuje přenášení třeba z domu do auta (přes dvůr, schody...) nebo prostě krátké poponosení. Jinak samozřejmě taky se mi sem tam stane, že mi v obchodě malý v nosítku křičí a já si úplně říkám, že teď si všichni odpůrci nošení myslí, bůhví jak ho týrám. Nebo když ho přinesu v nosítku do vlaku, je nespokojený, a všichni hned moc dobře vědí, že je to kvůli tomu nostíku - v kočárku by přece už dáááávno spinkal. Hold ale mám plačtivé dítě, a tihle náhodní kolemjdoucí netuší, že v kočárku by to bylo daleko horší. To jsou pak pro mě takové ty cesty, které končí tím, že malého musím pro jekot vzít do nosítka, a ještě k tomu se táhnu s prázdným kočárem. Ano, znám miminka, která v kočárku krásně hned usnou a jsou spokojená, ale moje takové nikdy nebylo. Jestli tvoje ano a tobě zároveň kočárek vyhovuje, máte štěstí, že jste na sebe takhle natrefili ;) My vlastně máme štěstí taky, ale s tím nosítkem. Už v těhotenství jsem doufala, že nebudu mít kočárkové dítě, které by mi šátek odmítalo 🙂

Kromě všech zde již uvědených důvodů, zejména co se týče saturace potřeby kontaktu dítěte s rodiči (nosit bude i muž, tak musíme koupit ten nejdelší šátek, i když mně by stačil o dvě čísla menší 😂), se těším, až si mimino uvážu na hruď, do ruky vezmu vodítko se psem a půjdeme na dvě hodiny nebo i půl dne někam ven.

@terka2018 já bych taky hrozně ráda pochopila smysl používání nosítek, manduc, šátků atd.. Pochopím když to nějaká mamina použije na výlet kam se nejde dostat s kočárkem ale nošení doma nebo v místech kde se dá s kočárkem v pohodě jezdit mi žádný smysl opravdu nedává.
Myslím že daleko zdravější je pro prcka spát v postýlce na rovné matraci než schoulené v nosítku, stejně tak je myslím zdravější, když si dítko hraje na zemi kde rozvíjí své smysly místo aby sedělo u maminky v nosítku nebo šátku.
Jsem zvědavá jak budou dnešní nošené děti vypadat za 15 - 20 let, jak na tom budou jejich záda. Teď jsou to spokojená tichá miminka, která krásně spinkají u svých maminek ale aby z nich ve třiceti nebyli invalidové.

@irena1111 Já jsem v Africe viděla samé nošené děti, kočárky tam nebyly žádné. A invalidů jsem nepotkala o nic víc než u nás ;) Koneckonců kočárky jsou vynálezem devatenáctého století, takže těch odnošených generací bylo nesrovnatelně víc než kočárkových.

@irena1111 :D to je vtipný názor 🙂 mimochodem... Manduca je značka nosítka ;)

Tak já bych bez šátku nepřežila, vařim, peču, věnuju se staršímu, chodíme ven a to vše v šátku, je to nedocenitelný kus látky, který hraje v mém fungování ohromnou roli 🙂